Chci přestat kojit. Jsem sobec?
Jsem pravidelnou čtenářkou vašeho magazínu a vím, že sem chodí hodně maminek s malými dětmi. Ráda bych se jich proto zeptala na jejich názor. Zajímalo by mě, jestli to, co prožívám, je ojedinělé, nebo se to přihodilo i některé z nich.
Mám pětiměsíčního chlapečka, který je zatím plně kojený. Kojím ho, protože můžu, ale nelíbí se mi to a chci přestat. Ze začátku jsme měli poměrně dost velké problémy. Mně se udělalo mléko pozdě a asi jsme nezvládli hned tu správnou kojící techniku. Měla jsem rozpraskané bradavky do krve a při každém kojení jsem plakala bolestí. Zachránily mě tzv. kloboučky, díky nimž se malý dokázal napít a mně se prsa postupně zahojila. Nicméně při kojení opravdu neprožívám nějaké libé pocity, o kterých se zmiňují "moudré knihy". Bradavky mi sice už nekrvácejí, ovšem Kuba se postupem času stal zvídavějším, a když zrovna kojím a něco se někde šustne, otočí se za tím a mě bere s sebou. Tomu, kdo to zažil, nemusím popisovat, jak moc je to příjemné. Pro ty, kdo to nezažili: opravdu "moc"! A to není jediné negativum.
Vadí mi to, že musím v noci spát ve spodním prádle, omezuje mě to a škrtí. Bez prsních vložek nemůžu udělat ani krok, protože jinak mám na oblečení mokré fleky v tom nejnevhodnějším okamžiku. Nepříčetně se těším na dobu, až moje prsa budou zase moje, až při doteku manžela nebudu myslet na to, že za hodinu zase kojím, o užívání si sexu nemluvě. A to už vůbec nezmiňuju to, jak teď v zimě mám problémy se vzdálit od domu na delší vycházku, protože nikdy nevím, jestli najdu aspoň trochu klidné místo na kojení. Taky by bylo prima se v noci vyspat s tím, že mě aspoň o víkendu může zastoupit tatínek.
Prostě jsem si řekla, že budu respektovat doporučení, že první půlrok výlučného kojení je pro dítě nejvhodnější, ale že se zaváděním příkrmů taky převedu syna na umělé mléko. Řekla jsem to manželovi - a narazila jsem na jeho odpor. Že přece kojení je pro dítě to nejlepší a čím déle, tím líp. Povolal na pomoc obě babičky, které, ač nekojila ani jedna, se mě jaly poučovat a všichni dohromady mě označili za sobce, který myslí jen na sebe, místo toho, aby udělal to nejlepší pro své dítě. V podstatě se na to stočí jakýkoliv náš hovor o Kubovi.
Dost mě to deptá. Uznávám jejich argumenty, ale proč oni nechtějí uznat ty mé? Já už prostě kojit dál nechci! Stalo se to některé z vás? Jak jste to řešily?
13.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 135 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci přestat kojit. Jsem sobec?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
jeřabinka: Protože pít alkohol je povoleno až od 18? 
talenka: ale odpověděla. několikrát 
ota s manželkou místo pohodlí krmili lžičkou, jezdili po každém krmení na vážení,... kdežto martina fňuká, plácá se po zádech, jaká je hrdinka, že to vydržela UŽ 5 měsíců, ono to bolí, nevyspím se, ..hrdinka roku. jenže manžel - debil - nesouhlasí, tak si řeknu o souhlas tady, fňuk, však tady se ho dočkám.
OTO: můžeš mi prosím odpovědět, proč jste klukovi nedali flašku? díky
jeřabinka: zcela zásadní problém
jeřabinka: jednoznačně i Martina udělala vše pro to, aby dala svému dítěti to nejlepší - kojí už pět měsíců a to plně. Nedala dítěti flašku a se sebezapřením stále kojí. V čem se tedy liší od Oty a jeho ženy, že si zaslouží tvoje opovržení? Pořád jsi mi neodpověděla.
Majucha: pohodlnost nebo nějaký zasadnější problém?
talenka: ota i manželka udělali vše proto, aby mohli dát svému dítěti to nejlepší - mateřské mléko. a myslíš, že by nebylo jednodušší dát mu flašku místo 
a sobě si udělat 
? a abych tobě i medvědovi odpověděla, po půl roce se stejně začínají dávat příkrmy, takže kojení už není tak časté. kojením se většinou dítě už jen dokrmí, není to jeho jediný příjem potravy. jenže to chce trošku sebezapření, ne fňukání.
Majucha: no tak to vůbec nemáš co mluvit 
jeřabinka: nene, já ZÁSADNĚ celý život nekojila. Fakt. Ani minutu.
Tyjo, tady to začíná být hustý
Majucha: evidentně popíjíš při těch nervových, ale mám pocit, že tvoje dávky jsou více než únosné
Tedy dámy abych řekla moc nerozumím této diskuzi a zdá se mi zbytečná já být Martinou vůbec bych s manželem neprobírala jak dlouho budu kojit.Prostě když mi něco nevyhovuje a mám pocit že jsem pro danou věc udělala maximum pomalu bych přešla na umělou výživu není na tom nic špatnýho.Já i když jsem kojit chtěla tak to nešlo ani u jednoho dítěte a neřekla bych že to na nich zanechalo nějaké následky.
jeřabinka: a čím se liší Ota s manželkou od Martiny? Dobou, po kterou to vydrželi? Protože i Martina měla potíže, jak sis jistě přečetla. A čítám, že Ota s manželkou, tak jako Martina je měli na začátku, ne po celou dobu. Takže - opakuju otázku medvěda: Kdy je podle tebe časová hranice, kdy je ukončení kojení odsouzeníhodné a kdy je potřeba před ním smeknout?
Jeřabinový likér:
Mírně namrzlé jeřabiny dáme do láhve se širokým hrdlem a nalijeme na ně žitnou, vše necháme na výsluní, dokud jeřabiny úpně nezblednou. Pak obsah procedíme, na 1 litr tekutiny rozmícháme 1/2 kila cukro a necháme uležet. Likér stočíme do lahví, uložíme v chladu a užíváme po malých dávkách při žaludečních obtížích.
Nebo při nervových? A kojících?
Meryl: ale tady se nepíše nic o vyčerpanosti, ale o tom, že se rozhodla, manžel s ní nesouhlasí (i když by podle ní měl) a ona chce své rozhodnutí schválit od vás.
Bellana: kvokáš pořád dokola to samé. nebudu jí obdivovat za to, že se stará o své dítě a ještě k tomu probůh kojí!! obdivuji lidi, jako je např. ota s manželkou nebo jiné páry, které to neměli jednoduché a uspěli. a mezi námi - to, že kojí, není oběť
.JPG){kind=avatar}
jeřabinka: Představ si, že existují ženy, které milují své děti, a přesto si nemyslí, že smyslem života matky je obětovat se a vše podřídit pohodlí svých dětí a svého manžela. Půl roku je na kojení doba dostatečná (kojení tříletých dětí považuji za dost nechutné, ale není to moje věc, tak to nekomentuji, pokud to vidím) a pokud to je ženě nepříjemné, je to od ní oběť, kterou je třeba ocenit. Rozumně uvažující člověk ví, že pro dítě je lepší matka klidná a odpočatá než vyčerpaná mučednice. Ty asi patříš k těm, které poporodní depresi (ať už se ta diagnóza jmenuje jakkoli) si vymyslely pohodlné ženské, kterým se nechce nadšeně sdílet radostný úděl všech žen na celém světě
