Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti, mladšímu je právě půl roku. Starší syn je dvou a půlletý a je to ďáblík. Je nesmírně živý, neposedí, nepostojí, všechno chce, pořád něco podniká, vyžaduje mou neustálou pozornost. Malý je naštěstí hodný.
Přesto jsem vyčerpaná, doslova na dně. Už nějak nemůžu, cítím, jak mi ubývají síly a nedokážu si pomoct. Občas se přistihnu při myšlence, že by mi bylo líp, kdybych snad ty děti neměla, hned se za to však stydím.
Nadhodila jsem téma své únavy před manželem. V práci jsem totiž dostala nabídku nastoupit do nově získaného projektu, který bych koordinovala. Výhoda je v tom, že bych část mohla odpracovat z domova, není nutné trávit v práci každý den osm hodin. Jenže i tak bych to bez něčí pomoci nezvládla.
Jelikož by se nám docela výrazně zlepšila finanční situace, navrhla jsem, že bychom si mohli najít chůvu, která by se postarala o děti. Manžel i babičky jsou pracovně maximálně vytížení, babičky navíc docela daleko, takže tam hlídání nepřichází v úvahu.
Manžel však možnost chůvy kategoricky zavrhl, naprosto odmítá svěřit naše děti někomu cizímu, od toho jsem prý já jako máma, abych se o ně postarala a on se zase postará o naše zabezpečení. Jít do práce v tuhle dobu, kdy jsou synové malí, považuje z mé strany za vrchol sobeckosti. Podle něj mi nic neuteče, ale ty roky, které ztratím u dětí, už zpátky nevrátím.
Vím, že má v určitém ohledu pravdu. Jenže on vůbec nebere v potaz můj duševní stav, to že jsem totálně vyčerpaná, unavená, na staršího syna snad už pořád jenom ječím, šíleně mi jde svým ustavičným zlobením na nervy. Potřebuju si od nich trochu vydechnout, odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Ta nabídka práce mi spadla přímo z nebe, strašně ráda bych ji využila. Ale nemůžu jít proti manželovi.
Přesto si myslím, že i já mám právo na svůj život, on taky chodí do práce a děti vidí až večer a o víkendech. Nemá tušení, co to obnáší ta každodenní honička, jak je to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přece bych nebyla jediná, která pracuje u malých dětí.
Ráda bych znala vaše názory, případně i jak jste to měly zařízené v době mateřské vy. Opravdu jsem sobecká, když se potřebuju realizovat i jinak, než jen jako máma na plný úvazek?
7.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
loupák: mit deti blizko u sebe je ta nejvesti kravina, pokud to nejsou dvojcata kde by aspon byly sily vyrovnany.
Ze si vyhrajou jo? Chachaaaa 
Teda pokud neberu jako vyhrani si, ze ta starsi si z mladsiho dela otloukanka. Tak to potom jo. Ale smerem k tomu mladsimu mi to prijde teda ponekud nespravedlivy, nechat to tak a nezasahovat do "hry". 
annie: 
Diky za utechu.
Takze muj zivot skoncil s mym prvnim otehotnenim. Tak to jo.
Aspon ze jsem si tech 33 let uzila poradne
Zensky, vymenim syndrom prazdneho hnizda za materskou.
Zn.: levne.
I kdyz nekdy bych s chuti vymenila manzela ve chvili, kdy prijde vecer domu, ja se mu vypovidam, jak hrozny den mam za sebou, on mi tu neco pomuze a pak pri pohledu na uz utahany a vyklidneny, popripade spici deti uprimne prohlasi: Ale jsou to zlaticka 
.gif)
Přesně kvůli tomuhle jsem nechtěla děti blízko od sebe
...i když jsem si vyslechla,jakou dělám chybu,že si děti spolu pěkně vyhrají,že to mám z jedný vody načisto,nemusím dvakrát přerušovat práci kvůli MD atd.atd....není nad to mít jedno a JEN navštěvovat dětský kolektiv(mimo domov,samozřejmě,nebudu si dělat bordel doma)kdy já uznám za vhodné a kdy je nálada
....a nakonec jsme s manželem usoudili,že s jedním je to jednoduší a ať si o nás lidi říkají,že jsme sobci,nám to takhle vyhovuje a nemíníme to měnit....pisatelce neporadím...kdo chce kam....
Almega: 10:27 
vek 0-3 
Naprosty, naprosty souhlas.
Jeste bych doplnila to, ze se s nima neda moc mluvit o to, ze delaji neskutecny naschvaly a sceny pro nic za nic. A nejen ze se s nima neda mluvit, ale nedaji si ani nic vysvetlit i kdyby to clovek vysvetloval stokrat polopaticky.
I kdyz od cloveka mozna jo. Ale od polosilence asi ne 
.JPG)
Monik - drž se, za pár let se na pár let uleví, pak překlepat pubertu a pak to bude stát zas za hov... protože budeš trpět syndromem prázdného hnízda v kombinaci s přechodem.
Tak si říkám: proč my ty děcka vlastně máme?
Ach jo. Jak ja te chapu. Dnes maji moje deticky svuj den
Mame dvou a pul letou holcicku a osmimesicniho chlapecka.
A JE to na palici!!!
Jenze ja uz jsem ve stavu, kdy bych manzela poslala nekam (nejlepe do zadni casti tela) kdybych mela moznost jako ty a on by mel nejaky protesty.
Podotykam, ze ten malej "Adolf" v noci nespi, ted vubec, bud mu rostou zuby nebo je prevtelenej a vyslovene ho tesi muceni lidi nenechanim je vyspat.
A ten vetsi satanek zase toho mensiho pres den morduje zpusobem, ze k veceru uz jen rvu, rvu a rvu a nebo jen tak cumim do blba a cuka mi oko.
Co me trochu drzi nad vodou je, ze obcas posadim holku k pohadce a cucim tady na druhy pulce monitoru na ŠŽ.
Domacnost jako takova uz je mi ukradena, muj vzhled taky. Nejradsi bych se ozrala a odletela nekam do Vesmiru abych mela od vseho a vsech klid a nikdo po me nic nechtel.
I do takoveho stavu se muze clovek s detmi dostat. A tech predsevzeti co jsem mela, co se tykalo vychovy, rozdavani lasky apod.
Mali satani cloveka rychle vyvedou z omylu a dokonce mu vezmou chut delat i veci, co ho driv bavily a naplnovaly.
Ale i presto se snazim myslet pozitivne a kazdy den se modlim, at toto peklo, jez nejaky vtipalek nazval materskou dovolenou a jini vtipalci to nazyvaji nejhezcim obdobim zivota, preziju ve zdravi. Samozrejme psychickem.
A ti, pro nez je to nejkrasnejsi obdobi v zivote, jsou bud masochisti, nebo kecaj, nebo maji extremne hodny deti. Nebo jsou fakt tak dobry, ze to maji zmakly.
Ja se tady otevrene priznavam, ze to zmakly nemam a stojim za totalni hovno, co se deti tyce.
Bellana: Jenže psa lze vycvičit a vychovat. Dítě ne .
Tak něco podobného jsme zaky zažila,věk dětí od 0 do 3 let je nejhorší!! Nedá se s nimi moc mluvit a jen se kolem nich skáče...Zavedla jsem přísný rozvrh dne,jinak bych už asi nežila.Neměla jsem nikoho,kdo by se místo mě postaral...Těšila jsem se do práce jako blázen,první dítko šlo do jeslí v 1 roce,pak se mi narodilo druhé ještě před třetím rokem prvního...Nejlepší byl ten rok,kdy už jim bylo 2 a 5,než šly do školky..To mě už bavilo,přes den jsem je utahala neustálým chozením po lese a venku,za každého! počasí,a večer od 8 už spali až do rána a měla jsem aspoň chvíli volna pro sebe...
Stanik: Viď chtělo by to něco jako: "Naše děti jsou tak hodné a mají se rádi, že to svět neviděl" nebo něco na ten z působ.
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Pro někoho je antikoncepční každá věta, ve které se zmíní těhotenství nebo dítě. (Ve mně budí negativní pocity sluníčkoví lidé a cintání nad pejsky, pesany a čubinami. Nějak nevidím rozdíl mezi Matkami a Pejskaři. Naštěstí je většina matek po odeznění hormonální bouře normální a většina chovatelů psů je taky normální. 
)
No tak záleží na tom, jak to manžel myslí - od toho je máma, aby se o děti postarala nebo jsou od toho rodiče? Pokud máma, tak asi zamrzl někde v dřívějších časech, kdy žena měla být v domácnosti a muž vydělávat. Ovšem jsme už někde dál a to by si každý pár měl vyjasnit ještě před dětmi, jak to s tím rozdělením rolí v té které situaci bude. Na to už je pozdě, ale hold domluvit se, je třeba i teď, situace evidetně únosná není. Pokud myslel rodiče, eventualita druhá, tak ať jde na rodičovskou on a Vy do práce, když tedy chůvu nechce. Ale spíš to vypadá, že nejraději by volil stávající situaci, která mu evidetně vyhovuje. Vám ovšem ne, takže to skutečně bude na Vás, nějak to vyřešit, ať se z toho nezblázníte, protože to by taky odnesli jen Vaše děti a i manželství. Jen zvažte, zda to nebude ještě větší stres, zvládnout práci na plný úvazek a ještě děti, jak tu některé, co s tím mají zkušenosti, píší. Zase na druhou stranu, na chůvu by se dali delegovat různé povinnosti, takže by to možná šlo, když to chcete podnikout a máte do toho chuť. Popř. nějaký ten kompromis v podobě částečného úvazku. Ale chápu, že tato práce by vám svým finančním ohodnocením umožnila zaplatit chůvu, takže je to asi buď a nebo. A nebojte, sobecká nejste, ten pocit si nenechte nechápajícím okolím vnutit. Nebo si to snad manžel či další s Vámi chtějí vyměnit?
hm, já jsem vyčerpaná a děcka nemám
Pokud je manžel hluchý na "potřebuju odpočinek nebo změnu", tak bych se ho přestala ptát a zařídila se dle sebe - rady už tu padly - najít chůvu sama, jít do práce, předat mu na víkend děti a odjet se zrelaxovat. Jestli pro něj není důležitý tvoje duševní zdraví, tak pro tebe by mělo. A jeho blbý kecy poslouchat nemusíš.
jelítko: jja antikoncepcni je tu v posledni dobe kazdy druhy clanek, kde se resi deticky
Sobecká nejste, sobecký je manžel. Proč? Protože mu to tak vyhovuje. Ať si tedy vyřídí v práci menší úvazek a o ratolesti se postará? Vy jste matka, ale on je krucifix otec.
.jpg)
Zpetne nechápu jak jsem prezila 6,5 roku doma s detma, nezblaznila jsem se, nezabila je... já jsem vlastne svatá zena 
