Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Právě zažíváme v nejbližším příbuzenstvu doslova rozkol, kvůli, podle nás, absolutnímu nesmyslu. Příští měsíc se nám má narodit naše první dítě – víme, že to bude holčička – a manželova sestra začala příšerně vyvádět kvůli jménu, které jsme se naší malé rozhodli dát. Měla by se totiž jmenovat stejně jako její dcera. A ona to nemůže přenést přes srdce.
Ze svého rozhodnutí nemíním ustoupit, byť už jsem v tom zůstala úplně sama. Na straně švagrové totiž stojí jak její rodiče, tak v posledních dnech i můj manžel, který patrně podlehl jejich tlaku. Připadá mi to neuvěřitelné, co se může kvůli takové záležitosti, jako je pojmenování dítěte, strhnout. A nepomáhá, ani když se jim snažím vysvětlit, proč je pro mne důležité, aby se moje dceruška jmenovala právě tak, jak chci. Nechápou to.
Neměla jsem to v životě nikdy lehké. Když mi bylo sedm let, moji rodiče zahynuli při ošklivé autonehodě. Společně s bratrem se z nás v jednom jediném okamžiku stali sirotci. Nebudu rozepisovat, jak těžké chvíle jsme prožívali, jak moc nám máma s tátou chyběli a stýskalo se nám. To si asi dovede každý z vás představit.
Měli jsme však štěstí v neštěstí. Ujala se nás babička, která už tehdy byla v poměrně požehnaném věku, navíc vdova. Starala se o nás s veškerou láskou, a i když jsme nikdy neměli kolem sebe žádný luxus, v žádném případě jsme tím netrpěli. Dodnes vzpomínám se slzou v oku na babiččinu teplou a měkkou náruč, na její ruce, které uměly tak něžně hladit, na trpělivost, kterou s námi měla i v době naší puberty. Milovali jsme ji s bratrem oba dva. Bohužel, ještě jsem neměla dostudovanou vysokou školu, když babička zemřela. Dá se říct, že jsme s bratrem osiřeli podruhé.
Už když jsem byla malá a posléze dospívající dívka, předsevzala jsem si, že jestli budu mít jednou svou vlastní holčičku, pojmenuji ji po své babičce: Anežka. Cítila cítím to tak, je to můj způsob poděkování mé zlaté babičce za všechno, co pro mne v životě udělala.
A teď nastal problém, o kterém jsem psala v úvodu. Mé rozhodnutí se u manželovy rodiny setkalo s téměř zuřivým odporem kvůli tomu, že švagrová má dvouletou holčičku, která se rovněž jmenuje Anežka. Tvrdí, že dvě stejná jména v takhle blízkém příbuzenstvu nejsou vhodná, že se to nedělá. Švagrová má navíc dojem, že mám málo své vlastní fantazie a výběrem jména se po ní „opičím“. Několikrát jsem se snažila jim vysvětlit, z čeho můj záměr dát své dceři jméno Anežka pramení.
Sice mě politovali, vyjádřili velkou účast a snažili se vypadat, že mne chápou, nicméně pak vše zakončili tím, že mám chápat já je, že toto se vážně nehodí. Snaží se mi namluvit, ať přistoupím alespoň na kompromis a zvolím jméno Anna.
Jenže něco takového udělat nechci. Moje dceruška se prostě bude jmenovat Anežka. Mám pro to své důvody a myslím, že ani manžel nemá v tomto případě právo mi je rozmlouvat a vyvracet. Tím spíš, že vím, že to dělá jen z důvodu, aby měl s rodiči a sestrou klid.
Není mi z toho dobře. Jsem sotva měsíc před porodem, měla bych mít klid a místo toho čelím takovýmhle nesmyslným atakům kvůli jménu pro dítě. Jak byste se zachovaly na mém místě vy? A co si myslíte o teorii, že není vhodné pojmenovávat dvě děti z blízkého příbuzenstva stejně? Já totiž nechápu, co je na tom nepřijatelného.
26.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
V naší široké rodině jsou čtyři Zdeny. Nikdy s tím nebyl problém. Každá má jiné příjmení, dokonce každá žije v jiném městě. Ale i kdyby tomu tak nebylo, hravě bychom je odlišili. 
.gif)
Sylvo, na nikoho nedej a jednej si podle sebe.....já mám taky dvě vnučky po třinácti letech od sebe stejnýho jména, jednu od dcery a druhou od syna......a snachu se stejným jménem k tomu, no a co , to se mám snad zbláznit, je to přeci věc rodičů, jen a jen jejich, nikdy by mě nenapadlo jim do toho kecat.....
....prosaď si svou, držím palce !
Anežce, co nosíš pod srdcem, přeji do života hodně zdraví, lásky, štěstí...příbuzní jsou troubelíni
... sestřenice se jmenuje jako já a nevím, že by to někdo někdy řešil
Prostě se o tom s nimi nebav a hotovo, když tak s e měsíc neuvidíte, hlavně ať máš klid. Ono je to časem přejde. Dvě Anežy v takto příbuzenském vztahu mi přijdou v pohodě, i kdyby se denně vídaly. Holky na to budou ještě pyšné. Máš své důvody,jméno jsi měla vybrané dřív než švagrová, kdo ví, jestli ses o tom nezmínila už před časem a ona se opičí po tobě. Pokud by ses chtěla hádat, tak to klidně můžeš použít jako argument a vrátit jí to. Že tě naštvala, že dala tvé vybrané jméno, že to se nedělá a mohla mít taky větší fantazii a ne se opičit po tobě, tak nevíš, proč bys měla teď ustupovat. 
Normálně bych asi jméno co je už někde v rodině nedala, nemám ráda to dodatečné rozlišování, užila jsme si toho dost, u nás je snad každý chlap Ondřej, ale pokud by to bylo po někom, tak to je něco jiného a ty máš pádné důvody. Pokud to jméno nedáš, tak tě to bude štvát a navíc budeš mít špatný pocit ze sebe, že jsi ustoupila nátlaku.
Pokud je manžel proti takovým tím stylem, že nechce už slyšet to dohadování, a je mu to v podstatě jedno tak to přejde, když už bude malá pojmenovaná. Má být na tvé straně. Jen asi musí být na jméno souhlas obou rodičů, pokud je zásadně proti, tak to nebude úplně jednoduché.
Tady je vidět, že se jméno nemá předem rodině říkat. Měla jsme vybrané jméno pro dceru, líbilo se mi vždycky, jen se tak jmenovalla jakási příbuzná, která byl a v nemilosti u mé tety a kterou jsem viděla asi jednou v životě. Bylo mi jasné, že když to řeknu, budu to mít 9 měsíců na talíři. Tak jsme zvolili pracovní název Eulálie, a byl klid .
Po porodu se sice teta dožadovala, abychom to ještě změnili, ale odkázala jsem ji do patřičných míst a už s tím nepřišla.
.gif)
Sylvo vůbec se nenech otrávit rodinou a dej Anežku po své babičce je to tak správně!!!!
Moje snacha dala své dceři Anička po své mamince,která ji v dětství zemřela a já byla šťastná ,že ji tak pojmenovala.Druhé dceři dala po své sestře Eliška protože je to krásné jméno.
rodina tvého manžela se chová nedospěle.Copak se zboří svět kvůli jménu?
U nás v rodině jsou samí Toníci,Vojtíci,Ládíci,Marušky a nikdo to nikdy neřešil.
nikdo jiný než rodiče nemá právo kecat do jména jejich dítěte 
Sylvo nedej se a braň si Anežku 
radu dát dvě jména např. Anna Anežka bych moc nedoporučovala, protože Sylva na holčičku bude volat Anežko a tchýně natruc Anno a holčina z toho bude akorát zmatená a okolí taky
kdybys přeci jenom chtěla ustoupit tlaku rodiny, můžeš dceru pojmenovat třeba Agnes, švagrová bude muset držet hubu a Anežku mít budeš 
Nenech si od nikoho diktovat.Dneska jim vadí jméno,zítra to bude něco jiného.Jak začneš ustupovat,budeš ustupovat celý život.Znám to!
Dříve bylo také v rodině několik Pepíků a Aniček a nikomu to nevadilo.Navíc přijmení budou mít přece jiná.
.JPG)
Nejlepší je dopředu vůbec s nikým nediskutovat o jméně.
Nás se taky pořád ptali, tak jsme říkali, že bude po manželovi - Petr/Petra.
Nakonec manžel sám shledal, že je nepraktické mít dva Petry v rodině, tak máme Jakuba.
Kdybyste viděli tchýnin protáhlý obličej...prý jak mu budeme říkat? Jakube???
Přitom je to staré české jméno, žádný výstřelek. I pro příště - jestli nějaké příště bude - rozhodně nehodlám jméno s nikým konzultovat, kromě manžela. 
neřešto vyřešto, celí život jsi chtěla vzdát díky tak ho vzdej je to tvoje rozhodnutí, taky jsem ustoupila a holt si nesu následky, každý se má jmenovat tak jak má jinak to dělá rotiku,
tvá holčička se jmenuje po anděli 
co se o vás staral a nebo se zeptej babičky ta ti odpoví mějte se požehnaně a a andělé ať vás chrání a porod ať je v pohodě a klidu
Sylvo já se taky jmenuju jako moje sestřenice...no boooože...nám to teda nikdy nevadilo, ani když jsme byly spolu u naší společné babičky, prostě s tím nikdy nebyl žádný problém...ještě jsme z toho měly kolikrát srandu...nenech se odradit, tvůj důvod je víc než dobrý...držím pěsti...
No tak budou dvě Anežky v rodině! Z článku jsem usoudila, že bude mít každá jiné příjmení, tak co?! Švagrová ať si trhne. Patent na jméno nemá, takže se nedej znechutit a odradit.
.gif)
Myslím,že máš pádný důvod pojmenovat holčičku zrovna takhle a příbuzní ať si trhnou ploutví. Co se týká jmen v rodinách tak naopak, pokud se mělo dál nést jméno, tak v případě, že by první syn umřel, pojmenovával se i nějaký další, předpokládaně třeba poslední )což se ale odhadnout nedá 
) stejným jménem.Pokud jsem se doslechla, bylo to tak u mých předků, první a "poslední"syn byl vždy Michal.
Kadla: buď ráda, Dana je hrozně tvrdý, Daniela je hezký a má to zvuk, Danuško
taky jsem měla babičku Anežku,mám bráchu Martina,bratranec je taky Martin a nikdo to neřešil,příbuzní řeší kraviny,dej si jméno podle sebe a když se manžel přiklání k rodičům a sestře,tak mu řekni,že má stát při tobě
Mně "moje" jméno pro syna vzala vlastní sestra - byly jsme téměř těhotné nastejně a ona veděla jaká chci jména(už od mého dětství),i mé prvorozené se tak mělo jmenovat(ale pak to byla holčička),dokonce to druhé jsem tak v bříšku oslovovala...a pak bác narodilo se jí dítě jmenovalo se "mým"jménem...Já teda to stejné nedala,protože u nás by to bylo jako u autorky článku a ještě horší - ale obrečela jsem to dost...
