Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

mě prostě přijde, že takový ty řeči "my papír nepotřebujeme, jsme moderní, bla bla" jsou jen silácký řeči. Pokud jsem s někým chvíli, je to v pořádku, ale pokud už uvažuju, že si s někým pořídím dítě, počítám s ním do budoucna, chci s ním zestárnout, tak v čem je problém? Vždyť ten "papír" vyřeší spoustu věcí.

kareta, Zaffira: souhlas
Ano, samozřejmě, svatba je jen papír, který k naší lásce nepotřebujeme.....to funguje, pokud je ve vztahu vše v pořádku. Kolik takových párů má ale jinak ošetřeny majetkové a právní vztahy...nejlepší je vůbec případ, kdy se žena nastěhuje k příteli, má s ním děti bez svatby, přítel se s ní pak rozejde, nebo taky třeba umře, všechno, co vybudovali shrábne on nebo jeho rodina a co pak....? Znám taky hodně takových rozchodů, kdy už dvojice měla spolu dítě a muž pak prostě řekl nazdar, konec a bylo to, vždyť spolu vlastně žádné závazky neměli, že......
Taky nevím, proč se onomu stvrzení svazku , na papíře, který se nazývá svatbou mnoho mužů tak brání - pro onu iluzi svobodné vůle, nebo vyhýbání se legální zodpovědnosti....?
Já jsem pro život na hromádce, když jsou ti lidé spokojení. Ale v tom případě je třeba si ošetřit majetkové a právní záležitosti jinak. Já osobně bych dítě za svobodna nechtěla. A když už, tak podle mých pravidel, a to se týká taky toho, že dítě bude mít moje příjmení, ne partnerovo.....

kareta: jasně, že si hrají na iluzi svobody, ale zkus jim to brát násilím.
Ještě tak nejlepší fígl je, když děláš, že o to nestojíš. pak mají někteří muži naopak nutkavou tendenci si tě pojistit. Někteří, říkám.
Co se týče zajišťování, tak na to si opravdu chlapa pojišťovat nebudu, nejsem přívěsek na ozdobu. Ovšem to je můj postoj k věci, jak to vidí jiní, je jejich věc.

kareta: na hromádce s dítětem, když chce zajistit to samé, co je v klasické sezdané rodině.....se mi nechce vypisovat

Já tu nechuť ke svatbě nechápu- na co si hrají? Na iluzi svobody?Nebo je to revolta? Proti čemu? Vždyť je to s dítětem mnohem složitější

Soňo, podobný příběh neznám, takže nevím.

Sice to s tím nesouvisí, ale před chvílí jsem dočetla jeden časopis a tam je čtenářský příběh, kdy se manželé dohodli na tom, že nebudou mít děti. Ona po čase děti mít chtěla, on stále ne. Ze zoufalství se v krajním řešení rozhodla vysadit antikoncepci - otěhotněla a pak byla v šoku, když jí řekl, že dítě nechce. Podle ní bylo vysazení prášků doslova jen: "trochu podraz". Skončilo to rozvodem, ona je s dítětem sama, on s kolegyní. Ona ho lituje, že mu chybí láska, ale co mě zaráží, ještě pořád nevidí chybu ve svém chování.

Moc to hrotíš...Třeba by ho to napadlo samotného, kdybys nedělala pupínky

Grainne:

nebyt toho ze jsem potrebovala vizum, taky bych se nevdavala

Neřeš a žij.

Pardon, ale to je cavyků kolem svatby. Muži to mají prostě jinak, chtějí po sobě něco zanechat, nejlépe strom, dítě a některý i ten dům postaví. Zanechávat vdovy asi není tak zakořeněné.
Dítě má příjmení po otci, je to hra, důležitější je přece linie po meči - když si to myslí.... Tak ať si hrajou.
Vláčet se někam v bílých šatech taky nemám potřebu a ač nejsem bohatá, dokážu se v případě potřeby postarat o sebe a o dítě.
Z majetků má tak akorát dluhy, ty mu nikdo nevytuneluje a kdyby je chtěl zdědit, jeho věc.
Trochu přeháním, pravda, ale nejhorší neřestí je tlačit chlapa do svatby pod záminkou těhotenství, takových svateb bylo svého času dost a dost a aby pak někde chodil a plakal, že mě má na krku...taky díky, nechci.
Pro klid v duši, kdyby se nepodařilo před oltář dotlačit, mnohokrát mě přesvědčil, že i bez svatby je jako sloup, o který se můžu bezpečně opřít. Snažím se poskytnout totéž.

jelítko: spis to vypada ze trva na dohode, chlapi jsou zabejceny a neradui meni rozhodnuti

svatba rodinu nedela.....kdyz jste se jednou dohodli ze se brat nebudete, budes mit tezke ho presvedcit....na druhou stranu je tolik manzelstvi ktery se radeji uzavirat nemela.......nakonec bych taky rekla ze je t fuk, papir nepapir

podle mně je to akorát taková ta mužská tvrdohlavost a rádoby nezávislost. prostě nechce a hotovo. tak ať si políbí, ale dítě bych v tom případě určitě pojemnovala po sobě. buď všechno nebo nic. já si myslim, že svadba důležitá zas tak není, ale když čekáte dítě a on se takhle tvrdě brání, vypadá to jakoby s tebou do budoucna moc nepočítal a chtěl si nechat otevřený zadní vrátka. je to divný

Co se týče dědictví nebo vyživovací povinnosti, k tomu svatba vůbec není nutná. Důležité je, aby byl otec zapsán v rodném listu dítěte. Pak má k němu otec vyživovací povinnost a dítě je neopominutelným zákonným dědicem ve stejném postavení jako event. další děti ze svazků manželských. Jediný, kdo nedědí, je matka dítěte coby družka. Pak je také výhodné, aby třeba nájemní smlouva k bytu byla sepsána tak, aby po event. úmrtí partnera přešla její práva na družku. Co se týče příjmení dítěte, preferuji příjmení po otci. V případě nutnosti je možné dle zákona o rodině požádat o sjednocení příjmení s dítětem, takže se matka s děckem mohou jmenovat stejně. Sama jsme tuto proceduru podstoupila po 6 letech, kdy mne u lékaře, ve školce apod. neustále oslovovali příjmením dcery a nikoli příjmením mým. Zdravím Soňu a s tou svatbou bych partnera asi neuháněla, třeba se to časem vyvine z jeho strany přirozeně.

na Tvém místě bych si sehnala info na co máš/nemáš nárok jako svobodná matka /manželka. Co bude v případě smrti Tvého partnera (sirotčí a vdovský důchod, dědictví, nárok na byt, půjčky, pojistky...), co bude v případě nemoci (dají Ti informace o jeho zdravotním stavu?), co bude v případě rozchodu (nárok na byt, alimenty...) atd. Teď už nejde o Tebe, ale o zajištění toho malého. Jinak si myslím, že žádný papír Tě šťastnou nebo nešťastnou neudělá, ale jde o zajištění. Mám pocit, že náš právní řád nezná pojem druh-družka, ale nevím to jistě a život není pohádka.