Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Je mi devětadvacet let, jsem těhotná ve čtvrtém měsíci a s přítelem řešíme, jak si dál zařídit život. Otázkou číslo jedna je hlavně bydlení. A to je ten problém, který mi nedá spát, a já nevím, jak se správně rozhodnout.
Když jsem dostudovala, dostala jsem od rodičů krásný byt 1 + 1. Byt je hezky prostorný, má celkem 56 metrů, což je poměrně slušné. Navíc balkón a komoru na chodbě. Dala jsem si ho dohromady a bydlí se mi v něm moc pěkně. Když jsem se posléze seznámila s přítelem a časem jsme spolu začali bydlet, i ve dvou byl pro nás byt dostačující.
Teď se však situace změnila. Čekáme miminko. Přítelova maminka nám nabídla bytovou směnu – můj za její třípokojový. Má ho rovněž v osobním vlastnictví jako já, takže by záleželo jen na naší dohodě a té je ona velice ochotně přístupná. Nechce žádné dorovnání ceny, nic takového. Žije sama, třípokoják je pro ni beztak zbytečně velký. A my s malým dítětem ho určitě využijeme lépe.
Můj přítel zajásal a považuje to za skvělou nabídku, já však tak nadšená nejsem. Ani mí rodiče nebyli, když jsem jim o tom řekla. Důvody našich obav jsou, že se vlastně zřeknu svého vlastního bydlení a půjdu do nového napůl 
s partnerem. Naši to považují za riziko, vzhledem k tomu, že by byli rádi, abychom se vzali a on se do svatby zrovna nehrne. Tvrdí, že na mě nepotřebuje mít papír a že svatba je přežitek. To, že já bych se vdávala ráda, přechází mávnutím ruky.
Je fajn, známe se už tři roky, rozumíme si. Když jsem mu oznámila, že čekám dítě, byl šťastný jako nikdy před tím. Nemyslím, že má nějaké nekalé úmysly, rozhodně ne. Přesto jsem – možná i dílem mých rodičů – značně nahlodaná do té bytové směny nejít. Mohlo by se snadno stát, že bych v budoucnu přišla o střechu nad hlavou.
On ani jeho maminka to nechápou, respektive oni o mém váhání zatím nevědí, spíš je zaráží má laxnost v realizaci výměny bytů, naléhají, aby k tomu došlo co nejdříve, jak se prý pak budu stěhovat s velkým břichem. I ten jejich spěch mi připadá podezřelý.
Asi vám připadám hloupá, nevím. Sama se v sobě a svých pocitech moc nevyznám. Jen prostě cítím, že je něco špatně, že by se mělo začít dít něco, s čím vlastně nesouhlasím a čeho bych později litovala. Před přítelem jsem se zmínila, že bych se stěhováním ještě počkala, dokud bude naše dítě miminko, náš byt nám bohatě postačí, ale on s tím nesouhlasí. Tvrdí, že spát v jedné místnosti s miminem nemůže, když chodí do práce, bude se potřebovat vyspat. Výměna bytů s jeho maminkou je pro něj jediné přijatelné řešení.
Vím, že se dá všechno ošetřit po právní stránce, že asi plaším zbytečně. Ale přesto se mi do toho stěhování nechce. Nevím, co jednou bude či nebude, jak se naše vzájemné vztahy vyvinou… Prostě mám strach. Zároveň si tyto podezíravé pocity vyčítám, protože přítele mám ráda a na naše děťátko se těším.
Jak byste tuto situaci řešily vy?
23.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel se chce stěhovat do satelitu!
- Taky používáte na partnera různé finty?
- Manžel nechce v ložnici naše miminko
Diskuse ke článku - Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Počkala bych rozhodně ať už s výměnou nebo stěhováním alespoň do roku věku dítěte. A to z důvodu, jak se přítel osvědčí jako otec a partner a to se ukáže až po porodu. Zaráží mě totiž jeho přístup, kdy už dopředu řeší jak nemúže spát v jedné místnosti s miminkem. Jestli vúbec bude Adéle pomáhat, zda jí bude oporou apod. To jsou věci, které vyplují napovrch až postupně, cca v období prvního roku dítěte se to dá už odhadnout. Vím o čem mluvím, máme roční dítě. Naštěstí tu oporu mám. Chlapi toho naslibují hodně, ale potom skutek utek. Aby se pak Adéla nestěhovala sem a tam, jednou těhotná a pak i s miminkem a do toho neřešila majetkové problémy s rozhozenými hormony nejdřív z těhotenství a potom ze šestinedělí a kojení. A chlapovi bych řekla, že to chci zkusit v tom malém bytě a pak se uvidí, když by to nešlo, tak to budem řešit. A stejně i potom bych neměnila vlastníky bytu.
já bych to řešila předmanželskou smlouvou. Prostě s právníkem, aby bylo jasné co kdo přinesl. ať už do manželství nebo společného bydlení. Jste mladí a dneska je doba zlá!!! Pozor na to, nic zlého nepřeju, ale sama jsem zažila nepříjemnou situaci po rozvodu a to byl byt můj!
Kassy: Tak pokud jsou lidi mladí a ještě nic nemají, jsem pro pořídit si bydlení společně, tj. napůl hypotéka. Jiná situace je u lidí, kteří něco mají, buď to měli to štěstí na rodiče jako Adéla nebo si už na něco sami vydělali. Tam bych už s tím "spojováním" majetků byla opatrnější. Navíc bych sama nechtěla takhle manipulovat s něčím, co zaplatil někdo jiný než já (tj. rodiče). Čili při vlastnictví bytu a navázání vztahu bych to nejspíš řešila tím pronájmem mého bytu a následným pořízením si něčeho společného. Někdo to může nazvat zadními vrátky, ale proč vlastně ne?
Sama jsem se ocitla v situaci, kdy jsem ze dne na den neměla kde bydlet. Právě proto, že jsem byla mladá, neopatrná a jednala jsem v bytové otázce neuváženě, říkala jsem si, že když se přece milujeme, nemůže se nic zlého přihodit..... a ono přihodilo, světe div se. Důvěra a láska vám bohužel střechu nad hlavou neposkytne, když přijde do tuhého 
denda04: Taky si myslím, že je to nejlepší řešení
tornado-lou: presne... to by mohlo Adele v rozhodovani pomoci... 
http://www.stastnezeny.cz/index.asp?menu=602&record=21777 takhle to vypada, kdyz se problemy s majetkem neresi dopredu a spoleha se na dobrou vuli zucastnenych.
a....:
Uz to tu pisali viac krat... vlastnictvo nemenit...len zamenit uzivatelov :)
.jpg)
nečetla jsem vše co je tu napsáno ,ale já bych si byt rozhodně nechala ať se maminka od manžela nastěhuje do menšího bytu a mladí do toho jejího nic neměnit vše zůstane jak má a dál se uvidí budou spolu tak budou bydlet v tom větším a jak maminka by už nebyla tak pronájem a zůstane pro dítě byt tečka vždy je to lepší než nemět nic 
Řešení už bylo pojmenováno a hned několikrát
nechat vlastnictví bytů tak, jak je, pouze převést platby všech poplatků podle skutečného uživatele. Mít něco ve společném vlastnictví s někým, s kým nejsi oddána, je čiré hazardérstí. A upřimně řečeno, ani po svatbě to není rozumné, každá hodnotná věc má mít jednoho vlastníka, jen tak se může člověk vyhnout problémům. Vlastně na celém tom institutu manželství mi nejvíc vadí to společné jmění manželů, co vypadá jako ideální stav, může být v budoucnosti pěkná past. Kdepak, do společného vlastnictví bych už nikdy nešla, jsem šťastná, že tohle mám jednou provždy vyřešené.
Já jsem ze "staré školy" a tak bych nejdříve s dotyčným chodila,domluvili bychom se (když bychom ovšem měli 100% pocit,že spolu chceme být až do smrti smrťoucí) že se vezmeme a probrali bychom,kde a jak budeme bydlet.Pak bych po svatbě a teprve,když mám "hnízdo" a vše okolo jasné,tak by se teprve sneslo vejce....Dokud nemám jistotu,že s někým chci a vydržím být,tak si s ním děti dělat tedy nebudu.Před nějakými 25 lety se takto taky moc neuvažovalo,ale zase- když už byla nevěsta v jináči,tak tím spíš jim byl byt přidělen.Dodnes nemám já žádný byt,neb služební,kde bydlím je psán na manžela,a jelikož takový byt se ani nedá koupit,tak jednoho dne půjdeme s holou řití do slunce....což je opravdu nádherná budoucnost.Ušetřit si bokem na jiný bohužel nebylo z čeho.Takže já bych si svůj byteček ponechala,žila bych tam i s dítkem a otec dítka by mohl za mnou chodit na návštěvy...
Arna: no to psi prave myslim, proto mi argumentace Kassy o opravacha pojistnych udalostech v tomto pripade prijde naprosto irelevantni.
.gif)
Stanik: To je to nejmneší. A maminka určitě pochopí.
Stanik:
Arna: hlavne jakepak reseni.. tak snad neni problem sjednat si sparven pojistky.. a halt jako s byty.. oni platit pojistku byt na ten vestsi a mami na ten mensi.. to jsou fakt blbosti...
