Kdo z nás je sobec? Já, nebo manžel?
.jpg)
Je mi 33 let, manželovi 38, máme dvě malé děti, 4 a 6 let. Brali jsme se před šesti roky a krátce na to jsme se nastěhovali do domku po manželově babičce, která zemřela. Domeček zdědila tchyně, která je jedináček a jelikož měli s tchánem své bydlení i vlastní chalupu, darovala ho svému jedinému synovi, mému manželovi.
Byli jsme rádi, v dnešní době bydlet ve svém bez zatížení hypotékou, je skoro zázrak. Domek je poměrně pěkný, akorát velký a se zahrádkou. Uvnitř je potřeba udělat důkladná rekonstrukce, ale moc jsme to neřešili, upravili jsme v rámci našich finančních možností to nejnutnější, dali všude nové linoleum, vymalovali a zařídili svým nábytkem. Narodily se nám postupně děti a já si užívala mateřskou v ideálním prostředí.
Během mateřské se náš příjem ztenčil, peněz moc nezbývalo, takže další rekonstrukce domku byla odložena až na ni ušetříme. Potřebujeme hlavně novou kuchyň, ta, co tam je, je původní a stará asi šedesát let. A i když jsme ji trošku vylepšili, ten zub času na ní je vidět. Stejně tak koupelna.
A teď k věci. Před nedávnem, bohužel, zemřel manželův otec. Nebyl ještě tak starý, ale skolila ho nemoc. Tchyně se z toho dodnes nevzpamatovala, oni měli moc hezký vztah a samozřejmě jí chybí. No a v rámci tchánova úmrtí došlo i na dědictví po něm, na které má nárok tchyně jako manželka a můj manžel, jako jediný syn. Jejich majetek byl poměrně velký.
Nijak jsem se do tohoto řízení nemíchala, to je hlavně jejich věc. Výsledkem je, že manžel dostal od tchyně částku 350 000 korun s tím, že samozřejmě má nárok na víc, ale nechce to, aby tchyně nemusela rozprodávat majetek. Chápu. Je to jeho maminka a cítil by se špatně, kdyby ji měl oškubávat.
Nicméně tu několikasettisícovou částku dostal a mně tím pádem svitla naděje, že bychom mohli dokončit rekonstrukci domku. Když jsem na to s manželem zavedla řeč, jeho reakce mne šokovala. Prý nic takového, bydlíme ve svém, máme to tu jakž takž ucházející a není nutné do toho momentálně dál investovat. Místo toho se rozhodl koupit nové auto, po kterém už dlouho touží.
Zůstala jsem jako opařená. Auto máme, osm let starou Oktávii a myslím, že by nám mohla ještě několik let sloužit. Takže teď vedeme spor o to, co je více potřeba, zda dům nebo auto. Obojí totiž nepřichází v úvahu, oba dva chceme, aby nám z té částky něco zůstalo jako finanční rezerva.
Snažila jsem se manželovi vysvětlit, že dům a zařízení má větší hodnotu, než auto. On to ale vůbec nechce připustit a dokonce mi řekl, že se chovám jako hladová, že jsem k domku přišla zadarmo bez vlastního přičinění a teď ho chci oškubat o jeho peníze po otci. Normálně jsem se rozbrečela, jak mne to ponížilo. Přece to nechci pro sebe, ale pro celou naši rodinu!
Prosím vás, řekněte mi, kdo z nás je větší sobec? Já, která chci zvelebit náš domov pro naši rodinu, nebo manžel, který touží jako malý kluk po novém autě, v němž jezdí převážně jen on sám? A taky vám připadám jako nějaká hladová zlatokopka?
18.7.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 132 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kdo z nás je sobec? Já, nebo manžel?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Mám dojem,že bude vše manžela,pozor na to,možná neprosadíš nic
.JPG){kind=avatar}
pavča: Daniela pečuje o byt, ve kterém bydlí. Asi nemá žádné peníze z doby před manželstvím, kterými by platila nájem. Takto bych to vůbec nestavěla. Běžná údržba domácnosti je od začátku manželství ze společných peněz. Investice do manželova majetku, to je jiná, ty bych po takovém vyjádření sepsala i zpětně. Jestliže je schopen něco takového v hádce říci, tak si to myslí a doposud to jen neřekl nahlas. Dědictví a dary jsou ve výlučném vlastnictví toho z manželů, který je získal. Na ty opravdu nemá druhý manžel nárok dříve než po smrti toho dědice.
sallie: hmm - příštím rokem oslava 50-ti leté věrnosti kuchyně
/u lidí "zlatá svatba"
/
.jpg)
to mi hlava nebere...
neexistuje něco jako společný majetek, který získali spolu PO svatbě? že Danča investuje celých 6 let do toho domu, pečuje o něho... to se nepočitá?
hoch je sobec už jen těma kydama... si může splnit sen a taky udělat radost manželce, pokud ju nemá jenom jako služku...
a na co si hraje?
kruté (pro někoho), ale pravdivé - dyk zdědí veškerej majetek i po matce jako jedinej dědic...někdy.... v podstatě se mu o jeho majetek stará maminka, která o domácnost a chalupu pečuje... bez té péče by to byly trosky k ničemu... za minimální cenu... v podstatě má vyděláno na důchod... eště aby počital i s ženou a dětmi...
a jinak nevím teda... můj muž byl taky jedináček, po mamince zdědil něco málo, ale vůbec ho nenapadlo použít finance či majetek jen pro sebe, ale myslel na děti, bydlení, mě! stejně jako danča jsem se do dědictví nemíchala..aspon myslim
v podstatě, teď, když to píšu,si uvědomuju, jakej to je 
a hodnej chlap!!!
taky si myslím, že by šel kompromis...držim palce
.JPG)
já teda taky hraju na moje - tvoje, ale ne v otázce bydlení teda...zajímalo by mě, nakolik je pán obratný a ochotný v oné kuchyni...v případě že vůbec a výživa rodiny je na Daniele, tak bych mu asi V JEHO STARÉ ROZBITÉ KUCHYNI už toho moc nenavařila...jestli chce žrádlo pod nos, tak ať se postará ať mám v čem pořádném vařit...
a jestli se už dříve dohodli,že pokračovat v rekonstrukci se bude až budou peníze, tak to by mě pán docela nasral teda...osmiletá oktáva fakt není tak staré auto a to říkám i já, která mám na "vozový park" dost vysoké nároky... 
Tak jako ženská jsem taky pro kuchyň. Jenže za 350 000 neuděláš žádnou velkou rekontrukci. To je jako když plivne. Myslím, že byste neměli kupovat ani auto, ani kuchyň a měli byste přišetřit na celkovou rekonstrukci domku.
Ohledně toho dědictví...U nás to bylo přesně tak. Otec zemřel, jsem jedináček, matka zůstala. Vůbec mě nenapadlo, že bych po mamince něco chtěla. Oni si to nahospodařili, nevím, proč bych něco měla dostat.
Otázka je špatně nastavená. Chováte se oba nedospěle, když se přetahujete o to, kdo je větší sobec a nejste schopni se rozumně domluvit. Sice se zdá být rozumnější investovat do domu, ale zase to jsou manželovy peníze (!) a 8 stará oktávie také už není zrovna bezpečné auto pro rodinu.
.jpg)
Je dost strašný, jak s tebou manžel mluví a pokud si to navíc ještě i myslí, tak je to na pováženou 
Ale k problému: za sebe bych mu asi moc do dědictví nemluvila, ale bylo by mi určitě líto, že se mnou v podstatě nepočítá ... 
Danielo napiš co za auto za 300 táců je jeho "vysněné"...tož to by mě zajímalo jaký luxus oproti šádě za ty prachy si představuje... 
ty kráso tak ten mě dostal...
No, manžel má pravdu, že jsou to jeho peníze a že rozhodovat o nich může sám. Chápu, že se ti nelíbí vařit ve staré kuchyni, ale pokud je funkční, tak v tom problém nevidím. Já teď nemám žádnou kuchyň a ještě pár let mít nebudu, jsou důležitější věci, do kterých musíme dát peníze. Prostě bych co nejdříve chtěla splatit úvěr. Ono to jde. Tu kachnu jsem upekla i v remosce a vůbec nebyla špatná
.
Ale ty řeči o zlatokopce a že jsem přišla k domu zadarmo, ty bych mu neodpustila hodně dlouho, pokud vůbec. Takže na tvém místě bych mu řekla, že má pravdu, že si má sám rozhodnout, jestli své peníze dá do rekonstrukce svého domu nebo do svého auta. Začala bych vést knihu výdajů, do které bych pečlivě zaznamenávala, co ze společných peněz (příjem obou manželů je podle zákona společný) se investuje do domu. Ne energie, daně a podobně, ale opravdu investice. Jeden nikdy neví a nikdy není dost opatrný.
.jpg)
loupák: taky jsem to s autem mela tak nastaveny, navic jsem zastavala nazor ze hromadna doprava je uz vymyslena tak proc ji nevyuzit.... dokud jsme parkrat nezustala viset s autem tam, kam ani lisky nezabloudi a nebo si chtela zajet na vylet do CR, v tom okamziku jsem si zacala vazit slusneho auta a po par nerijemnych zazitcich na ledu dokonce jsem to ja , kdo vyzaduje naproste "zbytecnosti a hovadiny a vyhazovani penez za kraviny" typu vyrovnavani kol, hlaseni namrazy, automaticke odmrazovani a podobne
Nikde Daniela neuvadi, jestli manzel chce Ferrari aby si splnil detsky sen(v tom pripade at investuje SVOJE penize do SVEHO domu
) a nebo jestli je na aute existencne odkazany, najede 40.tisic km rocne a proste potrebuje spolehlive a ekonomicke a bezpecne auto (v tom pripade cert vem kuchyn) 
Pro mě osobně je kuchyň také přednější než nové auto, obzvlášť když to staré ještě tak staré nebylo. Bohužel se jedná o manželovy peníze a vlastně i celý ten dům je manželův (a to i z právního hlediska), takže právo rozhodovat má manžel. Až něco zdědíš či vyhraješ ty, můžeš si ten dům zrekonstruovat komplet celý (pokud ti nebude vadit, že investuješ do cizího).
Takže z mého pohledu má pravdu manžel, a to z hlediska toho, že peníze jsou jeho.
Tady nejde o to kdo z vas dvou je vetsi sobec (to je ale kravina), tady jde o manzelovy penize, ktery (kdybys to chytre nastavila ) by investoval do sveho domu (predpokladam, ze tchyne napsala darovaci smlouvu na jedineho syna).
K autu - oktavka 8 roku stara ktera najede dejme tomu nejakych15- 20.tisic km rocne (takze ma nejakych 150-200.000km)....hele uprimne nestoji nahodou opravy vice nez je jeji zustatkova hodnota???? Vloni jsem stala pred podobnym rozhodnutim - ponechat si pomerne slusny auto (peugeota 307SW) s 200.tisicic km, jehoz drobne opravy elektroniky + servis kazdym rokem vysly na nejakych 20 tacu a pritom zustatkova hodnota byla nejakych 40. A nebo se zadluzit a koupit novy auto, se kterym se nemusim bat vyjet ze na nem zase nekde neco chcipne a servis mi vysel pod 2 tisice (jezdim 35.tisic rocne).
.gif)
Sice je mi líto tvého manžela,že mu zemřel před nedávnem otec,ALE mě říct můj partner cituji ,, že se chovám jako hladová,že jsem k domku přišla zadarmo bez vlastního přičinění a teď ho chci oškubat o jeho peníze po otci,, 
-to bych se teda mírně řečeno hodně urazila a pokud by se mi za ty jedovatý slova neomluvil,nedovedu si představit další soužití s takovým člověkem,který mě má za zlatokopku...podle tvýho popisu mi teda rozhodně jako sobec nepřijdeš,auto je pro mě přibližovací prostředek a jestli je to audina nebo škodovka je mi naprosto šumák,zato kuchyně,ve který trávím většinu svého volného času(bohužel žrát se musí),chci se v ní tedy cítit dobře,takže pro mě by to taky byla jasná volba co s penězma
...
Minda: nechce mě někdo oškubat 350 tisíci a domkem?
