Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem šest let vdaná, právě na druhé mateřské dovolené. Máme dva kluky – pětiletého a teď půlročního. Až donedávna bylo naše manželství po všech stránkách úplně v pořádku. S manželem jsme si rozuměli, v posteli nám to také klapalo, nikde žádný větší problém.

Zlom nastal ve chvíli, kdy k manželovi do firmy nastoupila nová pracovnice. Mladá svobodná maminka tříleté holčičky. Sedí s mým mužem v jedné kanceláři, a tak je jasné, že se svým způsobem sblížili. Povídají si, chodí společně na obědy a tak. Ze začátku mi o ní manžel občas vyprávěl jen tak jakoby bokem – jak to má holka těžké, že je úplně sama, partner ji opustil, když mu řekla, že je těhotná, rodiče na ni zanevřeli.

Postupem času mi jeho zmínky o ní začaly vadit čím dál víc. V podstatě se stala takovým nepřítomným dalším členem naší domácnosti. Často mu i telefonovala a on se s ní dlouze vybavoval. Řekla jsem mu, že se mi to nelíbí, že už to zasahuje do našeho rodinného života. Otočil oči v sloup a prohlásil, ať hlavně proboha nezačnu žárlit, že o nic nejde. Přece ji nemůže odbýt.

A tak ji tedy neodbýval. Výsledek je, že s ní občas zajde na večeři (to přece musím pochopit, když se jí konečně podaří sehnat hlídání, že si potřebuje trochu povyrazit), v sobotu dopoledne ji sveze na velký nákup, občas jí doma udělá nějaké opravy a úpravy.

Je to čím dál horší, já jsem vzteky nepříčetná. Aby mě uklidnil, přivedl ji dokonce na návštěvu. Prý když se poznáme, bude to lepší. Neřekla bych. To, že ji teď znám osobně mi opravdu na klidu nepřidalo. Asi nejsem schopná hodnotit ji nezaujatě, vidím v ní ženu, která mi krade mého muže. Působí na mě přehnaně naivně a křehce. Takové to poupátko, které k chlapovi vzhlíží jako ke spasiteli všehomíra.

Manžel mi vytrvale tvrdí, že s ní nic nemá, že jsou jenom kamarádi. Osočuje mě, že jsem žárlivá, že mu dělám scény kvůli ničemu a že tím docílím jedině toho, že si s ní jednou něco začne.

Co s tím? Zakázat mu to? Jak? Dát mu nůž na krk? Podat žádost o rozvod? Demonstrativně se na čas odstěhovat k rodičům? Tohle všechno mě střídavě napadá, ale co bych měla udělat opravdu, to fakt nevím.