Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Sofffie: můj manžel po prvním zásahu do oka tyto nápady opustil a počkal si až to laktační šílenství opadne
.jpg)
..a koho napadlo, že vyprahlé matičky utiší žízeň hnusným, přeslazeným čajem 
vždycky jsem to po odchodu sester vylila do umyvadla a došla si pro studený hořký čaj a nebo studené mléko.
.jpeg)
Sofffie - 
ty jsi číslo
mam-ča: V roce 85 jsem byla vděčná i za ten kruh. V té době jsem si doma šila i košilky - v obchodech nebyly.
Já věděla, proč nemám děti. A kdybych je náhodou někdy měla, tak chci strávit poslední měsíc těhotenství (možná víc) v narkóze a po porodu odevzdat děti do ústavní péče, aby mi je vrátili až v osmnácti letech pečlivě vychované a vzdělané 
Markýza: no můj manžel to chtěl in natura, tak to holt schytal 
plavací kruh jsem taky dostala, ale nějak jsem ho nepotřebovala, takže ležel zabalený až do doby, kdy ho využili kluci
bohunka: to jsem taky nechápala - první den po porodu k obědu fazulnica, rizoto s hráškem a zelný salát pak mi přinesli z domu jahody se smetanou a sestra je chtěla zabavit, že jako kojící matka takové jídlo nesmím, tak jsem jí škatulku s jahodama vytrhla z ruky a řekla jsem, že když to dítě přežije bez újmy na zdraví oběd, jimi naservírovaný, tak ty jahody přežije taky - a měla jsem pravdu, přežil
bohunka: Existuje i gumový kruh jako zdravotní pomůcka pro majitele hemeroidů. Plavat by se na něm taky dalo, ale je plošší, a pro maminy po porodu úplně bezva.
Sofffie: to ne, to jsem sexovala jak v emerickém filmu - v podprdě, ještě vycpané dvěma až třemi látkovými plenami - a ještě v přiléhavém nátělníku, aby tu podprdu udržel na místě
já jsem i tak víc než obdařená a takhle vycpaná a nateklá mlíkem jsem mohla směle konkurovat i Dolly Buster , když jsem někam šla tak šly prva kozy a pak teprve já
Petruša: Nejhezčí dárek od manžela po porodu - plavací kruh. Sice se divil a chtěl koupit vestu ( i na ni prý je ale čas .. ). Nakonec koupil podle rady sestřičky ten kruh a na něm se tak hezky sedělo... !
Sofffie: No já poprvé rodila v takové vesnické porodnici a tam do nás 10 dnů hustili co baštit a čemu se vyhnout- kvůli prdíkům. Doma jsem po prvním porušení těch pravidel a prvním záchvatu prdíků přišla k rozumu a půl roku jsem jedla "jaloviny". Když mi po třetím porodu přinesli maso a kapustu a já odmítla, tak jsem rázem byla za mlsnou a madam co si myslí že je v Alcronu. Takže celé patro se nevyspalo, protože matky se nacpaly kapustou..... Zřejmě nikdo nikdy neslyšel o potravinách pro kojící matky nevhodných....Stejně to bylo s učením kojení - kdybych tam nebyla já stará matka, tak to ty holky nikdo nenaučil - zřejmě je moderní řídit se pudem a učit se metodou pokus-omyl. Ne, není všechno nové super.
.jpg)
já taky nechápu jak někdo po porodu sedí - u prvního syna jsem sipořádně nesedla celý šestinedělí, u druhýho to bylolepší, asi tak dva tři týdny. ALe problémy po porodech mam doteď a asi mít budu napořád
Vikina: do dvou let vstával 5x za noc...to máš ještě dobrý, ten můj první vstával od 4 měsíců do dvou let i 12x a pak se to do čtyř ustálilo tak na 4x 
no a kojenej nebyl ani jeden, u prvního jsem to vzdala, s velkým breken nad sebou jako špatnou matkou, po 10 dnech co jsme se snažili a já ut oho brečela bolestí a on to cítil a nechtěl se přisávat
druhej dostal flašku za tři dny když hodně zhubl a ačkoli tahal jak divej,t ak nevytáhl vůbec nic (ale už jsem nebrečela, ani mi to nijak nevadilo). Oba jsou zdraví, takže zjevně to nijak neublížilo ani jim
Pánbůh zaplať za "bečárnu" ! Totalitní porodnice měla jednu výhodu, a to, že matky po porodu měly šanci se celých 10 dní vyspat, protože děti jim vozily sestřičky jen na kojení. Myslím, že to těm dětem nezpůsobilo žádnou psychickou újmu.
První dítko jsem měla průměrně tabulkové, přiměřeně uřvané a dobře prospívající.
Za dva roky poté jsem si užila bonbónek s nedonošenými dvojčaty, protože najednou bylo všechno jinak, a předchozí zkušenosti byly skoro k ničemu.
Pacholíci byli hubení a vypadali jako stažený králík, takže jejich požadavky - krmení každé tři hodiny, i v noci, jsem plnila beze zbytku. Hned jak se ozval první hladovec, startovala jsem, než mi vzbudí staršího potomka a zbytek rodiny. Přebalit, nakrmit, odříhnout...a mezitím se ohřívala druhá flaška se Sunarem, tak ještě druhé kolo. Takhle to šlo cca do roka a půl. V závěru už jsem stíhala nakrmit dva kousky, vč. nutného servisu za 45 minut. A pak honem zase na dvě hodinky usnout.
Přes den jsme cvičili Vojtovu metodu, běhali po rehabilitacích, a bojovali s dalšími četnými neduhy způsobenými nezralostí.
Dneska jsem vysmátá, a nechápu, jak se někdo může hroutit z jednoho zdravého dítěte.
Markýza: hele a nejlepší je prasklá cisterna při sexu, to byl manžel jak pod sprchou
