Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Je mi devětadvacet let, jsem těhotná ve čtvrtém měsíci a s přítelem řešíme, jak si dál zařídit život. Otázkou číslo jedna je hlavně bydlení. A to je ten problém, který mi nedá spát, a já nevím, jak se správně rozhodnout.
Když jsem dostudovala, dostala jsem od rodičů krásný byt 1 + 1. Byt je hezky prostorný, má celkem 56 metrů, což je poměrně slušné. Navíc balkón a komoru na chodbě. Dala jsem si ho dohromady a bydlí se mi v něm moc pěkně. Když jsem se posléze seznámila s přítelem a časem jsme spolu začali bydlet, i ve dvou byl pro nás byt dostačující.
Teď se však situace změnila. Čekáme miminko. Přítelova maminka nám nabídla bytovou směnu – můj za její třípokojový. Má ho rovněž v osobním vlastnictví jako já, takže by záleželo jen na naší dohodě a té je ona velice ochotně přístupná. Nechce žádné dorovnání ceny, nic takového. Žije sama, třípokoják je pro ni beztak zbytečně velký. A my s malým dítětem ho určitě využijeme lépe.
Můj přítel zajásal a považuje to za skvělou nabídku, já však tak nadšená nejsem. Ani mí rodiče nebyli, když jsem jim o tom řekla. Důvody našich obav jsou, že se vlastně zřeknu svého vlastního bydlení a půjdu do nového napůl 
s partnerem. Naši to považují za riziko, vzhledem k tomu, že by byli rádi, abychom se vzali a on se do svatby zrovna nehrne. Tvrdí, že na mě nepotřebuje mít papír a že svatba je přežitek. To, že já bych se vdávala ráda, přechází mávnutím ruky.
Je fajn, známe se už tři roky, rozumíme si. Když jsem mu oznámila, že čekám dítě, byl šťastný jako nikdy před tím. Nemyslím, že má nějaké nekalé úmysly, rozhodně ne. Přesto jsem – možná i dílem mých rodičů – značně nahlodaná do té bytové směny nejít. Mohlo by se snadno stát, že bych v budoucnu přišla o střechu nad hlavou.
On ani jeho maminka to nechápou, respektive oni o mém váhání zatím nevědí, spíš je zaráží má laxnost v realizaci výměny bytů, naléhají, aby k tomu došlo co nejdříve, jak se prý pak budu stěhovat s velkým břichem. I ten jejich spěch mi připadá podezřelý.
Asi vám připadám hloupá, nevím. Sama se v sobě a svých pocitech moc nevyznám. Jen prostě cítím, že je něco špatně, že by se mělo začít dít něco, s čím vlastně nesouhlasím a čeho bych později litovala. Před přítelem jsem se zmínila, že bych se stěhováním ještě počkala, dokud bude naše dítě miminko, náš byt nám bohatě postačí, ale on s tím nesouhlasí. Tvrdí, že spát v jedné místnosti s miminem nemůže, když chodí do práce, bude se potřebovat vyspat. Výměna bytů s jeho maminkou je pro něj jediné přijatelné řešení.
Vím, že se dá všechno ošetřit po právní stránce, že asi plaším zbytečně. Ale přesto se mi do toho stěhování nechce. Nevím, co jednou bude či nebude, jak se naše vzájemné vztahy vyvinou… Prostě mám strach. Zároveň si tyto podezíravé pocity vyčítám, protože přítele mám ráda a na naše děťátko se těším.
Jak byste tuto situaci řešily vy?
23.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel se chce stěhovat do satelitu!
- Taky používáte na partnera různé finty?
- Manžel nechce v ložnici naše miminko
Diskuse ke článku - Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ota: těhotná žena je zranitelnější a uvažuje jinak než za normálních okolností, nota bene, když si není jistá! Nebo absolutně finančně nezávislá. To nepochopíš
Mi připadá unfair, když to s ní chtějí řešit právě nyní, když je v jiném stavu. Proč to neřešili před tím!??? Tohle je moc narychlo...a navíc- přítel asi není bůhvíjaká partie....lůzr, co se nastěhuje do JEJÍHO bytečku a pak do maminčina bytečku...ženit se nechce nevím proč- evidentně může být rád, že ho nějaká chce a má s ním dítě, jestli se do 30ti nebo kolik m je nedokázal postarat o vlastní bydlení nebo tak něco...na pisatelčině místě bych ho vyrazila k matce, platil by alíky, navštěvoval v dohodnuté hodiny a musel by se sakra snažit, aby mohl spát alespoň v tom 1+1! Nebo ať maže do svýho pokojíčku u máti!
.gif)
Rozhodně bych si nechala svůj 1+1 napsaný na sebe a přítelova maminka taky svůj na sebe. Přestěhovat ano, ale ta jistota je důležitá. Ono se totiž může stát, že maminka jednou umře a syn bude dědit ten 1+1 a k tomu bude ještě majitelem půlky bytu 3+1. Důvěra v partnerství je dobrá věc, ale život nám už hodně ukázal.
Kolegyně se za svobodna postupně z garsonky dopracovala k družstevnímu 3+1,pak se vdala. Když se byt převáděl do osobního vlastnictví napsali ho na manžele. Po rozvodu si její manžel vysoudil odstupné v částce poloviny ceny bytu. Jediné co mu soudce řekl bylo, že je pěkný gauner.
Stanik: když by ručili 2 byty (1+1 a 2-3+1) tak by snad hypo dostali ... já nevím, ale svého bytu bych se nevzdala a do maminčina nešla ... nejlacinější řešení v rámci rodiny bývají ve finále velmi drahá ...
.jpg)
kareta: to je dost přesný, pisatelka chce mít jistotu, ale nechce být ta, která ji chce oficiálně , aby nebyla za tu, která nevidí perspektivy a štastné zítřky.
Pro mě je naprosto nepochopitelné, že pokud má někdo tolik důvěry aby počal s partnerem díte a pak nenašel ani tolik důvěry, aby mu řekl, že má přece jenom jisté majetkové pochybnosti ?
Otázkou tedy je chci jistoty, tedy uzavírám přesné smlouvy nebo vyměním byty bez vlastnických práv s krátkou smlouvou?
Nebo nechci být TA opatrná ( zlá, nevěřící, nevděčná atd) ?
To se musí tazatelka rozhodnout samam jestli chce s partnerem jednat na rovinu a všechno mu říci, nebo hrát čekací hry na o až mu docvakne a on se sám optá " hele co kdyby jsme to dali u právníka na papír ?" a tazatelka mu s vyčítavým úsměvem řekne " ty nevěříš v naší budoucnost miláčku ? Ale když si ti přeješ tak jsem pro 
Ach jo, je to stejně taková divná doba, spusta lidí se bojí zásadních životních rozhodnutí a všichni si nechávají zadní vrátka a hrají spolu taktické hry, holt když nám to nebude klapat, tak se přesuneme někam jinam a začneme znova a vyrobíme si jiné děti...rodina je strašně křehká a ohrožená
mám ten pocit
manka: 
sevenofnine: tak to souhlas, platil by jim ten pronajem cast hypoteky, pisatelka by se mela kam vratit, kdyby vztah zkrachoval.... to by taky bylo rozumne. Ale jak to tak ctu, mozna je pritel nizkoprijmova skupina a sam by hypo nedostal...
Stanik: já to asi blbě napsala, já myslela, že by si spolu našli byt 2-3+1 a 1+1 by pronajímali a maminku nechali žít jejím životem.
A jinak plne souhlasim s tim, ze kdyz se pritel nehrne do zeneni (do plozeni ovsem ano 
), tak bych diteti nechala sve jmeno a jeho zapsala pouze jako otce do rodneho listu. Kdyz neni schopen "commitmentu" (sorry za neexistujici cestinu), tak nema pravo na to, aby se dite jmenovalo po nem...
me teda prijde zvlastni, ze adela si s nekym poklidne poridi dite, ale neni pro ni prijatelne mit s nim byt napul 
osobne prvni povazuju za zasadni vec, druhe za banalitu.
Stanik: no právě, jenže to víš, on ji tlačil ke zdi a holka byla zaslepená (i když teda fakt nevím čím) a teď jsou s tím jen starosti.
sevenofnine: 
jo! Ostatně- 1+1 byt je dobrá investice...lepší a pronajmutelnější než 3+1
sevenofnine: nicmene co se tyka zustat v 1+1 s miminem.. no ehm... to bych do pul roka po tom, co by mi tou housku domu nekdo prinesl odstehovana... nemoct nikam utect.. a nebo jako to delaval jeden znamy.. rekla, ze odjizdim sluzebne... a dvakrat do mesice se na dve noci jezdil (sam!!!) vyspat do hotelu, protoze se to proste nedalo... no.. nicmene.. uz je zase svobodny... ( byt se vyzivovacipovinnosti)
.jpeg)
Jarča* - 23.11.2010 9:25 prostě když to náhodou nevyjde, přestěhuje se zase hezky každý do svého.
manka: no a to je presne ono. Proto bych, pokud se pan stavi k odpovednosti takto, nedovolila, aby se pak nase dite jmenovalo po nem. To fakt ani nahodou!
no zase na druhou stranu bych na místě maminky nebyla nadšená stěhováním do 1+1 s tím, že kdyby něco tak se mám sbalit a opět stěhovat ... Přece jen už bude mít určitý věk a ta nejistota ... bych se na mladý vykašlala .-) ať si to pořeší jinak ... můžou koupit/pronajmout si byt a ten částečně splácet s pronájmu 1+1 ... a pokud by mi 3+1 byl velký tak prodat a koupit si něco menšího a peníze se hodí vždycky ... mladí dneska spolu jsou, pak třeba chvili ne, pak zase jo, pak ne ... bych na to neměla nervy :-) čekat co bude.
