Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nevím, co mám dělat. Připadám si jako v pasti, zatlačená ke zdi a je mi jasné, že ať udělám cokoli, všechno bude špatně. Jsem na mateřské dovolené s druhým dítětem, kterému jsou čtyři měsíce. Starší syn už chodí do školy, navštěvuje čtvrtou třídu.

Vždycky jsem si myslela, že máme pěkné manželství. Nikdy mi manžel nedal ani tu nejmenší záminku, abych pochybovala o jeho vztahu ke mně a k dětem. Podle toho, jak se chová, bych neměla ten nejmenší stín podezření, v životě by mne nenapadlo byť si jen pomyslet, že by kromě mne mohl udržovat i nějaký vztah s jinou ženou. I teď, kdy s jistotou vím, že bohužel takový vztah má, mi to připadá absurdní.

Ale je to tak. Bohužel. Před dvěma měsíci jsem našla jasné důkazy, které se mi pak několikrát potvrdily. Nejprve jsem si myslela, že se jedná o náhodu, o něco bezvýznamného, ale není to tak. Když mi bývalá kolegyně z práce potajmu sdělila, ať si dávám na manžela pozor, že ho viděla ve společnosti jisté ženy a chovali se k sobě hodně důvěrně, mávla jsem nad tím rukou. Lidi toho napovídají.

Jenže pak mi to nedalo a udělala jsem něco, co jsem dělat neměla. Prohledala jsem manželův mail i mobil a všechno mi bylo okamžitě jasné. Zatočil se se mnou celý svět. Důvěrné a hodně osobní řeči, domlouvání schůzek, jejichž čas se pak kryl s manželovými služebními cestami a přesčasy.

Celou dobu, co o tom vím, to nosím v sobě, nikomu jsem se nesvěřila, ani manželovi jsem nic neřekla. On se ke mně stále chová, jako bych byla ta nejúžasnější žena pod sluncem, naše děti doslova zbožňuje. Je k nám hodný, trpělivý, dobře nás finančně zajišťuje. Kdybych nevěděla, co vím, žila bych v iluzi, že máme krásné manželství, které nám může okolí jen závidět.

Jenže já vím, že to není pravda. A nevím, co si mám počít. Říct mu o tom, nebo mlčet? Co když bude rád, když zjistí, že všechno vím a rozhodne se odejít ke své milence? O ní nic bližšího nevím. Netuším, zda je svobodná, vdaná, rozvedená. Nevím, jak vypadá ani kolik je jí let. Vím pouze tolik, že se spolu stýkají už od doby, kdy jsem byla těhotná s druhým dítětem. Tehdy jejich vztah začal.

Moc se tím trápím. Nechci naše manželství zničit, připravit děti o otce. Zrovna tak ale nechci být v pozici podváděné manželky, kterou muž utáhne na vařené nudli. Cítím se strašně ponížená, oklamaná. Přesto všechno svého muže miluji a nechtěla bych ho ztratit. Vůbec nevím, jak mám tuto situaci řešit.