Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Je mi devětadvacet let, jsem těhotná ve čtvrtém měsíci a s přítelem řešíme, jak si dál zařídit život. Otázkou číslo jedna je hlavně bydlení. A to je ten problém, který mi nedá spát, a já nevím, jak se správně rozhodnout.
Když jsem dostudovala, dostala jsem od rodičů krásný byt 1 + 1. Byt je hezky prostorný, má celkem 56 metrů, což je poměrně slušné. Navíc balkón a komoru na chodbě. Dala jsem si ho dohromady a bydlí se mi v něm moc pěkně. Když jsem se posléze seznámila s přítelem a časem jsme spolu začali bydlet, i ve dvou byl pro nás byt dostačující.
Teď se však situace změnila. Čekáme miminko. Přítelova maminka nám nabídla bytovou směnu – můj za její třípokojový. Má ho rovněž v osobním vlastnictví jako já, takže by záleželo jen na naší dohodě a té je ona velice ochotně přístupná. Nechce žádné dorovnání ceny, nic takového. Žije sama, třípokoják je pro ni beztak zbytečně velký. A my s malým dítětem ho určitě využijeme lépe.
Můj přítel zajásal a považuje to za skvělou nabídku, já však tak nadšená nejsem. Ani mí rodiče nebyli, když jsem jim o tom řekla. Důvody našich obav jsou, že se vlastně zřeknu svého vlastního bydlení a půjdu do nového napůl 
s partnerem. Naši to považují za riziko, vzhledem k tomu, že by byli rádi, abychom se vzali a on se do svatby zrovna nehrne. Tvrdí, že na mě nepotřebuje mít papír a že svatba je přežitek. To, že já bych se vdávala ráda, přechází mávnutím ruky.
Je fajn, známe se už tři roky, rozumíme si. Když jsem mu oznámila, že čekám dítě, byl šťastný jako nikdy před tím. Nemyslím, že má nějaké nekalé úmysly, rozhodně ne. Přesto jsem – možná i dílem mých rodičů – značně nahlodaná do té bytové směny nejít. Mohlo by se snadno stát, že bych v budoucnu přišla o střechu nad hlavou.
On ani jeho maminka to nechápou, respektive oni o mém váhání zatím nevědí, spíš je zaráží má laxnost v realizaci výměny bytů, naléhají, aby k tomu došlo co nejdříve, jak se prý pak budu stěhovat s velkým břichem. I ten jejich spěch mi připadá podezřelý.
Asi vám připadám hloupá, nevím. Sama se v sobě a svých pocitech moc nevyznám. Jen prostě cítím, že je něco špatně, že by se mělo začít dít něco, s čím vlastně nesouhlasím a čeho bych později litovala. Před přítelem jsem se zmínila, že bych se stěhováním ještě počkala, dokud bude naše dítě miminko, náš byt nám bohatě postačí, ale on s tím nesouhlasí. Tvrdí, že spát v jedné místnosti s miminem nemůže, když chodí do práce, bude se potřebovat vyspat. Výměna bytů s jeho maminkou je pro něj jediné přijatelné řešení.
Vím, že se dá všechno ošetřit po právní stránce, že asi plaším zbytečně. Ale přesto se mi do toho stěhování nechce. Nevím, co jednou bude či nebude, jak se naše vzájemné vztahy vyvinou… Prostě mám strach. Zároveň si tyto podezíravé pocity vyčítám, protože přítele mám ráda a na naše děťátko se těším.
Jak byste tuto situaci řešily vy?
23.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel se chce stěhovat do satelitu!
- Taky používáte na partnera různé finty?
- Manžel nechce v ložnici naše miminko
Diskuse ke článku - Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ota: Oto, sice na tom neco je, na druhou stranu co on? Vzdyt se to muze i otocit obracene - on mel tolik duvery, aby ji oplodnil, ale dost duvery na tom, aby si ji vzal, to se mu nechce..... oni tam oba dva podle me naslapujou dost opatrne... jak vahavi strelci. Neni to jen na ni... 
Byt o velikosti 56 metrů mi přijde pro 3 osoby dostačující. Lidi bydlí v mnohem stísněnějších podmínkách. Nestěhovala bych se a zůstala ve svém bytě, protože z článku mám stejně pocit, že to Adéle s tím přítelem moc dlouho nevydrží a takhle si ušetří nervy se stěhováním, prostě ho potom jenom vykopne 
Za sebe tedy musím říct, že s člověkem, co si mě nechce vzít, bych si nikdy dítě nepořídila. A vlastně ani ten společný byt. Nevím co je to za módu nedodržovat odvěké pořadí nejdřív svatba, potom dítě. Co na tom bylo špatného? Aspoň ženy hned věděly, na čem u něj jsou, a nemusely na to přicházet až když byly těhotné, jako je tomu v případě Adély. Co je to za člověka, že si udělá dítě, ale ženit se odmítá? 
Nejlepší řešení, co jsem tu četla je to, ať si byty vymění fyzicky, ale papírově ne. Na svatbu taky papír nepotřebují, tak na bydlení taky ne. Jo a ženský, co za svobodna mají dítě s nějakým co se nechce ženit a ony tajně doufají a ještě dítěti dají příjmení po otci, jsou u mě pipiny.
.gif)
dnes je to tak a zítra může být vše jinak..obrazně řečeno, svého se nevzdávej ani za nic........nastěhujte se k matce a ten svůj malej byt pronajímej, peníze přijdou vhod a kdyby se cokoli semlelo, máš se kam vrátit......
Návrh: V katastru nepřepisovat majitele, jen sepsat dohodu o užívání bytů. Nejsem právník, určitě za nějakým zajděte. V případě rozchodu s přítelem by Vám byt zůstal. A Vaši rodiče by si to také tak přáli.
I ja bych byla pro se jen prestehovat a majetkove vlastnictvi nechala jak je. Tim spis, pokud nejsou manzele.
.gif)
kareta: Ano, tak by to bylo nejlepší, tak jsem to tu už psala. Přestěhovat a papírově nechat.
Kassy: protože půlka 3+1 je méně než celé 1+1! Ono nejde taky jen tak přepsat a vyměnit byty, musí se udělat ocenění, smlouvy...no a u toho ocenění se uvidí, jakou co má cenu...to by musela být kombinace darovací a kupních smluv...to by asi věděla Lubar! LUBAR, KDE JSI!? Tohle je spíše právní než emocionální problém, jde to vůbec ? Není jednodušší to nechat tak jak je a prostě se přestěhovat???
Kassy: Jen aby Adéla pak třeba sehnala byt za cenu 2/3 toho 3+1.
Kassy: 11:07 Podílové spoluvlastnictví je ta nejhorší forma vlastnictví vůbec. A je úplně jedno, jestli Ti patří 4/5 nebo 1/2 jakékoli nemovitosti. Pokud všechno klape, podíly se neřeší a všichni žijí a udržují svorně. Pokud ale nastanou problémy, (a tady je cítím na sto honů) tak jakýkoliv podíl není samostatný byt. Navíc bych nepočítala s nějakým dědictvím, protože matce Adélině přítele může být klidně něco mezi 50ti a 60ti lety - a to je na umírání docela brzy.
Jestliže bude žít Adéla v "cizím" bytě (byť jí třeba 1/2 bude papírově patřit), tak se jí (ale i jejímu příteli) může stát, že když jim to nebude klapat, kterýkoli z nich si tam může přivést dalšího partnera.
A to teprv bude žůžo...
Lenah: Proč by to sakra mělo být nefér? Bylo by nefér, kdyby všechno zůstalo jak je a on zdědil celé 3+1? Vždyť je to úplně totéž. To první se zdá nefér jen proto, že původně ten byt patřil Adéle. Ale ona by místo něj dostala adekvátní náhradu, tak co je na tom nefér?
Stanik: Pokud dosáhnou na hypotéku, přijde mi řešení nechat Adélin byt na pronájem a koupit společně větší na hypotéku jako nejlepší z hlediska Adély (i když já bych asi upřednostnila variantu z článku, pokud by se mi ten byt líbil - což je taky důležitá otázka, o které se Adéla nikde nezmiňuje), ale je otázka, jestli dosáhnou...
Pak je na mamince, jestli se rozhodne nějak přispět (třeba výměnou svého bytu za menší s doplatkem a věnováním této hotovosti) nebo to nechá na mladých, jak si poradí.
Obecně mi přijde, že jsou oba dost v moci rodičů, kteří za ně řeší něco, co by měli dva dospělí lidé zakládající rodinu řešit sami. Adéle byt koupili rodiče, druhý ve hře je přítelovy maminky, skutečně svoji nemají ani kliku od dveří, ale Adéla řeší, jestli o to někde nechce připravit... Prvně by si měli ujasnit, co vlastně od sebe navzájem a od svého vztahu čekají a pak společně vymyslet řešení SVOJE řešení.
Kassy: ...jako civilizovaní lidé? Kdo se dnes chová civilizovaně když se rozvádí či rozchází? každému jde o peníze a o bydlení. Viz případ mé kolegyně jak jsem už psala.
Podobný případ znám oid mé kamarádky, měla 2+1 jako svobodná, vdala se za chlapa, co měl 4+1 a bydlel s matkou. Nic nepřepisovali, jen ona šla bydlet k manželovi, matka šla bydlet do jejího 2+1. za pár let se rozvedli a přestěhovali se každý do svého. Nic jiného neřešili, a ani je nikdy nenapadlo to nějak "papírově" měnit. Takže je to stejný případ, jako se řeší tady. Prostě majitelé bytů zůstávají, jen se přestěhují. Už to tady někdo psal, že v případě přepisu by přítel Adély měl půlku 3+1 a ještě by časem mohl dědit 1+1 po matce, a to by bylo vůči Adéle i jejím rodičům hodně nefér.
Nehledě na to, jak tu psala Kadla, někdy člověk odejde i ze společného bytu (domu) doslova s holýma rukama a někdy i něčím jiným...Rozhodně jim přeju, aby jim to klapalo i bez svatby, ale svůj byt bych si pro jistotu nechala psaný na sebe!
mam-ča: No proto píšu poradit se s odborníkem na reality - třeba by to nakonec vycházelo tak, že by Adéla měla 2/3 toho většího a její přítel jen 1/3 nebo co já vím. Mně prostě přijde divné pořizovat si s někým dítě, ale nemít k němu tolik důvěry, že si s ním pořídím majetek. To dítě je přece mnohem větší zodpovědnost a větší "problém", když se vztah rozsype...
Arna: A to by jako bylo špatně? Za současné situace by sám dědil celé 3+1. Já to chápu tak, že maminka se rozhodla mladým pomoct tím, že jim vlastně věnuje rozdíl hodnoty svého bytu oproti Adélinu (nechce doplatek). Takže jediné problematické je určit ten rozdíl, aby se vědělo, jaké podíly mají Adéla s přítelem dostat a nenechat se zviklat tím, že "jsme přece rodina" - jsme, ale teď uzavíráme obchodní vztah a to s tím nemá nic společného. Napíše se jasná smlouva a zapíše se to do katastru a nikdo o žádný majetek nepřijde. Maximálně můžou vyvstat problémy se vzájemným vyplácením a podobně, kdyby se rozešli. Ale to by si fakt nemohli nikdy pořídit společně ani pračku, jestli k sobě nemají dost důvěry, aby věřili, že se a) nerozejdou, b) když už, tak jako civilizovaní lidé.
Pokud Adéla tomuhle nevěří, tak ať do toho nejde, pak ale nechápu, proč si s tím chlapem pořizuje dítě... Ale to je pořád dokola.
Ale jinak souhlasím s tím, že řešit by to měli až bude dítěti tak půl roku až rok. Rozhodně ne teď, kdy Adélou cloumají hormóny a sama si není jistá, jak zvládne všechno, co nutně musí. Tak proč jí k tomu teď přidávat starosti, které nejsou tak žhavé.
