Spím se psem v posteli. Prý to není normální.
Je mi 26 let a od malička jsem vždycky měla psa. Život bez nějakého psího kamaráda si ani neumím představit. Když jsem se odstěhovala od rodičů a osamostatnila se, pořídila jsem si krásnou fenku středního pudlíka. Je moc hodná, přítulná a milá.
Teď jí jsou čtyři roky, vypiplala jsem si ji od štěňátka. Bydlím v paneláku v garsonce a Betynka (tak se moje fenka jmenuje) smí v podstatě všude. Co si pamatuji, měli jsme to tak se všemi pejsky, které jsme měli. Neexistovalo nějaké vykazování nebo vymezování prostoru pro psa. Naši pejsci s námi žili v bytě a mohli chodit do všech pokojů a využívat křesla, sedačku a v noci s námi spali v posteli. Jinak jsem to od dětství neznala a považuji to za zcela přirozené. I Betynka se mnou spí v posteli.
Můj přítel na to však má jiný názor. Dokud jsme spolu chodili a občas zůstal přes noc, žádné výhrady neměl. Před nedávnem se ke mně ale nastěhoval a Betynka v naší posteli mu začíná hodně vadit. Tvrdí, že je to nehygienické, že pes má spát na svém pelechu a do postele nemá mít přístup. Dožaduje se, abych začala Betynku drezůrovat a z našich peřin ji nekompromisně vykazovat.
Jenže pro mne to není tak jednoduché. Betka je zvyklá spát u mne hned od prvního dne, jak jí mám najednou po čtyřech letech naučit na něco úplně jiného? Zkoušela jsem to, ale mohlo mi utrhnout srdce, jak kňučela a dožadovala se zpátky ke mně. Mirek je na ni docela drsný, takže ji doslova „vyřval“ a ona pak teda zůstala na svém pelíšku, kde se celá třásla.
Dost se kvůli tomu hádáme. Je vidět, že Mirek nikdy žádného psa neměl a nemá k nim ten správný vztah. Nechci klást na misky vah vztah s ním a mého pejska. Myslím, že by měl přijmout fakt, že když se mnou chce být, tak musí přistoupit na podmínky, jaké tady byly a nesnažit se mi přeorganizovávat mé zvyklosti. Konec konců, přistěhoval se on ke mně.
Dusno, které kvůli sporu ohledně Betynky v posteli máme, je ale neúnosné. Ona na mne řve, že jsem špindíra nečistá, když dokážu spát se psem v posteli, já zase tvrdím, že on je sobecký necita, který chce, aby se všichni přizpůsobili jeho pohledu, který za správný považuje jen on sám.
Nepřipadám si jako nějaká cuchta, uklizeno mám a Betynka je čistý pejsek, po každém venčení jí sprchuji ťapičky i bříško, pravidelně ji koupu, je bez jakýchkoli parazitů, odčervovaná, navíc je to pudlík, takže nelíná a chlupy z ní žádné nejsou. Nechápu, co Mirkovi tolik vadí. Rozumím, že když psa nikdy neměl, je to pro něj asi nepřirozené spát s ním v posteli, ale já to zase od dětství jinak neznám.
Moc by mne zajímaly názory pejskařek. Spí s vámi váš pes v posteli? Nebo byste něco takového nikdy nepřipustily?
31.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 131 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Spím se psem v posteli. Prý to není normální.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Někdo to už tady psal, dá se to pejska naučit. Doma bych to v posteli nesnesla, na chalupě je mi to jedno, tam to neřeším. A pejskové to berou v pohodě.
Spíš bych se zamyslela na slovníkem přítele.
Psa bych v posteli nesnesla, ale řvát na sebe taky ne. Já myslím, že je to jasné, tento muž prostě není pro tebe, najdi si někoho s kým budeš sdílet lásku k psům. On se nezmění a ty budeš mít výčitky, když psa vyženeš s postele. Jinak se budete hádat pořád. 
.JPG)
Dala bych mu pelech poblíž postele. Což v garsonce nebude takový problém.
S náma spí kočka - ale máme za hlavama takovou širokou polici, tam má svoji deku a svoje spací místo - kolikrát chrápe jak dřevorubec.
Ven sice nechodí, ale i tak bych ji v posteli nechtěla.
Samozřejmě je to věc názoru - ale v případě Julie to bude buď pes nebo partner.
Jestli v tom ale není ještě nějaký další zakopaný pes ve vztahu ona versus přítel...
V Juliině případě bych neřešila psa, ale to, že jí "přítel" nazval "špindíra nečistá". Je to ještě přítel, když si dovolí na ní řvát takové nepřístojnosti ?
Ten by jel jak namydlenej blesk ! 
Verera: Ale jo, souhlasím s tebou.
Renee: No však ona je to v případě neslučitelných věcí v zásadě otázka priorit. Jestli pobyt psa v posteli je větší hodnota než přítel, který psa v posteli nesnese (v tomto případě vzhledem k jeho chování je to i možné).
Ale ať je to jak chce, pořád zastávám názor, že pes má být ovladatelný i v případě postele. I když s ním někdo spí dobrovolně, tak by tam měl pes přijít jen na pozvání a na povel odejít bez protestů a kňučení do pelíšku. Což pes Julie zjevně neumí a nestane se mu žádná újma, pokud se to naučí ať už přítel zůstane nebo ne.
tornado-lou: Myslím, že to jde vždycky nějak udělat, to společný bydlení, aby bylo opravdu společný. Rozhodně tady v případě Julie a toho jejího by to šlo. Protože se nedomnívám, že garsonka je vhodné bydlení pro víc než jednu osobu. Na tak malém prostoru musí dřív nebo později dojít ke třenicím vždy.
.gif)
kdysi jsme pejska měly, dnes má dcera a ani u nás ani u nich neexistuje spát v posteli,
má svůj pelíšek a od mala je tam naučenej.....postel je pro lidi a pelíšek pro pejsky !
Verera: pippi.dlouha.puncocha: tak tak, taky me to napadlo. ze spousty prispevku se zda, (bez ohledu na psa) ze ten kdo se pristehoval ma narok tak akorat drzet pusu a krok. takhle ja si spolecny souziti nepredstavuju. zkratka ted tam bydli dva a tudiz by se melli dohodnout oba, ne ze jeden srazi podpatky a bude poslouchat. jednodussi je to samozrejmne tak jak psala Renee, kdyz se oba stehuji spolu, ne nekdo k nekomu, ale to vzdycky nejde.
Verera: No však píšu, že osobně bych ho vyhodila 
Ve svým vlastním bytě bych kompromisy takového charakteru nedělala. Já bych si tam totiž nikdy nikoho nenastěhovala 
Ale vy ostatní si dělejte jak chcete, to je čistě vaše věc. 
Cinderella: nebo hada, ten je takovej tulící 
Verera: krásně napsáno, souhlas ve všem. Taky se mi nelíbí, že se tu píše o tom, že když se přistěhoval, musí se ve všem přizpůsobit.
pes je především ZVÍŘE a jako každé jiné zvíře by měl být brán, kdyby Julie chovala třeba krokodýla a spala s ním v posteli, taky byste tvrdili, že je to v pořádku? 
Renee: Jenže tady je střet zájmů a společné soužité je prostě ve většině případů kompromis.
Ona chce psa v posteli, on ne, střední cesta není, někdo musí ustoupit, pokud chtějí být spolu. Kdo se ke komu nastěhoval mi v této situaci nepřijde tak podstatné, pokud se dohodli takto, měli by mít stejná práva. A ustoupit by podle mě měl ten, kdo má větší prostor kam ustupovat.
Pokud někomu vadí pes v posteli, není to až tak otázka volby a zvyku, někomu je to opravdu nepřekonatelně nepříjemné.
Naproti tomu spát se psem v posteli je jen otázka volby, není to žádná nutnost, je to jen proto, že to ten člověk chce a je tak naučený.
Takže mi z toho vychází, že v takovém případě má pes postel opustit.
To neznamená, že schvaluji řvaní na psa, na Julii apod. , jde o podstatu, ne provedení.
lonkue: Díky. Jsem taky velká milovnice zvířat a kdyby se nějaký pán choval k mým zvířatům tak, že by se strachy klepala, vlak by přes to prostě nejel. Nemohla bych žít s někým, kdo nerespektuje moje zájmy. Teda přinejmenším. V ideálním případě má mít zájmy stejné, že.
