Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Brzy mi bude 60 let, před deseti lety se se mnou rozvedl manžel. Žili jsme spolu téměř třicet roků, vychovali tři děti, a když se osamostatnily, manželovi se začala zapalovat lýtka. Poté, co jsem zjistila, že je mi nevěrný, jsem měla pocit, jako by se celý svět zbortil. K mé smůle nešlo o takovou tu přechodnou nevěru. Skutečně se zamiloval, a to do ženy o víc než dvacet let mladší, poměrně atraktivní, plné života. Ve svých padesáti jsem jí skutečně nemohla konkurovat.
Rozvedli jsme se. Bylo to hodně bolestivé, hlavně pro mě. Manžel se odstěhoval a začal žít nový život. V té době mu bylo 57 let a se svou třiatřicetiletou přítelkyní se oženil. Já jsem zůstala sama a zařídila si život po svém. S bývalým mužem jsme s téměř nestýkali, jen občas jsme se vídali při větších rodinných sešlostech u našich dětí. I to pro mne bylo vždycky hodně těžké, protože tam s sebou bral svou novou ženu.
Jak žili, jak se měli, zda si rozuměli, nevím. Nestarala jsem se o to. Po osmi letech jsem se od starší dcery dozvěděla, že se otec bude rozvádět. Jeho žena si prý našla jiného. Děti neměli, takže rozvod byl vlastně jen formální záležitost. Měl pech v tom, že ho jeho manželka docela slušně oškubala.
Bývalý muž teď bydlí v pronajatém bytě, je sám. Je mu 67 let, v běžných provozních věcech je pramálo soběstačný – asi jako většina mužských. Hodně mu pomáhají dcery.
Nedávno mi ta starší svěřila, že otec se vyjádřil v tom smyslu, že největší chybu udělal, když ode mě odešel. Prý se nechal zblbnout hormony, je mu to moc líto, a kdyby to šlo, nejraději by to vrátil zpátky. Údajně na něm bylo poznat, že by se se mnou rád začal scházet a neměl by nic proti tomu, kdybychom spolu zase začali žít.
Od té doby na to pořád musím myslet. Nevím, co mám udělat, zda mu dát, nebo nedat šanci. Na jednu stranu mi moc ublížil, dlouho jsem se z toho tehdy dostávala. Teď už ale všechno přebolelo, jsem sama, on je taky sám, vím, že by podruhé takovou chybu neudělal. Prožila jsem s ním třicet let, máme spolu děti, vnoučata, možná by byla šance prožít spolu hezký „podzim života“. Takhle jsme každý sám a oba se tím trápíme.
Na druhou stranu se bojím, jestli to z jeho strany není jenom nějaká vychytralost. Cítí, že už není nejmladší, potřeboval by někoho, kdo by se o něj staral.
Co myslíte? Má náš případný vztah ještě nějakou šanci? Já si myslím, že snad ano, skálopevně o tom však přesvědčená nejsem. Budu ráda, když si přečtu různé názory na svou situaci, třeba mi to pomůže zorientovat se sama v sobě.
19.9.2007 Rubrika: | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Anne.D - taky souhlasím. Je mu trapný se připlazit ,tak to zkouší přes dcery, aby pak mohl dělat, že se vlastně ani nechtěl vrátit, když mu to Zdena nabídne první. Zdeno, proboha, to nedělej!
mam-ča: pořídit si psa 
a babička je taky super Klendra: přesně tak, chlap by se měl umět o sebe postarat sám. Starší generace je na tom ještě jinak, přece jen mladí byli v jiné době, ale pokud se dnešní mladý muž, tím myslím třicátníky i čtyřicátníky, nemluvě o mladších, neumí o sebe postarat sám, tak ho nebrat, a honem pryč 
můj strejda se dožil 105 let, přežil tři právoplatné manželky a několik doživotnících ( z jejich hlediska) přitekyň
Jak můžete vědět, že by to podruhé neudělal? Kvůli jeho věku? A vychytralost to určitě je. Pokud ne jeho, tak dcer, které už mají dost toho běhat kromě svojí rodiny ještě kolem domácnosti taťky.
A rovnou mu nabídnout přistěhování, jenom kvůli tomu, že žiju sama? Tak to určitě ne!
By mě zajímalo, kde je jeho chlapská hrdost, že neumí přijít na rovinu, omluvit se za to, jak ji před lety ubížil, a požádat, zda by se mohli občas stýkat? Že to vzkazuje po dcerách? Aby pak jednou mohl říct něco ve smyslu: "Vždyť tys byla ještě ráda že jsem se k tobě konečně vrátil, nikdo jiný o tebe nestál, tak co po mě chceš! "
Zdeno, vy byste měla po 30 letech vědět, jakou má váš ex povahu.
V každém případě si myslím, že odpustit se dá, ale zapomenout ne.
Kdyby se se mnou manžel teď rozvedl kvůli mladší nebo jakékoliv jiné ženě, NIKDY bych ho už nechtěla zpátky. Můj mužskej není nepraktickej, ten by se o sebe sice uměl postarat, ale i kdyby neuměl, nechtěla bych ho zpátky. Co si nadrobil, to má.
kareta: tvoje babička je skvělá! A hlavně odvážná. A dvakrát do jedné řeky se nemá vstupovat. Není těžké sehnat chlapa, daleko těžší bývá zbavit se ho. A Zdena může být jedině ráda, že se zbavila nespolehlivého chlapa.
kareta: 
Babička byla asi hodně temperamentní dáma. V tom věku už takových, co by se ještě rozváděly, moc není.
Moje babička svoje manžely likvidovala. Ona vařila tak úžasně, že každého vykrmila do koule, on pak dostal infarkt nebo mrtvičku, a babička si na hřbitově, kam chodila svým manželům zalévat kytky na hrobě sbalila dalšího, nejlíp vdovce..
.jpg)
zdeno,
vždyt ješte ani nevíte, jestli to opravdu chce a "jak říkala teta marie-dej jí pánbu nebe- roztahuj deštník, až když začne pršet"
žijte si dál svuj život a uvidíte....
moje babička se v 60ti potřetí vdávala, v 66 ti rozváděla a v 67 měla dalšího přítele- bylůi spolu dalších 13 let do jeho smrti.. Takže aktéři z článku nemají život za sebou, nýbrž prakticky stojí na prahu nového života. Držím palce, ať se rozhodnou jak chtějí.
Mamča: myslím, že když jednou žena udělá ten ústupek a vezme ho na milost, tak už ho pak nevykope, bude to snášet. Holt, to už je taková povaha.
Ota: Jo, stříbrná ? 
Dcerám by se ulevilo od péče o tatíka, a Zdena je zřejmě ten pečovatelský typ, co jí dělá radost někomu vařit a mít se o koho starat.
Kdyby něco podobného postihlo mě, asi bych si pořídila psa. Mohla bych se starat, vařit, pečovat, a odměnou by mi byla nehynoucí vděčnost, věrnost a láska chlupáče.
Zatímco u chlapa (ani stříbrného) tohle nehrozí...
Ota: mně vždycky vytáčí, že se žena musí starat o chlapa - vaření, praní, úklid. Copak nemá ruce? Co kdyby neměl dcery ,ale syny? To by se o něho jako musely starat snachy? Já znám osobně několik chlapů (celkem 3) dva rozedení, jeden vdovec , bydlí sami a domácnost zvládají na jedničku. Asi jsou i výjimky, jako ve všem. Ale obecně platí, že na tohle musí být žena =služka.
Já bych ho také zpátky nechtěla..jen při představě, že si užíval s novou mladou manželkou a vy jste se trápila..NIKDY.
Dokonce ani nechápu, kde vzal tolik drzosti se zmínit, že by se chtěl vrátit. 
.jpg)
mam-ča: ještě mě napadla hříšná myšlenka .... to by byla taková rádoby "stříbrná svatba " no ni ?
Klendra: Není nic jednoduššího, než sepsat předmanželskou smlouvu, že když to nebude klapat, vezme si svůj kufřík s podvlíkačkama, a půjde zpátky do nějakého podnájmu.
Je to manželský recidivista, takže rozvod by proběhl raz dva.
