Asi se ze mne stává nesnesitelná tchyně
Když jsem se vdala, vyfasovala jsem naprosto úděsnou tchyni, která mi radila a komadovala mě doslova ve všem. Šlo mi to strašně na nervy a tehdy jsem si slíbila, že já taková nikdy nebudu.
Jenže pozoruju, že to tak úplně jednoduché není.
Syn se před dvěma lety oženil, mají roční holčičku. Myslím, že mají pěkné manželství, alespoň nevím o nějakých větších neshodách.
Ale některé výchovné metody a způsob vedení domácnosti tak, jak to provozuje moje snacha, mi rozum prostě nebere. Musím se strašně moc přemáhat, abych jí občas něco neřekla. Přiznám se, že někdy se neudržím a povím jí, co si myslím, a pak je hned oheň na střeše. Přitom se snažím být milá a příjemná, rozhodně ji nesekýruji, jak to dělala moje tchyně mně.
Je jí 24 let, a tím pádem je jasné, že moc životních zkušeností ještě nemá. Malé Nikolce je teď přesně 15 měsíců a já mám pocit, že ji snacha k ničemu nevede. Ještě ji třeba vůbec neučí chodit na nočník. Přitom si myslím, že na to je již nejvyšší čas. Když jsem jí řekla, že by bylo dobré malou občas po probuzení a po jídle na nočníček posadit, cítila se dotčeně. Prý z toho Nikolka ještě nemůže mít rozum a že na to má ještě času dost. Nechápu to. Myslím, že je spíš pohodlná a za malou se jen schovává.
A to není jen nočník. Všimla jsem si taky, že ji hodně učí na sladkosti. A to se mi líbí ještě méně. Pokaždé, když tam přijdu, Nikolka něco mlsá. Lízátko, čokoládu, nebo má v ruce aspoň nějakou sušenku. Navrhla jsem snaše, aby jí dala místo toho třeba půlku jablíčka nebo nějaké jiné ovoce, ale taky jsem se se zlou potázala. Ona si vůbec neuvědomuje, jak tím Nikolce škodí a zadělává na zkažené zuby a problémy s váhou.
O tom, že s vařením a s úklidem si hlavu zrovna neláme, snad ani nemá cenu psát. Můj syn byl z domova zvyklý na pořádek, a tak jejich domácnost udržuje především on. Přijde z práce a uklízí. Ale to by měla přece ona, vždyť je celý den doma. Kolikrát jsem ji ještě odpoledne zastihla v noční košili, když jsem se náhodou zastavila cestou z práce.
Jsem z toho, jak žijí a vychovávají své dítě, docela rozladěná. Manžel mi říká, že se tím nemám zabývat, ale já to prostě nedokážu vypustit z hlavy. A marně hledám tu správnou míru, kdy je dobře míněná rada opravdu jen tou dobře míněnou radou a kdy už se jedná o zasahování do jejich soukromí.
Třeba mi poradí některé zdejší mladé maminky, ale i ženy, které jsou v podobné situaci jako já. Moc synovi přeji spokojené manželství, ale mám strach, že když to u nich půjde takhle dál, brzy se jim rozpadne. Protože si nemůžu pomoci, ale snacha mi prostě připadá opravdu pohodlná a líná.
A taky na sobě pozoruji, že se ze mne asi stává protivná tchyně. A to jsem nikdy nechtěla.
11.11.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Asi se ze mne stává nesnesitelná tchyně
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dagmar, úplně Vás chápu. Já taky nerozumím tomu, proč neumějí mladé matky uvařit normální jídlo a doma mají čurbes, i když jsou celý den doma. Buďte ráda, že s nimi nebydlíte v jednom domě, to byste se musela zbláznit. Já mladým často pomůžu, když o to stojí, chodí do práce oba, levou zadní při hlídání uvařím vyžehlím uklidím, ale mám dost svých aktivit a jindy k nim prostě vůbec nejdu, ať si poradí s tím vším sami. Ostatně, je to jejich domácnost, ne moje. Mně to tu taky nikdo nepígluje, že. Co dítěti dávají,nekritizuju, hlavně, že jim je doma všem dobře spolu no a holka kolikrát sama řekne, tos mi pomohla,ale ráda, viď, vím, že jsem občas líná, a zryjí mi zato kus zahrady, přivezou nábytek, opraví v bytě něco, nebo mě někam vyvezou. No a jsme spokojení všichni.
Teda, tchyne typu Dagmar musi byt fakt darecek, ale jak tady ctu vetsinu reakci, tak bych teda opravdu nechtela, aby u me tchyne mela pocit, ze nesmi nic rict. A slibuju, ze jestli mi da nekdy nejakou radu, tak se nad ni pokusim zamyslet stejne objektivne a nezaujate, jako kdybych si ji precetla nekde v knizce.
Ahoj,
nech je v klidu žít. Taky mám snachu a tři vnoučata, ale do ničeho jim nekecám, i když mám sto chuti něco říct. Je to jejich život a ty můžeš jen přihlížet a myslet si svoje, U nás to většinou vyžere manžel.
1234-5: 
Pripomnela jsi mi kamaradku a jejiho syna. Kdyz jsme byli v lese nebo na vandru, plenu nepotreboval (teplota vody v potoce byla tak akorat na chlazeni piva a limonady). Doma si rict neumel, Kdyz to kamosku tuklo a zacala ho doma taky omyvat studenou vodou. Sousedi si asi mysleli ze vrazdi nevinatka, ale udelala to jenom jednou.
sladkosti a nočník - to by mne také vadilo. Jinak dej si tam 
a snaž se neradit. Když si děti sedají už mohou na nočník. Ulehčí si tím práci i maminka.
Diskuzi jsem nečetla, ale: "Kolikrát jsem ji ještě odpoledne zastihla v noční košili, když jsem se náhodou zastavila cestou z práce."
Tak tedy upřímně, pokud je takové NÁHODOU častější než je slušné, při zvuku zvonku bych se SCHVÁLNĚ běžela do té noční košile převléct, abych tu "náhodně se zastavující" babu jó popudila 
A to píšu proto, že přesně takové "náhodné" zastavování cestou z práce ze strany tchýně jsem zažila. A dokonce i ty kecy, jak vedu domácnost. Manželovi to bylo jedno, ten se tomu smál. Jeden z důvodů rozvodu, paní Dagmar 
.jpg)
evropka: nočník -- nebudu psát jak to bylo u nás,ale u jednoho z vnoučat ... bylo tomu dítěti tři a půl ( do školky šlo od 4 a půl) a nočník nic .... u mě ano, ale u rodičů ne -- u nás totiž " netekla" teplá voda a vědělo se hned kde je wc ... u nich "tekla"
.jpg)
Verera: tak to je jasné!!!respekt musí být,ale nebudu pro klid u snachy říkat něco s čím nesouhlasím jen aby byl klid,ale ať se mladí vydovádí je mi to fuk
evropka: Promluvit se dá, ale záleží, jakým způsobem.
Viz zde zmiňovaný nočník. Pokud se tchyně zeptá: " Nemyslíš, že už by mohla zvládnout nočník, nechceš ji zkoušet tam posadit." tak je to něco jiného než když řekne:" V 15 měsících ji ještě nedáváš na nočník? Vždyť už je nejvyšší čas, měla bys ji tam posadit hned jak se probudí."
Pokud snacha řekne ne, je potřeba to respektovat a víc se tím nezabývat ne se na ni dívat jako na línou osobu, která dítě nevychovává.
Běžně to bývá, že si dva lidi někdy sednou, někdy ne, někdo si leze na nervy. Že mají obě vztah k jednomu chlapovi,jedna jako manželka, druhá jako matka, na tom moc nezmění, jen to může udržovat na uzdě emoce nebo je naopak bouřit. Pokud nejsou vstřícné obě strany nebo ten chlap nezvládá obě dámy v rozumných mezích, tak to moc dohromady nejde, někomu to může být líto, ale nic moc víc s tím asi nenadělá.
1234-5: 
děkuji za nás co dokážou promluvit a nebojí se že dostanou "po hubě"
Bellana - 11:50 - jééé tys to vyjádřila přesně ... to odmítnutí u mě bylo, že nemocné dítě už hlídat nebudu, jen doléčovat a jen u nich a ne u nás ...
.gif)
1234-5: máš-li smutek na duši svěř se strýci Artuši...
Pentlička: hmmm ... klidně si oni řekni a nemusíš ji taky dostat, když ji mezi řádky nevycítíš ... proč taky, že ??? Máš-li smutek na duši, tak si napiš Libuši. Nebo do ženskýho magazínu....
Nejde to odeslat, tak jestli to tu baude 3x tak se omlouvám ...
Pentlička: hmmm ... klidně si oni řekni a nemusíš ji taky dostat, když ji mezi řádky nevycítíš ... proč taky, že ??? Máš-li smutek na duši, tak si napiš Libuši. Nebo do ženskýho magazínu....
