Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Brzy mi bude 60 let, před deseti lety se se mnou rozvedl manžel. Žili jsme spolu téměř třicet roků, vychovali tři děti, a když se osamostatnily, manželovi se začala zapalovat lýtka. Poté, co jsem zjistila, že je mi nevěrný, jsem měla pocit, jako by se celý svět zbortil. K mé smůle nešlo o takovou tu přechodnou nevěru. Skutečně se zamiloval, a to do ženy o víc než dvacet let mladší, poměrně atraktivní, plné života. Ve svých padesáti jsem jí skutečně nemohla konkurovat.
Rozvedli jsme se. Bylo to hodně bolestivé, hlavně pro mě. Manžel se odstěhoval a začal žít nový život. V té době mu bylo 57 let a se svou třiatřicetiletou přítelkyní se oženil. Já jsem zůstala sama a zařídila si život po svém. S bývalým mužem jsme s téměř nestýkali, jen občas jsme se vídali při větších rodinných sešlostech u našich dětí. I to pro mne bylo vždycky hodně těžké, protože tam s sebou bral svou novou ženu.
Jak žili, jak se měli, zda si rozuměli, nevím. Nestarala jsem se o to. Po osmi letech jsem se od starší dcery dozvěděla, že se otec bude rozvádět. Jeho žena si prý našla jiného. Děti neměli, takže rozvod byl vlastně jen formální záležitost. Měl pech v tom, že ho jeho manželka docela slušně oškubala.
Bývalý muž teď bydlí v pronajatém bytě, je sám. Je mu 67 let, v běžných provozních věcech je pramálo soběstačný – asi jako většina mužských. Hodně mu pomáhají dcery.
Nedávno mi ta starší svěřila, že otec se vyjádřil v tom smyslu, že největší chybu udělal, když ode mě odešel. Prý se nechal zblbnout hormony, je mu to moc líto, a kdyby to šlo, nejraději by to vrátil zpátky. Údajně na něm bylo poznat, že by se se mnou rád začal scházet a neměl by nic proti tomu, kdybychom spolu zase začali žít.
Od té doby na to pořád musím myslet. Nevím, co mám udělat, zda mu dát, nebo nedat šanci. Na jednu stranu mi moc ublížil, dlouho jsem se z toho tehdy dostávala. Teď už ale všechno přebolelo, jsem sama, on je taky sám, vím, že by podruhé takovou chybu neudělal. Prožila jsem s ním třicet let, máme spolu děti, vnoučata, možná by byla šance prožít spolu hezký „podzim života“. Takhle jsme každý sám a oba se tím trápíme.
Na druhou stranu se bojím, jestli to z jeho strany není jenom nějaká vychytralost. Cítí, že už není nejmladší, potřeboval by někoho, kdo by se o něj staral.
Co myslíte? Má náš případný vztah ještě nějakou šanci? Já si myslím, že snad ano, skálopevně o tom však přesvědčená nejsem. Budu ráda, když si přečtu různé názory na svou situaci, třeba mi to pomůže zorientovat se sama v sobě.
19.9.2007 Rubrika: | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce se ke mně vrátit. Má slepovaný vztah šanci na přežití?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
jen bych co dítě na stará kolena rozvedených rodičů , že ten fakt pohodlí dětí je asi fakticky dost významný.
Takže kdoví jestli dcerunky na druhé straně nezmiňují tátovi jak ta vaše domácnost potřebuje mužskou ruku, že vypadáte nějaká osamělá a vůbec o něm nemluvíte špatně atd.....
Zdeno, budu mluvit sama za sebe.Já bych takového nespolehlivého muže nikdy zpět nevzala. Teď když ho na stará kolena mladá ženuška vykopla zase by se rád vrátil do hnízdečka, aby se o něj někdo staral. Má co chtěl. Jemu bylo úplně jedno, co cítíte vy, co budete sama dělat a šel si sobecky jenom za svým štěstím a teď když už je starý potřebuje jenom ošetřovatelku, která by mu vyprala, uklidila, uvařila, no to by to měl sakra jednoduché. Užívejte svých vnoučat, dětí a života kolem sebe a na tu onuci se vykašlete.
mamča: když to je právě dost riskantní, když ptáčka lapají, hezky mu zpívají, chlap, když něco chce, udělá cokoli, poníží se, bude se přetvařovat a jakmile bude zabydlenej - konec, vše se změní, na to pozor
Klendra: Nejsem žádná ochránkyně nevěrníků, a stát se to mně, asi bych vůbec neuvažovala o tom, vzít ho zpátky. Ale zatím jsem se naštěstí v té situaci neocitla, tak nevím, jak bych jednala.
Tady mi přijde, že Zdena cítí zadostiučinění, že exmanžel přiznal svou velkou chybu, a touhu vrátit se zpátky. Ale je to informace JEN zprostředkovaná dcerou, a ona už málem přemýšlí, co mu uvařit na uvítanou. 
Nechala bych ho hezky podusit, vychutnala si dvoření...atd. a teprve PAK se rozhodovala, jestli mu odpustím a vezmu ho zpátky. A to ještě podmíněně, aby si nemyslel, že si z mé domácnosti bude dělat holubník.
Klendra: no jo, tak už jsem asi taky stará
a na hrdost seru
olafka: potom už by se nezbavila
dadka: souhlas
mam-ča: skromnost vstřícnost a pokora jsou krásné vlastnosti a kdo je má, tomu se věkem prohlubují, souhlas. Ale neznamená to, dělat ze sebe blbce. Jemu tyhle vlastnosti evidentně chybí a takoví lidé jen využívají ty, kteří je mají.
Já už bych ho zpátky nebrala. Dcery už jsou samostatné, určité zázemí u nich určitě máš a on chce jen servis. Kdyby mně manžel odešel za jinou a po deseti letech by se chtěl vrátit, tak ne. A fungovalo by to i opačně. Kdybych odešla já, už bych nikdy neřekla, že bych se chtěla vrátit.
Meander: Jako vždy
Já bych to zkusila, vždyť o nic nejde když to nepůjde, tak se zas rozejdete, vyzkoušeno to už máte
chytrájakrádio: Hrdost je krásná vlastnost, ale v pokročilejším věku si jí málokdo z naší generace může dovolit.
Když jsem byla mladá, tak jsem taky byla hodně radikální, ale přibývající léta a neduhy mě učí skromnosti, vstřícnosti a pokoře.
Každopádně bych na místě Zdeny nedělala žádný vstřícný krok, ale počkala, jestli ten hormónama oblbnutý a následně odkopnutý exmanžel přijde hezky s prosíkem a kytkou sám. Pokud jí není odporný, užívala bych si nové líbánky, výlety, lázně...a třeba by i ten slepovaný hrnec dal kvalitně použít. Pokud by ve svém věku Zdena hledala nového partnera, stejně už by byl "použitý" (buď rozvedený nebo vdovec - výjimečně svobodný - a toho teda nebrat !). To je krok do neznáma, zatímco tohohle už zná, a ví co od něj může čekat.
Ale možná, že jen dcery obtěžuje starat se o nesamostatného otce, tak by tu povinnost rády převelely na mámu. A tatík o to třeba vůbec nestojí, nebo se stydí.
Mně se líbí, co napsala Hanetice. Když odešel on za mladší, tak ho taky nezajímalo, ja se Zdena cítí, nelitoval ji, proč by měla ona litovat jeho? A proč by se o něho teď měla starat, kdo se postará o ni? On určitě ne. Zdeni, buď ráda, že ses ho zbavila, užívej si vnoučata, přece nestrávíš zbytek života v roli služky. Žádný peníze za to nestojí a nikdo nemůže vědět, kdo dřív odejde, takové spekulace o vdovském důchodu se většinou nevyplácí. Svoboda je k nezaplacení.
.gif)
mam-ča: Kdepak. Každý pěkně svou domácnost a vlastní servis, občas někam na výlet nebo za kulturou, a pěkně se vrátit každej do svýho 
zatím ti nic neřek, takže neplaš. zatím je ještě pěkně uklizenej ve svým zabordeleným dědkovským bytě 
musíš se rozhodnout sama, ale já bych se teda nevracela. myslim, že bys nakonec opravdu dopadla jako ta pečovatelka... a na rady typu jdi do toho, schramstneš aspoň důchod, na ty se vykašli - to je pod tvojí úroveň 
Aja: Nojo, vzít, ale až po zkušební době. Jestli se bude chovat jako beránek, nebo ev. bude mít prokazatelně smrt na jazyku.
mam-ča: Tak to by si ho měla znovu i vzít, ne?
Člověče, kdepak...já bych do toho znovu nešla.
