Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Je mi devětadvacet let, jsem těhotná ve čtvrtém měsíci a s přítelem řešíme, jak si dál zařídit život. Otázkou číslo jedna je hlavně bydlení. A to je ten problém, který mi nedá spát, a já nevím, jak se správně rozhodnout.
Když jsem dostudovala, dostala jsem od rodičů krásný byt 1 + 1. Byt je hezky prostorný, má celkem 56 metrů, což je poměrně slušné. Navíc balkón a komoru na chodbě. Dala jsem si ho dohromady a bydlí se mi v něm moc pěkně. Když jsem se posléze seznámila s přítelem a časem jsme spolu začali bydlet, i ve dvou byl pro nás byt dostačující.
Teď se však situace změnila. Čekáme miminko. Přítelova maminka nám nabídla bytovou směnu – můj za její třípokojový. Má ho rovněž v osobním vlastnictví jako já, takže by záleželo jen na naší dohodě a té je ona velice ochotně přístupná. Nechce žádné dorovnání ceny, nic takového. Žije sama, třípokoják je pro ni beztak zbytečně velký. A my s malým dítětem ho určitě využijeme lépe.
Můj přítel zajásal a považuje to za skvělou nabídku, já však tak nadšená nejsem. Ani mí rodiče nebyli, když jsem jim o tom řekla. Důvody našich obav jsou, že se vlastně zřeknu svého vlastního bydlení a půjdu do nového napůl s partnerem. Naši to považují za riziko, vzhledem k tomu, že by byli rádi, abychom se vzali a on se do svatby zrovna nehrne. Tvrdí, že na mě nepotřebuje mít papír a že svatba je přežitek. To, že já bych se vdávala ráda, přechází mávnutím ruky.
Je fajn, známe se už tři roky, rozumíme si. Když jsem mu oznámila, že čekám dítě, byl šťastný jako nikdy před tím. Nemyslím, že má nějaké nekalé úmysly, rozhodně ne. Přesto jsem – možná i dílem mých rodičů – značně nahlodaná do té bytové směny nejít. Mohlo by se snadno stát, že bych v budoucnu přišla o střechu nad hlavou.
On ani jeho maminka to nechápou, respektive oni o mém váhání zatím nevědí, spíš je zaráží má laxnost v realizaci výměny bytů, naléhají, aby k tomu došlo co nejdříve, jak se prý pak budu stěhovat s velkým břichem. I ten jejich spěch mi připadá podezřelý.
Asi vám připadám hloupá, nevím. Sama se v sobě a svých pocitech moc nevyznám. Jen prostě cítím, že je něco špatně, že by se mělo začít dít něco, s čím vlastně nesouhlasím a čeho bych později litovala. Před přítelem jsem se zmínila, že bych se stěhováním ještě počkala, dokud bude naše dítě miminko, náš byt nám bohatě postačí, ale on s tím nesouhlasí. Tvrdí, že spát v jedné místnosti s miminem nemůže, když chodí do práce, bude se potřebovat vyspat. Výměna bytů s jeho maminkou je pro něj jediné přijatelné řešení.
Vím, že se dá všechno ošetřit po právní stránce, že asi plaším zbytečně. Ale přesto se mi do toho stěhování nechce. Nevím, co jednou bude či nebude, jak se naše vzájemné vztahy vyvinou… Prostě mám strach. Zároveň si tyto podezíravé pocity vyčítám, protože přítele mám ráda a na naše děťátko se těším.
Jak byste tuto situaci řešily vy?
23.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel se chce stěhovat do satelitu!
- Taky používáte na partnera různé finty?
- Manžel nechce v ložnici naše miminko
Diskuse ke článku - Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.píšeš: "půjdu do nového napůl s partnerem", takže moc nechápu o co jde. Místo 1+1 budeš majitelkou poloviny 3+1. "naši by byli rádi, abychom se vzali" - a co ty, tobě je to jedno? Myslím, že dáš dost na názor rodičů, dej si pozor, aby to nebyl zabiják vztahu. Myslím, že by bylo dobrý, než se rozhodnu mít dítě, mít prodiskutováno s partnerem jestli hce svatbu, kde budeme bydlet atd. Jinak mi to příjde dost nezodpovědné, přivést dítě situace, kdy píšeš - nevím, jak se naše vzájemné vztahy vyvinou.
Můžete se do mě klidně ostatní pustit, ale stejně si myslím, že kdy už jindy si jí chce ten chlap vzít? Dítě a společné bydlení jsou dost dobré důvody pro svatbu a myslím si, že by chlap měl dát najevo, že mu na ženě záleží.
V něčem máš určitě pravdu, přijdeš o svůj byt, o tvoji tzv. jistotu. Já bych přesto do toho šla, protože je to pro vás oba velká šance. Byt po přítelově mamince můžete nechat napsat napůl na oba a tvůj přepsat na jeho maminku a nebo to nechat být jak to je a pokud by se stalo, že se jednou rozejdete, tak se zase můžeš vrátit do svého bytu a jeho maminka se vrátí zpět. Já jsem na to byla podobně jako ty, ale přesto jsem do riskla už po roční známosti a už spolu žijeme hodně let a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala a vzali jsme se až o mnoho později. V životě se musí někdy riskovat, jinak to nejde. Říkej si hlavně, že až přijde na svět to malé, tak potřebujete obě klid a v malém bytě to není tak jednoduché. Pokud se přítel nehrne do ženění, tak mu zkus říct, že se přestěhuješ, ale jen jako vdaná paní, co ti na to řekne.
přesně jak píše modroočka, jestli bude byt papírově psaný jako váš společný, tak neztratíš, myslím, že hodnota poloviny bytu 3+1 se dá srovnat s tím co máš ted a v případě (nedejbože) rozchodu, byste se museli nějak vyrovnat, takže by jsi neodešla s prázdnou.
Já bych se zeptala, jak si to představují vyřešit papírově. Bez vytáčet a otálení. A podle toho, jak odpoví, budeš vědět, na čem jsi. Klidně bych použila i to, že zatím nebyla řeč o svatbě, kdyby jste se časem neshodli, zda-li by bydlení zůstalo Tobě, anebo byste se opět stěhovali... a ještě bych se zeptala u právníka, jak na toto pamatuje zákon.
V každém případě bych jim řekla, že je nechci o nic okrást a zároveň nechci být poškozená já sama, a proto si myslím, že by bylo vhodné celou situaci ošetřit právně.
Neboj se toho, je to docela běžný postup, který musí být registrován.
Nezapomeň na přísloví "přátely buďme, své dluhy si plaťme".
Rozumný člověk toto pochopí a ještě se Ti omluví, že to nedomyslel sám.