Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Právě zažíváme v nejbližším příbuzenstvu doslova rozkol, kvůli, podle nás, absolutnímu nesmyslu. Příští měsíc se nám má narodit naše první dítě – víme, že to bude holčička – a manželova sestra začala příšerně vyvádět kvůli jménu, které jsme se naší malé rozhodli dát. Měla by se totiž jmenovat stejně jako její dcera. A ona to nemůže přenést přes srdce.
Ze svého rozhodnutí nemíním ustoupit, byť už jsem v tom zůstala úplně sama. Na straně švagrové totiž stojí jak její rodiče, tak v posledních dnech i můj manžel, který patrně podlehl jejich tlaku. Připadá mi to neuvěřitelné, co se může kvůli takové záležitosti, jako je pojmenování dítěte, strhnout. A nepomáhá, ani když se jim snažím vysvětlit, proč je pro mne důležité, aby se moje dceruška jmenovala právě tak, jak chci. Nechápou to.
Neměla jsem to v životě nikdy lehké. Když mi bylo sedm let, moji rodiče zahynuli při ošklivé autonehodě. Společně s bratrem se z nás v jednom jediném okamžiku stali sirotci. Nebudu rozepisovat, jak těžké chvíle jsme prožívali, jak moc nám máma s tátou chyběli a stýskalo se nám. To si asi dovede každý z vás představit.
Měli jsme však štěstí v neštěstí. Ujala se nás babička, která už tehdy byla v poměrně požehnaném věku, navíc vdova. Starala se o nás s veškerou láskou, a i když jsme nikdy neměli kolem sebe žádný luxus, v žádném případě jsme tím netrpěli. Dodnes vzpomínám se slzou v oku na babiččinu teplou a měkkou náruč, na její ruce, které uměly tak něžně hladit, na trpělivost, kterou s námi měla i v době naší puberty. Milovali jsme ji s bratrem oba dva. Bohužel, ještě jsem neměla dostudovanou vysokou školu, když babička zemřela. Dá se říct, že jsme s bratrem osiřeli podruhé.
Už když jsem byla malá a posléze dospívající dívka, předsevzala jsem si, že jestli budu mít jednou svou vlastní holčičku, pojmenuji ji po své babičce: Anežka. Cítila cítím to tak, je to můj způsob poděkování mé zlaté babičce za všechno, co pro mne v životě udělala.
A teď nastal problém, o kterém jsem psala v úvodu. Mé rozhodnutí se u manželovy rodiny setkalo s téměř zuřivým odporem kvůli tomu, že švagrová má dvouletou holčičku, která se rovněž jmenuje Anežka. Tvrdí, že dvě stejná jména v takhle blízkém příbuzenstvu nejsou vhodná, že se to nedělá. Švagrová má navíc dojem, že mám málo své vlastní fantazie a výběrem jména se po ní „opičím“. Několikrát jsem se snažila jim vysvětlit, z čeho můj záměr dát své dceři jméno Anežka pramení.
Sice mě politovali, vyjádřili velkou účast a snažili se vypadat, že mne chápou, nicméně pak vše zakončili tím, že mám chápat já je, že toto se vážně nehodí. Snaží se mi namluvit, ať přistoupím alespoň na kompromis a zvolím jméno Anna.
Jenže něco takového udělat nechci. Moje dceruška se prostě bude jmenovat Anežka. Mám pro to své důvody a myslím, že ani manžel nemá v tomto případě právo mi je rozmlouvat a vyvracet. Tím spíš, že vím, že to dělá jen z důvodu, aby měl s rodiči a sestrou klid.
Není mi z toho dobře. Jsem sotva měsíc před porodem, měla bych mít klid a místo toho čelím takovýmhle nesmyslným atakům kvůli jménu pro dítě. Jak byste se zachovaly na mém místě vy? A co si myslíte o teorii, že není vhodné pojmenovávat dvě děti z blízkého příbuzenstva stejně? Já totiž nechápu, co je na tom nepřijatelného.
26.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nijak bych to nerozebírala a pojmenovala dítě tak jak chci já.
do výběru jména ti nemá kdo kecat, je to na dohodě tobě a manžela. Příbuzní ať si trhnou. Vůbec bych se s nima nejmíň do porodu nescházela, nezvedala telefony, pak se stejně neukážou oni, budou uražení 
Taky nejsem zastánce stejných jmen v rodině - spíš mi to vadí z titulu, že není jasno, kdo je oslovován, a naštvalo by mě, kdyby mi někdo "vzal" moje jméno 
, a asi bych vybrala jiný, já nemám žádný takto vybraný.
Mám dceru Anežku. Je to krásné jméno a s nikým jsem tehdy moc nepolemizovala. Druhou dcerku jsem chtěla Johanku. Dodnes mě mrzí,že se tak nejmenuje(otec tvrdil,že by se jí smáli)-je to Jana po tátovi. Je malicherné od tvé švagrové chtít aby se dítě jmenovalo jinak jen proto,že ona do toho vlítla dřív a porodila dceru,kterou pojmenovala stejně
Jmenuji se Karla, moje nevlastní maminka je Karla její dcera je Karla..... Když táta zařval Kájo-nahnala se nás do místnosti kupa....
Kadla: u nás to musela být malá Líba a velká Líba, protože tatínkové, jsou oba Rudové
Nedej se, já jsem od první dcery chtěla Lenku, dvakrát jsem se nechala umluvit na jiném jméně, až kdyžse mi narodila třetí, tak je to Lenka.
S těma stejnýma jménama v rodině u nás taky nebyl problém, švagrová je Libuše, má dceru Libuši a naše prvorozená je taky Libuše (jméno bylo příznačné k příjmení, než se vdala, po rozvodu se vrátila k dívčímu jménu)
A znám rodiče, kteří mají Petra, Petru, Martina a Martinu, ale to mi příjde ujetý
No tak úředně není zakázané pojmenovat dceru stejně jako sestřenici. A manžel s tím předtím souhlasil a o své neteři ví už 2 roky, tak co tak najednou?
Dala bych si dítěti jméno takové, jaké já chci. Nedej se!
.jpg)
To je legrační. Moje mamka před mnoha a mnoha a mnoha 
lety řešila stejný problém. Chtěla mi dát jméno Dana, ale tři měsíce před mým narozením se narodila moje sestřenice a teta ji pojmenovala Dana. V rodině se to taky řešilo a mamka to nakonec vyřešila tak, že mne pojmenovala Daniela. Vtip je v tom, že i přes jiné jméno nás celé děství (se svou milovanou sestřenicí jsem trávila pohromadě spoustu času, hlavně u babičky) oslovovali (a volali na nás) podle rodičů, tedy "Danuška Věrčina" a Danuška Vaškova".
Podle titulku článku už jsem si myslela, že autorka chtěla nějaké velmi originální jméno, které jim neprošlo přes Knappovou, nějakou Půlnoční bouři...
Jinak k "zákazu" stejných jmen v rodině - dva moji bratranci jsou Pavlové, věkem od sebe dva roky. Strejda, spousta mých bratranců a synů mých bratranců jsou Janové, mnozí i se stejným rodovým příjmením. Nikdy na tom nikomu nepřišlo nic divného. Honzíka (dejme tomu) Peterku snadno odlišíme příjmením, dva Honzíky (řekněme) Dvořáky rozlišujeme jako Honzíka pražského a Honzíka od Fandy.
.jpeg)
.slunečnice. - 26.5.2010 0:38 - 
Rozhodně si nedej Anežku vzít, mrzelo by tě to celý život. Vím to podle sebe,chtěla jsem dát svojí holčičce jméno po sobě,ale pak jsem si řekla,že jí to nemůžu udělat,protože jsem si se svým jménem jako dítě užila dost problémů ,dnes to vidím jinak,ale přece jsem se toho neodvážila a mrzí mě to. Mohla jsem jí dát dvě jména,ale to mě vůbec nenapadlo
Hlavně aby byla holčička zdravá,ať už se bude jmenovat jakkoliv. 
.slunečnice.: chtela sem navrhnout totez, Anezka jako druhe jmeno. pak by mel byt klid. Jestli se ti to ovsem nelibi, tak si trvej na svem, rodina do toho nema co mluvit, domluv se jen s manzelem. hodne stesi a zdravou holcicku
A obecne si myslim, ze je jedno kdyz se deti jmenuji stejne. jsou dva roky od sebe, takze spolu nebudou napr. chodit do skoly, a jestli se holcicky lisi prijmenim (predpokladam, ze jo) tak uz neni vuuubec co resit. a jestli jeste ke vsemu nebylite uplne blizko, pak je sance, ze se holky uvidi trikrat do roka......
a vubec. ja jsem vdecna, ze nam do vyberu jmena nikdo nekeca. s manzelem sme se hladce shodli a vsem ostatnim rikam, ze se dite bude jmenovat Izak Albert. pak uz nikdo nema odvahu vyptavat se dal
Proto jsme nikomu neřekli, jak se budou naše děti jmenovat, zjistili to až po porodu - co je komu po tom.
Podle mého názoru může manžel jméno dítěti vybrat stejně tak jako budoucí matka, prostě buď kompromis nebo holt se můžou dohodnout, že budou mít dvě děti a pro první vybírá jméno ten a pro druhé ten druhý. Každopádně jestli jsi přesvědčená celý život o tom, že to bude Anežka, tak bych ji tak pojmenovala bez ohledu na příbuzné. Ale na druhou stranu já nemám ráda, když se v rodině dávají a dědí stejná křestní jména, přijde mi to zvláštní, tedy pokud se mi to jméno opravdu nelíbí bez ohledu na to, že už se tak v rodině někdo jmenuje.
Jestli někdo chce mít originální jméno, musí sáhnout do zahraničí mezi Esmeraldy, Luciány, Nikolety, Nicolasy ......
My máme v rodině zase samého Petra a Petru ( 6x ), Jiřího ( 5x ) a zatím jsme se vždycky domluvili. Mě kdysi tchyně řekla že se jí nelíbí jméno co jsme vybrali pro nejmenšího a já jí řekla "No to mě je jedno, mě se to líbí".Ovšem manžel stál na mé straně. Být Sylvou tak zkusím nejdřív zlomit manžela. A na švagrovou bych se vyprdla.
.gif)
A co dát prvnní jméno po mamince?
