Je moje máma hysterická, nebo přecitlivělá?
Máme v rodině problém s naší maminkou. Je jí 62 let a před dvěma měsíci jí zemřela matka – naše babička. Bylo jí 86 let. Všem se nám po ní samozřejmě stýská, byla naše sluníčko, pro každého měla dobré slovo a měli jsme ji moc rádi.
Jak ale její smrt zamávala s naší mámou, to nikdo z nás nečekal. Doslova se zhroutila. Celé dva měsíce skoro nemluví, nic ji nebaví, přestala se starat o domácnost. Jen pořád sedí, prohlíží si fotky a každý den chodí na hřbitov. Někdy i dvakrát. Neustále pláče a my už nevíme, jak ji máme utěšit.
Nejhůř to snáší táta, který s mámou je po celý den – jsou už oba v důchodu. První týdny byl maximálně trpělivý a ohleduplný, ale teď už tu trpělivost ztrácí. Snažil se všemožně mamku z té deprese dostat, ale bezvýsledně. Ona sama se totiž vůbec nesnaží a dělá to na nás dojem, jakoby si v tom zármutku libovala.
Pravda je, že vždycky měla tak trochu sklon k hysterii. Všechno až moc prožívala, jakmile se stalo něco, co se vymykalo běžným záležitostem, hned ji rozbolela hlava, sesouvala se do křesla, někdy dokonce vykřikovala, že vyskočí z okna (To třeba tehdy, když jsem oznámila, že se budu rozvádět.).
Přemýšlíme, co s ní. Už jsme ji chtěli dostat k psychologovi, ale to bychom ji tam museli dovézt násilím. Když její nářky a pláč ignorujeme, ještě přitvrdí a obviňuje nás, že jsme necitliví a prý je nám jedno, že babička už tady není.
Táta se na ni minulý týden hodně rozzlobil. Natvrdo jí řekl, že jestli se okamžitě nesebere a nezačne se sebou něco dělat, na čas se od ní odstěhuje. Máma začala vyvádět jako podebraná, pláčem se doslova otřásala.
Jsme přesvědčeni, že potřebuje nějakou léčbu. Jenže jak ji k tomu doktorovi dostat? Odmítá to velmi zatvrzele a my jsme z jejího chování už opravdu vyčerpaní.
16.10.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je moje máma hysterická, nebo přecitlivělá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jděte k doktorovi vy místo ní, popište situaci a poraďte se tam. Maminka potřebuje léčbu, potřebovala ji vlastně už dřív, teď dopadla poslední kapka.
.JPG)
loupák - bylo, ale už je líp.
Ještě k tomu článku - zažila jsem rodinu, kde maminka všechno zvládla, všechno unesla, všechno zařídila, rodinu podržela, ale když se pak pod vlivem jisté události sesypala, tak rodina nechápala, matku nedokázala podržet a ještě se divili, co to vyvádí...
Ale Anna píše, že matka byla vždycky hysterická, tak to asi nesedí...
.gif)
annie: vím,že si to sem už někdy psala...je mi to moc líto,muselo to být pro tebe strašně těžký
Mě maminka zemřela, když mi bylo 25. Bylo to strašné... Sice fotky jsem nemohla prohlížet několik let, ale myslím, že starší člověk snáší některé věci hůř.
Pořád nad tím dotazem Anny přemýšlím a nemůžu to pobrat...
.JPG)
sevenofnine: no tak ale je rozdíl být "happy" a "fungovat"...a pokud opravdu nefunguje a ani si nechce nechat pomoct, tak se tatovi zas až tak nedivím... smrt rodičů je pro mě zatím nepředstavitelná a myšlenka na to mi krutě svírá vnitřnosti, ale zase kvůli svému žalu ničit dlouhodobě ostatní..? 
Za 1) si myslím,že je to ještě dost brzy,kdyby takhle vyváděla ještě po roce,tak možná by byl zapotřebí zásah lékaře
za 2) myslím si,že si vaše matka s definitivní platností uvědomila svoji vlastní smrtelnost!
Nechte ji na pokoji,dohlídněte,aby jedla,spala a vedle žalu aspoň něco ještě dělala,co by ji těšilo!Kdo z vás doma víte,co byste dělali na jejím místě!!!
Spíš si myslim,že maminka byla vždycky ta co kolem tatíka skákala jak on píská a najednou by se snad měl postarat o domácnost ON,óóóó jaká hrůůza že?
Pro mě jedna z mých nejhorších nočních můr a představ je,že by mi umřela máma,vím,že to jednou přijde a už teď vím,že to pro mě bude naprosto nepřijatelný a vůbec nevím,jak a za jak dlouho se s tím vůbec vyrovnám-jen o tom píšu a lejou se mi slzy do očí-v tomhle přípädě jsem taky hysterická,každý holt ten smutek prožíváme jinak...já vaší maminku chápu...spíš teda vy mi přijdete krutý a bezohledný
...a o tom vyhrožování vašeho otce odchodem o dní,se raději nebudu vyjadřovat,neb nechci být po ránu sprostá
annie: je určený čas truchlení, je to 1 rok.
Anno, nezlob se, ale Tvé psaní mi zvedlo žaludek, chováte se jak bestie a Tvůj otec jak sobecký parchant. Máte divné vztahy, když by vám stačily 2 měsíce aby jste byli happy jako dřív. Sorry, možná to uvidím jinak až vypiju kafe, ale teď mi připadáte neuvěřitelně necitelní a citově ploší. Netuším jestli je maminka hysterka, ale vy mi sympatičtí nejste. To je samé já já já :-(. Prostě nacpeme maminku práškama ať nás neotravuje ...
Mno - nejste trochu moc hrrr? Každý má právo truchlit a nikdo neurčuje přesný čas.
Mě ty dva měsíce nepřipadají zas tak dlouho.
Byla to máma -jak píšeš "sluníčko"...
Nechala bych mamince ještě čas.
