Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

dadka: V té době ještě neexistovaly takové ty staré pračky, že se vše pralo v ruce? Nevíš, od kolikátého roku se začly vyrábět pračky u nás?

Kámočka má holky o 13 měsíců a těsně před druhým porodem jí odešel manžel za jinou bydlela na chatě na vesnici, kde občas vypínali proud, auto neměla, nakupovala v pidikrámku. Do Prahy vlakem. Po porodu šla bydlet k rodičům zpět do Prahy, ti jí pomohli z nejhoršího. Holkám je teď 17 a 16, doma všechno zvládnou, jsou parťačky, chodí teda o rok od sebe do školy, což je podle mě blbost, radši bych dala odklad jen jedný, aby byly nastejno - jednou učit psát, jednou přijímačky, jednou maturita..než se nervovat postupně dvakrát já bych do toho šla. držím palce, ať rozhodnutí, ať je jakékoliv, nelitujete.

Kopodivu znám docela dost sourozenců, kteří jsou od sebe 11 měsíců . Musím říct, že všichni, které znám, mají k sobě úžasně hezký sourozenecký vztah, který jsem u jiných s větším věkovým odstupem neviděla.

orinka: 7.29
Máš úplnou pravdu! Taky jsem vyvařovala látkové pleny.Měla jsem od ždímání plen na rukou mozoly. Všude jsem děti tahala sebou bez auta, všechno se muselo pro děti vařit,nějaké polotovary pro mimi nebyly, přesně jako ty.Děti a nákupy jsem tahala do 3.poschodí bez výtahu. Dělala jsem to tak, že starší čekala u kočárku, já popadla nákup a malou ve fusaku, šoupla jsem nákup a dítě do předsíně a šla jsem uklidit kočárek a vzít starší dceru. Ta třetí ruka mně bohužel chyběla.
Zvládlo se všechno a ráda na MD vzpomínám.

kubikm: Letos jsme na dovolené potkali rodinku - jeden syn měl tak cca 6 let, druhý zhruba 17. Starší syn za nima chodil asi tak 15 kroků pozadu, na oběd oni seděli v restauraci, on čekal na lavce venku, na vlastní jsem viděla, jak paní měla hysterický záchvat, že jedou domů, že na takovou dovolenou se můžou vykašlat.. opravdu jsem jí nezáviděla :)

Známá má taky dcery narozené v jednom roce. Podle mého názoru je to trošku horší, než mít dvojčata, protože každé dítě potřebuje jinou péči. Ale o potratu bych vůbec neuvažovala. Zvládnete to, uvidíš, jste mladí.
Těsne po šestinedělí jsme si dávali opravdu velký pozor, protože je to nejchytlavější období.

Tereza S: no dcera má naopak mezi dětmi 7 let...a to je pěkně blbé, holce 15, klukovi 8...každý chce něco jiného...dost dlouho už to dělají tak, že si berou jedno...a to druhé máme my, jen dovolenou stále spolu všichni

znám několik případů, kdy mají děti takhle za sebou a pohoda, vychovávají se dobře, jsou vlastně stejně staří, tak i mají stejné zájmy, to druhé totiž to první rychle dohoní v dovednostech...
akorát kámoška...ta měla v těhu komplikace, tak péči o dítě musel převzít muž, ale přežili to všichni ve zdraví...

Jen na doplnění - synovi bylo 18 a dceři bude 17.

Mé děti jsou od sebe 1 rok a 9 měsíců a neměnila bych :) Nejdřív to bylo náročné, ale od malička si spolu hodně vyhráli, teď spolu chodí na diskotéky, pomáhají si s úkoly, půjčují učební pomůcky.. ve stejném věku mají stejné zájmy, nemusí se vymýšlet aktivita pro děti různého věku (jeden chce do ZOO, druhého to už nebaví apod.).. Z pracovního hlediska jsem si mateřství odbyla taky naráz .. jednoznačně vidím jen samé výhody. Přeji hodně štěstí !

Kamarádka si těsně po první dcerce pořídila ještě dvojčata - otěhotnění bylo úmyslné, i když tedy nepočítala rovnou s dvojkami.
Říkala, že to chce mít vypiplané najednou, aby pak už měla klid.
Přežila ona i děti, ale teď už oní nemám zprávy, tak nevím, jak to probíhalo.

Určitě se to dá zvládnout, však době našich matek to bylo na denním pořádku. Mám v okolí hned 4 kamarádky, kdy mezi sourozenci není ani rok. Např. já jsem se narodila a hned za 13 měsíců se narodili mí další dva sourozenci. Takže mamka měla hned tři na starost a taky to zvládla.

Kvůli malému věkovému rozdílu bych rozhodně své dítě nezabila.

Kdybyste jó další dítě nechtěla,tak jste měla okamžitě jít na miniinterrupci-teď bude asi lepším řešením si to nechat a připravit se na ty budoucí starosti....A po dalším porodu si dát obzvlášť pozor a chránit se a né to nechávat na matce Přírodě....

bude to záhul,ale zvládnout se to dá,moje ségra,když bylo malému 14měs porodila dvojčata,první rok to byl celkem masakr a teď,když jsou děti starší je šťastná,že je má a že jsou věkově tak blízko sebe,všechno se dá zvládnout a potrat?Nebudu vás nijak soudit,ale z mého okolí vím,že kdo na něm byl tak lituje.

Já neplánovaně otěhotněla, když byli synovi 4 měsíce. Taktéž jsme byli v šoku. O to víc, že jsem měla celkem náročné těhotenství, předčasný porod ve 33.týdnu, syn strávil měsíc v nemocnici a bylo to hodně moc náročné miminko (pořád jedl nebo plakal).
Manžel byl rád, já méně , neuměla jsem si těhotenství s takto malým dítětem představit.
Babičky v dosahu žádné, navíc jsme bydleli na vesnici, takže všechno daleko.
V 8.týdnu mi navíc zjistili enormní zánět štítné žlázy a hrozilo,že plod bude postižený a já budu muset na interupci.
Dostala jsem veliký strach a v tu chvíli si uvědomila, že mám obrovské štěstí, že se budu moci stát znovu matkou.
Nakonec vše dopadlo dobře, miminko bylo zdravé.
Těhotenství bylo strašné, sáhla jsem si doslova na dno, bylo mě často hodně zle, ale musela jsem to překonat a postarat se o syna. Opět hrozil předčasný porod, ale i to jsme zvládli a ve 38. týdnu se nám narodila krásná holčička.
Jsme šťastní,že nám bylo dopřáno ji mít. Mají se s bráškou moc rádi, jsou jako dvojčata a já, i když jsem unavená a strašně nevyspalá, každý den děkuji za to, že je mám.

Tedy já říkám: Jdi do toho! Až budeš držet v náručí ten malý uzlíček, až budeš koukat jak si tvé děti hrají, budeš ten nejšťastnější člověk na světě. Zažiješ si určitě pár horkých chvilek, když obě děti nebudou v noci spát, když nebudeš vědět kam dřív skočit, ale stojí to zato