Je moje máma hysterická, nebo přecitlivělá?
Máme v rodině problém s naší maminkou. Je jí 62 let a před dvěma měsíci jí zemřela matka – naše babička. Bylo jí 86 let. Všem se nám po ní samozřejmě stýská, byla naše sluníčko, pro každého měla dobré slovo a měli jsme ji moc rádi.
Jak ale její smrt zamávala s naší mámou, to nikdo z nás nečekal. Doslova se zhroutila. Celé dva měsíce skoro nemluví, nic ji nebaví, přestala se starat o domácnost. Jen pořád sedí, prohlíží si fotky a každý den chodí na hřbitov. Někdy i dvakrát. Neustále pláče a my už nevíme, jak ji máme utěšit.
Nejhůř to snáší táta, který s mámou je po celý den – jsou už oba v důchodu. První týdny byl maximálně trpělivý a ohleduplný, ale teď už tu trpělivost ztrácí. Snažil se všemožně mamku z té deprese dostat, ale bezvýsledně. Ona sama se totiž vůbec nesnaží a dělá to na nás dojem, jakoby si v tom zármutku libovala.
Pravda je, že vždycky měla tak trochu sklon k hysterii. Všechno až moc prožívala, jakmile se stalo něco, co se vymykalo běžným záležitostem, hned ji rozbolela hlava, sesouvala se do křesla, někdy dokonce vykřikovala, že vyskočí z okna (To třeba tehdy, když jsem oznámila, že se budu rozvádět.).
Přemýšlíme, co s ní. Už jsme ji chtěli dostat k psychologovi, ale to bychom ji tam museli dovézt násilím. Když její nářky a pláč ignorujeme, ještě přitvrdí a obviňuje nás, že jsme necitliví a prý je nám jedno, že babička už tady není.
Táta se na ni minulý týden hodně rozzlobil. Natvrdo jí řekl, že jestli se okamžitě nesebere a nezačne se sebou něco dělat, na čas se od ní odstěhuje. Máma začala vyvádět jako podebraná, pláčem se doslova otřásala.
Jsme přesvědčeni, že potřebuje nějakou léčbu. Jenže jak ji k tomu doktorovi dostat? Odmítá to velmi zatvrzele a my jsme z jejího chování už opravdu vyčerpaní.
16.10.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je moje máma hysterická, nebo přecitlivělá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Anahir: 
Chudak tata, ten musi mit svatozar 
.jpg)
Tak předně - 2 měsíce ja krátká doba. Že VY jste se z toho oklepali ještě neznamená že to se z toho oklepe tak brzy někdo jiný.
Vaše máma to nebyla.
Klidně si nadiktujete že 2 měsíce stačí, protože to stačí VÁM, tak to musí stačit i mamince. Neskutečné sobectví od vás.
Úmrtí rodiče je nepřenosná zkušenost, vy ji nemáte a tudíž to nechápete.
copak je tak těžké respektovat (netvrdím že chápat, to nemůžete pochopit dokud máte rodiče) že někdo může truchlit déle než 8 týdnů? Je to pro vás tak obtížné se trochu obětovat pro maminčinu ztrátu? Nemůžete aspoň trošku respektovat fakt, že vaše maminka ztratila něco co vy ani jeden ne? Nemůžete aspoň trochu chápat, že každý má jiný čas než projde svou ztrátou? Pokud to nemůžete udělat jste strašní sobci.
Nemusíte kolem ní skákat, ale nechte ji její smutek si prožít. tak ať jde táta ven, nebo někam do nějakého zájmového klubu.
Úmrtí rodiče je těžká rána a každý ji zvládá jinak. Někdo za 2 měsíce někdo rok. záleží i na dispozicích člověka. Jestli byla maminka vždycky trochu hystera, MĚLI by jste předpokládat, že její smutek bude podle toho vypadat, ale nojóóó ono to není podle vás žejo.
Neřeknu, kdyby toto přetrvávalo i po řekněme 6 - 8 měsících, pak je na místě obvoďák, psycholog. ale tohle co děláte je od vás tak hnusné a necitlivé, že se mi chce
Vaše máma ztratila maminku (ne tchýni, ne babičku) ale MAMINKU a vy jste na ní ještě takhle zlí. ztratila z vás všech nejvíc.
.gif)
Stanik: Sheeni: přesně tak...znova jsme si ten článek přečetla a je mi tý paní líto
...rodina jí vyměřila čas kdy truchlit a kdy už se má vrátit do ,,normálu,, a začít fungovat v domácnosti jako dřív,ALE ono už to jako dřív,NIKDY nebude a to si paní určitě sakra uvědomuje
...a to vyhrožováním odchodu manžela
...jestli doteď byla jen smutná,teď už bude fakt na prášky,né-li něco horšího,achjo
Senedra: na anitdpresiva je tedy dost casu.. dva mesic ejsou prevelice kratka doba. Kazdy se halt se zarmutkem vyrovnava po svem.
A co když už atínek neví kudy kam, tak sáhl k poslednímu možnému řešení? Ono je opravdu jedna věc truchlit a druhá rochnit se v tom, co se mi stalo...
Myslím si, že zakladatelka vůbec není necitlivá, naopak, má starost o svojí maminku, snaží se jí nějak pomoci a neví už jak.
A cpaní prášky - no, přijde mi to trochu jako předsudek, že ten, kdo bere ( i třeba přechodně) antidepresiva, tak je zdrogovaný. Občas je toho na každého z nás až moc a léky, vhodně podané, mohou velmi pomoci. Tím rozhodně neříkám, že by se měla AD lupat jak lentilky.
Sheeni: no presne.... 
a to ze mamince bylo 86, nebo 90, preci neboli min, nez kdyz umre mlada... tohle vazne nepochopim. Musim, rict, ze jsem pken vztekla, jak to znova ctu. Nechapu, jak muze byt vlastni rodina tak necitliva.
Stanik:ještě když jde o smrt milované osoby!
Sheeni: naprosty souhlas. Ted jsem teprve precetla ten Tvuj prispevek.. a mame stejnou myslenku.. ze vyhrozovat je hnusne a hulvatske.
Mitrola:
Mitrola: naprosto souhlasim. Myslim, ze vyhruzkama a rozcilovanim to vse jen zhorsite, takove veci si musi clovek odzit. Kdyby mel takhle reagovat muj muz, kdyz mi umrel tata... tak jsem davno rozvedena.
Kdyby mi umřela mama, rozhodně bych se z toho za dva měsíce nevzpamatovala. Co trochu taktu a pochopení, mamcu postupně zapojovat do rodinných aktivit, vzít do kina apod. Vyhrožovat je opravdu chování dospělého.. A cpat se prášky az posledni.
dva mesice jsou velice kratka doba. Mamka se s tim vsim pere uz dva roky... babicka, jeji maminka, ktera mel a90 let umrela v zari 2010... jeji pes, co ho mamka podedila a starala se o nej, umrel mesic po ni.. tata zacaly bzt nemocnz v breznu nasledujiciho roku.. umrel v sprnu 2011.... mama byla sice navenek "silna"... lae pak ji rozhodila a rozbrecela kazda blbost. Mylism, ze dva mesice jsou velmi malo na to se necim takovym vyrovnat. Zal trva minimalne roka.. a teprve po dvou letech je clovek schopny jit dal, pokud jde vse dobre.
Na toto neexistuje šablona, jak zvládnout odchod milované bytosti....ty dva měsíce nejsou ještě tak hrozné, ale jde spíše o budoucnost....aby nepropadla do stavu, kdy jí již nebude zajímat ostatní život své rodiny. Měli by jste se všichni sejít a popovídat a zavzpomínat na babičku, nakonec se domluvit na tom, že budete ctít památku babičky, ale život jde dál. Mamča by třeba potřebovala lázně s nějakou osobou blízskou, třeba kamarádkou, prostě nějaké nové životadárné impulzy.
Jestli se maminka o babičku starala, její smrtí najednou získala svobodu, a neví co si s ní počít. Najednou ubyly každodenní povinnosti, ale za jakou cenu ?
Jasně, že babička byla stará, a její smrt se dala předpokládat, ale ono to nebolí míň jen proto, že ten kdo umřel, byl starý.
Maminka se zřejmě nachází v hluboké depresi. (To se často stává, když nám odejde někdo blízký). Potřebuje léčbu a vlídné zacházení, nedokáže to sama zvládnout vůlí.
Vyhrožováním (že manžel odejde) jí můžete dohnat až k sebevraždě.
