Mám být ženou v domácnosti? Láká mě to i děsí.
Řeším dilema a ráda bych vás poprosila o názory a zkušenosti. Máme dvě děti, za půl roku mi končí rodičovská dovolená a měla bych se vrátit do práce. Manžel přišel s nápadem, že bych mohla zůstat v domácnosti, že by to pro děti, minimálně dokud budou chodit do školky a na první stupeň základky, bylo fajn.
Mně se ta představa na jednu stranu zamlouvá. Manžel pracuje na vysokém manažerském postu a co se financí týká, zabezpečí nás velmi dobře. Svou výplatu bere jako „rodinnou“, takže si nic neškudlí bokem, ani mi nedává peníze na příděl. V tomto směru je vše v pořádku a nebyl by žádný problém. Já navíc nejsem zrovna kariérní typ, moje profese je obyčejná, úřednická, vracela bych se na stejné místo jako státní zaměstnanec. Možná by šla i zařídit zkrácená pracovní doba, abych mohla v pohodě zajistit děti a odpoledne se jim věnovat.
Když si představím, že jsem doma, tak si říkám, co by mi chybělo. Všechno bych zvládala, neřešila nemocné děti a omlouvání v práci, návštěvy doktorů, později i rozvoz na různé zájmové činnosti. Za dopoledne, když by byly ve školce a pak ve škole bych obstarala domácnost, uvařila, nakoupila. Žádná honička ani nervozita po ránu, abychom se stihli včas vypravit, všechno by bylo pěkně v poklidu, děti bych vyzvedávala po obědě a celé odpoledne bych na ně měla čas. Jo, láká mě to.
A pak si vždycky představím tu odvrácenou stranu: točit se pořád jen kolem plotny, pračky a kýble, nepřijít pořádně nikam mezi lidi, mít v hlavě čistě jen zajišťování servisu manželovi a dětem. Říkám si, jak dlouho mě to asi bude stačit, než mi z toho začne hrabat? Zatím jsem na rodičovské a nějak mi to nepřijde, ale děti jsou ještě malé a potřebují mě. Jak porostou, budou samostatnější, pak ve škole přijdou kamarádi, zájmy.
Je to pro mě dilema, monetárně takové to buď a nebo. Pokud se rozhodnu zůstat doma, o svou práci přijdu a kdoví, jestli bych podobnou, v případě, že by mi pozice ženy v domácnosti nevyhovovala, zase našla. Opravdu nevím.
Manžel na mě nenaléhá, myslí to dobře. Sám je pracovně vytížený maximálně, ví, že jakmile nastoupím do práce, bude vodění a vyzvedávání dětí a všechno ostatní jen na mně.
Mám ještě nějakou dobu na rozmyšlení, tak o tom přemítám ze všech stran. Co si myslíte vy? Byla některá z vás nějakou dobu čistě ženou v domácnosti? Vyhovovalo vám to, nebo jste si připadala nedoceněná? A nehrabalo vám z toho? Nezakrněla jste?
20.3.2019 Rubrika: | Komentářů 132 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám být ženou v domácnosti? Láká mě to i děsí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Nessie: jeden nikdy neví.....ten ohraný argument....nikomu to nepřeji a myslím že to stejně záleží na každém co si vybere a radit je zbytečné....mj ty bolavé klouby může mít ta studovaná dřv než ta z toho PENNY....
sharon: To je porad dokola ten jeden ohrany argument-a co bude delat, kdyz si chlap najde mladsi a odkopne ji?
No co by delala- vsak nikdo netvrdi, ze zena v domacnostj musi akorat solichat domacnost nebo chodit na manikuru. Ma prece spoustu volneho casu, ktery muze vyuzit k nejakemu dalsimu vzdelavani-muze dalkove studovat VS, muze si udelat statnici z ciziho jazyka (jazyku), muze si udelat rekvalifikaci na kucharku nebo kurz manikury....cokoli. Pak bude pripravena i na eventualitu, ze se bude muset zivit sama. A rozhodne se uzivi sama mozna lip nez 55leta sedrena prodavacka v Pennymarketu s bolavymi klouby, kterou ten manzel mimochodem muze opustit uplne stejne.
Takze ja bych do toho sla hned a vubec se toho nebala
Nessie: každá to máme nastavené jinak...na MD 2x jsem se nenudila - za nás se pletlo, šilo, zavařovalo...ale do práce jsem se těšila....
tahle paní bude x let doma , za x let si taky může ten její drahý najít jinou .... a co ? .....každý prostě jak si ustele tak si lehne....
Pentlička: Tak mě baví i ta domácnost - vaření, pečení, péče o děti, nevadí mi ani všeobecně neoblíbené práce - úklid, mytí oken, prádlo. Podmínkou ovšem je, mít na to dost času - což při chození do práce je problém. Moci tak být doma, nemuset se stresovat termínama v práci, nemuset se každé ráno někam honit....to by byla paráda. A na všechno mít dost času - i na domácnost, na dítě, i na svoje koníčky.....
Jak jsem psala - mateřská, to byla pohodička. V životě jsem nepřečetla tolik knížek a neměla tolik volnýho času jako na obou svých MD. To se mi poštětí až v důchodu
Musím říct, že mě taky nebaví chodit do práce, nikdy mě to nebavilo. Vadí mi dlouhá pracovní doba a stresy. Asi si všecko moc beru, ale dělám práci, kde nikdy nevím, jestli to dělám dobře, kdokoli mi může vytknout cokoli a tak se s tím trápím kolikrát i doma, v noci nemůžu spát a vymýšlím řešení, v neděli večer se mi svírá srdce, co tam zas v pondělí na mě čeká za hrůzy. Bohužel mě tedy nebaví ani domácí práce, nerada vařím, uklízím, pečuji o děti. Nejradši bych chodila někam tak na tři-čtyři hodiny denně a dělala nějakou práci, z které bych neměla stresy a zbytek dne bych měla na svoje zájmy a koníčky. To jsem si však celý život nemohla dovolit a jsem ráda, že jsem měla své povolání a možnost vydělat si peníze, když se manžel se mnou rozvedl, jinak bych neměla být z čeho živa. Teď už jen počítám dny do důchodu, už jen necelé dva roky a hurá! Těším se neskutečně, jen doufám, že mě nezradí zdravíčko.
Nessie: Renee: holky plně vás chápu, já měla to štěstí, že jsem si mohla dovolit přestat chodit do práce a dělat jen to co chci, ne, že bychom se topili v penězích, ale prostě ty zvířata nás uživí, na dovolenou stejně jezdit nechceme a děti jsme naučily, že se musí trochu přičinit, tak se s minimem dá zvládnout i studium dětí, ale ten pocit, že "nemusíte nic" je k nezaplacení
Renee: Mluvíš mi přímo z duše - přesně tak to mám taky. Celý život toužím být ženou v domácnosti, nemuset už nikdy chodit do práce - to je můj sen! Bohužel jsem si taky nevybrala v tomto ohledu dobře partnera
Kariéru tedy nedělám, ale jsem odborný pracovník, v práci jsem myslím dobrá, vydělávám docela slušně - ale nenávidím to celý život, nenávidím tu nutnost každý den vstát a odejít do práce a kdyby mi partner nabídl to, co zakladatelce, zůstala bych bez zaváhání doma a po práci bych ani nevzdechla! Užíbvala jsem si mateřskou dovolenou maximálně - vůbec nechápu, že se nějaká žena na MD může nudit a dokonce se těšit do práce???
Naprostý sci fi pro mě I teď, když už mám jedno dítě dospělý a druhý větší, bych okamžitě zůstala doma, pokud bychom na tom byli finančně dobře - mám dost svých zájmů, nemusím chodit do práce se "zabavit"
Šla bych do toho hned, byl to vždycky můj sen. Bohužel jsem si nevybrala dobře a oba moji manželé vydělávali míň než já, takže kdybych nepracovala, jako rodina bychom nejspíš pošli hlady Samozřejmě záleží na povaze každé jednotlivkyně, jak ostatně i vyznívá z diskuze. Já nikdy nechodila do práce ráda, sice jsem udělala kariéru, ale vůbec nechápu jak se to přihodilo, tak nějak to šlo mimo mě Mnohem radši bych se realizovala doma s rodinou, na baráku se zahradou, s domácími zvířaty. Nikdy se to ale nepovedlo a teď už jsem odsouzená k chození do práce dokud nezaklepu bačkorama
sharon: Taky sem chodila do práce ráda, bavila mě. Teď mám na co vzpomínat.
maminka byla doma až než šla moje o skoro pět let mladší ségra do školy.......ale se dalo v pohodě vyžít z tátova platu , byla u babičky zahrada - cibule , brambory , česnek a jiné , pak byla zabíjačka , domácí vejce , králíci, kachny.......
táta zajel a nafasoval...
můj syn byl i v jeslích , oba s dcerou ve školce a mě ani nepřišlo že bych měla být doma x let.......na syna jsem nikdy neměla paragraf kvůli nemoci , na dceru občas, trpěla na průdušky odmala.........je fakt že byla jiná doba , já bývala ale v práci mezi lidma ráda.....
Linda: máš pravdu. Tak mě to přišlo přirozený , další etapa života, že hned po mateřsky sem šla do prace. Neumim si představit, že bych děti dala do školky a sama byla doma. Mě to tak vyhovovalo, žadná honička to nebyla. Teda je pravda, že sem nikam nedojížděla, to byla výhoda.
Santé: Jo, o tom sem taky přemýslela to fakt nevim, manžel zemřel a ona jestě dost dlouho žila. Nevim, jestli nedostala pak cely jeho. To bylo jestě před sametovkou.
Ale myslim si, že paní Martina celý život doma nebude. No i když zase znam pani, ta byla asi 12 let doma a pak měla problém se zařadit do kolektivu. No, nezařadila se.
denkas: tak to driv proste bylo t... moje babicka taky, vdala se a prestala pracovat, casem prisly deti , deda zivil rodinu a proste se uskrovnili a z jednoho platu vyzili vice mene bez problemu - to se proste tak delalo...... prusvih nastal kdyz sel deda do penze, musel chudak 10 roku si privydelat k duchodu aby vyzili. A kdyz deda zemrel a babicka dostala v 80. letech necelych 8stovek vdovskyho duchodu a rok na to byla revoluce a behem par roku se vsechno zvedlo na dvojnasobek a ji pridaly k duchodu par korun - to byl najednou pekne velky pruser..... ne dekuji nechci! Nerikam jit do prace rovnou z porodnice, ale uprimne ja taky chodila do jesli od roku a pul, moji sourozenci jeste drive a svete div se nepoznamenalo nas to nijak.
Ano je to prijemny byt doma s detmi, ale uprimne ja osobne to povazuji za luxus. A nikdo nevi kdy ten luxus najendou skonci a pak nema zenska dneska zadnou sanci hledat praci po x letech doma.....
denkas: a důchod ta paní měla jaký?
Ted se moc o všem přemýšlí. A hlavně se o všem moc píše. Ošklivé zažitky se přehání, o hezkých se píše méně. Chceš byt doma /a můžes si to dovolit/ tak prostě buď doma. Až tě to přestane bavit, tak jdi do práce. No a co víc řesit. Však ono to nějak dopadne. Znala sem pani, ta co se vdala, tak zůstala doma, už nikdy do prace nešla a to neměla děti. A v ty době a jestě na vesnici nebylo moc vyžití. Prý hodně četla.