Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je mi 32 let, máme dvě děti. Obě jsem je dlouho kojila a na vzhledu mých prsou se to bohužel dost negativně podepsalo. Nejsou vůbec pěkná. Malá, povislá, beztvará. Já sama tím nijak zvlášť netrpím, beru to jako daň za děti. Jsem ráda, že jsme všichni zdraví, to je pro mne důležité.

Můj manžel má na to však jiný názor. Už delší dobu na mě naléhá, abych šla na plastiku a nechala si ňadra vylepšit. Odmítám to. Připadá mi to jako zbytečné riziko, zbytečně podstoupená bolest. On tvrdí, že kdyby mi na našem vztahu záleželo, pochopila bych, že pro něj jako pro muže je můj vzhled velmi důležitý. A obviňuje mě ze sobectví, že nejsem schopná podstoupit trochu bolesti a nepohodlí. Proboha! Porodila jsem dvě děti, to je snad málo?

Jsem z toho otrávená a nešťastná. Vím, že manžel si na vzhledu opravdu zakládá, sám hodně sportuje, má tělo samý sval, ani gram tuku navíc. Já jsem taky štíhlá, hodně sportuju. Jen ta prsa nevypadají jako dřív.

Mrzí mě, že je můj muž takový, nikdy bych si nepomyslela, že ve své posedlosti za dokonalostí dojde tak daleko a bude mě nutit k takovému zákroku. Tvrdošíjně to odmítám a máme kvůli tomu doma docela dusno. Teď mi dokonce řekl, že se mu teda nesmím divit, když si najde nějakou bokovku na sex, protože já ho prý nevzrušuju.

Kdybychom neměli děti, snad bych se s ním i rozvedla. Ale takhle nevím. Je mi z toho smutno, velmi jsem se v něm zklamala. On zas tvrdí, že se zklamal ve mně.

Kdo z nás je v právu a kdo by měl ustoupit? Mám já – v zájmu zachování manželství a vztahu – podstoupit tu operaci, anebo je chyba u mého muže a měl by si uvědomit, že spokojený život opravdu nestojí na dokonalých ženských ňadrech?

Co byste dělaly na mém místě?