Spím se psem v posteli. Prý to není normální.
Je mi 26 let a od malička jsem vždycky měla psa. Život bez nějakého psího kamaráda si ani neumím představit. Když jsem se odstěhovala od rodičů a osamostatnila se, pořídila jsem si krásnou fenku středního pudlíka. Je moc hodná, přítulná a milá.
Teď jí jsou čtyři roky, vypiplala jsem si ji od štěňátka. Bydlím v paneláku v garsonce a Betynka (tak se moje fenka jmenuje) smí v podstatě všude. Co si pamatuji, měli jsme to tak se všemi pejsky, které jsme měli. Neexistovalo nějaké vykazování nebo vymezování prostoru pro psa. Naši pejsci s námi žili v bytě a mohli chodit do všech pokojů a využívat křesla, sedačku a v noci s námi spali v posteli. Jinak jsem to od dětství neznala a považuji to za zcela přirozené. I Betynka se mnou spí v posteli.
Můj přítel na to však má jiný názor. Dokud jsme spolu chodili a občas zůstal přes noc, žádné výhrady neměl. Před nedávnem se ke mně ale nastěhoval a Betynka v naší posteli mu začíná hodně vadit. Tvrdí, že je to nehygienické, že pes má spát na svém pelechu a do postele nemá mít přístup. Dožaduje se, abych začala Betynku drezůrovat a z našich peřin ji nekompromisně vykazovat.
Jenže pro mne to není tak jednoduché. Betka je zvyklá spát u mne hned od prvního dne, jak jí mám najednou po čtyřech letech naučit na něco úplně jiného? Zkoušela jsem to, ale mohlo mi utrhnout srdce, jak kňučela a dožadovala se zpátky ke mně. Mirek je na ni docela drsný, takže ji doslova „vyřval“ a ona pak teda zůstala na svém pelíšku, kde se celá třásla.
Dost se kvůli tomu hádáme. Je vidět, že Mirek nikdy žádného psa neměl a nemá k nim ten správný vztah. Nechci klást na misky vah vztah s ním a mého pejska. Myslím, že by měl přijmout fakt, že když se mnou chce být, tak musí přistoupit na podmínky, jaké tady byly a nesnažit se mi přeorganizovávat mé zvyklosti. Konec konců, přistěhoval se on ke mně.
Dusno, které kvůli sporu ohledně Betynky v posteli máme, je ale neúnosné. Ona na mne řve, že jsem špindíra nečistá, když dokážu spát se psem v posteli, já zase tvrdím, že on je sobecký necita, který chce, aby se všichni přizpůsobili jeho pohledu, který za správný považuje jen on sám.
Nepřipadám si jako nějaká cuchta, uklizeno mám a Betynka je čistý pejsek, po každém venčení jí sprchuji ťapičky i bříško, pravidelně ji koupu, je bez jakýchkoli parazitů, odčervovaná, navíc je to pudlík, takže nelíná a chlupy z ní žádné nejsou. Nechápu, co Mirkovi tolik vadí. Rozumím, že když psa nikdy neměl, je to pro něj asi nepřirozené spát s ním v posteli, ale já to zase od dětství jinak neznám.
Moc by mne zajímaly názory pejskařek. Spí s vámi váš pes v posteli? Nebo byste něco takového nikdy nepřipustily?
31.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 131 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Spím se psem v posteli. Prý to není normální.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Psy miluju, ale do postele bych je nikdy nepustila. Mám ráda psy proto, že jsou to psi a chovají se jako psi, nebudu z nich dělat děti a nedovolím jim všechno jen proto, že udělají smutný kukuč.
Hodně by mně vadilo, kdyby přítel trval na tom, že pes byl v bytě dřív, takže bude spávat v naší společné posteli a hotovo. To bych opravdu asi toho přítele vyměnila, prostě tohle ne. V tomhle by měl mít přednost člověk. Ono to tomu psovi nijak neublíží, když bude spát ve svém pelíšku. Spíš naopak, začne z něj být zase o trochu víc pes. Denní koupání určitě není pro psa nejlepší a navíc každý pes sem tam sežere nějaký hnus, když se nedíváš, takže s tou čistotou to nebude tak dokonalé.
Co kdyby byly děti? Budeš mít v posteli psa i mimino?
A docela by mě zajímalo, co budeš dělat až se bude dítě dožadovat bonbónů a začne zoufale plakat v obchodě. A pak u panenky a u lega... Říct ne a vymezit hranice není projev nelásky ke zvířatům a k dětem ale nastavení pravidel pro společné soužití.
Co je to podle tebe ten "správný vztah ke psům"? Jak se k ní Mirek chová jinak. Vadí mu jen ta postel a jinak ji má rád a nebo mu vadí pes v domácnosti?
Za jakých okolností ji z pelíšku "vyřval? Pokud to bylo jednorázově , poté, co mu hupla na záda , když jste byli zrovna v nejlepším, tak to se mu ani nedivím. Pokud na tebe křičí pravidelně, tak je asi na čase ses ním rozloučit, takový vztah nemá budoucnost.
Naučit psa spát v pelíšku a v posteli jen tehdy, když jí to výslovně dovolíš mi každopádně přijde jako dobrý nápad. Hlavně pro tebe, jako trénink důslednosti, bez které budeš v budoucnu otrokem svých dětí.
mame 
, ktory do postele nesmie a respektuje to. Ale sediet na sedacke ci v kresle ma dovolene. Myslim, ze by som nezniesla, aby niekto krical na mojho psa, to si nemozu dovolit ani moje deti... Tvoj priatel zvolil tu najhorsiu formu ako odnaucit psa spat v posteli. Trpezlivostou a laskavym pristupom by dosiahol daleko viac.... ale toto je mu asi na mile vzdialene. Ved ani k Tebe sa nesprava pekne, je velky sebec a neberie ohlady na Teba. Tak ako tu spominal niekto uz skor... kto nema rad zvierata, nema rad ani ludi... ja pridavam, ze s vynimkou seba.
Taky máme doma pejska a spí s námi v posteli. Nevidím na tom nic špatného. A pokud si přítel začal vyřvávat svá práva až po nastěhování - viděla bych to jasně. Buď přistoupí na moje podmínky a nebo se zase může klíďo odstěhovat. Určitě bych si nenechala nadávat do špíny.
Renee: souhlas 
Tak to sis, milá Julie, našla bohužel toho nepravého, ale to nevadí, najde se lepší. jsi mladá 
Zaprvé evidentně nesdílíte společné zájmy (láska ke zvířatům), zadruhé se chová jako hulvát a zatřetí je nejspíš pěkná socka, když se musel on nastěhovat k tobě do garsonky 
Člověk nestačí žasnout, jak jsou některý lidi opráskaný. Nějakej chuďas se nacpe k holce do garsonky a ještě si tam diktuje podmínky a sprostě ji uráží a děsí jejího psa 
No ten by letěl, že by se ani otočit nestačil!
Takže moje rada zní: vyhodit tohohle sociála, ať si najde bydlení vlastní. Tam si může třeba denně polívat postel savem.
A Julie, příště, až se s někým seznámíš, nestěhuj si ho k sobě do bytu.... to je zásadní chyba. Pokud budete spolu chtít bydlet, pořiďte si něco společnýho, samozřejmě většího než je garsonka, na čem se budete podílet rovným dílem a rovným dílem si tam taky stanovíte pravidla Předtím si taky zjisti, jestli má vůbec rád zvířata. A taky - s tím společným bydlením nespěchej. Není kam. Prověřeno dlouholetými zkušenostmi 
.JPG)
Se mnou spí v postlei kocour.
Manžel moc rád není, ale už to nějak překousl.
Psa bych v posteli nesnesla, nemá tam co dělat. Jen pro info, doma jsme psa měli, v posteli spal, přijde mi to opravdu nehygienické a hlavně zbytečné, nevidím důvod, proč by pes neměl spát ve svém pelíšku.
Normalni nebo ne... To prece zalezi na te konkretni osobe. Ja osobne jsem tzv. pejskar. I kdyz ted momentalne zadneho pejska nevlastnime, psy miluji a vyrostla jsem v rodine, kde jsme vzdycky meli minimalne 2 psy (nekdy i vice 
). Nicmene do postele bych si psa nepustila. Casto se mnou spavaly v pokoji, vedle me postele na zemi ve svem pelisku. Pro me osobne je to nehygienicke. At je pejsek jak chce vymydleny, proste vzdycky ma nejake ty roztoce a "voni" po pejscich....
Psa bych si do postele nikdy nepustila, ale tebe zajímají jen názory pejskařek, že? Mmch, zvířata i psy jsme vždy měli, ale ti měli vymezené hranice.
Pes se mnou v posteli sice nespí, ale chlap by tam se mnou taky nespal, kdyby se nastěhoval do mého bytu a začal tam přeorganizovávat zavedené způsoby. Betynka holt už je jednou takhle naučená, takže odnaučit by ji to šlo, ale pomalu a pozvolna, ne tak, že ji milostpán z postele vyžene tak, že se ho bude bát. To pak totiž dost dobře nebude možné udržovat v téhle sestavě společnou domácnost, takže za chvilku budeš řešit, jestli se zbavit psa, nebo přítele.
Vyhodit psa z postele, pokud je tam zvyklý spát, je těžké. Začala bych pelíškem u postele, ale udělala bych to. Mluvím z vlastní zkušenosti, museli jsme to udělat po narození miminka. Miminko může taky spát ve vlastní postýlce nebo u rodičů v posteli. I u mimča je to věc zvyku. Pes a novorozenec v jedné posteli být nemohou a pokud budeš mimi kojit, je nejjednodušší mít ho po ruce - taky se daleko víc vyspíš. Nakojíš, mimi si odkrkne a spíte dál.
Takže pokud plánuješ v budoucnu mimi, začni zvykat psa na pelíšek. Nejdřív u postele, později o kousek dál, pes sice bude protestovat a snažit se dostat se zpátky, ale když budeš důsledná, půjde to a Tvůj pes to určitě bez újmy přežije.
Já jsem měla 15 let fenečku, která před rokem zemřela. V posteli s námi nespala. Měla své křeslo, které bylo opravdu její a tam spala, někdy si lehla na pohovku. Před dvěma měsíci se ke mně přistěhoval můj přítel. A ten má psa, se kterým je zvyklý v posteli spát. Věděla jsem to dopředu a tak jsem s tím počítala (i když mi to šlo trochu proti srsti). Takže jeho pejsek s námi v posteli spí. Ale je dost horkokrevnej, takže většinou vydrží tak deset minut a odejde a pak se v noci zase párkrát vrátí. Prostě je pro mne můj přítel důležitější než nějaká zásada o psech v posteli. A dokonce mi udělalo radost, když se po pár dnech přitulil v té posteli i ke mně (tedy myslím pes).
Takže si myslím, že když se tvůj přítel neumí přizpůsobit situaci, na kterou jsi zvyklá (a věděl o tom dopředu), tak za chvíli nastanou i jiné situace, které se mu nebudou líbit a bude třeba i řevem prosazovat svůj názor. To vám nevydrží.
Kotě:
Julie polož si otázku-Záleží mi víc na vztahu k příteli či na vztahu k tvému psovi?Můj názor je, že zvířata do postele nepatří,mají svůj teplý a pohodlný pelíšek a ten je jejich postel né ta lidská postel.Mám také zvířátko, které je naučené spát ve svém útulném pelíšku.
pominu otázku psa v posteli...to je názor každého
ale
největší problém je přeci teh hulvát, co se přistěhoval...
teď řve na psa
zítra bude řvát na dítě...
pozítří vás zmydlí na jednu hromadu všechny...
pryč od něj...jinak...vyhodit ho z bytu, než bude pozdě
