Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti, mladšímu je právě půl roku. Starší syn je dvou a půlletý a je to ďáblík. Je nesmírně živý, neposedí, nepostojí, všechno chce, pořád něco podniká, vyžaduje mou neustálou pozornost. Malý je naštěstí hodný.
Přesto jsem vyčerpaná, doslova na dně. Už nějak nemůžu, cítím, jak mi ubývají síly a nedokážu si pomoct. Občas se přistihnu při myšlence, že by mi bylo líp, kdybych snad ty děti neměla, hned se za to však stydím.
Nadhodila jsem téma své únavy před manželem. V práci jsem totiž dostala nabídku nastoupit do nově získaného projektu, který bych koordinovala. Výhoda je v tom, že bych část mohla odpracovat z domova, není nutné trávit v práci každý den osm hodin. Jenže i tak bych to bez něčí pomoci nezvládla.
Jelikož by se nám docela výrazně zlepšila finanční situace, navrhla jsem, že bychom si mohli najít chůvu, která by se postarala o děti. Manžel i babičky jsou pracovně maximálně vytížení, babičky navíc docela daleko, takže tam hlídání nepřichází v úvahu.
Manžel však možnost chůvy kategoricky zavrhl, naprosto odmítá svěřit naše děti někomu cizímu, od toho jsem prý já jako máma, abych se o ně postarala a on se zase postará o naše zabezpečení. Jít do práce v tuhle dobu, kdy jsou synové malí, považuje z mé strany za vrchol sobeckosti. Podle něj mi nic neuteče, ale ty roky, které ztratím u dětí, už zpátky nevrátím.
Vím, že má v určitém ohledu pravdu. Jenže on vůbec nebere v potaz můj duševní stav, to že jsem totálně vyčerpaná, unavená, na staršího syna snad už pořád jenom ječím, šíleně mi jde svým ustavičným zlobením na nervy. Potřebuju si od nich trochu vydechnout, odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Ta nabídka práce mi spadla přímo z nebe, strašně ráda bych ji využila. Ale nemůžu jít proti manželovi.
Přesto si myslím, že i já mám právo na svůj život, on taky chodí do práce a děti vidí až večer a o víkendech. Nemá tušení, co to obnáší ta každodenní honička, jak je to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přece bych nebyla jediná, která pracuje u malých dětí.
Ráda bych znala vaše názory, případně i jak jste to měly zařízené v době mateřské vy. Opravdu jsem sobecká, když se potřebuju realizovat i jinak, než jen jako máma na plný úvazek?
7.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Je to otázkou priorit.Rozhodnout se správně.Děti nebo práce.Ty pohádky o tom jak jde dělat kariera aniž by tím člověk šidil děti.Dnes jsou kladeny velké nároky a to znamená spostu času.Myslím,že tak malé děti jako ty vaše opravdu potřebují mámu.Já vím,že je to těžké.Mám dvě děti a také si nedokážu představit, že bych se o ně do dospělosti jako žena v domácnosti.Ale opravdu si myslím,že do tří let by máma měla být mámou.Možná by vám pomohlo,kdyby vám pomohl manžel a vy šla někam s kamarádkama na pokec.Jsou to společné děti ne?Držím vám palec.a neberte to jako odsouzení nýbrž názor vysloužilé matky.
Monik:..jen kdybych se pak o to nemusela starat.......
loupák: jelítko: jako uprimne muzu rict, ze bych radsi rodila nez se o to pak starala. Zrovna jsem nedavno rikala kamaradce a i memu ze kdyby mel byt muj treti porod takovy jako ten druhy, sla bych do toho hned. Jen kdybych se o to pak nemusela starat
Takze za me co se tyka dvojcat: Akorat budes ochuzena o jeden zazitek navic a prace pak dvojnasob.
jelítko: dve veminka
loupák: neeee
jelítko:že ty si o to koleduješ
hele právě jsem udělala dvojčata
loupák: A co teprv trojčata. Člověk má přece jenom dvě vemínka
loupák: A co teprv trojčata. Člověk má přece jenom dvě vemínka
jelítko:to máš sice pravdu,jedno těhotenství,jeden porod,ale co POTOM???všechno 2x,řvaní,kojení(krmení),chování,buzení,oblíkání,říhání......děkuji ne ééééobdivuju všechny zdejší ŠŽ matky,který tohle zvládly a ještě s jednou ratolestí navíc
annie: Ale zase je výhoda - jedno těhotenství, jeden porod
loupák:
jelitko - tys mě kráásně pobavila.
Ale jestli máš k dětem neutrální vztah, je to dobré... i když jsou i takové, co cizí děcka přímo nenáviděly, a jaké jsou teď maminy.
Mj. máme dvojčata jak od manžela, tak ode mne v rodině a měla jsem taky bobany, jestli bude "jen" jedno...díky bohu bylo...
jelítko:jasně,chápu,chceš zýskat čas
loupák: Já vim, že to jde i bez toho, to mám jenom jako výmluvu pro něj, aby se taky kluk snažil viď