Prý je to jenom kamarádka a já jsem žárlivá husa
Jsem šest let vdaná, právě na druhé mateřské dovolené. Máme dva kluky – pětiletého a teď půlročního. Až donedávna bylo naše manželství po všech stránkách úplně v pořádku. S manželem jsme si rozuměli, v posteli nám to také klapalo, nikde žádný větší problém.
Zlom nastal ve chvíli, kdy k manželovi do firmy nastoupila nová pracovnice. Mladá svobodná maminka tříleté holčičky. Sedí s mým mužem v jedné kanceláři, a tak je jasné, že se svým způsobem sblížili. Povídají si, chodí společně na obědy a tak. Ze začátku mi o ní manžel občas vyprávěl jen tak jakoby bokem – jak to má holka těžké, že je úplně sama, partner ji opustil, když mu řekla, že je těhotná, rodiče na ni zanevřeli.
Postupem času mi jeho zmínky o ní začaly vadit čím dál víc. V podstatě se stala takovým nepřítomným dalším členem naší domácnosti. Často mu i telefonovala a on se s ní dlouze vybavoval. Řekla jsem mu, že se mi to nelíbí, že už to zasahuje do našeho rodinného života. Otočil oči v sloup a prohlásil, ať hlavně proboha nezačnu žárlit, že o nic nejde. Přece ji nemůže odbýt.
A tak ji tedy neodbýval. Výsledek je, že s ní občas zajde na večeři (to přece musím pochopit, když se jí konečně podaří sehnat hlídání, že si potřebuje trochu povyrazit), v sobotu dopoledne ji sveze na velký nákup, občas jí doma udělá nějaké opravy a úpravy.
Je to čím dál horší, já jsem vzteky nepříčetná. Aby mě uklidnil, přivedl ji dokonce na návštěvu. Prý když se poznáme, bude to lepší. Neřekla bych. To, že ji teď znám osobně mi opravdu na klidu nepřidalo. Asi nejsem schopná hodnotit ji nezaujatě, vidím v ní ženu, která mi krade mého muže. Působí na mě přehnaně naivně a křehce. Takové to poupátko, které k chlapovi vzhlíží jako ke spasiteli všehomíra.
Manžel mi vytrvale tvrdí, že s ní nic nemá, že jsou jenom kamarádi. Osočuje mě, že jsem žárlivá, že mu dělám scény kvůli ničemu a že tím docílím jedině toho, že si s ní jednou něco začne.
Co s tím? Zakázat mu to? Jak? Dát mu nůž na krk? Podat žádost o rozvod? Demonstrativně se na čas odstěhovat k rodičům? Tohle všechno mě střídavě napadá, ale co bych měla udělat opravdu, to fakt nevím.
11.9.2007 Rubrika: | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý je to jenom kamarádka a já jsem žárlivá husa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kareta: pokud je chlap normální tak takovou nabídku musí odmítnout ...
Tyhle ty věci se pak vrací jako bumerang a stačilo kývnout a ty jsi mu pak mohla říci " sme tě testovali a ty jsi selhal já sem tak zklamaná"
evelyn: estli to nebylo moc dlouho po vejplatě
evelyn: potupné
dadka: Sheeni: já bych mu to klidně dopřála- třeba by mi pak dohodil nějakého zajímavého mazlíka
Ota: Proč bys nemohl? Jenom budeš odkázaný ležet po celou dobu na břiše.
evelyn: To je v pr... když už ho ani žádná jiná nechce
dadka: ono je to v podstatě příjemné že tam něco je.
A je fakt, že skoro s žádným ze svých kámošů si nedokážu moc pokecat o dětech, vaření a rodině a to s kamrádkama můžu.
Ale zas s nima nemůžu do sauny
kareta: ja jednou byla na exe desne vytocena od rana, odpoledne za mnou prijel do prace, tak jsem ho dala do drazby. Mely jsme tam zrovna nejakou slezinu a tak tam bab bylo pozehnane, ale ony ani on to jako srandu nevzaly (ona to vlastne ani nebyla, ja bych ho klidne udala), tak mi zustal na krku
kareta: Třeba se bál, že by dostal do pusy rovnou ty šprcky
zarliva nejsem, at si klidne soupne bokem, ale abych sedela doma uvazana s deckama a on cas, ktery by jim mohl venovat, travi s nejakou cuzou, tak to bych mu sbalila tasky, at tahne
kareta: Asi mu strach z tebe nedovolil cokoliv podniknout.
dadka: eee, my se jednou s kamoškou ožraly před mým manželem a já jí ho nabízela, aby nebyla frustrovaná, když ten její za nic nestojí- a ten můj to ODMÍTL. Takže- já bych klidně i půjčila, ale u nás by to neprošlo
Z_U_Z_U: Já se z vás pos..., holky!!!
kareta: Ty jsi číslo!!!
Ota: Tak já bych rozvedené kamarádce na výpomoc manžela nikdy nepůjčila.A máš pravdu v tom, že i když jsou muž a žena kamarádi, vždycky tam něco navíc je.