Spím se psem v posteli. Prý to není normální.
Je mi 26 let a od malička jsem vždycky měla psa. Život bez nějakého psího kamaráda si ani neumím představit. Když jsem se odstěhovala od rodičů a osamostatnila se, pořídila jsem si krásnou fenku středního pudlíka. Je moc hodná, přítulná a milá.
Teď jí jsou čtyři roky, vypiplala jsem si ji od štěňátka. Bydlím v paneláku v garsonce a Betynka (tak se moje fenka jmenuje) smí v podstatě všude. Co si pamatuji, měli jsme to tak se všemi pejsky, které jsme měli. Neexistovalo nějaké vykazování nebo vymezování prostoru pro psa. Naši pejsci s námi žili v bytě a mohli chodit do všech pokojů a využívat křesla, sedačku a v noci s námi spali v posteli. Jinak jsem to od dětství neznala a považuji to za zcela přirozené. I Betynka se mnou spí v posteli.
Můj přítel na to však má jiný názor. Dokud jsme spolu chodili a občas zůstal přes noc, žádné výhrady neměl. Před nedávnem se ke mně ale nastěhoval a Betynka v naší posteli mu začíná hodně vadit. Tvrdí, že je to nehygienické, že pes má spát na svém pelechu a do postele nemá mít přístup. Dožaduje se, abych začala Betynku drezůrovat a z našich peřin ji nekompromisně vykazovat.
Jenže pro mne to není tak jednoduché. Betka je zvyklá spát u mne hned od prvního dne, jak jí mám najednou po čtyřech letech naučit na něco úplně jiného? Zkoušela jsem to, ale mohlo mi utrhnout srdce, jak kňučela a dožadovala se zpátky ke mně. Mirek je na ni docela drsný, takže ji doslova „vyřval“ a ona pak teda zůstala na svém pelíšku, kde se celá třásla.
Dost se kvůli tomu hádáme. Je vidět, že Mirek nikdy žádného psa neměl a nemá k nim ten správný vztah. Nechci klást na misky vah vztah s ním a mého pejska. Myslím, že by měl přijmout fakt, že když se mnou chce být, tak musí přistoupit na podmínky, jaké tady byly a nesnažit se mi přeorganizovávat mé zvyklosti. Konec konců, přistěhoval se on ke mně.
Dusno, které kvůli sporu ohledně Betynky v posteli máme, je ale neúnosné. Ona na mne řve, že jsem špindíra nečistá, když dokážu spát se psem v posteli, já zase tvrdím, že on je sobecký necita, který chce, aby se všichni přizpůsobili jeho pohledu, který za správný považuje jen on sám.
Nepřipadám si jako nějaká cuchta, uklizeno mám a Betynka je čistý pejsek, po každém venčení jí sprchuji ťapičky i bříško, pravidelně ji koupu, je bez jakýchkoli parazitů, odčervovaná, navíc je to pudlík, takže nelíná a chlupy z ní žádné nejsou. Nechápu, co Mirkovi tolik vadí. Rozumím, že když psa nikdy neměl, je to pro něj asi nepřirozené spát s ním v posteli, ale já to zase od dětství jinak neznám.
Moc by mne zajímaly názory pejskařek. Spí s vámi váš pes v posteli? Nebo byste něco takového nikdy nepřipustily?
31.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 131 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Spím se psem v posteli. Prý to není normální.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Takže jsme se vcelku shodly, že by se měla Julie nejprve hodně rychle zbavit přítele a pak pomalu zvykat Betynku na pelíšek. Pokud teda bude chtít, to je jak jste psaly stejný, jako ty děti v posteli. To bych osobně taky nikdy nedělala, dceru jsem měla u sebe coby kojící občas a pak když byla hodně nemocná,jinak utrum,má svůj pelech.
Někdo je tam má furt, znám případy,kdy manželka vyšachovala manžela do dětské postele a dítě si ponechala asi do 8let u sebe v manželském lůžku, to je podle mě ještě větší úchylárna než pes v posteli, ale holt každý podle svého gusta. Mě to připadá jako náhrada za dítě, aby měl člověk co tulit a mazlit 
já radši psa na procházky a do polí, kamaráda a ochránce než gaučáka. A už nikdy asi jinou rasu než minimálně mix pitbula, ti jsou tak učenliví,poslušní a mazliví,až se sama divím, jak poslouchaj a chápou 
orinka: 
taky si myslím
Nessie: možná jsem se nevyjádřila přesně - tihle dva si nebudou rozumět. Vyznávají jiné hodnoty a není důvod, proč by se spolu měli trápit dál. Každý nechť si později najde partnera stejné krevní skupiny a spokojeni budou všichni, i psi
Zase chybí infomace. Nevíme jak se přítel chová k psovi jinak, jestli na něj křičel jen v nějaké konkrétní situaci, kdy pes opravdu obtěžoval a nedal si říct, nebo jestli je to jeho běžný způsob jednání s ním, jestli špindíra padla jednou ve chvíli, kdy už nevěděl, jak přesvědčit a nebo je to běžné... prostě pisatelka by zase měla něco trochu osvětlit, jinak se jen dohadujeme.
Renee: To je fakt divné. Ale taky to mohlo být tak, že při občasné návštěvě byl pes vykázán postele, protože tam měli jiný program, když s e pak v noci připlížil a lehl k paničce, tak to nezaznamenal a když vstával, bylo mu vcelku jedno, že je na druhé straně postele pes.
Když ale jde spát a má usínat s přítelkyní a psem , tak to už je něco trochu jiného. Zase neznáme přesně situaci.
orinka: Já mám taky vztah k zvířatům, mám ráda svého psa, mám ráda psy obecně, ale spát v posteli bych jim nedovolila. Ták jak to píšeš ty, to vyznívá jak jsem psala níže - že kdo nenechá spát psa u sebe v posteli, ten k němu nemá vztah. To je přece nesmysl jak vrata - přečti si můj příspěvek dole. A nezlob se - rada, že si má Julie najít nějakého pejskaře, je taky zcestná. Žádný z mých kamarádů pejskařů, by nikdy nenechal psa spát u sebe v posteli - a pochybuju, že by se s tím smířili u své přítelkyně.
Kassy: Jo, tak nějak. Překvapuje mě, proč se tam stěhoval, když tam přespával už předtím a věděl, jak to tam chodí. Je to stejný, jako bych se coby nekuřačka nastěhovala do bytu těžkýho kuřáka a začala mu nadávat, že si tam nemá kouřit a že s tím musí skoncovat, protože je prase. Ten přítel Julie bude buďto divnej, nebo pěkně vypočítavej 
Johanka74 8:59:
Já pejskařka jsem, máme psa 14 let (teda teď už ho mají spíš rodiče, jelikož já už bydlím jinde a já časem rozhodně plánuju pořídit si vlastního), ale v posteli nikdy nespal. A žádný pes, kterého kdy budu mít v posteli spát nebude.
Pes je pro mě sice člen rodiny, ale pořád je to člen, který na hierarchickém žebříčku stojí nejníž a musí si toho být vědom. V "pelechu" šéfa smečky jako takový nemá co dělat.
Nehledě na to, že já ve spánku nesnesu přílišnou blízkost nikoho, vadí mi, když na mě někdo dýchá nebo mě hřeje. I manžela odstrkuju, když se moc tulí. Psa bych nesnesla vůbec.
Nicméně, jak už tu z více stran padlo, tady vidím problém spíš v tom, že Juliin přítel není ochoten ke kompromisu, trvá na tom, aby bylo po jeho a vynucuje si to dost nevybíravě. Řvát někdo na mého psa způsobem popsaným v článku, seřvu já jeho na tři doby a pak poletí. Už proto, aby pes cítil, že se na mě může spolehnout, že ho jako šéfka smečky ochráním. A kdyby mně přítel nadával do špindír nečistých, dlouho by přítelem nezůstal. Takže být Julií, spíš bych si hodně rozmýšlela, jestli je tohle opravdu ten správný partner.
Na mě to skoro dělá dojem, že mu pes vadil od začátku, ale s vyjádřením svých pocitů čekal až po nastěhování, aby už Julie nemohla couvnout. Kdo ví, jestli po vykázání z postele nebude následovat vykázání z ložnice, pak z dalších pokojů, a nakonec začne přítel naléhat, aby ji dali pryč úplně...
tady se směšují dva problémy: jestli patří zvíře do postele a to, že přítel Julie zastává názor, že ne. Julie si myslí opak. To se nedá vyřešit jinak, než že oželí jednoho z těch dvou, ale protože má J. vztah ke zvířatům, těžko by v srdci nesla zradu na psovi, který doplácí na její vztah. Proč si nenajde pejskaře či kočičáře, co tohle pokládá za normální? Já netvrdím, že je to dobře. Ale u J. to takhle chodí a do toho si nemá nechat kecat.
Nessie: Já si dovolím trochu oponovat, máš pravdu,pes potřebuje hranice. Moje holky jsou vychovaný, poslouchaj (teda mladší teď jde do psí puberty a trochu jí vynechávaj ouška, během jednoho týdne se z poslušného štěněte stal spratek na zabití, ale to jí vyženu z palice), u stolu neloudí (dostávají svoje jídlo a ví že nic od nás nedostanou) ........... ale v posteli s námi spí, a to prostě z toho důvodu, že já jsem to tak chtěla
A jinak k tématu - zcela souhlasím s názorem Verery - líp bych to nenapsala.
Může být, že dotyčný pán je hulvát a sprosťák. Ale taky to může být od něj jen zoufalá reakce potom, co vyzkoušel všechny možné způsoby, jak se na té věci domluvit po dobrém.Autorka se asi bude muset rozhodnout, kdo je pro ni přednější.
Já mám několikátého psa, měla jsem psy malé i velké, ale žádnému bych nedovolila nikdy spát v posteli.
Já jenom žasnu, kolik lidí tady je přesvědčeno, že když psa nepustí do postele, tak ho nemají dost rádi! To je, řekla bych, typické pro dnešní dobu a většinu novodobých "pejskařů". Přece láska ke psovi se neprrojevuje tím, že mu dovolím spát v posteli, žebrat u stolu a vůbec dělat si co chce!! Tím se projevuje, podle mě, jen vlsatní neschopnost nebo neochota toho psa vychovat.
Láska ke psovi se přece projevuje tak, že se mu hlavně zodpovědně věnuju - věnuju mu svůj čas pro dlouhé vycházky, výlety, sportování nebo cokoli, co ho činí šťastným, dobře ho krmím a ošetřuju, mazlím se s ním atd Ale taky mu určím hranice, kam až může a kam za žádných okolností ne - i kdyby kňučel jak chce!! Psi totiž - stejně jako děti - tyto hranice potřebují - dávají jim pocit bezpečí.
Jak tady (vyjímečně) zaznělo - pes je pes a ne člověk.
.JPG){kind=avatar}
Něco k tématu (nekamenujte mě, prosím
):
http://hobby.idnes.cz/boreliozou-se-muzete-nakazit-v-posteli-v-cem-spite-kdyz-poustite-psa-do-perin-1x3-/hobby-mazlicci.asp?c=A100809_135035_hobby-mazlicci_mot
Renee: hlavně byla dobrá myšlenka o tom bytě...nebrat si chlapa do bytu, ale mít něco rovným dílem...
takhle si zadělala na velký problém.....
mam-ča: 
to jsem říkala taky
jo, kdyby přišel a řekl...prosím, nešlo by, aby...
nezkusíme to nějak...
je to o něčem jiném a samozřejmě psa postupně přeučit lze, event poradí cvičitel, jak nejlépe
ale hrubostí, sprostotou
.jpeg)
Renee - 31.8.2010 10:29
