V osmnácti se chce stát matkou
Doufám, že mne neodsoudíte za to, co sem teď napíšu. Jsem totiž docela zoufalá. Moje osmnáctiletá dcera přišla do jiného stavu. Je to brzy, myslím, že na něco takového měla ještě dost času. Strašně si s tím zkomplikuje život, ale ona není schopná si to ve všech důsledcích uvědomit. Vedeme spolu dost zásadní spor. Já bych chtěla, aby šla na potrat, ona se tomu zuby nehty brání.
Je to šílená situace. Vychovala jsem ji sama, s manželem jsme se rozvedli když byla ve druhé třídě. Nikoho jiného jsem si nenašla, respektive nikdy jsem jí domů nepřivedla žádného náhradního tatínka. Věnovala jsem se jí opravdu hodně, starala se, aby jí nic nechybělo. Jezdila na tábory, navštěvovala různé kroužky, vždycky byla docela nadaná a ve škole neměla problémy. Teď je ve třetím ročníku, respektive příští rok jde do čtvrtého na gymnáziu, měla plány pokračovat studiem na vysoké.
S tím je teď konec. Pokud si dítě nechá, ještě před maturitou porodí a kdoví, jestli pak vůbec zvládne odmaturovat. A místo na vysokou půjde na mateřskou. Já jí dítě hlídat nemůžu, chodím do práce. Navíc kluk, se kterým je těhotná, se k ničemu nezná a po té, co mu oznámila, že čeká dítě, se s ní rozešel. Je mu stejně, jako jí. Takže taky ještě mladý, nevyzrálý člověk.
A dcera si postavila hlavu a rozhodla se, že si bude hrát na hrdinku a na žádný potrat nepůjde. Podle mne si starost o mimino představuje stejně jako hraní s panenkou. Vůbec jí nedochází, jak moc se jí potom změní život. Zcela automaticky počítá s tím, že bude bydlet u mne i s dítětem a já jí budu všemožně pomáhat – finančně i s péčí o mimino.
Samozřejmě, pokud by tato situace skutečně nastala, na holičkách bych ji nenechala. Ale přiznávám, že dvakrát nadšená z té představy nejsem. Za ty roky, co jsem s ní sama, jsem už dost utahaná, těšila jsem se, že až se osamostatní, budu mít konečně čas na sebe a na svůj vlastní život. Místo toho teď hrozí, že bude vše jinak, k nám dvěma přibude malé dítě a moc bych nedala za to, že to budu především já, kdo se bude starat, hlídat. Za pár měsíců to dceru přestane bavit, je ještě mladá, bude chtít chodit ven s přáteli a já budu uvázaná doma u vnoučete.
Nechci být zlá. Vím, že potrat není nic dobrého. Na jednu stranu je mi to proti srsti, ale když o tom uvažuji ze všech stran, tak mi to připadá jako nejlepší řešení. Ani vlastně nevím, jestli chci nějakou radu, spíš bych stála o vaše názory na celou tuto situaci. A taky o osobní zkušenosti v případě, že se tak mladá holka stane matkou. Může být vůbec člověk v tomhle věku schopen postarat se zcela zodpovědně o dítě?
15.6.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 137 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V osmnácti se chce stát matkou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Zcela souhlasím s názory pisatelky, že se jí to nelíbí a proč se jí to nelíbí..nejde jen o dceru, že je na ni brzy, ale jde i o matku-babičku..prostě vůbec se jí nedivím, že se jí nechce být tak brzy babčou a ještě k tomu na plný úvazek..ach jo, držím palce, ať si to dcera opravdu rozmyslí a na interrupci jde.
jelítko - 15.6.2011 9:41: Přesně! "Jenom bydlet" je mnohem větší zátěž než to, kdyby jí Draha chodila dvakrát týdně dítě na celý den hlídat.
Na druhou stranu nevím, kde by osmnáctiletá holka vzala na byt a živení sebe a dítěte, takže věřím, že by rychle svá rozhodnutí přehodnotila, bylo by po hrdinství 
Jenže co je na tom? Dítě není hračka, dítě má mít rodiče a zázemí, rodič má mít prostředky a podmínky. Tady se nezodpovědná holka rozhodla a mami, starej se 
jelítko: máš pravdu, jenže platí vyživovací povinnost rodičů k dětem a ta nezaniká tím, že si dítě pořídí dítě. Vyhodit z bytu ji nemůže a vzhledem k tomu, že ji má ráda ani nechce. Ta holka je "jen" těhotná, nefetuje, neožírá se 7 dní v týdnu, nekrade matce věci, nevaří v pokojíku perník ani nepořádá opilecké párty v bytě od čtvrtka do neděle, nikoho nezavraždila, nejede ve vydírání, nesouloží za peníze ve velkém ani se nepřidala k al-kaidě nebo jiné teroristické ani mafiánské jednotce, chci jen říct, že existují mnohem horší věci než těhotná 18tka ...
Některé tady píšete, že byste ji nechaly u sebe bydlet, ale jenom to. Ale to právě není jenom to. To je řev, neustálé buzení ze spaní, to je nepořádek po celém bytě, to je praní, to je nemožnost udělat si doma třeba party, aby to nebudilo dítě atd. Takže už jenom tím, že by tam bydlela by svojí mámu hodně omezovala.
měla jsem dítě v 18 a půl a celkem chtěné, tenkrát to bylo docela normální. ale na rozdíl od tvé dcery jsem k tomu měla zodpovědnýho chlapa. nelitovala jsem nikdy.
orinka: To je pravda. Jak jsem psala níže. Do potratu jí nutit nemůže, ale do svého podílu na starání se ano. Jak tady psaly holky, myslím že je dobrý nápad seznámit ji s nějakou 18 letou samoživitelkou a možná by pak holka změnila názor. Někdy člověk poslouchá jen zkušenosti a rady od cizích lidí a od těch v okolí.
Jinak ve větších městech existovaly donedávna poradny pro ženy v obtížných životních situacích. Obvykle to zřizoval městský úřad. Byli tam právníci, sociální pracovnice, psychologové, poradkyně. Zdarma, anonymně. Sama jsem takovou poradnu v minulosti využívala, doufám, že to nikdo nezrušil, přišlo mi to jako dobrý počin. Takže kdyby se povedlo takovou poradnu najít a slečnu tam vzít, aby slyšela od osob třetích, nezávislých a nezaujatých, jaká jsou možná řešení a co bude muset všechno udělat a zařídit, jestli se chce dobře o dítě starat, mohlo by to pomoct. Oni tam s člověkem i vyplní příslušné žádosti, třeba o sociální dávky, podání na alimenty atd. Poskytujou nejrůznější kontakty na organizace, které s nimi spolupracují. Myslím, že to není od věci.
Nejsem pro potraty (pozor, to neznamena, ze jsem proti tomu, aby mela zena moznost rozhodnout se a na potrat jit, ale musi si to rozhodnout ona sama), takze te nepodporim... Myslim, ze je problem ve tvem pristupu. Prestan se hroutit nad tim co se stalo a nemuze se vzit zpet. Dcera chce dite, tak k ni zacni pristupovat jako k dospele zenske, ktera bude mit dite. Predstav si, ze jste ve stejne situaci, jen ji je 25. Budes mit i nadale pocit, ze TY musis hlidat a starat se o dite? Asi ne, ze... Uz nebudes mit doma dceru-dite a k tomu dalsi dite... ty budes mit doma dospleou zenskou s ditetem, ktera by mela mit veskerou zodpovednost.Takze ji zacni proste brat jako by ji bylo o nekolik let vic. Proste ty jsi uz jen babicka, ty si vemes vnouce kdyz budes chtit a mit naladu, odpovednost prenes na dceru. Trvala bych na dodelani maturity, at si dcera (ona SAMA) ve skole zjisti podminky a cesty k tomu, jak dodelat maturitu co nejdriv. Takze jedina vyjimka by byla v hlidani kvuli uceni, maturite nebo prijimackam na VS. Zadne pravidelne hlidani, ty chodis do prace. V 18 je uz fyzicky schopna se o dite starat. Sednete si spolu a reknete si vzajemne sve predstavy o tom jakym smerem ted vas zivot pujde, reste prakticke veci (alimenty, co se skolou, ze se NEBUDES STARAT O DITE (pouze kdyz se bude ucit anebo pujde na prezkouseni do skoly, k maturite... jinak hlidani vyjimecne), jak to vidi do budoucna s bydlenim a financema atd.) Treba nakonec budes prekvapena, treba uz ona nejakou predstavu a plan ma, anebo naopak, jeji predstava bude, ze ve starani se o dite budete mit na pul, tak ji vyved, v klidu a bez emoci, z omylu. A dusledne dohody dodrzovat...
Stanik 8:51: 
A taky nechápu lidi, co si myslí, že mají právo někoho přesvědčovat, že by měl mít dítě. Myslim, že jedinej člověk na světě, který rozhoduje o tom jestli bude mít dítě je žena a k tomu její partner. Nikdo jinej do toho nemá co krafat. A ještě kolikrát v člověku vyvolávat pocit, že je nenormální, když to vidí jinak.
jelítko: hele, ale teď se řeší aktuální situace s těhotenstvím, ne, jak mu předcházet
Dvě moje spolužačky měly děti ještě na střední, jedna v patnácti a jedna pár měsíců před maturitou, obě porodily, vychovaly a odmaturovaly. Jedna na to měla i otce dítěte, druhá ne, ale obě měly rodinu, která za nimi stála v každém případě. Ale to u vás asi tak nebude...
Linda: No já teda nevim. Je mi 29 let. Jakmile jsem chtěla začít se sexem šla jsem si na gyndu pro prášky a bylo. Nikdy by mě ani nenapadlo souložit bez ochrany. Ani v šestnácti.
Riki:
myslím, že já bych zvolila metodu otevřených dveří - tj. začla s ní plánovat, jak to chce zařídit po porodu, kdo ji bude živit, musí zahájit spor o otcovství, protože otec na své dítě platit musí. Pokud nechce do kriminálu. Na sociálce jí vypočítají, co musí a co může - zkrátka dokud je těhotenství na začátku, nechť si vyběhá vše na úřadech, aby pak mohla v klidu přibývat a kupovat oblečky. Se školou se to taky dá domluvit: když jsem v sedmdesátých letech maturovala, spolužačka (a výborně!) odmaturovala s miminkem. Jenže ta měla oporu v manželovi, mají děti tři, už samozřejmě vnuky, a zůstali spolu dosud. Závěr: nevymlouvat jí nic, ale chladnokrevně, třeba se zaťatými zuby, vše do posledního puntíku naplánovat.
Já bych do potratu dceru netlačila, vztahy mezi námi by to nenávratně zničilo a v podstatě bych se nedivila, kdyby se poté odstěhovala kamkoliv a se mnou přerušila veškeré vztahy. To bych neriskla na to ji mám moc ráda. Chápu, že jsi v šoku, kdo by nebyl, ale zkus myslet, nenech se zmítat emocemi a negativismem. Chybí mi v popisu situace respekt k dceři jako dospělému jedinci a povinnosti, které má v domácnosti. Nechápu jak si může VŠECHNO představovat lehce pokud zná a podílí se na chodu domácnosti. Osobně bych dceru požádala o 3dny hájení pro mě, že si všechno chci promyslet, a zkusila si sepsat co všechno vidím jako problém nebo spornou věc a pak si v naprostém klidu s ní sedla nejlíp do kavárny (na veřejnosti se člověk přece jen snaží neječet :-) ) a bod po bodu bychom probrali co mě trápí a řešení (to bych si schovala, někdy se hodí mít v ruce papír aby se člověk upamatoval i na svá slova ...) Pak by podobný seznam předložila dcera a vidělo by se. Pokud nejsi schopná vidět nic jiného než potrat kontra strhanou babičku je něco špatně a je potřeba začít pracovat na sobě. Dcerce je 18 dala bych jí alimenty od otce i sebe, rozdělila lednici a upozornila, že od nynějška bude potřeba 50% přispívat na vše od inkasa počínaje a novou pračkou konče, třeba Tě překvapí jak dokáže být šikovná a vynalézavá. Je dospělá, dala bych jí šanci se dospěle chovat.
