Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

emchira: orinka: S jedním velmi podstatným rozdílem. V 80tých letech jste měli manželi doma po osmi hodinové směně.. Dnes je to většinou hodně jinak.
Krom vyvařování plínek jsem měla doma totéž co vy dvě, ale po většinou bez toho manžela, orinoka: bez jeslí!!! plus domácí zvířetvo po babičce - kráíky, slípky.. neztěžuju si jen konstatuji..
Každá doba má svoje, a rozhodně to dneska maminky nemají lehčí než jejich maminky před 20-30ti lety

Manzel je o 13 mesícu starsí nez svára a kdyz to zvládla má strelená tchýne tak proc ne Ty. Záprah to bude desný, ale na druhou stranu odbydes si plíny´, detské nemoci, ty hnusný príkrmy a vsechno najednou a pak budes mít klid. A deti takhle brzo po sobe budou treba mít dobrý vztah, hrát si spolu a tak. Skoro jako dvojcata. A organizacne? Porídila bych si kocárek pro dvojcata, i kdyby starsí tou dobou uz chodil/a tak daleko stejne nedojde, taktéz druhou postýlku. Oblecení bych neresila, to po sobe podedí, i kdyby byly opacného pohlaví ta kv tomhle veku je sumafuk jestli kluk spí v ruzovém nebo naopak. A sehnala bych si nekoho na výpomoc na prvních pár týdnu/mesícu po porodu, pokud by nemohl nikdo z rodiny tak aspon nekoho na ten nejbeznejsí úklid a event. neco uvarit, protoze na to v tom dalsím sestinedelí cast a sílu fakt mít nebudes. Drzím palce a neboj bude fajn

Bože, co by za to některá bezdětná rodina dala. Představ si že by se ti narodila dvojčata. Budou vyrůstat z nejhoršího spolu, naráz si odbudou dětské choroby, když tomu staršímu zařídíš odklad školy, tak můžou oba nastoupit i do školy.
Jediné mínus na věci bude to, že pro samé úspory nedostaneš už na druhé dítě porodné

Pokud půjdeš na potrat, tak toho budeš do konce života litovat. Řekni si, že to budeš mít jako dvojčata a těch stady porodilo a zvládlo vychovat plno maminek. Budeš to mít aspoň za sebou a děti vychováš najednou a ne s odstupem. Malý věkový rozdíl mezi dětmi má taky své výhody. My jsme s bratrem od sebe 5 let a je to moc. Já mám děti s odstupem přesně 3 roky a někdy si říkám, že je to ještě dost velký odstup. Je pravda, že si mateřství tak neužiješ, jak postupně s každým dítětem zvlášť, ale asi to tak osud chtěl. Raději mít dvě děti za sebou, než pak jedináčka, protože pak už se Vám třeba nezadaří další dítě z mnoha důvodů.

emchira: že jo? Mně se narodily děti v 72. a 74. roce minulého století, plínky jsem denně vyvařovala v zavařovacím hrnci na sporáku, co já se s tím nadřela! Automatická pračka samozřejmě ještě nebyla a nikdy jsem to nevyždímala tak, aby nějaká kapka nespadla na balkon pod nama a neslyšela jsem poznámky. Sunarka, jakási dětská výživa...na víc si nevzpomenu, muselo se vařit, zavařovat, prát, žehlit, to všecko bez aut a bez hypermarketů, ráno v šest s kočárkem do jeslí, později se dvěma dětmi bez výtahu do třetího patra - jedno ve fusaku, druhé za ruku a třetí rukou nákupní tašku, divím se, že ještě žiju. Týden takového režimu a dnešní maminy by klidně chtěly i trojčata

Moje druhá dcera se narodila,když té první bylo jedenáct měsíců.
Byl začátek osmdesátých let minulého století,k mání jen látkové plíny.
Denně jsem přitom připravovala teplé jídlo pro manžela,pro sebe a tu roční dcerku,plus umělou výživu pro mimi.
Žádné auto,všude pěšky s oběma dětmi.Tak se vzpamatujte a nefňukejte.

Buď ráda! Já jsem taky chtěla děti co nejdřív po sobě, ale ze zdravotních důvodů jsem musela rok po porodu počkat.. Takže kluci jsou od sebe rok a 3/4 : -).
Jak píše Sally, nejhorší je první rok a sladit režim dětí.
Ale dneska jsou to nejen brácové ale hlavně kamarádi a parťáci až za hrob.
Každej jim tohle pouto závidí..
Pokud chceš další dítě, jdi do toho, nějak bylo nějak bude. Zvládneš to... budeš muset.
Hodně štěstí!

kamos ma sestru o 11 mesicu starsi. zjevne oba prezili. co na to jejich rodice to nevim, predpokladam, ze ze zacatku to byl asi fest zahul, ale zas jakmile deti vyrostly, tak to meli za sebou a bylo.
ted me napadl jinej znamej - ti meli jedno ditko na jare 06 a nekdy letos v lete se jim narodilo uz treti. takze asi taky peknej masakr, ale vypadali ze neresi blbosti a to podstatny zvladaji.....
ja kdybych si mohla vybrat, tak bych deti rada zhruba do dvou let po sobe, aby k sobe mely blizko, mohly se bavit jedeno s druhym, zvladaly podobny veci a tak. taky abych to stihla za ten dvoulety rodicak ja sem treba se sestrou o ctyri roky, vzdycky sme se mely rady a od te doby co ji bylo 15 si opravdu dobre rozumime, ale cely detstvi me ten vekovej rozdil pripadal hodne velkej. na vsechno co bych byvala chtela delat ja byla proste mala. taky sem ais dost zarlila, kdyz se narodila. to si nepamatuju, spis sem si to tak nejak poskladala z toho co sem tam nekdo prohodi. tohle ty nebudes muset resit.

chcete dvě děti? Tak se do toho dejte a o potratu neuvažujte, zvládnete to s manželem určitě dobře. Teď jste zvyklí na pláč i noční vstávání, výhoda plenkových kalhotek jako bonus, teď je mateřství daleko pohodlnější než kdysi. Sourozenci nebudou věkově daleko od sebe, líp si budou rozumět. S větším dítětem, se kterým se dá cestovat, rozumně pohovořit už se do miminka tolik nechce. Zkrátíte si dobu, kdy jste uvázaní doma.

Takových dětí je - můj spolužák na základce měl o deset měsíců mladší sestru, na učňák se mnou chodily dvě holky o nichž jsem si dlouhou dobu myslela, že jsou dvojčata, až rozdílné slavení narozenin mě utvrdilo o opaku - a podle datumu narození ani nepočkali na konec šestinedělí . A určitě jich je dost i ve tvém okolí.
Zvládnout se to dá, všechno se dá zvládnout. A všechno má své řešení.
Mě překvapilo, že vůbec uvažuješ o potratu, když prý druhé dítě chcete, no tak bude trochu dřív, no. Já tak neočekávaně otěhotněla s mladším synem - je fakt, že jsem otěhotněla až když starší měl rok, nicméně stejně jsem tak brozo dítě mít nechtěla - ale ani vteřinu jsem neuvažovala o potratu. Prostě se to stalo, a další šok byl, když místo vytoužené holčičky přišel kluk, no a jak jsem ráda, že ho mám - i když bych ho někdy nejraději odeslala někam hodně daleko, ale to je puberta a utěšuje mě, že třeba z toho vyroste. Vem to tak, že to budeš mít "při jedněch plínkách".
Hodně štěstí

Mé kamarádce se taky stalo, že otěhotněla v 6-nedělí. A i když ze začátku to bylo náročnější, nemohla si to vynachválit. A to taky plánovala další dítě až za 3 roky. Takže si myslím, že pokud budeš mít oporu a podporu, tak bych do toho šla. Hodně

moje děti jsou 14 měsíců od sebe, dnes je jim 24 a 23 let. Nepamatuji se na žádné velké potíže, babičky nebyly po ruce, manžel chodil normálně do práce. Zvládala jsem děti, vyprat, vyvařit plínky, uvařit, horší to bylo s úklidem. Děti spolu od malička vycházely dobře, snad jenom v pubertě byl trochu problém, do dnes drží při sobě.

jsem se moc rozkecala , useklo mi to konec:

... prostě už teď začít přemýšlet, které činnosti by se daly delegovat na někoho jiného, případně jeslti neexistují stroje, které práci ulehčují. A určitě si považovat kamarádek, babiček, kohokoliv, kdo bude ochotnej i jen na deset minut pohlídat alespoň jedno dítě...

Já mám sousedku, co má děti deset měsíců od sebe.... a pořídila si pak ještě třetí (to je teda dva roky od toho prostředního), takže dá se to přežít, dá se to zvládnout.

Já sama mám děti 19 měsíců od sebe - a oproti dvojčatům mi přijde nejhorší ten rozdílný režim. Mimi vstávalo v pět ráno na kojo, do sedmi bylo čiloučké, v půl osmé vstávalo batole, žádalo snídani. Mimino by v tu dobu chtělo spát, ale nemohlo protože starší prostě dělal rachot. Pak se se starším muselo ven, mimino ječelo, pospávalo u mě v šátku, myslela jsem, že mi upadnou záda. V poledne mimino kojo / mlíko, batole kašičky, takže jsem párkrát kojila a do toho staršímu cpala jídlo lžičkou (krmit sám se začal až po druhém roce), pak starší spal, mimino bylo čilý a žádalo bavit, když začalo usínat mimino, vstával starší, horor se svačinou, starší chtěl ven, mimino chtělo spát a tak pořád dokola až do devíti, kdy šel starší spát, mimino čilé, chodilo spát v jedenáct... a od pěti od rána zase dokola. Takže já nevyspalá, pořád někdo brečel, pořád byl někdo ospalej nebo hladovej. Nezvládala jsem činnosti jako vaření (nakrájet maso v podstatě nemyslitelné, buď starší skákal z okna, nebo skákal na mladší a prostě jsem MUSELA zasáhnout - tj. umýt ruce, vrhnout se na děti, pak zase ukrojit dva kousky masa, zase umýt, zase na děti) - skončili jsme tak, že vařil manžel.
Takže zajistit nějaké činnosti, které se nedají moc dobře dělat za přítomnosti dětí - v mém případě vaření, žehlení - už teď bych domluvila pomoc s manželem, babičkama, kámoškama, případně pořídila sušičku, mrazák, případně nějaké domácí pomocníky (rvu si vlasy, že jsem v době mimin neměla např. pomalý hrnec). Dále mě pak zachránila kámoška, která si děti vzala cca jednou týdně (spíš tak 3x měsíčně) na dvě hoďky ven. Manžel nesměl odejít do práce, dokud jsem nebyla umytá oblečená, učesaná a neměla vyčištěný zuby - jinak bych se z pyžama nedostala (starší byl kaskadér, nemohl být bez dozoru) - ale pak chodil domů holt po osmé večer. Další moje kamarádka měla přibližně stejně staré děti - navštěvovaly jsme se - starší se zabavil s hračkami někoho jiného a já mohla chvíli sedět na kanapi s miminem (které když bylo u mě v náručí tak neprudilo)...

Můj bývalý přítel to takto měl. Jeho bratr byl o pouhých 10 měsíců mladší, tudíž to jeho maminka (nechtěně) stihla ještě v šestinedělí. Zjevně to ale zvládla, protože se oba celkem v pohodě dožili dospělosti.

Natálie, zvládnout se dá všechno. Když se dají zvládnout dvojčata, dají se zvládnout i dvě děti rok po sobě. První dejme tomu rok a půl budete mít záhul a pak budete mít doma dva parťáky na hraní, kteří se zabaví sami spolu, protože si budou věkově tak blízko, že jejich potřeby budou podobné. Když máte děti dejme tomu 3 roky od sebe, má to své výhody, ale také nevýhody v tom, že mají ze začátku úplně jiné potřeby a ti parťáci z nich taky úplně nikdy nebudou.

Určitě budete potřebovat velkou podporu a pomoc manžela a doufám, že vám ji poskytne. Spolu to určitě zvládnete. Přeju hodně štěstí a zdravé miminko.