Sousedka svádí mého manžela
.jpg)
Nikdy jsem nebyla nějak extra žárlivá. Tyto emoce, pokud jsem je pocítila, jsem vždy dokázala udržet na uzdě. V životě by mne nenapadlo slídit manželovi (nebo komukoli jinému) v mobilu, mejlech, korespondenci apod. A najednou, v mých skoro pětačtyřiceti letech, je všechno jinak a mě přepadla obrovská žárlivost, která mne doslova sžírá dnem i nocí.
Bydlíme ve starším činžovním domě v krásném bytě. Před rokem a půl se na naše patro přistěhovala rozvedená mladá žena s malým dítětem. Není to nějaká vyloženě výstavní a atraktivní krasavice, na první pohled spíš působila mile a velice příjemně. Takový ten sympatický typ.
Dlouhou dobu jsme se v podstatě jen zdravili, občas prohodili pár nezávazných vět. Až před asi půl rokem se situace změnila a sousedka se osmělila. Manžel zrovna přidělával na dveře nový bezpečnostní zámek a ona ho při tom viděla. Hned zavedla řeč, že je šikovný a jak já se mám, že pro ni jako pro osamělou ženu jsou tyhle technické záležitosti problém.
Můj muž, nic zlého netuše, se jí nabídl, že když bude něco potřebovat, může klidně přijít, že s tím nemá problém. Nejprve se zdráhala, že přece nemůže obtěžovat, a dlouho se nic nedělo. A pak to přišlo.
Jednu sobotu dopoledne na nás zvonila celá zoufalá, že jí teče pračka. Strašně se omlouvala, že obtěžuje, ale manžel ji uklidnil, že se nic neděje, a šel. Katastrofu zažehnal, vypil kafíčko a snědl broskvový koláč a od té doby se k nám (tedy spíš k manželovi) začala sousedka chovat velice vstřícně, až familierně.
Její žádosti o pomoc se množily, pokaždé je doprovodila hromadou omluv a rozpaků a můj muž ochotně kmital. Nevadilo mu to. Postupem času neuplynul týden, aby se u sousedky nezastavil, a doba, kterou u ní tráví, se podezřele prodlužuje.
Začalo mi to být nepříjemné a nahodila jsem řeč. Sdělila jsem mu, že se mi její čím dál častější žádosti o sousedskou výpomoc začínají zajídat a nemám z toho dobrý pocit. Manžel okamžitě pochopil, kam tím mířím, a se smíchem mne ujistil, že o nic nejde a ať se neplaším.
Jenže ono to pro mne tak jednoduché není. Zjistila jsem, že ti dva už si tykají a šestiletá sousedčina dcerka říká mému manželovi strejdo. Už i naše dospívající děti si všimly, že je táta nějaký jiný a jeho odchody k sousedce celkem nejapně komentují. Když však řeknu něco já, jsem ze strany mého muže označena za žárlivou a hloupou, jelikož on nic špatného nedělá.
Připadám si jako blbec. Respektive mám dojem, že ze mne někdo toho blbce dělá, a není mi tak vůbec dobře. Nechci nějak ohrozit svou rodinu, dosud jsem s manželem žili spokojeně. On mi však pokaždé, když začnu mít vůči jeho kontaktu se sousedkou nějaké připomínky, sdělí, že s tím mám okamžitě přestat, nebo začne skutečně dělat něco, aby byla moje žárlivost opodstatněná. Už jsem i přemýšlela, že si promluvím s ní, ale nějak nevím, co bych jí vlastně měla říct. Přece nebudu cizí ženskou prosit, aby nechala mého muže na pokoji, takhle se tedy opravdu ponížit nechci.
Co byste dělaly na mém místě?
19.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 141 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sousedka svádí mého manžela
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Hezký teorie, ale realita je bohužel taková, že muž v solidním věku, schopný a ochotný se starat o rodinu, je nedostakové zboží a není divu, že zbylé dámy loví v cizích vodách.
Tady není důležité, co by dělal můj vlastní manžel. Podstata věci je v tom, že rady v moderních ženských časopisech o tom, jak hrdě přenechat manžela další v pořadí fungují - taky máme 50% rozvodovost a já nevidím nic zvláštního, když už některou ta smůla v podobě sousedky potká, aby zabojovala a s klidem zapojila všechny prostředky, které vedou k cíli.
kareta: chlapa za každou cenu? No toho mýho klidně za každou cenu a žádná není dost vysoká. Cizího ani ne, to je pravda.
mashanka: když couvneš z pozic bez boje, prostě jí ho přenecháváš, co na tom nechápeš?
.jpg)
Žádost sousedky o pomoc není nic špatného, navíc, když se sám nabídl. Ideální reakci bych si představovala asi takto : Ano, paní Vomáčková, není problém. Co kdybychom k vám se ženou zítra večer přišli, vy si spolu dáte kafíčko, poklábosíte a já to mezitím opravím.
Asi tak by reagoval můj muž
Jinak, o úctu se nežádá - ta se totiž nedá vyžádat ani nařídit. Buď je přirozeně a od začátku nebo není.
Já myslím, že když je chlap někde jako rovnocenný partner a ne jako trofej jelena a ví, že je tam dobrovolně, protože sám chce a protože měl to štěstí, že jeho žena si vybrala mezi všemi právě jeho, nikam se nepohrne.
Takže bych milé dámy začala od sebe. pokud má pocit, že byste bez něj měly prázdný gauč, je chyba v tom, v ničem jiném
jak přenechávat, tomu nerozumím - je to snad háčkovaný ubrus po babičce ?
Grainne: já raději volnej gauč pro někoho jiného než na něm chlapa za každou cenu
Grainne: chlap není ryba nebo kořist proboha!
No jo, když já jsem svému manželovi včas vštípila, že pokud si žádá mé úcty, žádám já totéž od něj.
Ono je děsně moderní býti benevoletntní, akorát potom zůstanou oči pro pláč, protože zmíněná sousedka sice žádnou sebeúctou netrpí, zato má v tomto příběhu výrazně navrch.
Já totiž nevidím žádný důvod svého manžele někomu přenechávat, ani hrdě a bez boje, ani jinak.
To už někde byla zmínka, že my, postarší ženštiny nemáme lovit v mladých vodách, co potom na ty mladé kočky zbude? Upřímně? To je jejich problém.
Osobně bych jí tedy s klidem narazila malý hrnec na velkou hlavu, ale to nezmiňuju v souvislosti s radami pro někoho jiného. Tahle ženská pseudohrdost a prázdnej gauč - to fakt není můj styl.
kareto, taky zírám. Nevím, co si to vzaly, jejich muže neznám, ale já bych asi na jejich místě byla spíš naštvaná na sebe, že jsem si vzala nesvéprávného, nemyslícího živočicha, který nedokáže ovládnout ani svoje pudy, natož, aby odhalil případné postranní úmysly nějaké nadržené slepice.
Holky, kvůli pochvale za opravenou prčku od sousedky se z domova k ní přece neochází, pro Krista pána - jedině snad, kdybych "měl" za ženu otravnou stíhačku
PEGG: a co jsou chlapi zač?
Jaký šel, takovou potkal...nebo ne?
.jpeg)
kareta - 19.4.2010 19:43 - buď ráda, že máš lepší zkušenosti. Většina z nás bohužel ví,co jsou chlapi zač. I když ono to na ženské asi platí taky, takže si nemáme co vyčítat.
a každá výjimka je vzácnost.
já docela zírám, jak se tu ženy k mužům chovají....bez respektu, důvěry, jako hlídací psi...
Grainne mi vnukla myšlenku, já bych s manželem příště poslala jednoho nebo raději dva výrostky,ať mu jako pomůžou. A nebo bych opravdu,jak radí holky, vzala flašku vína a šla s manželem. S tím,že když si oni dva tykají,že ty chceš taky a že když si rozumí s manželem,bude si s tebou taky,protože jste spřízněné duše a ve všem si báječně rozumíte
Minimálně zjistíš, jak se oba tváří a bude ti jasněji, ale možná taky hůř. Ale nejhorší je ta nevědomost a pouhé dohady. 
Grainne: Jo. Požádat dospívající děti, aby daly pozor na tatínka. To je takové dno sebeúcty, které musí být pozásluze odměněno odchodem toho chlapa. Kamkoliv jinam.
A jak tu holky řekly, pokud ti dva budou chtít mít spolu techtle i mechtle, nezabráníš tomu, kdyby ses rozkrájela. Snad je pro Tebe lepší, když je to sousedka, kterou máš u nosu, než kolegyně z práce, kterou vůbec neznáš! No a jestli už tím fakt trpíš až tak moc, nezbyde Ti než se uchýlit ke lsti. Možná se v Tvém okolí vyskytuje mladší příbuzný, kolega, kamarád, kterého bys nějak nenápadně seznámila se sousedkou a který by mohl nějaký čas předstírat, že by se rád podílel na opravách v jejím bytě a nejen to. Není to asi moc férové, ale co Ti zbyde...
