Jsem těhotná a on se nechce ženit
Se svým klukem chodím tři roky. Mně je 25 a jemu 29 let. Dva roky spolu žijeme. Před časem jsem vysadila antikoncepci a dohodli jsme se, že případné početí dítěte necháme osudu. Povedlo se, zjistila jsem, že čekám miminko. Jsem moc ráda, i přítel je šťastný. Na dítě se těšíme.
Kazí mi však radost jeho nechuť ke svatbě. Je pravda, že o tomhle jsme nikdy přímo nemluvili. Vzhledem k tomu, že spolu delší dobu žijeme, nám to nepřipadalo důležité. Shodili jsme se na tom, že nepotřebujeme papír na to, abychom spolu byli.
Jenže teď čekáme dítě a tím se – alespoň podle mne – situace změnila. Mám pocit, že bychom měli náš vztah legalizovat, a vytvořit tak dítěti pořádné zázemí. Chtěla bych, abychom byli rodina se vším všudy, to znamená, abychom všichni používali stejné příjmení. Nechci se jmenovat jinak než mé vlastní dítě.
Jenomže on se svatbou nesouhlasí, vlastně ji poměrně důrazně odmítá. Prý mě má rád, miluje i naše budoucí dítě, a to je pro něj důležité. Žádný papír nic zásadního beztak nezajistí.
Já si to nemyslím a také jsme se kvůli tomu dost pohádali. Řekla jsem mu, že jestli na svatbu nepřistoupí, bude mít naše dítě příjmení po mně. Jemu se to nelíbí a prohlašuje, že dítě se má jmenovat po otci.
Nechápu to. Na jednu stranu lpí na příjmení dítěte, ale aby se o to postaral a učinil z nás právoplatnou rodinu, je mu zatěžko.
Nevím, jak se mám zachovat. Prosit ho, aby se mě vzal, se mi nechce, je to ponižující. Na druhou stranu mu to zase nechci nijak ulehčit. Jak byste se s příjmením dítěte rozhodly v podobném případě vy, ostatní čtenářky?
26.3.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem těhotná a on se nechce ženit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Grainne: prostě nejlepší je žít sám, anebo s kočkou 
Grainne: ty jsi rozlukový právník?
.gif)
Zaffira: viděla jsem spoustu oškubaných manželů, oškubaných manželek, oškubaných družek a oškubaných druhů. Bohužel v rámci a možnostech našeho právního řádu vyhraje ten rychlejší a chytřejší (nebo s dobrým právníkem).
To jen tak na okraj, aby tu někdo neupadal do iluzí.
.gif)
Zaffira: 
tak to jo. ja nikoho takovyho neznam, vsichni kolem bud sezdany nebo se to proste neresi
Grainne: jistě, předmanželská smlouva je dobrá věc, já osobně bych ji chtěla.
Vztahy jsou složitá věc, a když žít nesezdaní, stejně musíš řešit věci jako byt - splátka, čí je to vlastnictví, atd., přijde mi to mnohem složitější a zbytečnějí.
Lhasa: no přesně
Jinak víceméně platí, co kdo sebere před rozvodem, je jeho, protože kromě auta se následně ty půlky dost blbě rozlišujou.
hancze: no pokud se tím někdo tak strašně ohání, vysvětluje to 20 větama, když to stačí říct jasně stručně "my to máme takto" - tak mi to připadá jako divadlo, přesvědčování sama sebe 
- a většina lidí, co znám, a mají nebo měli to takto, tak to právě strašně rozebírali, aniž bych se třeba ptala na detaily
Jo, jenže když má druhomízník ulitou slušnou hotovost a na kontě kupu dluhů, coby manžel se podělí o dluhy a hotovost sbalí. Ofiko nemá ani na alíky, hrubě vyjádřeno. Takže pokud zajištění, tak i s předmanželskou smlouvou. Iluze, že bude platit jak mourovatej - bude, pokud bude mít oficiálně z čeho.
Zaffira: kareta: 
Byla to Lubar, kdo v podobné souvislosti popsal následující situaci: Nesezdaný pár, mají děti, žijí jako rodina, načež pán kupříkladu chytne druhou mízu. Jen z majetkovýho hlediska: Ona celou dobu pečuje o děti, nakupuje drobnosti (jídlo, drogerie, oblečení...), on jako více vydělávající investuje víc peněz (televize, auto, nábytek...). Když se má takovej druhomízník rozvést, tak musí počítat s tím, že jde všechno napůl, zatímco když jenom odchází "z hromádky", vezme svoje věci (tv, auto, nábytek...) a jí nezbude ani ta půlka...
kareta: no jo, to mas sice pravdu, ale v okamziku kdy nebudu resit ani pravniky ani svatbu, tak si s prominutim s**u do bot 
Zaffira: tím si jistíme především materiální zajištění, to je fakt. Řešíme, co bude: kdyby se něco stalo, kdyby mě opustil. Na druhou stranu zapomínáme, že zároveň jistíme dluhy manžela, pokud to není ošetřeno předmanželskou smlouvou. To se dá ošetřit jinými právními dokumenty i bez sňatku. To jen tak pro pořádek, jinak oddací list neřeší celkem nic moc.
Na druhou stranu chápu, že mají lidé potřebu se zajišťovat, jenomže život je taková mrcha, že klidně zaútočí z jiné strany.
hancze: už vidím někoho, komu je zatěžko se ženit "kvůli papíru", jak obíhá radostně notáře a právníky
Zaffira: proc silacky? kdyz nekdo svatbu nechce, porad jeste si muze veci zaridit tak aby vicemene fungovaly jako v manzelstvi.... to asi neni o silackejch recech
Hawa: reseni majetkopavnich vztahu je zaklad s papirem i bez kdo si to nezaridi, s prominutim jeho chyba 
Hawa: jo jo. Jen nastává problém, když ten druhý nechce hrát podle tvých pravidel. Každý vztah má jeden malý, ovšem podstatný háček - musí mít oboustranně akceptovaná a akceptovatelná pravidla. Ta nelze měnit dle momentální libovůle jednoho z partnerů, což se v případě autorky evidentně děje.
Takže pravidlo můžou změnit, ale spolu.
