V osmnácti se chce stát matkou
Doufám, že mne neodsoudíte za to, co sem teď napíšu. Jsem totiž docela zoufalá. Moje osmnáctiletá dcera přišla do jiného stavu. Je to brzy, myslím, že na něco takového měla ještě dost času. Strašně si s tím zkomplikuje život, ale ona není schopná si to ve všech důsledcích uvědomit. Vedeme spolu dost zásadní spor. Já bych chtěla, aby šla na potrat, ona se tomu zuby nehty brání.
Je to šílená situace. Vychovala jsem ji sama, s manželem jsme se rozvedli když byla ve druhé třídě. Nikoho jiného jsem si nenašla, respektive nikdy jsem jí domů nepřivedla žádného náhradního tatínka. Věnovala jsem se jí opravdu hodně, starala se, aby jí nic nechybělo. Jezdila na tábory, navštěvovala různé kroužky, vždycky byla docela nadaná a ve škole neměla problémy. Teď je ve třetím ročníku, respektive příští rok jde do čtvrtého na gymnáziu, měla plány pokračovat studiem na vysoké.
S tím je teď konec. Pokud si dítě nechá, ještě před maturitou porodí a kdoví, jestli pak vůbec zvládne odmaturovat. A místo na vysokou půjde na mateřskou. Já jí dítě hlídat nemůžu, chodím do práce. Navíc kluk, se kterým je těhotná, se k ničemu nezná a po té, co mu oznámila, že čeká dítě, se s ní rozešel. Je mu stejně, jako jí. Takže taky ještě mladý, nevyzrálý člověk.
A dcera si postavila hlavu a rozhodla se, že si bude hrát na hrdinku a na žádný potrat nepůjde. Podle mne si starost o mimino představuje stejně jako hraní s panenkou. Vůbec jí nedochází, jak moc se jí potom změní život. Zcela automaticky počítá s tím, že bude bydlet u mne i s dítětem a já jí budu všemožně pomáhat – finančně i s péčí o mimino.
Samozřejmě, pokud by tato situace skutečně nastala, na holičkách bych ji nenechala. Ale přiznávám, že dvakrát nadšená z té představy nejsem. Za ty roky, co jsem s ní sama, jsem už dost utahaná, těšila jsem se, že až se osamostatní, budu mít konečně čas na sebe a na svůj vlastní život. Místo toho teď hrozí, že bude vše jinak, k nám dvěma přibude malé dítě a moc bych nedala za to, že to budu především já, kdo se bude starat, hlídat. Za pár měsíců to dceru přestane bavit, je ještě mladá, bude chtít chodit ven s přáteli a já budu uvázaná doma u vnoučete.
Nechci být zlá. Vím, že potrat není nic dobrého. Na jednu stranu je mi to proti srsti, ale když o tom uvažuji ze všech stran, tak mi to připadá jako nejlepší řešení. Ani vlastně nevím, jestli chci nějakou radu, spíš bych stála o vaše názory na celou tuto situaci. A taky o osobní zkušenosti v případě, že se tak mladá holka stane matkou. Může být vůbec člověk v tomhle věku schopen postarat se zcela zodpovědně o dítě?
15.6.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 137 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V osmnácti se chce stát matkou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Stanik: pro nás naprosto nepochopitelné, pro 16-17-18ti letý mozek je naprosto nepochopitelný kondom... to je ten generacní rozdíl
Ale vždyť to dítě může porodit a dát k adopci. Dá tak šanci dítěti i někomu, kdo nemůže mít děti. Jestliže si ho chce nechat, pak bych se s ní narovinu domluvila na četnosti hlídání, financích - otec musí platit i když se rozešel atd. VŠ si může udělat dálkově třeba ve 30ti.
Almega: nepochopim, jak jeste dneska v dobe kondomu ( coz je zaklad) a pilulek, muze prijit do jinace neplanovane... 
no je to jeji telo a jeji blbsot.. navic otec evidentne na baterky. Ale kazdy sveho stesti strujcem.. jen ji nechte at si v tom vymacha cenich.. 
Je plnoleta a svepravna.. takze ma i pravo znicict si zivot
Klasika:holka se chce miliskovat,avšak na antikoncepci se vy --.Místo,aby věc vyřešila nějakým postinorem,nebo miniinterrupcí,která opravdu nikomu neublíží,ale musí se udělat rychle,tak si vymyslí,že ona-hrdinka,dokáže všem jak si donosí děťátko,bude mít miminko!!!Všichni budou čumět!!Dál její představy nejdou-nemá zkušenosti a navíc je ještě umanutá....Konce:sedřená,unavená,zestárlá matka(=babička) skáče kol dítka a dceruška se jde bavit,protože si přeci ještě ničehož neužila!!! Já bych dceru vzala krátce u "huby",žádné hlídání,žádné starání,můžeš u mne bydlet,ale tím to končí,starej se,co jsi chtěla-to máš!!!
.gif)
Tak na jednu stranu tě chápu, mám stejně starou dceru na konci třetího ročníku a taky plánuje vejšku, takže bych se asi též hroutila, hlavně z přístupu "otce" (ta moje má ještě horšího přítele) nicméně právě proto,že toto ani ona neplánuje, tak bere zodpovědně antikoncepci, do toho se mi podařilo jí vmanévrovat asi až před půl rokem, kdy uřž s hochem randila asi rok, takže zaplať Pámbů za ty dary, že jim to předtím neujelo 
Verze druhá, já jsem přesně ta, která měla dítě, chtěné, v 18 letech. Respektive porodila jsem měsíc po 19narozeninách. Ovšem já se od mala starala o veškerý běh domácnosti, byla jsem držená zkrátka aměla jsem zodpovědnost, takže pro mě to byl jen přechod z jedné zodpovědnosti do druhé. Doteď jsem ráda,že jsem se tenkrát rodičema nenechala ukecat k potratu, poněvadž podruhé jsem už, i přes lékařské zákroky, nikdy neotěhotněla. Otec byl taktéž stejně starý a odešel od nás když bylo dceři rok a kousek, rodina mi nefungovala,takže jsem byla vždycky na všechno sama. v podstatě jsem na sebe hrdá,jak jsem to zvládla. Ale máš pravdu,že už jsem taky unavená,a vlastně se těším, až mi ta zodpovědnost skončí a budu mít klid,takže bych rovnou babičkovství asi moc nevítala.. Dcerku bych zavčasu poslala někam do azyláku,ať se jde podívat, jak žijou takto mladé, samotné matky. Možná si to teď představuje jako Hurvínek válku. A možná to dítě fakt chce a postará se o něj dobře. Logika mi říká,že mít dítě tak brzo je blbost, ale od srdce by mi to nešlo, potraty z blbosti nesnáším 
A kolikrát pak člověk tak dlouho čeká a zvažuje,až zjistí,že ta pravá chvíle podle rozumu není nikdy, někdy je lepší do toho spadnout a bojovat. Hodně štěstí 
no, postarat se může, co by ne, třeba tím dospěje A hlavně už teď k ní začni přistupovat jako k dospělé, ať si zvyká - z popisu mám pocit, že dcera neměla žádný povinnosti, jen ses jí tzv. obětovala.... hlavně koukejte vymoct alimenty pro to malý.
Kadla: presne
. Já mela deti v 21 a 23 a jsem za to ráda. Dneska kdyz vím co to obnásí bych je v zivote nemela 
HALO Draho holka probud se!!! Za prvé celý tvuj clánek je jenom já já já. Já jsem ji sama vychovala, já jsem se starala, já jsem pocítla s, já si chtela odpocinout..... Ano más pravdu, venovala jsi dceri 18 let svého zivota, ale to není zásluha, to je tvá povinnost. Za druhé je to dcerin zivot a ne tvuj. Ano mohla nejaký ten rok pockat, aspon odmaturovat, ale stalo se stalo a tak holt vzít situaci za pacesy tady a ted. ´Mám doma 17ti letou dceru a stestím do nebe bych rozhodne neskákala. Ale víc bych delat nemohla.
Takze prestat se vztekat jak ty tak dcera, zenský sednete si spolu a rozum do hrsti. Ano díte chce tak to vemte jako výchozí bod. Bydlet máte kde, s tím nic nenadelás, holt je budes mít nastehovaný doma. Díte je dcery tudíz dcerin problém 24 hodin denne po-ne...uvedomuje si to dcera? Navrhni, ze jednou v týdnu budes babickovat, at si holka muze vycictit hlavu bez urvance, ale jinak je dcera samostatná jednotka. TOhle bych jí vysvetlila velice durazne a dodrzet. Zádný aby si sla ve tri ráno slecna hajnout a vyspinkat se, kdyz je vzhuru s urvaným miminkem od pulnoci a ty pak budes klimbat v práci apod.
Ekonomika je dalsí vec. Proste vsechno porídit z druhé ruky, i tak to nebude za par supu a hold dcera se musí smírit s kocárkem mozná z dob svého detství místo se znackovým za 20 tácu. JE na tohle pripravená? Nakonec nejakou materskou nebo jak se to jmenuje dostane, aspon ze zacátku, pak muze pozádat o nejakou sociální podporu a na to nejnutnejsí nejlevnejsí pro mimco by ji to melo stacit (pleny, mlíko a tak). Zivit ji budes tak jako tak. A holt nebude doma 3 roky, ale muze zacít shánet jesle uz ted a v roce zacít makat, aby potomka uzivila. Opet ví to dcera, uvedomuje si to????
A vzdelání. Vysokou bych neresila, tak s dá dneska uz klidne studovat dálkove pozdeji. Na mature bych trvala. Nakonec tehotenství je nepríjemné,ale není to nemoc. Takze navrhnout at si treba porídí individuální studijní plán a první pulrok ctvrtáku chodí do skoly a druhý studuje dálkove - nekde to jde. Holt to odpoledne / dve týdne budes muset píchnout a hlídat. Nakonec doma zustat po porodu týden / dva a pak se dá studovat dálkove. Nebo prerusit a dodelat ctvrták opet vecerne nebo dalkove za rok - to zálezí na moznostech skoly. A to se dá zjistit klidne jeste ted pred prázdninami a dohodnout pevný studijní plán pro dceru a ne cekat az do zárí.
.gif)
Kadla:
.jpg)
No, když bylo mně kolem osmnácti, tak měla v 18 už hodně holek děti a do dvaceti stihly ještě další jedno nebo dvě. Já měla první dítě ve 23 a byla jsem ze třídy poslední. Takže - osmnáctiletá holka se o dítě dokáže zcela jistě postarat. Je na vás, abyste ze sebe nenechala udělat služku (pokud máte dojem, že by to tam dospělo). Jinak musím za sebe říci, že jsem šťastná, že jsem měla obě děti celkem brzy, protože dnes - ve svých 45 letech - jsem volná jak ten pták a užívám života plnými hrstmi. Kluci jsou velcí, soběstační a já momentálně mám nejkrásnější roky svého života.
.gif)
Já jsem také proti potratu ALE o to tady vůbec nejde...dcera je (podle článku)rozhodnutá si dítě nechat,takže tobě zbývá než se s touhle situací vyrovnat a popovídat si s dcerou co a jak dál....hodně štěstí
Myslím, že k tomuto tématu mám co říct, taky jsem měla dítě v 18. Je pravda, že jsem na tom byla líp, protože otec dítěte si mě vzal (v 80.letech to bylo celkem běžné, "muset" se vdávat) a odmaturovat jsem taky stihla. Maturovala jsem v květnu, a malej se narodil v srpnu. Nikdy nezapomenu na reakci mojí zlaté maminky, která když jsem jí to oznámila, jen prohlásila: "To zas budou starosti". To spíš tati se s tím nemohl srovnat, že bude dědeček
Takže za prvé: 18 letá holka JE schopná se postarat o dítě, to tak příroda zařídila, že se probudí mateřský instinkt. Sice mě někdy zamrzelo, že holky chodí všude možně, a já jsem uvázaná doma, ale malého bych bývala nedala. A ambice na VŠ jsem taky měla, říkala jsem si, že dodělat dálkově jí můžu vždycky, k tomu už tedy nikdy nedošlo, ale řekla bych, že žiju i bez toho celkem spokojeně. Sice někdy zahlodá červíček, že jsem třebas mohla být někde úplně jinde, ale co bylo, asi tak mělo být.
Pokud si chce dcera dítě nechat, do potratu bych jí nenutila, aby ti to jednou nevyčetla. Musí sama zvážit všechny pro a proti. Hlavně aby dodělala maturitu - snad jí udělají nějaký individuální plán. A co se týká případné pomoci, jak píšou holky - nastavit pravidla a nebrat si na svoje bedra zodpovědnost za to, co by měla dělat dcera.
možná by nebylo od věci dceři trošku víc věřit.... ono jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a pokud jí budeš předhazovat, že si dítě představuje jako panenku, že jí přestane bavit, a že je mladá a blbá a že určitě se o dítě nedokáže postarat a bude chtít někde courat s kamarády.... tak je velká pravděpodobnost, že se ti toho alespoň část splní....
S dcerou bych si sedla, řekla jí, že respektuju její rozhodnutí a že je potřeba domluvit jak bude co fungovat po narození dítěte - kdo bude mít jakou místnost, v kolik hodin potřebuješ ráno koupelnu pro sebe, abys zvládla odchod do práce, jak často a za jakých podmínek jsi schopná / ochotná hlídat, jak to bude s financema (kdo co bude platit, jak se budete podílet na chodu a provozu domácnosti).... prostě místo sejčkování nějaký konstruktivní plán.
A myslím si, že dceru podceňuješ... potrat by bylo jednoduché řešení, je to ona, kdo se z vás dvou chová zodpovědně a kdo má k nenarozenému dítěti už vztah...
Souhlasím s Vámi: bylo by to pro všechny zúčastněné nejjednodušší ALE dceru nelze donutit. Tohle si musí rozhodnout ona sama. Jak píše Bellana: stanovit podmíky a striktně trvat na jejich dodržování. Zapůjčení malého dítěte na celé odpoledne, bylo li by to možné, by také nemuselo být od věci. Ať mladá vidí kolik je kolem toho práce.
