Kdo z nás je sobec? Já, nebo manžel?
.jpg)
Je mi 33 let, manželovi 38, máme dvě malé děti, 4 a 6 let. Brali jsme se před šesti roky a krátce na to jsme se nastěhovali do domku po manželově babičce, která zemřela. Domeček zdědila tchyně, která je jedináček a jelikož měli s tchánem své bydlení i vlastní chalupu, darovala ho svému jedinému synovi, mému manželovi.
Byli jsme rádi, v dnešní době bydlet ve svém bez zatížení hypotékou, je skoro zázrak. Domek je poměrně pěkný, akorát velký a se zahrádkou. Uvnitř je potřeba udělat důkladná rekonstrukce, ale moc jsme to neřešili, upravili jsme v rámci našich finančních možností to nejnutnější, dali všude nové linoleum, vymalovali a zařídili svým nábytkem. Narodily se nám postupně děti a já si užívala mateřskou v ideálním prostředí.
Během mateřské se náš příjem ztenčil, peněz moc nezbývalo, takže další rekonstrukce domku byla odložena až na ni ušetříme. Potřebujeme hlavně novou kuchyň, ta, co tam je, je původní a stará asi šedesát let. A i když jsme ji trošku vylepšili, ten zub času na ní je vidět. Stejně tak koupelna.
A teď k věci. Před nedávnem, bohužel, zemřel manželův otec. Nebyl ještě tak starý, ale skolila ho nemoc. Tchyně se z toho dodnes nevzpamatovala, oni měli moc hezký vztah a samozřejmě jí chybí. No a v rámci tchánova úmrtí došlo i na dědictví po něm, na které má nárok tchyně jako manželka a můj manžel, jako jediný syn. Jejich majetek byl poměrně velký.
Nijak jsem se do tohoto řízení nemíchala, to je hlavně jejich věc. Výsledkem je, že manžel dostal od tchyně částku 350 000 korun s tím, že samozřejmě má nárok na víc, ale nechce to, aby tchyně nemusela rozprodávat majetek. Chápu. Je to jeho maminka a cítil by se špatně, kdyby ji měl oškubávat.
Nicméně tu několikasettisícovou částku dostal a mně tím pádem svitla naděje, že bychom mohli dokončit rekonstrukci domku. Když jsem na to s manželem zavedla řeč, jeho reakce mne šokovala. Prý nic takového, bydlíme ve svém, máme to tu jakž takž ucházející a není nutné do toho momentálně dál investovat. Místo toho se rozhodl koupit nové auto, po kterém už dlouho touží.
Zůstala jsem jako opařená. Auto máme, osm let starou Oktávii a myslím, že by nám mohla ještě několik let sloužit. Takže teď vedeme spor o to, co je více potřeba, zda dům nebo auto. Obojí totiž nepřichází v úvahu, oba dva chceme, aby nám z té částky něco zůstalo jako finanční rezerva.
Snažila jsem se manželovi vysvětlit, že dům a zařízení má větší hodnotu, než auto. On to ale vůbec nechce připustit a dokonce mi řekl, že se chovám jako hladová, že jsem k domku přišla zadarmo bez vlastního přičinění a teď ho chci oškubat o jeho peníze po otci. Normálně jsem se rozbrečela, jak mne to ponížilo. Přece to nechci pro sebe, ale pro celou naši rodinu!
Prosím vás, řekněte mi, kdo z nás je větší sobec? Já, která chci zvelebit náš domov pro naši rodinu, nebo manžel, který touží jako malý kluk po novém autě, v němž jezdí převážně jen on sám? A taky vám připadám jako nějaká hladová zlatokopka?
18.7.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 132 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kdo z nás je sobec? Já, nebo manžel?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
naprosto chápu, když chceš novou kuchyni. Kuchyně je srdce domova a to má být zdravé a v kondici. Jsi tam denně a potřebuješ ji. Navíc, kuchyň nabourat nelze. Po 8 letech budeš mít při dobré péči kuchyň stále "novou", kdežto auto už bude ojeté. Hlasuju pro kuchyň, jen nevím, jak ti to pomůže.
sallie: To by se snad mohli dědici dohodnout, ne? Ale pokud se tchyně odmítla přestěhovat do menšího, protože je ve svém zvyklá, odmítá se vzdát chalupy, protože je zvyklá tam jezdit, atd. tak tam moc snahy o domluvu nevidím. Navíc, z věty "... aby tchyně nemusela rozprodávat majetek." bych se domnívala, že se jedná o větší majetek než jen byt a chalupu.
Minda: no pokud je dědictví v majteku, tak připrav maminku o byt, kde celý život bydlela, nebo o chalupu, kam ráda jezdí... nebo třeba o firmu, kterou s manželem budovali... abys teda měla na novou kuchyň? ono je hezký, že ti teoreticky patří půlka bytu, v kterým někdo bydlí, ale jak to chceš řešit???
Speedy: Nojo, ale třeba pán "potřebuje" Ferrari! 
Mě tedy udivil výraz "oškubat" maminku... Dědictvé po otci mu přece právoplatně patří a maminku na ulici nevyhání, aby svou čtvrtinu domu dostal okamžitě. Takže se nechá oškubat on a bude trpělivě čekat, než maminka zemře také?!
Speedy: no to doufám... že dřevěná kuchyň nakonec bude hezčí než nějakej umakart 
.gif)
sallie: znama renovovala kuchyn za cca 60.000 Kc(vcetne spotrebicu) a fakt je pekna. Ono se da ledaskde ubrat, osudlit a ty nejhezci napady nemusi byt vzdycky ty nejdrazsi. Zrovna tak manzel nemusi byt hned za Marese a koupit si lambo ci R8
, daji se sehnat velice zachovale audiny, BMW, renaulty atd. Pokud je to jeho sen a jeho zdedene penize, mel by mit dle meho nazoru narok, si alespon cast dedictvi ukrojit pro ten sen. Neni to uz mlady kluk a tak jeho touhu po lepsim aute chapu. Staci si jen sednout spolu, vzit papir a tuzku.....
Pokud on se nebude chtit domluvit a neda na obnovu ani vorla, pak s klidnym svedomim reknu, ze je chrtak
.
... jo, moje kuchyň je z roku 1964... 
Pegyša: 
, a jeste by mne zbylo na flasticku dobreho vina na oslavu dedictvi a spokojenosti pro celou rodinu
já nevím, kdo z vás je sobec, ale určitě se ani jeden nechováte dospěle.... co se takhle domluvit, viz. speedy?
Sepiš, co by bylo potřeba na baráku udělat - jeslti tam jsou věci, které jsou nebezpečné / nevhodné / nezdravé, plus věci, které potřebují vyřešit / opravit / vyměnit než se totálně rozpadnou a udělejte nutnosti. Já jsem třeba teď zjistila, že moje dávná chuť překrumpat totálně kuchyň je nejspíš nerealistická , takže jsem našla šikovného kluka, co mi nainstaluje novou pracovní plochu, přetře skříňky a přebrousí podlahu (naštěstí je kuchyň tak stará, že je dřevěná, takže spousta věcí se DÁ přebrousit a přelakovat)
Speedy:
Myslím, že jsi špatně položila otázku. Auto anebo zvelebení domu. To je o investici. A z ekonomického hlediska máš pravdu ty.
A protože dům je dědictvím tvého muže, teď i peníze, je na něm, jak s nimi naloží.
A že ti nechce dát NIC anebo jen tu rezervu na horší časy, je víc než jasné.
Bylo by zajímavé, kdyby to bylo naopak a ty jsi dědila, jak by tvůj manžel reagoval. Možná by se nazval zlatokopákem.
V tuto chvíli se s ním můžeš domluvit, že si necháš staré auto a on ať si koupí jiné. Pokud to tedy potřebuješ. Přeji hodně štěstí.
A jeje, dalsi sobec, co mysli jenom na sebe
. Nejak se nam s temi certy roztrhl pytel
Jinak, dneska uz jde koupit kvalitni znacka z druhe ruky za par penez a urcite by se z te castky dala zaridit i kuchyne, pokud ji tedy nemusis mit na miru vyrobenou a se spotrebici Miele. Troufam si tvrdit, ze bych z te castky dokazala zvladnout oboje. Manzel by mohl frajerit v lepsim aute a ty v nove kuchyni.
A jeste budes rada, ze ti zbyde vase stara oktavka na popojizdeni a nakupy
