Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Je mi devětadvacet let, jsem těhotná ve čtvrtém měsíci a s přítelem řešíme, jak si dál zařídit život. Otázkou číslo jedna je hlavně bydlení. A to je ten problém, který mi nedá spát, a já nevím, jak se správně rozhodnout.
Když jsem dostudovala, dostala jsem od rodičů krásný byt 1 + 1. Byt je hezky prostorný, má celkem 56 metrů, což je poměrně slušné. Navíc balkón a komoru na chodbě. Dala jsem si ho dohromady a bydlí se mi v něm moc pěkně. Když jsem se posléze seznámila s přítelem a časem jsme spolu začali bydlet, i ve dvou byl pro nás byt dostačující.
Teď se však situace změnila. Čekáme miminko. Přítelova maminka nám nabídla bytovou směnu – můj za její třípokojový. Má ho rovněž v osobním vlastnictví jako já, takže by záleželo jen na naší dohodě a té je ona velice ochotně přístupná. Nechce žádné dorovnání ceny, nic takového. Žije sama, třípokoják je pro ni beztak zbytečně velký. A my s malým dítětem ho určitě využijeme lépe.
Můj přítel zajásal a považuje to za skvělou nabídku, já však tak nadšená nejsem. Ani mí rodiče nebyli, když jsem jim o tom řekla. Důvody našich obav jsou, že se vlastně zřeknu svého vlastního bydlení a půjdu do nového napůl 
s partnerem. Naši to považují za riziko, vzhledem k tomu, že by byli rádi, abychom se vzali a on se do svatby zrovna nehrne. Tvrdí, že na mě nepotřebuje mít papír a že svatba je přežitek. To, že já bych se vdávala ráda, přechází mávnutím ruky.
Je fajn, známe se už tři roky, rozumíme si. Když jsem mu oznámila, že čekám dítě, byl šťastný jako nikdy před tím. Nemyslím, že má nějaké nekalé úmysly, rozhodně ne. Přesto jsem – možná i dílem mých rodičů – značně nahlodaná do té bytové směny nejít. Mohlo by se snadno stát, že bych v budoucnu přišla o střechu nad hlavou.
On ani jeho maminka to nechápou, respektive oni o mém váhání zatím nevědí, spíš je zaráží má laxnost v realizaci výměny bytů, naléhají, aby k tomu došlo co nejdříve, jak se prý pak budu stěhovat s velkým břichem. I ten jejich spěch mi připadá podezřelý.
Asi vám připadám hloupá, nevím. Sama se v sobě a svých pocitech moc nevyznám. Jen prostě cítím, že je něco špatně, že by se mělo začít dít něco, s čím vlastně nesouhlasím a čeho bych později litovala. Před přítelem jsem se zmínila, že bych se stěhováním ještě počkala, dokud bude naše dítě miminko, náš byt nám bohatě postačí, ale on s tím nesouhlasí. Tvrdí, že spát v jedné místnosti s miminem nemůže, když chodí do práce, bude se potřebovat vyspat. Výměna bytů s jeho maminkou je pro něj jediné přijatelné řešení.
Vím, že se dá všechno ošetřit po právní stránce, že asi plaším zbytečně. Ale přesto se mi do toho stěhování nechce. Nevím, co jednou bude či nebude, jak se naše vzájemné vztahy vyvinou… Prostě mám strach. Zároveň si tyto podezíravé pocity vyčítám, protože přítele mám ráda a na naše děťátko se těším.
Jak byste tuto situaci řešily vy?
23.11.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manžel se chce stěhovat do satelitu!
- Taky používáte na partnera různé finty?
- Manžel nechce v ložnici naše miminko
Diskuse ke článku - Chtějí mne připravit o byt, nebo jsem paranoidní?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: 
ano, to se mi líbí, jsou si svou láskou tak jistí, že na ni nepotřebují papír, co jsou to majetky, jsou snad víc než LÁSKA!!! Důvěra je základem dobrých vztahů, tak bych taky žádné majetkové poměry právně neřešila!!!!
Já se vdávala, měla 3+1, pak ho prodala, postavil se dům...majetkově jsme se po rozvodu vypořádali tak, že jsem ex vyplatila o částku poníženou z prodeje bytu- ale chce to mít důkazy. Jméno- to jsem si vzala zpátky za svobodna a dětem je to celkem fuk! Ono je důležité umět komunikovat s partnerem, a to i bývalým! Pokud to pisatelka neumí (zjevně ne, když neumí říct ne!), tak ...bych do té výměny nešla.
Adelo, mate z toho spravne "nedobry" pocit. Ja bych ho mela take. A proto radim uz ted zajit za pravnikem, sama, a na vse se podrobne zeptat a zjistit jak se da tahle situace osetrit pravne.....
přesně tímto způsobem přišel syn o byt. přestěhoval se a do roka se rozešli .
Stanik: no právě, a o tom to asi je ne? mně se třeba taky vůbec nelíbilo, že si moji dceru její přítel nechtěl vzít a trval na tom,že se dítě bude jmenovat po něm. A co, teď je s malou sama a jmenují se každá jinak. A ještě jí ve školce (mámě) říkají jménem otce
žádná svatba = žádná výměna bytu = žádné příjmení po otci pro mimino - přece ho bude milovat i tak a nebude na to potřebovat papír, no ne?
a obecne se mi reci ze svatba ej jen papir taky moc nelibi. spolecny majetek jo, spolecny dite jo, ale dostavit se na radnici podepsat to ne????
Jarča*: ja vim... ale kdyz tak premyslim o tom proc jsme se brali my...
kdyz se kamosi ptali muze, proc se zenil, kdyz nemusi a ani neplanuje deti... " no me to prilo jako dobrej napad"...nebo " no kdyz uz jsme ji konecne ukecal"
Adelo, dobre, ze tak premyslis. takovych, co se koukaly pres ruzovy bryle, vseho se vzdaly a pak jim zustaly jen oci pro plac uz bylo! jak se rika: ciste ucty - dobri pratele. moznosti je hodne, urcite nejakou vyberete. nejjednodussi mi pripada fyzicky se prestehovat a papirove veci nechat tak jak jsou.
mam-ča: no to by mi zrovna bylo dost fuk. POkud vztahy funguji jak maji, je jedno jak se dko jmenuje... ale i tak souhlasim s mashankou.
mashanka: libit nelibit, byt pisatelkou stojim si za svym.. bude nebudeme menit vlastniky.. verime si.. nebo zadna vymena, nezlobte se, ale musim myslet na zadni vratka. Spoustu bab se nechalo takto zmanipulovat a pak jen cumelo, co se deje... 
Mně připadá rozumný názor klidně se i přestěhovat, ale majetkové poměry zatím nechat tak jak jsou, vždyť na nějaké přepisování je času dost. Spíš bych se taky zamýšlela nad tím, proč si mě přítel nechce vzít.
Stanik: vidíš, a já jsem to s tím, že by se celá rodina měla jmenovat stejně, zrovna chtěla napsat. Je to praktické i u lékařů, ve školce, ve škole - že nikdo netápe, kdo se jak jmenuje. A myslím si, že je to lepší i pro to dítě. Jinak s tím, co jsi napsala o manželství souhlasím, zjednoduší se tím spoustu věcí.
.jpg)
Stanik: jenomže to se právě asi nebude líbit té mamince, protože, kdyby se rozešli, měla by synka opět na krku - to je je celkem průhledné. V malém bytě pro jednoho by se přece "nevešli" , takže tam by to odpadlo
.jpg)
Stanik: Taky bych to tak viděla...
Stanik: že jo?! Je jí asi jenom trapné vyjádřit zřetelně obavu, že to může taky všecko dopadnout blbě. A je dobře, že se holka ptá, já jsem na svou dobrosrdečnost a velkorysost opravdu doplatila hodně.
Stanik: No, s tím společným jménem to není úplně od věci. Pokud se jmenuje každý jinak, děti v tom mají guláš.
Dokonce i v mém mládí existovaly (umělecké) rodiny, kde se rodiče jmenovali různě, a jejich děti v pubertě pátraly, jestli je jejich máma opravdu jejich, nebo si je někde sehnala v děcáku...
