Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Děvčata, já mám dítě narozené v r. 1997. Některé zde zmiňujete laktační ligu, tenkrát nic takového nebylo. Tak se proto chci zeptat - to vám někdo přišel dělat přednášky do porodnice, nebo dokonce i domů? Nebo jak to probíhalo? Nezlobte se, ptám se, protože to fakt neznám.

... hlavně by mě zajímalo, jestli supermatky co praly na valše atd. netrpí taky trošku selektivní ztrátou paměti....

Moje babička se kasala, jak zvládla dvě děti bez elektriky, pračky, sporáku (topilo se v kamnech dřívím) a papírových plen... ovšem zapomínala dodat, že s prvním otěhotněním se nastěhovala k mamince a zpět k manželovi šla až když byly obě děti ve škole. U maminky s ní bydlela ještě její starší rozvedená sestra s desetiletým synem - takže byly TŘI ženské na dvě malé děti + ve vsi bydlelo celé rozvětvené příbuzenstvo - to už se dá zvládnout i ta valcha a koza a štípání dříví.

Moje maminka, když se narodila moje ségra, tak se s námi odstěhovala na chalupu. Elektřina tam byla, ale teplá voda ne, koupelna ne, pračka ne, sporák ne.... ptala jsem se jí jak to zvládala - no zvládala - ale za cenu, že holt mimino třeba hodinu vřeštělo v kočáru, protože ona MUSELA domáchat a pověsit prádlo. Navíc mě bylo pět, takže jsem mohla trošku pomoc... utřít nádobí, dojít na jednoduchý nákup + jsem byla samoobslužná (oblíct, najíst, umýt atd. - to jsem zvládala sama).

Pak mám jednu supermatku kámošku, co mě sprdla, že okna jen přetřu windexem... ona se dvěma malými dětmi zvládá okna mýt "pořádně", aby na tom nebyly šmouhy... ale opět se jaksi lehce nezmínila, že jí každý den po práci bere babička obě děti na dvě tři hoďky ven....

... takže ono opravdu je to kus od kusu... navíc i děti jsou kus od kusu... moje sousedka má dvě děti dva roky od sebe... obě děti jsou tiché, klidné, spavé (starší spí odpoledne klidně tři čtyři hodiny - moje mladší v dobách své největší slávy dala 40 minut - když spala víc než hodinu, chodila jsem jí kontrolovat, jelsti vůbec žije). Pak jsou děti zdravé a děti nemocné, které potřebují trošku uzpůsobený režim atd....

Markýza: Koukám, že máme stejně staré děti - 92 a 94. Ale k tomu mám ještě jedno - 2005. A je fakt, že když jsem porodila to třetí, nestačila jsem se divit všem změnám, jak dřív bylo všechno špatně a dnes se musí dávat pozor na to a tamto, dítě nesmí to a to a masáž laktační ligy taky stojí za to.

Markýza: Někdy mám pocit, že pro samou komunikaci už nemají lidé čas si jen tak popovídat. A na netu se tak krásně dá lhát, stačí, aby byl člověk dost schopný v písemném projevu. V reálu to pak může být docela úplně jinak. Holt, jiná doba. Není už čas na večerní táčky ve stínu lípy. A když to tak vezmu, tak se děti vychovávaly i tím, že slyšely, co si lidé povídají a jak si to povídají. Jenže já už bych taky bez netu být nemohla, a to jsem si hrávala s ammonity

sharon: Jo, automatky byly, dováželo se i Philco.Ale kolik mladých lidí si je mohlo dovolit, když stály půlroční plat? A kolik jich mělo známé, aby je sehnali?

orinka: 7:29....v 72 mám také narozené dítě a musím ti oponovat ....automatická pračka už byla, pamatuješ elektru na náměstí ? tak odtud...TATRAMATKU......to byla pomoc

Bellana: teahot: jo a ještš něco, já rodila v roce 1992 a 1994, tenkrát už začínaly reklamy, Laktační liga vystrkovala růžky a "chytrých" rad jsem měla přehršle, sepsat je, bylo by to počteníčko.
Když děti přešly na sunar, už jsem ho jen nachystaný ve flašce zalila teplou vodou zatřepala a mohl pít, sestřenka o pár let předtím ještě kvedlala a pasírovala přes sítko - to byl boj. starší syn byl převážně v látkových plenách - první čtyři měsíce úplně - prý kvůli kyčlím - ale mladší byl na jednorázovkách od narození, takže mám srovnání. A taky už byly příkrmy a jídla v lahvičkách, jen je ohřát - dva roky a jaký sakra rozdíl. takže když tvrdím, že to mají dneska matky ulehčené, tak věřte, že vím, o čem mluvím. A jsetli se nachají masírovat reklamou je jen jejich problém - když nedokážou ukočírovat nakupování teď, co budou dělat, až jim to miminko začne vřískat v hypersuper, že něco chce.

Bellana: teahot: to jo, ale ... kdyby nebyly vymoženosti moderní doby, nebyl by čas chodit do kroužů. O těch jsem tu mluvila včera, nebudu se opakovat. Já jsem chodila s prťatama do parku, kde si hráli s ostatníma na písku, klouzali se na klouzačce a padali s prolízaček. Sem tam se servali s ostatníma o kyblíček nebo auto. My matky jsme seděly okolo na lavičkách a pletkovaly - očkem jsme hlídaly potomky připravená kdykoliv kterákoliv komukoliv dělat záchranu a nezáleželo, jestli to bylo nebo nebylo moje dítě. V pozdějším věku jsem v tom samém parku sprintovala za mladým jedoucím na kole a funíc jako sentinel jsem ho povzbuzovala a posléze foukala na otlučená kolena a lokty. Dneska holky lítají s miminama, batolatama a předškolákama z kroužku na kroužek a nemají čas si povídat, ani s dítětem ani s ostatníma matkama. Místo toho si kecnou před PC a po internetu si nechají radit. Ono je někdy docela fajn zastavit, hodit to za hlavu a jít se jen tak cournout, pokecat si s lidima a s vlastním dítkem, zajít třeba na zmrzlinu, nebo "na kačenky" a přestat se honit a řešit ....
Dítě nemůže růst jak dříví v lese, ale přílišné oplocení taky škodí.

Bellana napsala jsi to přesně. V některých věcech to mají současné maminy jednodušší , ale v některých je to daleko horší než dřív. Já jsem poprvé rodila v roce 1992 a řekla bych , že to bylo tehdy daleko pohodovější. Taky jsem prala prvního půl roku v pračce se šnekem a do dneška na to s manželem vzpomínáme. Když jsem ve dvou měsících přestala kojit, nikdo to neřešil, když jsem u druhého syna přestala kojit (2007) tak to pořád někdo řešil, každý mlel jak musím, jak je to důležité a já jak jsem nezodpovědná a co jsem to za matku. U prvního syna se mi nikdy nestalo, aby mi cizí ženská v MHD nebo parku vykládala jakou dělám strašnou chybu , když syn jí bílé pečivo nebo pribiňák. U druhého se mi to stalo několikrát. A výběr školky? Pro mě byla nejdůležitější vzdálenost od domu, jak jsem zjistila na internetu tak to není důležité, protože důležitější je jestli tam může dítě chodit, na anglinu, flétnu , balet a já nevím co ještě. Když ti dítě nechodí, alespoň do tří kroužků tak jsi neschopná. A to nemluvím o těch zbytečných krámech , které když nebude prcek mít , tak bude mít trauma do konce života. Musím říct, že i když jde spousta věcí kolem mne -dokonalou matkou jsem nikdy netoužila být- tak mě ta mediální a internetová masáž občas nahlodá. Tohle dřív nebylo a řekla bych, že jsem si tu první mateřskou ( i když bylo více práce) užívala daleko líp.

Nojo,tyhle porovnávání,kdo se měl líp a kdo hůř...Moje máma měla dlouho jen valchu a 3 děti...Teprv,když se narodil v r. 65 brácha,tak se koupila pračka.Ta ale neždímala,takže vše se ždímalo v ruce.....Automatickou pračku jí koupil až ten již dospělý bratr.Já už měla od začátku Tatramatku skákající.....Dnes jsou nějaké výhody-snad ve všem větší výběr,např. v kočárcích-za mě se šlo koupit kočár a na výběr měli třeba jen dva typy a 3 barvy....Když jsem tehdy dostala oblečení na mimčo a kočár po ségře z Německa(západního),tak mě na ulici zastavovaly ženy a ptaly se,jestli to nebudu prodávat a měla jsem vše už předem zamluvené,jak dítko rostlo,tak už se vše dávalo zase dál....

Natálie, to určo zvládneš, ber to jako kdybys měla dvojčata.

Markýza: Já si myslím, že dnešní matky to mají v něčem horší, než jsme to měly my z počátku osmdesátých let. Na nás neútočila reklama, nemusely jsme kupovat kdejakou pitomost, bez které se dají děti vychovat, neměly jsme internet a na něm jsme si nečetly moudrosti supermatek. Když se taková nějaká v reálu mezi námi vyskytla, stačilo se jí obloukem vyhnout a bylo po problému. Nečekala se od nás dokonalost. Stačilo nám, že dítě přežilo a že jsme přežily my. Neřešily jsme tolik různá traumátka a nenafukovaly problémečky. Ba ne, teď to mají horší. Znám jednu mladou matku, která s jedním dítětem (klidným zdravým dítětem) není schopná uklízet, vařit, žehlit, nakupovat, protože by se mu mohlo něco stát, když ho na pět vteřin pustí z očí. Samozřejmě, že je z toho uštvaná a očekává, že všichni kolem padnou na zadek z toho, jaká je skvělá obětavá matka. A oni nepadají, a tak je stále nespokojenější. Vlastně si to mateřství ani neužívá. Já přiznám bez mučení – byla to zabíračka, ale vlastně jsem si to docela užívala. I s tím praním a žehlením plen, i s vařením zeleninových polévek a kašiček. I s tím, že jsem se občas nedostala s kočárkem do tramvaje a musela jsem ledaskam pěšky. Aspoň jsem byla brzy šlank.

rabaska: a ano, opravdu nechápu zabezpečenou ženu, která stejně s manželem chtěla druhé dítě, že po nečekaném otěhotnění vůbec přemýšlí o interupci, když má plnou domácnost moderních vymoženosti a po ruce jednorázové pleny a stravu v už nachystanou, jen ji strčit do mikrovlnky - v tom případě mi to totiž přijde, že o tom zabití přemýšlí jen z osobní pohodlnosti. Zvládly to i jiné a za horších podmínek, tak nevím, proč by to nemohla zvládnout ona.

rabaska: nikdo z ní neschopnou matku nedělá, takže si ty komentáře spíš přečtěte vy. A nejsem si jistá, jestli jsme oopravdu všechny daly někomu najevo, že jsme to měly těžší a proto že je tedy mladší generace plná neschopných matek. Ale vážně mi připadáte docela ufňukané a patologicky rozebírající každý prd.

rabaska: božínku, nechce se mi pročítat zpětně všechny komentáře, ale nepamatuju si, že by z Natálie někdo dělal neschopnou matku - spíš se jí všichni snažili podpořit, že to zvládne. Maximálně byla řeč o tom, že to zvládly všechny generace žen, a jestli ty na to reaguješ jako býk na rudý hadr, tvůj problém - já to třebas klidně uznávám, že třebas moje mami to měla těžší než já. Každá generace má svoje, ale myslím si, že na podstatě věci to nic nemění.