Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Je mi devětadvacet let, jsem těhotná ve čtvrtém měsíci a s přítelem řešíme, jak si dál zařídit život. Otázkou číslo jedna je hlavně bydlení. A to je ten problém, který mi nedá spát, a já nevím, jak se správně rozhodnout.
Když jsem dostudovala, dostala jsem od rodičů krásný byt 1 + 1. Byt je hezky prostorný, má celkem 56 metrů, což je poměrně slušné. Navíc balkón a komoru na chodbě. Dala jsem si ho dohromady a bydlí se mi v něm moc pěkně. Když jsem se posléze seznámila s přítelem a časem jsme spolu začali bydlet, i ve dvou byl pro nás byt dostačující.
Teď se však situace změnila. Čekáme miminko. Přítelova maminka nám nabídla bytovou směnu – můj za její třípokojový. Má ho rovněž v osobním vlastnictví jako já, takže by záleželo jen na naší dohodě a té je ona velice ochotně přístupná. Nechce žádné dorovnání ceny, nic takového. Žije sama, třípokoják je pro ni beztak zbytečně velký. A my s malým dítětem ho určitě využijeme lépe.
Můj přítel zajásal a považuje to za skvělou nabídku, já však tak nadšená nejsem. Ani mí rodiče nebyli, když jsem jim o tom řekla. Důvody našich obav jsou, že se vlastně zřeknu svého vlastního bydlení a půjdu do nového napůl 
s partnerem. Naši to považují za riziko, vzhledem k tomu, že by byli rádi, abychom se vzali a on se do svatby zrovna nehrne. Tvrdí, že na mě nepotřebuje mít papír a že svatba je přežitek. To, že já bych se vdávala ráda, přechází mávnutím ruky.
Je fajn, známe se už tři roky, rozumíme si. Když jsem mu oznámila, že čekám dítě, byl šťastný jako nikdy před tím. Nemyslím, že má nějaké nekalé úmysly, rozhodně ne. Přesto jsem – možná i dílem mých rodičů – značně nahlodaná do té bytové směny nejít. Mohlo by se snadno stát, že bych v budoucnu přišla o střechu nad hlavou.
On ani jeho maminka to nechápou, respektive oni o mém váhání zatím nevědí, spíš je zaráží má laxnost v realizaci výměny bytů, naléhají, aby k tomu došlo co nejdříve, jak se prý pak budu stěhovat s velkým břichem. I ten jejich spěch mi připadá podezřelý.
Asi vám připadám hloupá, nevím. Sama se v sobě a svých pocitech moc nevyznám. Jen prostě cítím, že je něco špatně, že by se mělo začít dít něco, s čím vlastně nesouhlasím a čeho bych později litovala. Před přítelem jsem se zmínila, že bych se stěhováním ještě počkala, dokud bude naše dítě miminko, náš byt nám bohatě postačí, ale on s tím nesouhlasí. Tvrdí, že spát v jedné místnosti s miminem nemůže, když chodí do práce, bude se potřebovat vyspat. Výměna bytů s jeho maminkou je pro něj jediné přijatelné řešení.
Vím, že se dá všechno ošetřit po právní stránce, že asi plaším zbytečně. Ale přesto se mi do toho stěhování nechce. Nevím, co jednou bude či nebude, jak se naše vzájemné vztahy vyvinou… Prostě mám strach. Zároveň si tyto podezíravé pocity vyčítám, protože přítele mám ráda a na naše děťátko se těším.
Jak byste tuto situaci řešily vy?
23.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel se chce stěhovat do satelitu!
- Taky používáte na partnera různé finty?
- Manžel nechce v ložnici naše miminko
Diskuse ke článku - Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
mashanka: a ti pojmenovani decka souhlasim. Neb stejne hlavni starost , doktori, posleze skolka, skola bude lezet na pisatelce.. a je pak vyhodnejsi kdyz maji matka i dite stejne jmeno.
Pokud pan nepotrebuje papir, neni duvodu, aby se dite jmenovalo po nem...
žádná svatba, žádná výměna bytu... 
Kadla: sevenofnine: orinka: no ja prave porad nechapu, proc resi vlastnictvi.. tak kdyz sjou si svou laskou tak jisti, ze nepotrebuji papir.. tak si veri.. tzn. ze maminka klido muze jen aza poplatky bydlet v byte pisatelka a oni zase v jejim.. a kdyby se situace zmenila, neni pak nejmensi problem , aby se maminka prestehovala zpet k synkovi a pisatelka do sveho...
.jpg)
Ota: A co, i kdyby ? Nestalo se to jednou.
Rodiče za své vydřené peníze pořídili dceři byt, tak je asi logické, že mají starost, aby o něj nepřišla kvůli někomu, kdo se snaží umístit svého syna a zároveň zajistit sebe, za jedny peníze..
Já bych svůj byt nedala. Zvášť, když pisatelka psala, že je jí v něm dobře. Zůstala bych tam, kde je mi dobře a s klidnými nervy - nešla bych do nejistoty.
A dítě by dostalo jméno po mně - pokud otci na formalitách nezáleží, jistě mu to nebude vadit.
Kadla: no jéje. Ještě že mě přichýlila mama. Z baráku jsem hrdě odešla se synem, kocourem a gramofonem. O zbytku jsem prohlásila, ať si to sežere.
orinka: jo, teď jsem si uvědomila, že do něj chce ta mamka výměnou - i tak ten byt může zůstat tvůj! Všecko si nech od právníka stvrdit, tady se může velkorysost a naivita v budoucnu hodně vymstít.
.jpg)
orinka: Ty také? 
Běžte do velkého společného bytu a svůj byt pronajímej. Rozhodně ho nepouštěj, neprodávej. Připadá ti asi podlé pamatovat na zadní kolečka, ale kdybych já měla kdysi svůj byt, ušetřilo by mi to spoustu sebezapření a nervů.
Ota: jsem netušila, že jediný správný názor je ten Tvůj ... tstststs :-)))))
si jej užij, já se do Tebe nenavážím ani do Adélky a celé její rodiny (jedináček a , že za to mohou rodiče jsi vyčetl kde?). Jsi nám to pořádně nandal, ach my slabé ženy se svými pocity a náladami, ještěže máme kolem sebe racionálně smýšlející muže, kteří nás vedou... :-DDDDD
Adéla chce slyšet názory, má mozek a ten použije a udělá co bude ona chtít. A žen, kterým zbyl akorát dluh a pláč je celkem dost ... teď ji ovlivňují hormony tak proč se do něčeho hnát? Vždyť to není postavené buď teď nebo do konce života smolík a nikdy jinak .... stěhovat se dá i s břichem i s dítětem i s dětmi ... prostě potřebuje víc času, důvěra se nedá rozumově zdůvodnit a pokud není tak prostě není ... třeba časem k ní dospěje ...
Ota: A to já zase pisatelku chápu. My měli s manželem sice byt ve společném vlastnictví, ale bylo mi to celý na houby. Stejně jsem z něj vypadla já s holým zadkem, protože drahý řekl, že do menšího bytu nepůjde, že v žádném případě nesouhlasí s jeho prodejem (aby se mohl vyměnit za dva menší) a mně nakonec nezbylo než vzít dvě děti, kytaru, fotky a vypadnout do pronájmu 2+kk, zatímco exmanžel dodnes sám obývá náš bývalý 80metrový 3+1. Co bych tenkrát dala za to, kdybych měla svůj vlastní byt a měla kam jít. A pokud jde o ten šestý smysl, tak na ten bych zatraceně hodně dala, mně se v životě už mockrát vyplatil.
mam-ča: bozinku... meli by se stejne jmenovat
pekna blbost.Nicemen manzelstvi je fajn, nemusi se pak tisic veci resit smlouvami, reknou mi, kdyz bude nemocnici co mu je, podminky dedictvi jsou jasne dane... etc etc.
Ja osobne spatruju v manzelstvi same vyhody :) ale at si to kazdy udela jak chce.. treba sloziteji .. a jednodussi na rozchod.. jeho vec.
nesnaž 
Já bych případné řešení nechala na později. Půl roku budete ještě ve dvou, dalších několik let, stejně nebudeš od malého moci udělat ani krok, takže je naprosto zbytečné, aby mělo vlastní pokoj - to bych řešila někdy kolem nástupu do školy.
Nesnaš se nevidět varovné signály a zapuzovat intuici. Pokud máš blbý pocit, zařiď se podle něho
Není důvod řešit hned vlastnictví. Klidně si každý ponechte svůj byt, ale bydlet můžete v bytech "nevlastních", a platit jen poplatky spojené s bydlením.
Nelíbí se mi, že se partneři nehodlají vázat, a opentlují to řečičkami, že na lásku nepotřebují papír. Tam je něco špatně. Jestliže už spolu budou mít dítě, měli by se i všichni stejně jmenovat.
V tomhle případě bych dítěti dala svoje příjmení, a otce nechala jen zapsat do Rodného listu.
Manželství sice není ideální svazek, ale nic lepšího zatím nikdo nevymyslel. Než běhat po úřadech a zajišťovat různé smlouvy, tak manželstvím se všechny právní záležitosti vyřeší jedním vrzem.
Adélku chápu, má teď těhotenstvím trochu rozbouřené hormony, a neví, do čeho jde. Mateřstvím se žena hodně změní, začne plánovitě "zakládat na hnízdo", a partner, který s ní nehodlá uzavřít sňatek, míní si dál zachovávat své pohodlíčko, ale hodlá s ní manipulovat, se mi vůbec nelíbí.
Ota: pardon vypadlo mi tak " a rozchody paru zijicich na psi knizku jeste castejsi"
