Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
Jsem už pět let rozvedená a žiji v domácnosti se svou třináctiletou dcerou. Pracuji jako knihovnice a zajímám se o umění. Vloni jsem se v divadle seznámila s jedním pánem, o němž jsem zpočátku vůbec nevěděla, že je úspěšným a bohatým podnikatelem. Chodili jsme spolu do divadla, navštěvovali galerie a vedli dlouhé rozpravy o naši i světové literatuře. Po nějakém čase jsme již nebyli pouze přátelé, ale stali se milenci. Aby mně bylo správně rozuměno, nejsem žádná zlatokopka, od svého milence přijímám pouze symbolické dárky a pozornosti, a sama mu kupuji taky drobné dárky. Náš vztah je založen na vzájemné úctě a porozumění a spojuje nás taky láska k umění.
Nedávno mně Karel nabídl, že bychom mohli žít spolu jako druh a družka v jeho vile. Žije v ní se svou čtrnáctiletou dcerou a patnáctiletým synem, které má ve své výchově. Domluvili jsme se, že nejdříve seznámíme naše děti, které jsou vlastně vrstevníky. Jednoho nedělního odpoledne jsem s dcerou za Karlem přijela. Jeho vila byla vskutku přepychová, stejně jako vnitřní vybavení. K vile přiléhala krásná zahrada s bazénem a jezírkem, zkrátka na každém kroku bylo vidět bohatství a blahobyt.
Děti mého přítele mě přijaly chladně. Měly dokonce ironické poznámky typu: „Ta stará fabie před domem je vaše?“ Já jsem se přesto snažila být příjemná a usměvavá. Moje dcera se šla podívat do pokojů přítelových dětí a vrátila se celá zaražená. Na zpáteční cestě v autě dokonce plakala. Když jsem se ji ptala, co se vlastně stalo, řekla mi, že přítelův syn ke své sestře pronesl větu: „To by tak ještě scházelo, aby se k nám do rodiny nasomrovaly takové socky.“
V první chvíli jsem hodlala okamžitě vztah se svým přítelem ukončit, ale když pak opadly emoce, začala jsem přemýšlet. Domnívám se, že mám vlastně tři možnosti. První možnost je se s dcerou nastěhovat do přítelovy vily a snažit se na přítelovy děti výchovně působit. To však bude těžké, ne-li nemožné, nejenom vzhledem k jejich věku. Hlavně proto, že je vlastně vychovávaly chůvy, které, aby si udržely slušně placené místo, dětem všechno dovolily a vychovaly z nich namyšlené sobce, kteří uznávají jenom peníze a majetek. Druhá cesta by byla, že bychom se s přítelem setkávali jako dřív, bez dětí. Tato cesta se sice jeví jako nejsnadnější, ale je to plnohodnotný vztah? Třetí cestou by bylo se s přítelem rozejít, i když si jinak rozumíme a máme společné zájmy.
Kterou cestu si mám vybrat, zatím nevím, možná, že existují i další možnosti. Zajímaly by mne vaše názory na tuto situaci.
28.1.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 138 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,4/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Můj třináctiletý syn u sebe nosil nůž!
- Mám udržet manželství jen kvůli dětem?
- Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
- Další články z rubriky Děti, výchova, škola...
Diskuse ke článku - Pro přítelovy děti jsme jen ubohé „socky“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
a.... - 28.1.2011 11:32 - no je aby to nebylo tak, že si tatínek tu péči uplatil a jestli jeho žena neodešla s holým zadkem a ještě bez dětí.
orinka - 28.1.2011 11:14 
Přesně tak, aby Martina nevyměnila svobodu a romantiku, kterou má teď, za majetek a ústrky.
Jenže ona je ještě mladá,počítám tak 35 a to je ještě plná iluzí a čekání na prince na bílém koni. A hele, jeden se k ní blíží, jen bacha, z venčí vždycky všechno vypadá jinak než ze vnitř.
Taky bych asi ještě nějaký čas počkala jak se co vyvrbí. Když třeba dětem ukažeš, že jezdíš pro ně obyčejným autem, ale dokážeš uvařit dobrý oběd nebo večeři při které si společně sednete ke stolu a popovídáte si co a jak. Budeš třeba mít i štěstí, že si partner všimne nafoukaného chování svých dětí a trochu je usměrní. Bohatství je pomíjivá věc, možná by si to děti měly uvědomit. Kdyby nebylo bohatého tatínka a jeho rozhodnutí, aby s ním vyrůstyly tak, kdo ví jak by dnes žily.
.JPG){kind=avatar}
a....: Někteří lidé by měli sletět dolů ze svých intelektuálních výšin a podívat se na nějaký týnejdžerský film - pak by neměli iluze a věděli, do čeho jdou. Oni by se podobně hnusně chovali asi i chudí puberťáci, kdyby jim otec přivedl domů budoucí spolubydlící s dcerou. Jen by útočili na něco jiného, třeba barvu trička nebo značku obuvi.
.gif)
a....: myslím ale že tady jde spíš o "slušnost" těch pubertálních dětiček, že v jejich věku už by mohly posoudit co se hodí a co ne .......
Kassy: nebo se mohla puberťačky zeptat jestli ona má lepší .......
Kassy:
Kassy:
Linda: Lidi jso děsně pokažený červenou knihovnou, pokud si někdo myslí, že někam přijde a bude se k němu každý chovat s úctou a vážností, že mu děti padnou kolem krku a budou v něm vidět druhou maminku, tak by se měl probrat. I ti nedospělci (natož dospělí) se k člověku chovají tak, jak ho otipují na první dojem, vážnost a respekt není samozřejmost, tu si člověk musí získat tím, jak na druhé působí.
já bych se tam na tvém místě nemohla nastěhovat....poslouchat tohle od děcek které takto vychovala chůva.....tak to by mě brzo stíhali za ublížení na zdraví.....
.gif)
Kassy: Ano, vtipná odpověď. Zareagovat měl přítel. Asi se to nestalo.
Rozhodně by si s ním měla Martina promluvit, ale opatrně. Měla by sledovat jak se chová on při jejích návštěvách v jeho domě, aby se nezačal chovat podobně jako jeho děti. Až po čase by se mohlo uvažovat o sestěhování.
.jpg)
Martino a co jsi od toho setkání vlastne ocekávala ty sama? Ze má partner 2 pubertáky ve vlastní peci jsi vedela. Ze je prachatý jsi taky vedela. Ze takhle prachatý chlap nebude mít skromností a pokorou oplývající potomstvo jsis mohla logicky vyvodit. Takze podle me jsi predem vedela ze strkás hlavu do jamy lvové a kdyz na tebe lvícci trosku zaskrípali zoubkama, tak se divís. 
CO jsi si sama slibovala nebo ocekávala od spolecného odpoledne? Jediný co nám tu popisujes jsou poznámky o sockách. Ale co TY jsi cekala a co TY jsi dostala.
Haninka: Teď mě na poznámku o staré Fabii napadla dobrá odpověď - udiveně vytažené obočí a naprosto nevinný dotaz "Jak to myslíš stará? Je mladší než ty..." To by puberťačku možná dostalo 
orinka: Jojo ,osobní příklad je tan nejlepší výchovná metoda
mentorským kecům nikdo nefandí
Andula: Asi tahle. Na začátku, poku se vzájemně oťukáváte, bych se absolutně vyhnula jakýmkoli výchovným komentářům, poději, když už se známe, tak se k věcem vyjádřím, nicméne ne formou příkazu. Pokud děti něco aktuálně vyváděj, tak je napomenu i seřvu. Je to hodně závislé na věku dětí, pokud se sestěhujete a vašim dětem je méně než takových 7 let, tak tam se nově příchozí do výchovy může zapojit, to děti ještě vezmou, ale pokus máš dítě starší než 12 let, tak tam už je třeba přejít na jiný level. To je zdejší případ.
