Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

rabaska: nejsem sice starší a už ne vůbec strhaná dáma,ale my jsme si jen zavzpomínaly,jaké to bylo v začátcích manželství. To se nesmí? Nebo si myslíš,že nenávidím současné maminky,protože mají to,co my ne,co jim přinesl technický pokrok?

Jaké bude mít následky tvoje rozhodnutí, to záleží na tom, jak se rozhodneš - buď trochu akčnějších několik prvních let a potom pohodu se skoro dvojčaty, která budou parta nebo zmařený život kvůli pohodlí.

Zvládlo to stovky jiných, proč bys neměla ty ? Vždyť se jedná o dva, tři roky, než se děti dokáží spolu zabavit - potom už budeš mít spíš výhody.

Mám mladšího bratra o 11 měsíců. Jako děti jsme sdíleli stejný pokoj a bili se jako psi. Ale zpětně vzato jsme si vcelku rozumněli. Měli jsme spoustu společných přátel a a spoustu společných zážitků. Dnes, kdy jsme oba již dospělí máme k sobě ještě blíž. I obě naše rodiny. Jestli můžu Natálii poradit: Jdi do toho. Děti ti to oplatí.

rabaska: řekla bych, že skoro všechny ty starší strhané dámy (co jsem tak zběžně četla příspěvky) radí Natálii to samé co ty

Markýza: u nás po montérkách následovala ještě psí deka.

Natálie myslím, že to zvládneš a nic si nedělej ze starších strhaných dam, co ti tu referujou jak strašně to měly v životě těžké ony. Je to Vaše a jen a jen Vaše rozhodnutí, asi to bude na začátku hodně náročné, ale myslím, že spousta mamin kojí tamdemově dvě dítka, do ložnice ještě jenu postýlku a kočárek bud pro dvojky, nebo kupit ten přísed.

Pořád mi vrtá hlavou, proč někdo, kdo má základní věci zdá se zajištěny (aspoň nikde v článku není, že bydlí v pronajaté garsonce, manžel je nezaměstnaný, horkotěžko shání peníze na základní potřeby pro dítě, tj. něco málo na oblečení a jídlo, mají obavy, že další dítě neuživí), uvažuje o potratu jen proto, že v podstatě chtěné dítě se přihlásilo moc brzo.

Z čeho máš vlastně strach?

Z nevyspání? To se u mimina předpokládá, ale kolikrát dá jedno dítě někomu zabrat víc než jinému dvě a víc.

Že se nebudeš moct dětem dostatečně věnovat? Děti potřebují hlavně mámu, která je má ráda, to ostatní s e dá ošidit, aniž by přišly nějak k újmě. Žehlit se nemusí všechno, jídlo se dá uvařit dopředu a zmrazit, úklid se nemusí přehánět, děti žijící ve sterilním prostředí jsou stejně pak pořád nemocné., pokud máš někoho, kdo ti pomůže, tak na něj přehoď část prací....

že dá mnohem víc práce je uhlídat? - No to mi přijde skoro horší hlídat děti s větším odstupem, kdy starší už dovede nabrat slušnou rychlost a druhý s e teprve učí chodit. A zase hrozně záleží na povaze dětí.

Kdyby z toho měla dcerka rozum, možná by ti řekla, že se raději trochu uskrovní , když dostane parťáka na hru.

Děti mají mnohem menší nároky než si my pod vlivem okolí a reklam představujeme a jsou naprosto spokojené.

Markýza: Já měla pokrokovou babičku, ta měla automatku už v roce 1977. Po ní si ji koupila moje teta a nakonec moje matka. Takže tchyně mě docela šokovala.

Jarča*: to snad každá

monia: taky jsem se vdávala v 92 ale automatku jsme si koupili až za tři roky, takže mnou popsané prací soboty jsem absolvovala až do té doby, mezitím jsem odtěhotnila a porodila dva potomky

monia: jj, slýchala jsem ty samé argumenty

Znala jsem paní, která měla první dítě v devatenácti, druhé ve dvaceti, byl mezi nimi rozdíl 10 měsíců. První rok to byla zabíračka, ale každý chápal, že nutně potřebuje pomoc (což nikdo nechápe, když jsou mezi dětmi třeba tři roky), takže to vcelku při dobrém duševním zdraví přežila, ale pak už převažovala pozitiva, protože kluci si byli blízcí, zabavili se spolu a doba, kdy jsou všechny aktivity podřízeny nejmladšímu členu rodiny byla kratší než při větším odstupu. Úmyslně bych do toho nešla, ale když už se stalo, tak bych se snažila najít spíš klady tohoto uspořádání a pokusila se naplánovat si aktivity tak, aby všechno nebylo jen na mě. Případně bych nepodstatné věci úplně odbourala.

Taky si pamatuju velké prádlo, pomáhal jsme u toho coby malé dítko, nebo spíš překážela, ale rodiče mě neměli kam dát, účastnili se oba.

V domě byl a prádelna s velkými vanami, pračkou, mandlem. Byla to akce na celý den, technologický postup si už nepamatuju, bylo mi tak 6, jen ty velké vany, všude takovou příjemnou vlhkou vůni mýdla a mandlování, tomě fascinovalo, jak se protahovalo prádlo bubnem.
Doma pak visely všude cikcak šňůry a sušilo se.

Automatickou pračku koupili naši s velkou slávou někdy koncem 70. tých let.

Jarča*: Já se vdávala v roce 1992, první věc, kterou jsme si s manželem koupila, byla automatka. Taky jsme rok bydleli u tchýně a celý rok jsem posloucala, jak je ta pračka špatná, špatně pere, nejde v ní vyprat všechno, bere moc vody a elektřiny. Tchyně i v té době zatápěla pod kotlem ve sklepě.

carmi: Napsala jsi to dřív a napsala jsi to líp