Vzali jsme si pejska z útulku a on s námi chce spát v posteli
S manželem jsme se na stará kolena rozhodli, že si pořídíme pejska. Už jsme oba v důchodu, času máme dost a aspoň nás to donutí několikrát za den vyjít ven na procházku.
Ani jeden z nás psa nikdy neměl, takže zkušenosti nemáme. Hned zpočátku jsme věděli, že si rozhodně nebudeme pořizovat štěňátko. Shodli jsme se na tom, že poskytneme domov nějakému opuštěnému pejskovi z útulku.
Domluvili jsme si návštěvu a jedno odpoledne se tam dostavili. Psů tam měli poměrně dost, přiznám se, že kdyby to šlo, vzala bych si snad všechny. Rozhodování nebylo jednoduché, nakonec zvítězila pětiletá fenka křížence, takové chundelaté, bílé štěstíčko. Hned, jak jsme ji uviděli, si nás získala. A my ji. Byla to zkrátka láska na první pohled, a dokonce i manžel byl naměkko, když se k němu začala lísat a tulit.
Od zaměstnanců útulku jsme se dozvěděli, že se jmenuje Mirunka a před čtyřmi měsíci jí zemřela panička. A jelikož se o ni neměl kdo postarat, skončila v útulku, kde si velmi stýská. Je prý hodná, bezproblémová, neagresivní, spíš se sklony k apatii.
Když jsme si vyslechli její osud, bylo rozhodnuto definitivně. Hned ten den jsme si ji odváželi domů. Celou cestu v autě mi Mirunka seděla na klíně a vděčně se ke mně tulila. Po příchodu domů si všechno pečlivě očuchala a hned dala najevo, že ví, jak se žije v bytě. Vyskočila na gauč a pohodlně se tam uvelebila.
Všechno probíhalo v pohodě, my jsme si užívali ji a ona nás. Nikdy bych nevěřila, kolik vděčnosti a oddanosti může takové stvoření projevit. Doslova jsme se do ní zamilovali.
Problém však nastal hned první večer, kdy jsme šli spát. Mirunka se velmi neodbytně dožadovala přístupu do naší postele, vyskakovala na ni a lehala si mezi nás. Gauč jsem skousla, ale pustit si psa do postele se mi moc nechtělo. Snažili jsme se navést ji na její pelíšek, který jsme jí pořídili, a zkusili ho dát přímo k naší posteli, aby se necítila opuštěně, ale marně. Naše postel se pro ni stala alfou a omegou a nakonec jsme rezignovali.
Mylně jsme se domnívali, že až si Mirunka zvykne a setřepe ze sebe pocit opuštěnosti z útulku, postupně ji z naší postele vykážeme ven. Bohužel, pravděpodobně jsme to nezvládli, protože už ji máme více než měsíc a místo v našem loži považuje za své výsostné a dělá si na ně nárok. Chyba je asi i v naší nedůslednosti, protože vždycky podlehneme jejímu kňučení a pláči.
Ráda bych se zeptala zkušenějších pejskařů a pejskařek, co bychom měli nejlépe udělat. Přece jenom je to pejsek, který si prošel určitým životním traumatem a patrně byl zvyklý spát se svou paničkou v posteli. Neradi bychom jí nějak ubližovali, ale myslíme si, že spát by měla na svém místě. Jak ji to máme co nejšetrněji naučit? Jinak je moc hodná, opravdové zlatíčko, a jsme šťastni, že ji máme. Tohle je jediná „vada na kráse“.
Všem děkuji za zkušenosti.
2.6.2009 Rubrika: Náš domov | Komentářů 132 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzali jsme si pejska z útulku a on s námi chce spát v posteli
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega: myslím, že mezi skvadrou pejskařů tvůj příspěvek nenajde pochopení 
.gif)
Almega: no nevím, ale můj civilizovaný pes se toho nedopouštěl, popravdě jsem svého psa nikdy nic takového neviděla dělat. Nebyl to nějaký "ouchyl"? Pardon, ve vší úctě, ale mí psi, kromě fen, olizujících štěňata to prostě nedělali.
Almega: promiň, ale tohle se mi zdá krutý
... proč jste teda měli psa?
No nevím jak vy milovníci psů snášíte,když váš blafan olíže důkladně zadní otvor cizího psa a pak se vyřítí dát vám pusu!!!Měla jsem 14 let psa,tak o tom něco vím.Nikdy s náma nesměl být ani v pokoji,měl na předsíni svou boudu.
já bych ji v posteli nechala...kdyby z ní bylo moc chlupů, dala bych na peřinu nějakou její dečku a ať leží na ní...
Náš Pišta sice není z útulku,ale taky je to gaučák a slí s námi v posteli.Pokáždé procházce ho umyji tak proč ne.U nás v domě je hodně pejskařů a většian spí se svými miláčky.
Stanik: tak to náš Maxouš je vychovanej, ten k nám nevleze, dokud se v posteli něco nepohne 
Je to zlatíčko, včera jsem ho nafotila na zahradě, jak ničí synovi starej kopačák 
Ramondia: souhlas se vsim :-) sice co mame mladka, tak me nekdy stve, ze i v sobotu me bdu v pul sedmy.. ale co.. mame od te doby jeste teple pecivo... dame snidani po fancouzsku s crossiantem, nebo naopak po naglicku vajick ase slaninou.. pac je na to cas... a pak si jdu treba zase lehnout.... ale jedno vim jiste, domacnost bez psa, ted uz vlastne nechapu, prco jsme meli porad jen jednoho asi nedokazu a nechci predstavovat... 
orinka: náš když se chystáme k manželským radovánkám, tak taktně opustí místnost 
.... je inteligentní.
Evo, jestli tohle je jediná vada na kráse vaší , tak bych ji zkousla. Neznám milejší probuzení, než když náš mi skočí ráno do postele a začne mě čumákem budit. Stačí důkladnější umytí tlapek a bříška po venčení nebo procházce a nevidím žádný problém.
....no ale většinou s mou přítomností v posteli souhlasí.
Grainne: 
Jak vidím, může být autorka vděčná osudu, že nezvolila kočku. To by se předem musela dovolit, jestli může do té postele vůbec vstoupit
To je: přijdu, odložím kočku stranou, sednu si, položím knížku, sundám z ní kočku, čtu si sundám kočku z knížky, setřepu kočku z klína, vstanu a jdu zatopit, poté mě kočka opustí, rozvalí se u kamen a zadumaně hledí do plamenů. Tu a tam je velice rozhořčena, když ji rozčílí hluk a ona hledá klid k meditaci v umyvadle a někdo si vzpomene, že by si vyčistil zuby.
Naše kočka spí taky se mnou v posteli a když někdy jde spát do pokoje k dětem, tak jí říkám, že je "zrádkyně".
Majucha: No, ještě aby tu hypotéku platily chuděry ony. U našich taky kocourům patří všechno. O víkendu je budu hlídat, páč má jeden z nich cukrovku a musí se mu píchat inzulín a mamka už mi ukazovala jak mu mám správně natřepat polštářek. A prý se nemám moc rozvalovat.
