Asi se ze mne stává nesnesitelná tchyně
Když jsem se vdala, vyfasovala jsem naprosto úděsnou tchyni, která mi radila a komadovala mě doslova ve všem. Šlo mi to strašně na nervy a tehdy jsem si slíbila, že já taková nikdy nebudu.
Jenže pozoruju, že to tak úplně jednoduché není.
Syn se před dvěma lety oženil, mají roční holčičku. Myslím, že mají pěkné manželství, alespoň nevím o nějakých větších neshodách.
Ale některé výchovné metody a způsob vedení domácnosti tak, jak to provozuje moje snacha, mi rozum prostě nebere. Musím se strašně moc přemáhat, abych jí občas něco neřekla. Přiznám se, že někdy se neudržím a povím jí, co si myslím, a pak je hned oheň na střeše. Přitom se snažím být milá a příjemná, rozhodně ji nesekýruji, jak to dělala moje tchyně mně.
Je jí 24 let, a tím pádem je jasné, že moc životních zkušeností ještě nemá. Malé Nikolce je teď přesně 15 měsíců a já mám pocit, že ji snacha k ničemu nevede. Ještě ji třeba vůbec neučí chodit na nočník. Přitom si myslím, že na to je již nejvyšší čas. Když jsem jí řekla, že by bylo dobré malou občas po probuzení a po jídle na nočníček posadit, cítila se dotčeně. Prý z toho Nikolka ještě nemůže mít rozum a že na to má ještě času dost. Nechápu to. Myslím, že je spíš pohodlná a za malou se jen schovává.
A to není jen nočník. Všimla jsem si taky, že ji hodně učí na sladkosti. A to se mi líbí ještě méně. Pokaždé, když tam přijdu, Nikolka něco mlsá. Lízátko, čokoládu, nebo má v ruce aspoň nějakou sušenku. Navrhla jsem snaše, aby jí dala místo toho třeba půlku jablíčka nebo nějaké jiné ovoce, ale taky jsem se se zlou potázala. Ona si vůbec neuvědomuje, jak tím Nikolce škodí a zadělává na zkažené zuby a problémy s váhou.
O tom, že s vařením a s úklidem si hlavu zrovna neláme, snad ani nemá cenu psát. Můj syn byl z domova zvyklý na pořádek, a tak jejich domácnost udržuje především on. Přijde z práce a uklízí. Ale to by měla přece ona, vždyť je celý den doma. Kolikrát jsem ji ještě odpoledne zastihla v noční košili, když jsem se náhodou zastavila cestou z práce.
Jsem z toho, jak žijí a vychovávají své dítě, docela rozladěná. Manžel mi říká, že se tím nemám zabývat, ale já to prostě nedokážu vypustit z hlavy. A marně hledám tu správnou míru, kdy je dobře míněná rada opravdu jen tou dobře míněnou radou a kdy už se jedná o zasahování do jejich soukromí.
Třeba mi poradí některé zdejší mladé maminky, ale i ženy, které jsou v podobné situaci jako já. Moc synovi přeji spokojené manželství, ale mám strach, že když to u nich půjde takhle dál, brzy se jim rozpadne. Protože si nemůžu pomoci, ale snacha mi prostě připadá opravdu pohodlná a líná.
A taky na sobě pozoruji, že se ze mne asi stává protivná tchyně. A to jsem nikdy nechtěla.
11.11.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Asi se ze mne stává nesnesitelná tchyně
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
ach jo ... jak se teda má ta tchýně zachovat, aby se nevměšovala a druhý extrém, aby ji nebylo vyčítáno, že nemá o ně zájem - ten druhý extrém jsem já ... nejdu bez pozvání, jenom když mě POTŘEBUJÍ, protože jinak se neozvou. A to jako blbec, jsem hned naklusla, nebo si udělala volno a vyhověla jsem jim a po čase jsem se naučila říkat NE a to vygradovalo k tomu, že se už vůbec nenavštěvujeme .. teda dospělí, vnoučata ne ... vnučku tu mívám často i sjejím chlapem (23 a 34 let) a 15 letý puboš, co by dělal u babíí .... a věřte - je mi líp ... no a Vánoce přetrpím ... u druhé snachy jsme na tom jako matka dcera, nebo eště líp - kámošky ... prostě si vyprávíme a já ji naopak říkám, ať se neštve, že práce doma ještě nikomu neutekla, ale děti vyrostly ...
evropka: mně by teda vadilo, kdyby mi kdokoli kecal do toho, jak to mám doma. Tchyně, maminka, kamarádka kdokoli. Pokud chci něčí radu nebo názor, tak si o to řeknu. Považuju to za normální slušné chování.
.gif)
lippia: 
a o tom je ten život...můžeme je milovat , můžeme je chránit, můžeme jim pomáhat ale odtud potud.....já už to dnes vidím u vnuků.....těm starším táhne na jaře na 17 a mají už teď svůj rozum, neflákají se , nefetují, nekouří, nechlastají....co víc si přát 
a jak si do budoucna ustelou tak si lehnou....a myslím že ani jim rodiče nebudou mluvit do života....
sharon: na druhou stranu dle nadpisu soudím, že jí snadještě zbylo kus soudnosti 
a přestane s tím dřív, než přijde o vnučku 
Nevím, co si přivedou synové jednou domů, ale vím jistě, že to bude jejich volba, ten malej si nedávno posteskl, že neví s kým se ožní a že " ho trápí, jestli se budeme mít s tou jeho ženou rády" na moji otázku jakto bude řešit, když se rády mít nebudeme řekl s nadhledem " tak jí vždycky řeknu , miláčku hlídej děti, já du k našim !" Bože, tomu dítěti je 7 a má v to jasno, tohle by si měli přečíst všechny vlezlý tchýně " matky svých dětí " ty děti jsou jednou tady a mají plné právo na svůj život, své názory, postoje a své činy a jen ony nesou plnou zodpovědnost za svá konání a rozhodnutí. Mé lastní dítě ví už dnes, že si jednou do života kecat nenechá a že jeho žena bude pro něj jednou mnohem dǔležitější než matka
1/ nechoď tam bez pozvání
2/ dej si raději sraz někde venku, na procházce, zajděte si na kafíčko
a budete mít klid obě
oni jsou jiná rodina a tak jim do toho nepindej
lippia: přesně a i kdyby bylo všechno špatně co dělají.....jednou jsou oni rodina tak jim do ničeho nekecat je to jen a jen jejich věc.....můžu pomoct mají -li zájem ale nemůžu chtít aby žily podle mě....
pokecat se dá o spoustě věcí ale ne je "dirigovat".....
Koukám, že než se někdo stane tchýní, měl by absolvovat povinný kurz sebeovládání 
Bellana: to, že se nestýkají s příbuznými ze strany otce může mít nějaké skutečné důvody, ne jen že je to rodinná tradice. A je snad taky na tvém synovi, aby si prosadil své zájmy, mezi něž kontakt s matkou, případně kontakt jeho dětí s jejich babičkou patří. Neříkám, že má tvrdit, že maminka je dokonalá, ale chlap, který se sebou nechá mávat a přizpůsobuje se ve všem manželce není zrovna moc přitažlivý. Ani pro tu manželku.
milá Dagmar kup si psa !
Teda mě už dávno není " jen 24 " , ale ani tehdy bych si nenechala líbit to, co se snažíš povádět ty. Nech je dýchat, všechno co dělají je jen jejich věc !
.jpg)
Pentlička: a to je take spatne,copak nejsme lidi abychom si normalne nemohli promluvit?
Bellana: to jo, pokud jsem je požádala o radu nebo názor, tak mi ji samozřejmě řekli. Jinak ne, sami od sebe se k ničemu nevyjadřovali.
tornado-lou: vybrala si syna, ne jeho rodiče...
Já teda doufám, že snad u nás bude těch třecích ploch méně, mám dvě holky.
Senedra: jakpakto? Vybrala sis jejich syna.
Ale jinak jo. Nekteri lide by se k sobe meli chovat jako cizi.
A ještě jedna poznámka - ve 24 letech jsme měla po vysoké, 10 let jsemse o sebe starala dost sama ( nejdřív na SŠ internát, pak vysoká 150km od rodičů), s manželem jsme měli už každý svoje zaměstnání a společné bydlení. Mít k tomu navíc dítě, tak mi dost vadí, že mě někdo považuje za "ucho".
tornado-lou: jenže kamarád(k)y si člověk vybírá, zatím co tchýně a tcháni jsou nám přiděleni životem
Já doufám, že se jednou jako tchýně budu chovat následujícím způsobem : než něco mladým provedu, taks e vždycky zamyslím, jestli by se mi líbilo, kdyby se stejně někdo choval e mě a také se zamyslím nad tím, jestli bych si stejnou věc dovolila vůči někomu cizímu. protože třeba moje tchýně má tendenci všechno omlouvat tím, "že je to v rodině", ale vůbec si nechce připustit, že s manželem máme svojí společnou rodinu - a není to její původní rodina. Kdyby se ke mě chovala jako "k cizímu", tak si myslím, že by ubylo spoustu třecí ploch. Prostě by si nedovolila tolik nám zasahovat do života. teda, teď už nezasahuje, ale na začátku našeho vztahu, posléze manželství, ty tendence měla velmi silné. A dlouho jí trvalo, než se nějak vyrovnala s tím, že žijeme své životy jinak, než by chtěla ona. A to je asi i problém zakladatelky. Ve chvíli, kdy se obě strany strany dvojice tchýně-snacha ( a nejenom téhle) toho druhého respektují, jako dospělého, samostatného jedince, s právem na vlastní uspořádání života, tak se nemusí přímo milovat, ale minimálně spolu vychází v klidu.
Teda. Trikrat sem fakt nechtela, pardon 
