Otěhotněla jsem těsně po šestinedělí
Stalo se něco, co mne dost zaskočilo. Neplánovaně jsem otěhotněla hned po ukončení šestinedělí po prvním porodu. Druhé dítě jsme sice někdy v budoucnu plánovali, ale rozhodně ne tak brzy. Narodit by se mělo v době, kdy naší holčičce ještě nebude ani rok.
Vůbec nevím, jestli se dají dvě děti takhle rychle za sebou zvládnout. Když vidím, jak náročná je péče o malé miminko, nedokážu si představit, že ani ne za rok touhle dobou budu mít k novorozenci ještě sotva roční, pravděpodobně nechodící, dítě.
Jsme z toho s manželem oba v šoku, chvíli jsme uvažovali i o potratu. Teď jsem v osmém týdnu a na rozhodování už moc času nemám.
Není to pro mne vůbec jednoduché. Ani jít na potrat, ani si to dítě nechat. Vůbec nevím, co mám dělat, a strašně se bojím, jaké pro mne bude mé rozhodnutí (ať už bude jakékoli) mít následky.
Moc by mne zajímalo, jestli některá z vás někdy řešila podobný problém, a hlavně – má někdo z vás děti s tak malým věkovým rozdílem? Dá se to zvládnout? Na co bych měla být připravená a jak je nejlepší si všechno zorganizovat?
Jsem z toho opravdu špatná. Vím, že jsme měli být opatrnější, ale už se stalo. Teď se s tím musíme nějak vypořádat. Poradí mi někdo?
9.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Otěhotněla jsem těsně po šestinedělí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
HelenaPa: 19:04 no právě, to byla ta nebetyčná drzost 
Markýza: Jo, chytrá holka. 
Markýza: To tu snad nikdo nepsal, že jsi babička, já prostě měla srovnání jen s mojí matkou a babičkou.
Markýza: díky, ale nepíšu to tu jako stížnost, ale spíš jako vysvětlení. Taky by mě to nenapadlo, že je to takovej záhul na psychiku, pokud bych si to sama nevyzkoušela.
HelenaPa: jo a hele, mě to teď došlo - já už bych sice teoreticky mohla být babička, ale rozhodně se necítím - jiné si v mém věku pořizují další mimina, některé dokonce první, to že mám dospělého syna - no dospělého
papírově možná- přece neznamená, že jsem stará 
HelenaPa: TO je něco jinýho 
sallie: 
já valchu neměla - teda v prádelně byla, ale už jsem ji nepoužívala, ale vím, že mamka na ní drhla taťovi límečky na košilích a hodně si ji pochvalovala - a to i v době, kdy prala v automatce
A moje babička zvládla tři děti - bez pračky, topila v kamnech dřevem a uhlím, na dvorku slepice, kachny, králíky, kozu a prase, k tomu záhumenek se zeleninou a kousek pole s bramborama. Děda jezdil přes týden pryč a byla na to sama. (jeden strejda rok narození 1940, druhý 1943, a mamka 1947)
Její maminka byla sice ve stejné dědině, ale moc jí nepomohla, sama spíš pomoc potřebovala.
Jo a elektirku už měli, dokonce i rádio a jednu z prvních ledniček a když se přestěhovali do města - mamce, jako benjamínkovi bylo třináct, tak i pračku koupili a tady měli i plyn.
Markýza: dřevorodička 
Já to posuzovla podle toho, co znám z rodiny - mamka a babičky měly a mají jedinou náplň života - péči o domácnost. Až poslední dobou mamka konečně volný čas vyplňuje i něčím "pro sebe".
A izolovanost - to mám zase ze své zkušenosti - přestěhovala jsem se za manželem na malou vesnici cca 50 km od původního bydliště, všech kamarádů a známých. Ale nevadilo mi to, protože jsem se s nimi mohla potkávat v práci. Ale když jsem zůstala na RD doma, tak jsem prostě o tyhle kontakty přišla - nebyl čas a finance jezdit nějak často jen po návštěvách a málokdo měl cestu kolem, když je to hodina autem / 2 hodiny hromadnou dopravou. No a na malé vesnici jsem neměla moc šancí posedět na hřišti s dalšími maminkami - v roce, co se narodil náš malej, tak se v celé obci narodily včetně ho 2 děti. Takže jsem byla za internetové kontakty dost vděčná.
HelenaPa: jo a péči o domácnost rozhodně nepovažuju za koníčka 
a ruční práce nesnáším (ještě tak trochu pletení, ale velmi omezeně a nárazově)
HelenaPa: jako dřevorodička tě musím ubezpečit, že i já jsem měla před otěhotněním svou práci, koníčky a zájmy a abyh nebyla uprděná a izolovaná doma, tak jsem chodila s klukama na hřiště a do parku, mezi ostastní maminky. Jenže teď si tu izolaci často zaviňují samy - místo procházky si sednou před PC a přes net si kecají s "virtuálníma" kamarádkama - je to fajn, mít tisíce kamarádů z celého světa na facebooku, ale pokec s kamarádkou u kafe nenahradí - a podotýkám, chodila jsem i na to "kafe" s klukama a s jejíma děcmama si zahráli a dali pokoj - a měli a mají díky tomu spoustu kamarádů a ne jen soupeřů a protihráčů
monia: já už další mít nemohla a nemůžu, jsem zdravá, celá, ale neotěhotnímaspoň ušetřím za antiko.
A k laktační lize - moje neteřinka je taky čerstvou maminou - rodila loni na jaře - na masáž ligy - musíš kojit, neboj se to se ustálí, rozkojíš se a tak, řekla, že je jak ruský ropovod - když neteče, tak neteče - a přešla na sunar chytrá holka, na to že je jí dvaadvacet, tak se nenechá jen tak něčím zblbnout
sharon: možná byla, ale u nás stála Virena hodně dlouho, šetřilo se na stavbu a bydlili jsme u maminky. Bohužel zaměstnané a dojíždějící mimo město, takže jsem byla na děti převážně fakt sama. I s tím denním praní a vyvářením. Jinak žasnu, jaké tu planou vášně
Dámy "dříverodičky"prominou, ale taky to na mě působilo dojmem "my jsme to zvládly v polních podmínkách, tak ty tu laskavě nefňukej a nestěžuj si. to MY to měly OPRAVDU těžké." Připomíná mi to argument mého otce, že automatická pračka je pro líný ženský. (Takže když ji pak moje maminka od svého tatínka dostala k vánocům, nechala ji víc než 5 let stát v koupelně nepoužitou 
)
To, že je teď k mání spousta lahviček s dětskou výživou neznamená, že je všechny maminky používají. To, že existují jednorázovky neznamená, že je používají všechny maminky.
Souhlasím, že je více technických vymožeností, např. pračka už je asi standardní výbavou domácností. Ale souhlasím se Sallie, Belanou a teahot, že ani teď to není jednoduché.
Díky pokrokovější době, kdy už není "normální", že ženská maká v práci a pak maká doma a pak jde spát, mají ženy před otěhotněním nějaké zájmy, koníčky. A když pak mají být doma, často izolované od známých a kamarádů, tak je to deptá. Dříve ženy tuhle možnost neměly, jediné, co znaly byl kolotoč kolem domácnosti, přišlo jim to normální a správné. Koníčky (kromě péče o domácnost a ručních prací) neměly, takže to upoutání doma s dětmi pro ně nebyla taková psychická zátěž.
caira: ty bláho, manžel doma nebyl vůbec, protože dělal na stavbě našeho domku, den co den po práci. Na všecko jsem byla sama. To trvalo 6 let.
Pardon, oprava - v roce 1987. 
