Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Verera:
Je fakt, ze me napadalo, ze treba otec je studeny cumak a maminka si nemuze pred nim odzivat smutek, kdyz je porad doma. Ale zase kdyz by se na cas odstehoval a mohla by mit na to odzivani klid a vadi ji to tak moc, tak to skoro vypada, jako by ji vadilo, ze nema obecenstvo
Ale zase je fakt, ze by to otec mohl podat trochu jinak.

Proste taky mi prijde, ze je v te rodine nejaky hlubsi, vlekly problem vsech zucastnenych.

Kozoroh18: No ale co když nechce do cukrárny a ještě jim vynadá, jak jsou necitliví, že se chtějí zasmát babičce? A ať ji raději nechají samotnou, když neumí pořádně projevit babičce úctu smutkem?

Anahir:

No tak dožít se 86 roků, to je úctyhodný věk. Nějak člověk musí počítat s tím, že tady nikdo není napořád.
Maminka by se měla sebrat, má přece manžela, děti, určitě vnoučata. Možná by stačilo, aby zašla za obvodní lékařkou, která by jí napsala lehká antidepresíva. .Každý prožívá bolest jinak, ale jsme přece dospělí lidé a musíme se s nepříjemnými a bolestivými situacemi umět vyrovnat.
Měla jsem něco obdobného s mojí matkou. Když otec zemřel, matka to prostě nedokázala ustát a za 6 měsíců tragicky odešla ze světa. Přitom jejich manželství nebylo nic moc. Vůbec si neuvědomila, jak nás to všechny poznamená, především vnuky.
Důležitý je čas, ten zahojí všechny rány.

Anahir - 16.10.2013 12:35

Monik - 16.10.2013 12:02

ona to asi myslela tak, když není důvod, proč ji dopovat, když by stačil jiný přístur okolí

Ono je tu málo informací i tak.

Třeba tohle:
Když její nářky a pláč ignorujeme, ještě přitvrdí a obviňuje nás, že jsme necitliví a prý je nám jedno, že babička už tady není.

To znamená, že je matka obviňuje, že celé dny taky nebrečí? Nebo jí navrhují třeba výlet a ona jim vynadá , jak si můžou někam chodit v takové situaci a ještě ji chtít brát s sebou? - pokud ano, už mi to jako zdravé smutnění nepřipadá, to už je útok na ty, kdo smutek prožívají po svém jinak, jako by jediný správný smutek prožívala matka.

Nebo tohle:

Táta se na ni minulý týden hodně rozzlobil. Natvrdo jí řekl, že jestli se okamžitě nesebere a nezačne se sebou něco dělat, na čas se od ní odstěhuje. Máma začala vyvádět jako podebraná, pláčem se doslova otřásala.

Neposuzuju teď to, co udělal otec, ale reagovat takhle na to, že se manžel na měsíc odstěhuje.... jestli si potřebuje prožít smutek, tak by mohla chápat, že on zase prožívá jiné věci, oporou jí být nedokáže, tak co na tom tak vadí...to mi spíš připadá, že nelituje babičku, ale sebe.

Jo, je tam něco divného, čekala bych jiné reakce všech- to, že ji manžel obejme a dá najevo, že je s ní, že ji chápe a že něco vydrží a na druhé straně od ní poděkování za podporu, snahu to zvládnout dát aspoň drobnostmi rodině najevo, že pracuje na tom, aby všechno zvládla, že je to sice těžké, ale život tím nekončí a ona si to uvědomuje.

Bellana - 16.10.2013 12:16
asi jsi to o tom studém čumáku nepochopila.
Ten hoch určitě nebyl studený čumák, ten měl srdce i rozum na správném místě, jen neměl čas to hlásit do světa a pomáhal co to šlo.
Anna vidí hysterku a možná by stačilo málo.
já na svého otce i ostatní jsem dokázala také krátce po jejich smrti vzpomínat s ůsměvem, co kdy řekli co jsme prožili. Byla tu bolest, že tu nejsou. Proto se po pohřbu rodina sejde a vzpomíná se slzou i ůsměvem. Je však třeba se naučit žít bez nich. Něco se dělo a mne třeba napadlo jé to musím říct, jéé už nemohu už se nedozvím co by ten dotyčný na to řekl.

Je to pro mladé kruté, když přijdou o rodiče, ale řekni o co to je lehčí, když vedle nich někdo žije 70 i + let.

Možná kdyby někdo s maminkou Anny šel na hřbitov, nechal ji tam poplakat a pak se cestou stavěli třeba v cukrárně a u zavzpomínali na nějakém veselé příhody, tak by se to časem změnilo, ale určitě bych netlačila.

Stanik:

loupák: To víš, že setkala. Jedna známá se zhroutila z úmrtí desetileté dcery. Pak spáchala sebevraždu. Nechtěj vědět, jak to působilo na její nejmladší dceru, že pro maminku nebyla dost důležitá, aby kvůli ní žila. To je ten druhý konec toho, kdy se člověk soustředí na svoji bolest. Ubližuje sobě a okolí. Zármutek se musí odžít a někdy přetrvá celý zbytek života. Přesto by se člověk měl pokusit s ním bojovat. Klidně i s pomocí léků. Smrt k životu patří. Dříve to lidé věděli. Myslíš, že mé mamince bylo jedno, když jí zemřela její maminka v pouhých 47 letech? Nebylo, ale nemohla okázale truchlit, měla tři malé děti. Vzpomíná na ni dodnes. S láskou a smutkem. Kdykoliv se stane něco hezkého, vzpomene na ni a řekne, že by se to babičce líbilo. Je to už 53 let. Nemám kolem sebe moc sebestředných lidí.

Monik: nevadí že se neshodnem, je dobré znát všechny zkušenosti a názory.
já jsem taky prošla těžkou depresí a tak taky mluvím z vlastní zkušenosti.

Ale také si myslím, že na AD pro maminku pisatelky je příliš brzy. 8 týdnů je krutě krátká doba. sotva je v první fázi smutku a oni jsou na ní takoví. a když byla vždy hystera, mohli vědět, že bude reagovat tak, jak reaguje. to co dělají je pro mne prostě strašné. Chápu že jsou vyčerpaní, ale to jejich maminka taky.

Anahir: V tom se asi moc neshodnem
Mela jsem poporodni depresi, takze si opravdu nemyslim, ze je to jen blba nalada.
Trvalo mi skoro dva roky, nez jsem se z toho dostala. Byl to kazdodenni "boj" se sebou samou.
AD jsem k tomu nepotrebovala. Jasne, mohlo to trvat min casu a mohlo to mit lepsi prubeh, mozna by to byvalo bylo lepsi pro dceru.
Ovsem psychiku dokazou docela dobre lecit i homeopatika.
Jsem proste presvedcena, ze to svinstva jsou

Kazdopadne v pripade pisatelky si stejne myslim, ze ted na AD neni vhodna doba.

loupák: asi tak. Kdyz umrel tata, bylo to hrozny, a uplne desim to, az mi umre druhy rodic, tatua jsem milovala... ale jako dcera i tak mela bliz ka mamce. Uplne chapu Anninu maminku, mama je proste ten nejlbizsi clovek... a pokud nekdo rekne, ze kdyz top clovek nezvladne s jednou slzou, je blazen a musi se lecit, zase me osobne prijde ujete.

Stanik: taky mám blíž k emotivním lidem,přijdou mi víc upřímní,skuteční...o člověku bez emocí,nevím co si myslet-tím je neodsuzuju,každý jsme nějaký,jenom nemám ráda,když se hned s lidí,co svůj smutek nedokážou ovládat před lidma,dělají hned blázni a posílají se k psychiatrům pro AD...to mi přijde přehnaný-trochu tolerance by to chtělo

Monik - 16.10.2013 12:02
Tak v tomto s Tebou zásadně nesouhlasím.
Ad 1 a 2. generace jiste byly svinstvo, ale dnes AD x. té genarece zachraňují životy, zklvalitňují ho, pomáhají lidem překonat jejich onemocnění.
Je nutno chápat, že nap. deprese není blbá nálada ale je to onemocnění mozku, je narušena jeho chemická rovnováha a tím dochází k vnějším projevům jako je smutek ztráta chuti žít, nespavost atd atd.
Chemickou rovnováhu mozku neobnovíš vůlí. Vůlí si taky nespravíš zlomenou nohu.
Pokud si přečteš viditelnou temnotou, tam pochopíš, co člověk postižený tímto onemocněním prožívá a jak moc to zdravý člověk nedokáže chápat, právě proto že je zdravý. Opět je to nepřenosná zkušenost. A tam zjistíš že správné dávkování léků zachrání člověku život.
Nikdo by tě nedonutil brát AD. Skutečně? Děkuj Bohu, žes nikdy neonemocněla touto nemocí. a nepleť si to s tím být na dně. to je něco úplně jiného. ze dna a beznaděje se dá vstát. ale z nemoci ne. Ta se musí léčit.

loupák: presne tak.Ja zas nechapu, jak muze byt nekdo jak sudenej cumak .