Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Je mi devětadvacet let, jsem těhotná ve čtvrtém měsíci a s přítelem řešíme, jak si dál zařídit život. Otázkou číslo jedna je hlavně bydlení. A to je ten problém, který mi nedá spát, a já nevím, jak se správně rozhodnout.
Když jsem dostudovala, dostala jsem od rodičů krásný byt 1 + 1. Byt je hezky prostorný, má celkem 56 metrů, což je poměrně slušné. Navíc balkón a komoru na chodbě. Dala jsem si ho dohromady a bydlí se mi v něm moc pěkně. Když jsem se posléze seznámila s přítelem a časem jsme spolu začali bydlet, i ve dvou byl pro nás byt dostačující.
Teď se však situace změnila. Čekáme miminko. Přítelova maminka nám nabídla bytovou směnu – můj za její třípokojový. Má ho rovněž v osobním vlastnictví jako já, takže by záleželo jen na naší dohodě a té je ona velice ochotně přístupná. Nechce žádné dorovnání ceny, nic takového. Žije sama, třípokoják je pro ni beztak zbytečně velký. A my s malým dítětem ho určitě využijeme lépe.
Můj přítel zajásal a považuje to za skvělou nabídku, já však tak nadšená nejsem. Ani mí rodiče nebyli, když jsem jim o tom řekla. Důvody našich obav jsou, že se vlastně zřeknu svého vlastního bydlení a půjdu do nového napůl 
s partnerem. Naši to považují za riziko, vzhledem k tomu, že by byli rádi, abychom se vzali a on se do svatby zrovna nehrne. Tvrdí, že na mě nepotřebuje mít papír a že svatba je přežitek. To, že já bych se vdávala ráda, přechází mávnutím ruky.
Je fajn, známe se už tři roky, rozumíme si. Když jsem mu oznámila, že čekám dítě, byl šťastný jako nikdy před tím. Nemyslím, že má nějaké nekalé úmysly, rozhodně ne. Přesto jsem – možná i dílem mých rodičů – značně nahlodaná do té bytové směny nejít. Mohlo by se snadno stát, že bych v budoucnu přišla o střechu nad hlavou.
On ani jeho maminka to nechápou, respektive oni o mém váhání zatím nevědí, spíš je zaráží má laxnost v realizaci výměny bytů, naléhají, aby k tomu došlo co nejdříve, jak se prý pak budu stěhovat s velkým břichem. I ten jejich spěch mi připadá podezřelý.
Asi vám připadám hloupá, nevím. Sama se v sobě a svých pocitech moc nevyznám. Jen prostě cítím, že je něco špatně, že by se mělo začít dít něco, s čím vlastně nesouhlasím a čeho bych později litovala. Před přítelem jsem se zmínila, že bych se stěhováním ještě počkala, dokud bude naše dítě miminko, náš byt nám bohatě postačí, ale on s tím nesouhlasí. Tvrdí, že spát v jedné místnosti s miminem nemůže, když chodí do práce, bude se potřebovat vyspat. Výměna bytů s jeho maminkou je pro něj jediné přijatelné řešení.
Vím, že se dá všechno ošetřit po právní stránce, že asi plaším zbytečně. Ale přesto se mi do toho stěhování nechce. Nevím, co jednou bude či nebude, jak se naše vzájemné vztahy vyvinou… Prostě mám strach. Zároveň si tyto podezíravé pocity vyčítám, protože přítele mám ráda a na naše děťátko se těším.
Jak byste tuto situaci řešily vy?
23.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel se chce stěhovat do satelitu!
- Taky používáte na partnera různé finty?
- Manžel nechce v ložnici naše miminko
Diskuse ke článku - Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kassy: a dale.. ano klidne s nim pujdu do spolecneho majteku, ale to neznamena, ze se vzudam neceho.. na co notabene dreli moji rodice.. to fakt ani omylem.
Kassy: ano prijde mit spravne svuj vlastni majetek. Vime jaka je rozvodovost. "z ciste lasky" je sice moc pekna a romanticka vec, ale jaksi strechu nad hlavou mi to nezajisti... pokud mam neco nabyto pred manzelstvim, je zenska aspon jistejsi v kramflecich.. a je to tak spravne.
Kassy: jsi naivni... uz vidim tu adekvatni nahradu.
ani nahodou. Mit vlastni byt bez dluhu je dneska vic nez vyhra ve sportce... rozhdone bych s eho nevzdavala.
.gif)
Kassy: Řešení oprav a výdajů vůbec s bytem je prkotina proti tomu přijít o byt 1+1 a pak případně řešit bydlení v 1/2 bytu 3+1 při rozpadu vztahu.
.jpg)
Kassy: prvních 7-8 roku jsme bydlela v manzelove byte, druhý byt byl napsaný uz na oba byt se z 90%platil z výtezku ze strarého bytu a na zbytek byla hypo na oba. A domek je ted taky psaný na oba, ale v soucasné dobe neprodejný, kdyz jsem mela chut vzít nohy na ramena a zdrhnout tak jsem zjistila, ze a)barák neprodejný, b)nemám kam jít a c) i kdybych se odstehovala nekam do pronájmu tak stejne musím dál platit muj podíl nahypo na barák, nacoz jsem ekonomicky nemela, takze mi nezbylo nez vzít rozum do hrsti a jenom k vuli tomu se snazit lepit vztah. Fakt SUPER!!! Co bych já dala za zadní vrátka s vlastní garsonkou o 10m ctverecních. Netvrdím, ze kazdý se musí dopracovat k takovému poznání,ale pocit to fakt príjemný nebyl
.
Kassy 12:01 Dobrá otázka. Manžel se přestěhoval ke mně ze svého družstevního bytu, sice tam tenkrát ještě bydlela jeho bývalá žena, ale když se byt uvolnil, bez váhání ho prodal a peníze jsme částečně dali dětem, částečně je použili spolu. A on od té doby říká, že je u mě v podnájmu
Nikdy jsme neřešili zadní vrátka, ale taky je fakt, že ani jeden z nás neměl pochyby o tom, že se vezmeme.
sharon: A proč bydlet společně když jsou dva byty? Ostatně, já bych taky s mladýma bydlet nechtěla.
Kassy: No, nebudeme řešit těhotenství,ostatně, v mém mládí se většina svateb konala kvůli otěhotnění.
Ale jak má Adéla důvěřovat chlapovi když si jí nechce vzít? Co dokázal? Bydlet u maminky a pak u Adély,nic neřešil a neřeší ani svatbu. U takového chlapa jsou pochybnosti a opatrnost na místě.
.gif)
Arna: hádat se s máti nebo přijít o byt....co je lepší ?......zkusit to můžou, ne ?...hodně lidí žije dohromady a jde to, to jen panuje všeobecný trend, že se mladí se starejma nesnesou......
Arna: no vždyť já to myslela jako ironii v reakci na sharon, ta to snad taky nemyslela vážně
Jarča*: No to snad ne! Mladí mají být zvlášť. Dobře míněné rady maminky by Adéla nemusela brát a nastávaly by potíže. To by byla nejlepší cesta k rozchodu mladých.
kareta: No proto říkám stanovit ty podíly tak, aby to odpovídalo... A to říkám celou dobu. Já vím, že to nejde jen tak, taky jsem kupovala barák, ale oni se musí dohodnout, jaký chtějí výsledek. Jak to zařídit, to už pak musí vymyslet najatý právník.
Arna: S tím ale taky může být spousta problémů. Třeba při řešení pojistných událostí, náhrady škod, financování oprav a údržby (co když v jednom z těch baráků budou vyměňovat okna nebo opravovat střechu, kdo to bude platit?)... I tak by na to museli mít sepsané jasné nájemní smlouvy, "dobré slovo" a spoléhání na rodinné vztahy nestačí ani tady. To už mi přijde fakt lepší ta výměna.
Řekněte mi, vy všechny, co tu brojíte proti té výměně, tvrdíte cosi o zadních vrátkách a jistotách - to jste fakt obecně proti tomu, aby lidé, kteří se rozhodli spojit svoje životy a dokonce přivést na svět nový, spojili i svoje majetky? Fakt vám přijde normální a správné, aby byt, ve kterém společně žijí, patřil jen jednomu z nich? Fakt jste proti tomu pořizovat si bydlení společně - to znamená mít ho ve spoluvlastnictví?
A jak jste na tom vy? Bydlí vaši partneři u vás nebo vy u nich? A nepřijde vám to vůči tomu, který je tam na dobré slovo, nefér? Vždyť nemá žádnou jistotu...
Já jsem možná z vašeho pohledu naivní a důvěřivá mladá husa, ale myslím si, že když s někým zakládám rodinu, měla bych mu věřit natolik, že si s ním troufnu jít i do společného majetku. Jinak to podle mě celé nemá smysl.
někdo tu spravne napsal, ze bydleni mladych je jejich zalezitost ajejich starost. 
zaprve by se meli sami snazit sami a potom teprve se domlouvat na podpore s rodici, paklize ti k tomu budou ochotni. co by delali, kdyby maminka byty menit nechtela? asi by zustali v adeline byte. co by delali, kdyby adelini rodice byt nekoupili? bydleli by v podnajmu, nejspis.... takze by si meli trochu lamat hlavicky....
Omlouvám se Všem, nečetla jsem napřed příspěvky a hned psala svůj názor.Opakovala jsem jen už napsané.
sharon: vidíš, to tu ještě nikoho nenapadlo, nastěhovat se s maminkou do jednoho bytu a ten druhý pronajímat
