Uklízíte před návštěvou? Jsem asi staromódní.
.jpg)
Nechci působit jako nějaká drbna, snad to tak brát nebudete. Mě by jenom zajímaly vaše názory a hlavně jak to máte nastavené vy samotné. Jde o uklízení před tím, než k vám přijde návštěva. Já totiž před pár dny zažila něco jako šok a pořád na to musím myslet.
Mám v práci kolegyni, známe se už hodně dlouho, pracujeme spolu více než pět let. Rozumíme si, všechno fajn. Náš kontakt byl ale vždycky omezen jen na dobu, kdy jsme v práci, do soukromí jsme si, jak se říká, nelezly.
Až teď. Kolegyně řeší docela velký splín, po skoro třiceti letech manželství ji opustil manžel a ona zůstala sama. Je to hodně čerstvé, ještě s tím není úplně srovnaná. A potřebovala se vypovídat. Nechtěla svoje osobní záležitosti ventilovat v práci, kde by je mohl snadno slyšet někdo jiný a pozvala mě k sobě domů. Domluvily jsme se, že večer k ní zajedu a popovídáme si.
Z práce jsem přijela domů, obstarala rodinu a vyrazila. Cestou jsem ještě koupila pár zákusků. Když jsem k ní přišla, čekal mne doslova šok. Hned ve dveřích mě do nosu plácnul hodně nepříjemný zápach, takový ten ztěžklý vzduch z dlouho nevětraných prostor. A okamžitě jsem si všimla nepořádku, to prostě přehlédnout nešlo.
Na věšáku hromady bund a kabátů, které tam visí patrně ještě od minulé zimy, na podlaze písek a hlína co se nanosí z ulice, mezi tím rozházených asi deset párů bot. Malinko to se mnou zamávalo, ale řekla jsem si, že mi do toho nic není. Chtěla jsem to ignorovat. Jenže to nešlo. Požádala jsem ji o možnost umýt si ruce a stav koupelny mne doslova přimrazil k zemi. To nebyl nepořádek ve stylu, že jste se k tomu celý týden nedostaly, to byla regulerně zajetá špína, „obruče“ na vaně, všude ulepené a zatvrdlé stopy po mýdle, na poličkách obrovská vrstva prachu, ručník ve stavu, že jsem si ruce radši ani neutřela a použila svůj papírový kapesníček.
V obýváku můj „kulturní“ šok pokračoval. Ani se mi už nechce popisovat podrobnosti. Nebylo si kam sednout, všude poházené krámy, oblečení, drogerie, talířky se zbytky jídla, obaly od sušenek, slupky od pomerančů atd. Kolegyně sebrala z jednoho křesla hromadu s pravděpodobně svou noční košilí a županem, i spodní kalhotky jsem tam zahlédla a vyzvala mne, ať si sednu. Ani se mi nechtělo, opravdu jsem se štítila.
Byla to prostě hrůza a já byla zcela konsternovaná. Kdybyste ji znali, v životě by vás nenapadlo, v jakých podmínkách žije. Je vždycky upravená, nalíčená, voňavá. Ten kontrast mezi tím, jak působí a jak bydlí, je obrovský, neuvěřitelný. Z toho bince se mi ale dělalo šoufl a možná chápu jejího manžela, že se odstěhoval, patrně se mu to už definitivně zajedlo.
Ona se ale i v tom šíleném nepořádku a i přes to, že na mně musela vidět, že jsem rozhozená, chovala zcela přirozeně, neměla ani potřebu říct něco ve smyslu – promiň ten binec.
No, popovídaly jsme si pokecaly, v tomhle ohledu všechno v pořádku. Když jsem šla domů a od té doby v podstatě pořád, však přemýšlím nad tím, že se ani neuzarděla. Mně osobně by hanba fackovala čekat ohlášenou návštěvu a alespoň to nejzákladnější nepoklidit, aby dotyčný nemusel mít problém sáhnout na kliku. Ostatně, na záchod jsem u ní radši ani nešla. To, že jsem jí nestála ani za to, aby to doma uklidila, považuju za určitou neúctu, jakože jí za to vlastně ani nestojím.
Zajímalo by mne, jestli jsem mimoň, když před návštěvou uklízím. Protože tohle byl tedy extrém, ale i v jiných případech se mi stalo, že jsem přišla k někomu na domluvenou návštěvu a bylo evidentní, že hostitelé si se stavem svého bytu hlavu zrovna nelámali. I když pravda, tak otřesný nepořádek a špínu jako u kolegyně jsem u nikoho jiného nikdy neviděla.
4.10.2013 Rubrika: | Komentářů 133 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Uklízíte před návštěvou? Jsem asi staromódní.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nemůžu to číst všecko, ale hodně žen se té paní zastává - já opravdu ne. Pokud není ležák, starou zašlou špínu neomlouvá nic. Nejde o přehnanou uklízivost, tady už jde o zdraví. Ze špinavého hrnka se nenapiju, na špinavý záchod nepůjdu.
Vy byste třeba zašly do restaurace, kde vám na pocintaný ubrus nalejou do ulepené matné sklínky?
A utřely se do mastného černého ručníku bůhví po kom??
A tohle je pro me urcita znamka sebestrednosti a sobeckosti:"To, že jsem jí nestála ani za to, aby to doma uklidila, považuju za určitou neúctu, jakože jí za to vlastně ani nestojím"
sharon: A jak si mi psala, ze si mam precist clanek jeste jednou, tak jsem to udelala a musim rict, ze cim vic to ctu , tim vic je mi Martina nesympaticka.
Smysl vašeho "problému" mi zcela uniká. Možná neuklízí proto, že po rozchodu prostě na uklízení nemá náladu. Přijde mi, že řešíte zbytečnosti a úvodní "nechci být jako drbna" se poněkud minulo účinkem. Když mi má přijít domu kamarádka na pokec o rozchodu, tak by asi taky nijak zvlášť neuklízela. Někdo má pořádek rád a uklízí každý den, někomu bordel nevadí, tak nesuďte...
Me ani tak nezarazi "bordel" (a to jeste kdo vi jak to je v realu) u kolegyne, ale spis to, co vlastne Martina resi.
Pokud by sem napsala clanek, ze kolegyne je na dne, ze ji odesel manzel a ze asi bude v nejake depresi, podle toho jak to u ni doma vypada a jestli treba nevime jak ji pomoct, tak si reknu, ze je to fajn kamaradka a urcite by se tady resilo a radilo jak pomoct kolegyni psychicky.
Jenze Martina prioritne resi bordel a jak tu psal nekdo nize, vypovida to o ni same mnoho.
Z meho pohledu to neni kamaradka do nepohody. Aspon teda ne pro tu konkretni kolegyni 
A pokud by se mela kolegyne zamyslet nad svym "neporadkem", tak Martina by se mela zamyslet nad tim, jaka je opora.
Protoze tohle taky o ni hodne vypovida:"No, popovídaly jsme si pokecaly, v tomhle ohledu všechno v pořádku. Když jsem šla domů a od té doby v podstatě pořád, však přemýšlím nad tím, že se ani neuzarděla."
sharon:"mě zase šokuje jak někdo může takhle žít ....myslím jak je popsáno v článku....nejde jen o otisk na hrnku, ruku na srdce , ty bys takhle žila ?......."
A dochazi ti treba, ze pro tu kolegyni momentalne na nejaky cas (nez se z toho vyhrabe) treba "zivot skoncil"?
Pokud by to bylo za normalnich okolnosti, tak prosim. Muzu klidne rict, ze ja bych treba tak nezila. Ale v takovehle situaci vubec nevim, zda bych ten bordel nemela jeste vetsi.
Jak tu nekdo psal, muze to byt klidne i deprese.
Jako ono je snadny nekoho odsoudit. A kdo je na dne, tak tam je to jeste snadnejsi, jak vidim
Sharon: jak uz jsem psala drive - zila. Byla jsem v takovych depresich, ze nejakej barak me fakt ale fakt nezajimal. Byla jsem si ukradena sama sobe.
Co barak! ja se nezajimala o sebe! kazdy me mohl povazovat za bezdomovkyni.
A vidis, jen jsem se oklepala, mam uklizeno a vypadam jak ze zurnalu.
Nesuď, abys nebyl souzen.
Mám podobnou kamarádku. Když jsme se seznámily, měly jsme obě malé děti a oni měli byt jako z magazínu o bydlení. Pak ona po úrazu v domácnosti zůstala invalidní a manžel jí odskotačil za novým, zdravějším modelem. Nechal jí se dvěma dětmi a jejími zdravotními potížemi samotnou.
Vychovala dva syny do dospělosti, jenže jeden z nich v 21letech tragicky zemřel. To už byla poslední rána do vazu. Druhý syn si vyklízel byt po babičce, a skoro všechny (údajně památeční) věci nahrnul do bytu mámě.
Takže ano, má v bytě binec. Ne špínu, ale byt má zabordelený přemírou věcí, které nemá šanci (a možná ani nechce) vyklidit. Sousedi co bydlí nad ní jí pravidelně vyplavují pračkou, takže stropy a stěny také nevypadají nijak vábně. Vymalovat nelze, pro tu přemíru věcí.
Přichází stáří a nemoci ze stresů se postupně hromadí...
Nesoudím, nerejpám, chápu. Sama pomoci nedokážu, také mám zdravotní omezení.
rychenza: Asi tak.
Kazdy vnima uklid a spinu jinak.
Treba moje mamka ma pocit, ze mame doma bordel i kdyz uklidim.
Jenze u ni doma se kazdy boji pomalu sednout, ma to tam pomalu sterilni, uklizeno tak, ze by se kdykoli mohlo fotit do katalogu. Jenze tam nikdo z pribuznych nechce k ni chodit, protoze se tam neciti dobre, boji se pomalu posadit aby neudelali zahyb na dece na gauci a podivat z okna aby neporusili sklady a umyt ruce aby nebyla nikde kapicka.
Kdyz prijedou tety z daleka, jdou radsi k nam.
Kazdy ma predstavy o uklidu uplne jine.
Navic tady se neresi bordel za beznych okolnosti, ale u cloveka, ktery je momentalne psychicky na dne.
Nikdo z nas tam na te navsteve nebyl a to, co treba muze Martine pripadat jako dlouhodoba spina, muze byt pro jineho provozni neporadek.
My treba mame pruh na vane, kdyz se tam deti jednou vykoupou, pisek v chodbe po jednom odpoledni a pohazene hadry po par hodinach. A pritom to neni dlouhodoby bordel.
A mam presne sousedku, ktera jenom pigluje byt a kolem baraku a kdyz sem prijde, vidim na ni, jak ji smejdi oci a dovedu si presne predstavit, ze by napsala uplne stejny clanek.
Ale taky je to clovek, ktereho bych si nepozvala kdyz by mi bylo ouvej a rozhodne bych se ji nesverovala s problemy a nepovazuju ji za kamaradku.
Spravna kamaradka dokaze rozlisit, co je v tu chvili dulezite a dokaze podrzet, kdyz je clovek na totalnim dne a nebude pomlouvat na inetrnetu.
Spravna kamaradka by nabidla pomoc, popripade uklidila, dotahla k psychologovi, cokoli, co by pomohlo.
Proste pro me Martina drbna je a za kamaradku bych nekoho takoveho nechtela ani nahodou.
Ano, hlášku " mami, kdo přijede na návštěvu, že uklízeme?" jsem už taky slyšela 
Nemáme doma sterilně čisto, občas i neuklizeno, ale to, co popisuje zakladatelka jsem u jedné známé zažila. Nevím, o co tam šlo, ale asi byla prostě povznesena nad takové drobnosti jako jakýstakýs úklid. Dopadlo to tak, že jsem k ní chodidila bez dětí a spíš se s ní sejdu někde na kafi. Já se nebojím sednout si na židli ( kterou ani doma nemají) a fajn si popovídáme.
.JPG)
Tak pokud je kolegyně v takovém stavu, že doma není schopná na nic sáhnout, tak se mohla na pokec sejít na neutrální půdě. Do bordelu bych si nikoho nezvala.
Před návštěvou uklízím, myslím, že vysloveně bordel nemám doma ani tak, ale pokud přijde neohlášená návštěva, stane se, že nemám umyté nádobí atd.
Monik - 4.10.2013 9:10: jj, ale taky když tu nějaká ženská napíše, že její přítel je bordelář, že po sobě nechá válet špinavé prádlo, neuklidí si nádobí a neumeje po sobě vanu, padají tu rady, že pokud se to nezlepší, pryč od něj. A třebas k tomuhle našel odvahu ten kolegyně manžel po 30 letech. Zrovna jako by nemělo být všechno na ženské, nemůže to být ani naopak. Ale znovu opakuju, víme toho málo, abychom posoudily, co je příčina a co důsledek
.gif)
Verera: ale ano něco na tom bude...i když nevím , mi přijde že to není krátkodobé....škoda že se Martina nezapojí do diskuze, možná by spoustu věcí osvětlila....
sharon: Po 30 letech manželství- řekla bych, že pokud jsou děti, tak dospělé a ona žije sama.
Nevíme, jak dlouho po odchodu manžela tohle bylo, ale může být někdo, kdo se z takového šoku vyhrabává dlouho a není schopen na domácnost sáhnout najednou mu to připadá nesmyslné. Někdo jiný se naopak odreagovává prací. Ale i když při normální návštěvě čekám jakých takých úklid, tady asi je na místě to přehlédnout, věnovat se jen té pomoci a o úklidu přemýšlet leda jako dokladu jejího psychického stavu.
rychenza: vidíš a mě zase šokuje jak někdo může takhle žít ....myslím jak je popsáno v článku....nejde jen o otisk na hrnku, ruku na srdce , ty bys takhle žila ?.......myslím že alespoň základ pořádku by měl být je to přece můj domov.....no, pokud byla takhle zvyklá třeba z domu tak se nedivím....Martina píše že kolegyně neměla ani potřebu říct promiň ten nepořádek.....
Monik: to netvrdím jako fakt že kvůli tomu od ní odešel ale ta možnost tu prostě je.....ani nevíme jestli jsou doma nějaký děti....
