Jsem těhotná a on se nechce ženit
Se svým klukem chodím tři roky. Mně je 25 a jemu 29 let. Dva roky spolu žijeme. Před časem jsem vysadila antikoncepci a dohodli jsme se, že případné početí dítěte necháme osudu. Povedlo se, zjistila jsem, že čekám miminko. Jsem moc ráda, i přítel je šťastný. Na dítě se těšíme.
Kazí mi však radost jeho nechuť ke svatbě. Je pravda, že o tomhle jsme nikdy přímo nemluvili. Vzhledem k tomu, že spolu delší dobu žijeme, nám to nepřipadalo důležité. Shodili jsme se na tom, že nepotřebujeme papír na to, abychom spolu byli.
Jenže teď čekáme dítě a tím se – alespoň podle mne – situace změnila. Mám pocit, že bychom měli náš vztah legalizovat, a vytvořit tak dítěti pořádné zázemí. Chtěla bych, abychom byli rodina se vším všudy, to znamená, abychom všichni používali stejné příjmení. Nechci se jmenovat jinak než mé vlastní dítě.
Jenomže on se svatbou nesouhlasí, vlastně ji poměrně důrazně odmítá. Prý mě má rád, miluje i naše budoucí dítě, a to je pro něj důležité. Žádný papír nic zásadního beztak nezajistí.
Já si to nemyslím a také jsme se kvůli tomu dost pohádali. Řekla jsem mu, že jestli na svatbu nepřistoupí, bude mít naše dítě příjmení po mně. Jemu se to nelíbí a prohlašuje, že dítě se má jmenovat po otci.
Nechápu to. Na jednu stranu lpí na příjmení dítěte, ale aby se o to postaral a učinil z nás právoplatnou rodinu, je mu zatěžko.
Nevím, jak se mám zachovat. Prosit ho, aby se mě vzal, se mi nechce, je to ponižující. Na druhou stranu mu to zase nechci nijak ulehčit. Jak byste se s příjmením dítěte rozhodly v podobném případě vy, ostatní čtenářky?
26.3.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a on se nechce ženit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Grainne: nějak nechápu co si tímhle příspěvkem myslela? jaká zábava ??? a zmetek teda rozhodně nejsem 
.gif)
Když jsem si přečetla článek, tak jsem si řikala, že svatba neni zas tak důležitá. Ale jestli se dohodli, tak ať ho do ničeho nenutí. Když jsem si přečetla všechny příspěvky, tak jsem se zamyslela a došla jsem k názoru, že až budeme chtít s 
mimčo, tak bych byla ráda, aby jsme se vzali. Neberu to tak, že bych si ho tim pojistlila. Doufám, že to tak dopadne, když ne tak to hrotit nebudu..
.gif)
jelítko: no ale zábava dobrá, ne? Jsem prostě zmetek. A ty?
Jenom nevím, proč tu je málokdo (nebo nikdo?), ochoten připustit, že to někdo prostě má jinak? Proč vnímáte ty druhé jako horší?
Já naprosto chápu tu potřebnost svatby - pro někoho.
Jenomže pak narazíte přesně na tohle a už je oheň na střeše, jak je dotyčný ne...., ne...., ne......
Oháníte se zodpovědností, když nezabere partnerská zodpovědnost, tak jdeme přes dětičky - na citečky, když ani to nezabere, tak si ji - ho vzít nechtěl(a) a nechává si otevřený vrátka. Předem ujistíte, že to není staromódnost, ale potřeba....výše uvedeného. Jo, to je všechno v pořádku, pokud to nepředhazujete jako všeobecnou, jedinou a svatou pravdu.
Nu a zralost pak posoudíme, že se dotyčný nechá vehnat do chomoutu, kdo by chtěl být tím nezralým, že?
Pak se zrale rozvedeme, no alespoň že se u toho zmetek trochu nadře, aby mu to jen tak lehce neprošlo...Jo, pak je to dřina, odběhnout za tou mladou kočkou a nechat doma manželku a dvě děti.
r1911: no prostě kravka na entou. tyhle nám dělaj to špatný méno 
Lhasa:
kareta: tak ať to takhle každá vysvětlí tomu svému.
Mně to takhle baví a pravděpodobně by postačilo sdělit, že by si mě mohl laskavě vzít. Já fakt nemám potřebu si cokoliv jistit. Cítím se prostě bezpečně a jistě takhle, takže provozovat svatbu jenom jako tyátr se mi nechce.
Pokud to někdo má jinak, musí zapojit fantazii a toho druhého uhnat, nebo co já vím.
Já za to opravdu nemůžu, ale až moc si oprašuju svoji svobodu, než abych nepochopila ty, kteří to dělají taky. Nemám tu nutkavou potřebu něco, nebo někoho si zajišťovat.
kareta: Jo, přesně tak. A vzhledem k tomu, že ke zrušení je potřeba víc námahy (přinejmenším úřední), než když žádná svatba není, logicky je potřeba vynaložit víc námahy, aby ke zrušení nedošlo. Což je podle mě správný, zvlášť když ti dva mají děti, že...
On je to věčnej spor typu slepice, nebo vejce... "Miluju tě a žádnej trapnej papír na to nepotřebuju", nebo "Miluju tě a chci to stvrdit i úředně". Zralej člověk podle mě nemá probléms úředním stvrzením, zatímco ten, kdo trvá na zadních vrátkách a bojí se definitivy, se obvykle ohání tím prvním.
jelítko: Mě spíš překvapuje, že ani zpětně v tom ona nevidí problém. Kdyby aspoň uznala, že to byla pitomost z její strany, ale ona pořád viní jeho, že na její sakra nefér hru nepřistoupil.
Grainne: naštěstí ten můj je taky staromódní, takže ne neřekne 
Grainne: svatba není amputace ani kastrace- pokud to nefunguje, dá se to zrušit
To je potíž, když chlap řekne NE a přes to vlak nejede. Si o tom můžeme celkem myslet, co chceme.
Jenže on má právo říct to svoje ne, protož je stejně svobodná bytost, jako ten druhý.
Jo a pravda, vždycky a všude si nechávám otevřená zadní vrátka. Proč by si je neměla nechávat otevřená i druhá strana?
manka: taky mi to přijde divný. jednou až budeme chtít mít s děti, taky si budu přát, aby si mě vzal. ale scény kvůli tomu dělat nebudu. já sem asi staromódní, ale já ten papír chci
taky jsem si vždycky myslela a myslím, že dítě se má narodit do manželství. nevidím v tom nic staromódního. ale moje dcera je taky s přítelem, mají dcerušku a on se nechce ženit. prý na to papír nepotřebuje, ale to aby se malá jmenovala po něm považoval taky za nutné a vhodné. tak nevím. proč se teda potom dítě jmenuje po otci, který si je nechce vzít a ne po matce, která ji nosila pod srdíčkem 9 měsíců? mně to teda přijde divný, ale co nadělám
hancze: 
souhlasim
