Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Zajímaly by mne názory čtenářek na mou situaci. Je mi 33 let a jsem stále svobodná. Mám za sebou několik vztahů, které všechny skončily fiaskem. Asi je chyba i ve mně a v mých nárocích na potenciálního partnera.
V podstatě jsem se smířila s tím, že zůstanu sama. Kupodivu mne představa života bez mužského protějšku vůbec nepřipadá děsivá. Naopak, spíš se mi zamlouvá. Jinak to však mám ke vztahu k dětem, respektive dítěti. Po miminku toužím doslova zběsila a usilovně už asi čtyři roky. A stupňuje se to, zvlášť vzhledem k tomu, že si uvědomuji, že mi roky přibývají.
Zcela vážně proto uvažuji o eventualitě, že bych se vědomě stala svobodnou matkou. Když jsem se svěřila kamarádce, zděsila se a prohlásila, že jsem blázen. Za prvé považuje za naprosto nevhodné použít nějakého muže jako pouhého „dárce semene“, prý by to vůči němu bylo nefér, a také se snažila mi vysvětlit, že jako osamělá matka rozhodně nebudu mít na růžích ustláno. Ani já, ani mé dítě.
Já všechny její argumenty uznávám. Má pravdu, samozřejmě. Ale na druhou stranu mi to nepřipadá jako něco kdovíjak odsouzeníhodného. Žen, které zůstaly samotné s dětmi, je hodně, prostě bych jen rozšířila jejich řady. A co se týká otce dítěte, myslím, že co oči nevidí, to srdce nebolí, a pokud by o mém těhotenství neměl tušení, nemusel by se tím trápit.
Mně spíš dělá starost jiná věc. Jako největší riziko v mém případě vidím to, že jsem vlastně sama. Nemám sourozence, rodiče mne měli hodně pozdě, na tehdejší dobu byli doslova exoti. Byla jsem jejich vymodlené dítě, které přišlo na svět, když už veškeré pokusy dávno vzdali, a maminka si původně myslela, že zpoždění menstruace je první příznak přicházejícího přechodu. Nebylo to tak.
Nyní je rodičům skoro osmdesát, jsou už staří a dost nemocní. Starám se o ně, jak jen můžu, a je mi jasné, že se musím smířit s tím, že už brzy nadejde jejich čas. A já zůstanu úplně sama. Bez rodičů, bez sourozenců. Prakticky bez jakéhokoli nejbližšího příbuzného. Možná i proto tak strašně moc toužím po dítěti, po někom, s kým k sobě budeme patřit.
Bojím se však, co by s děťátkem bylo, kdyby se se mnou, nedejbože, něco stalo. Kdo by se o ně postaral, dal mu lásku a pocit bezpečí? Vím, že asi maluji čerta na zeď, ale i tyto myšlenky se mi vkrádají do hlavy a nemůžu se jich zbavit. Přesto jsem rozhodnutá se o dítě pokusit.
Moc bych uvítala rady a podněty od žen, které z nějakého důvodu zůstaly samy s dítětem. Co všechno to obnáší? Dá se to zvládnout? Na co se mám připravit? A co si myslíte o mém rozhodnutí?
18.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Milá Anno, já tě dokážu pochopit, touha po dítěti je tak velká,že tě nic jiného nezajímá. Kdyby šlo jen o to zvládnutí,určitě bys to zvládla i když jednoduché by to nebylo,ale to, že jsi vlastně na světě sama by tě mělo varovat před takovým rozhodnutím. Dobře si kladeš otázku,co by bylo,kdyby se ti něco stalo? Dali by tvoje dítě do děcáku. Víš něco jiného by bylo,kdybys měla sourozence a přece jen nějakou naději,že v případě nouze se tvého dítěte ujmou a nenechají ho strádat,ale takhle bych do toho nešla. To už není zodpovědnost jen sama za sebe, svým rozhodnutím rozhodneš i o životě někoho dalšího. Dovolí ti to svědomí?
Nehledej ideálního chlapa, takoví prostě neexistuje! Nikdo nejsme dokonalý a asi bys měla přehodnotit své nároky. Chlap by měl být tvým partnerem a ne jen poslušný a oddaný doplněk šatníku. Nechci se chlapů zastávat,ale v současné době to nemají jednoduché. Každá by chtěla krásného,inteligentního,bohatého,ohleduplného,oddaného,věrného a já nevím co ještě,ale takový chlap je jen v nějakém pošahaném filmu. Tak jako nenajdeš ideální ženu,nenajdeš ani ideálního chlapa.
A dobře radí Esssi - 18.6.2010 7:28 - zkus to nejdřív s pejskem a uvidíš co je kolem starostí a s dítětem by to bylo daleko složitější, to nemůžeš nechat doma samotné, tomu nestačí jen krmení a procházky. A co finanční stránka a dostatek času, budeš ho mít? Nebo porodíš, strčíš dítě chůvě a budeš dál chodit do práce? Dítě potřebuje tvou fyzickou přítomnost v co největší míře,můžeš mu ji dát,když se musíš starat sama? Nebo si jen splníš svoji touhu a dítě bude odkázané na cizí lidi a od tebe dostane pusu na dobrou noc a slib,že maminka zas přijde?
Dobře to zvaž, opravdu to není jednoduché. Přeji ti hodně 
.gif)
Pořizovat si dítě pro vlastní potřebu je bezesporu sobecké, o tom není pochyb.
Nemluvě už o tom, že dnešní muži nechtějí být odstrkáváni do pozadí a dřív, nebo později některý soud v takových případech bude rázně přihlížet i k právům otce vůči dítěti a utajit před někým jeho vlastní krev, v dnešním, vzhledem ke komunikačním možnostem, malém světě, je skoro nemožné.
Chceš si hrát s ohněm - proč ne, ale v tomto případě se tvá hra týká nejméně dalších dvou bytostí, kterých se tahle hra může velmi ošklivě dotknout.
.JPG)
Anno - a co když neotěhotníš na první šup? To budeš uhánět chlapy třeba dva roky bez vztahu, aby ses potom mohla vydat tak na kliniku asistované reprodukce? Teda nemohla, protože bez partnera těžko...
A taky by nebylo od věci si promluvit s nějakou ženou, co chuť matky samoživitelky ochutnává na vlastní kůži. Ono si totiž člověk některé věci maluje až moc růžově. 
Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Sama teda děti zatím nechci a ani nevím jestli je budu vůbec někdy chtít a ani nejsem zastáncem chlapů, ale v tomhle případě si myslím, že by chlap měl mít právo vědět, že má "někde" dítě a využít ho jako dárce mi nepřijde správné.....
Jak píšeš nemáš nikoho kolem sebe a co budeš dělat, když se Ti nedejbože něco stane? Dítě půjde do domova nebo co? Myslím, že starat se o dítě není žádná sranda a pokud máš doma správnýho chlapa určitě Ti hodně pomůže. Nebudeš se moct na nikoho obrátit, když budeš chtít dítě pohlídat, jít někam s kamarádkou, nebo si jí třeba jenom zacvičit.......Samozřejmě se může stát, i když máš doma chlapa, že se něco stane a ty zůstaneš sama, ale to není promyšlené jako tohle. Nemyslím si, že jsi tak stará na to, aby jsi si nikoho nenašla, chlapa můžeš potkat třeba hned dneska.
.gif)
Jestli potřebuješ blízkou bytost, pořiď si pejska, nechci být sýček, ale tohle nemůže dobře dopadnout...dítě potřebuje oba vzory, ženský i mužský....bez táty se dítě vychovat dá,ale bude mu ledascos chybět...
Já bych to v tvé situaci neriskovala. Pokud nemáš nikoho blízkého a něco se ti stane, tak co budeš dělat s dítětem? Až se ti dítě narodi, tak oceníš přítomnost otce. Těď si myslíš, že to zvládneš, ale ten chlap ti bude chybět, uvidíš. Všechny ženské jsme hrdinky, ono se to nějak zvládne, ale není to zase tak jednoduché jak se zdá. A co pak to dítě, až se začne ptát po tátovi a to určitě přijde, to ho chceš ošidit o celý život bez táty. Mě manžel tragicky zemřel a vím, že dětem chybí, ikdyž mám nového manžela, už to není jejich vlastní táta, ten se nahradit nedá. Ty máš oba rodiče, dokážeš si představit, že by ti máma řekla, že táta není, nechybělo by ti něco a někdo ?? a to chceš ošidit své dítě? Zase nejsi tak stará, abys neměla šanci najít chlapa.
... bude stačit když onemocníš, půjdeš na operaci, budeš mít úraz a na koho se obrátíš - tady máš překvapení tatínku, sice jsme po tobě původně nic neměli, ale je to tvoje dítě takže nekoukej překvapeně, potažmo vysvětli své milující rodině, dítě okamžitě přijmi a miluj atd atd?
...a kromě toho, mně připadá nehorázné využít nic netušícího muže jako nedobrovolného dárce semene a uvrtat ho do dítěte, které nechce a už vůbec ne s tebou. Tvoje životní a finanční podmínky se můžou změnit už během těhotenství a ejhle - on se bude tatínek hned finančně hodit, uvede se do rodného listu a vyžádá se zkouška DNA a je vymalováno, pryč jsou krásné představy že "od něj nikdy nic nebudu chtít"
.jpg)
Děvče zlatý nedělej to,není to jednoduché jak si myslíš.Mám syna rozvedeného (5,7) a když hoši k nám příjdou a brečí...tatí my chceme být s tebou..tak mi to může srdce utrhnout.Ona taky potřebovala jen děti a chlapa né,ale spíš udělala 3 nešťastný.Jak píšeš, nic mu neříci,tak to je sobeckost a myslíš jen na sebe,neumíš si představit Co To Je Mít DÍTĚ.
modroočka - svatá pravda
Milá Anno, chápu Tě a rozumím tomu, že nechceš zůstat sama. Tvoje situace tě k tomu doslova tlačí. Ale Tvoje kamarádka má pravdu, ono to singl rodičovství jen hezky vypadá.
Já jsem zůstala sama se 3 dětmi (10, 7 a 3.5 let), když manžel zemřel, v zahraničí bez cizí pomoci. Rázem se ze mě stala máma i táta. Měla jsem práci doma ještě další 2 roky, ale méně peněz, pak jsem zkoušela pracovat na noc a hlavně přes den, kdy děti byly ve škole. To proto, abych co nejvíce času byla s nimi. Žádná varianta nebyla dosti dobrá. Mnohé se řešilo po telefonu, když přišly nemoce, byl to docela horor všechno zvládat. Bylo nemožné dělat cokoliv na 100 %...
Opravdu jsem se snažila, aby děti nestrádaly. Jenže ta absence otce tady je. A přestože jsou synové 20 a 17 let, táta jim velmi chybí i teď.
Pokud Ti někdo řekne, že jeden rodič stačí, není to pravda. Děti potřebují oba rodiče a ... ten, co zůstal na všechno sám, nikdy nemohl zvládat to, co život nabízí.
