Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
bohunka: jo, to mě taky fascinovalo, jak nás v porodnici cpali samýma prdopudnýma blafama 
Xantipa: Naprosto souhlasím. Moje porody 85,87 - děti vozili jen na kojení, domů jsem šla až když jsem byla schopná se postarat o sebe i dítě ( 10 dní a týden ) . Třetí porod 1995, 3 matky a 3 uřvanci na pokoji, domů jsem jela po 4 dnech - hladová ( neboť nás krmili kapustou, hráchem a čočkovou polívkou - navíc byly svátky - k večeři suchý rohlík ). Strávit tam ještě jeden den, tak jsem nevyspáním a hladem přišla o mlíko. Ale všechno bylo podle nejmodernějších trendů. Že to bylo na ho..., to si nikdo netroufl ani pošeptat, natož říci nahlas. A dostatečně se vyspat - sen a letité přání.
.jpg)
Markýza: prasklá cisterna 
.jpg)
Vikina: 
já už po prvním - po povinné hodině s pytlíkem písku na břiše jsem vyměnila fasované vložky za čisté a odpochodovala na přidělěný pokoj, kde jsem vzala čosté prádlo a šla do sprchy - rodila jsem v červenci, který byl asi jako letošní - pětatřicet ve stínu - takže jsem sprchu fakt potřebovala nehledě na jiné, když pro mne přišla na pokoj sestra, že mi pomůže do sprchy, už jsem si hověla v posteli a pokračovala ve čtení, přerušeném porodemprvní noc si malého nechali na novorozeneckém a pak už jsme byli spolu, kojila jsem bez problémů i když jediná protivná sestra, která měla na starosti právě naučit kojení, se snažila o opak. Malý spal tři-čtyři hodiny v kuse, po šestinedělí přes den moc ne, to byl zvědavý a chtěl všechno vidět, ale večer bez problémů. U mladšího to bylo zrovna tak - jen sestra na porodním si mě pamatovala, tak si mě hlídala abych jí neprchla do sprchy sama
Zánět prsu jsem měla taky, ale že by to byla nějaká hrůza
naštěstí mně rychle zabírají antibiotika, takže čtyřicítky horečky jsem měla jeden den.
A ke kojení, oba synáčky mám narozenév létě, ted ten mladší je hodně pozdní jaro, takže já spíš ZÁVIDĚLA nekojícím matkám flašky s mlíkem a NETEKOUCÍ PRSA, kamarádka, se kterou jsme se střídali v porodnici, chodila přes léto na koupaliště i s miminem, mlíko si vozila ve flašce a v klidu se v bikinách opalovala, a já chodila maximálně pod sprchu a pravidelně cpala do podprsenky další suché pleny - já měla mále větší spotřebum než mladý
. Naštěstí se to koncem třetího měsíce ustálilo jinak bych chodila jak prasklá cisterna snad ještě teď
.gif)
Xantipa: naprostý souhlas. A znám i jednu osvícenou dětskou doktorku, která hlásala, že je potřeba, aby si maminka po porodu aspoň 2 dny odpočinula a tudíž bylo dítko alespoň na noc u sestřiček.
Moc hezky napsané a ještě vtipně
Jsem ráda, že se najdou i maminky, které přiznají problém s kojením, protože mně to taky přijde na palici, když se šestinedělky stresují díky masáži laktační ligy. Sice jsem s kojením neměla žádné problémy, ale chápu, že to může být pro někoho velký problém a neznamená, že nekojící matka = krkavčí matka. Dříve se termín supermatka nepoužíval, ale vždycky byly maminy, které nad ostatními pociťovaly morální převahu kvůli přehnané péči o dítě a domácnost.
Moc se mi líbil i popis zdravotnického personálu - velmi výstižné.
.jpg)
tak nevím, když tu řeknu, že jsem po třetím porodu po necelé hodině, kdy mě nechávali "odležet" na sále, jsem požádala o čisté prádlo, hupla z lehátka, převlékla se a sama odešla na pokoj(a cestou jsem se stihla zvážit), budu vypadat jako neskutečný otrlec a po dvou pohodových mimi, spících od dvou měsíců celou noc, jsem nafasovala synáčka, který do dvou let vstával 5x za noc a tu noc, kdy poprvé spal až do rána, jsem se budila v pravidelných intervalech a zjišťovala, zda žije
Xantipa: dle pediatrů, gynekologové z toho nejásají
1:1 syn byl vzorné a spavé dítě a dcera byla uřvaná potvora....
ze syna je výlupek a dcera vzorná a hodná.... tak si vyber 
Všechny jste perfektní, já snad jsem taky vše v mezích zvládala. Jen 1 věc mi nejde na rozum. 1. porod v dávných časech, mimi jen na kojení a pomazlit se. Dle mne ok. 2. porod 1993- dítě s matkou na pokoji, přebalovat, koupat, ve volných chvílích jsme všechny maminky skládaly pleny. Nepochopím, doma po příjezdu další zápřah, byla jsem vycucaná jako citron. S radostí bych zopakovala 1.variantu, ale matka, která hned po porodu nechce miminko u sebe je špatná matka. Dle odborníků.
Linda: taky nechápu, jak si někdo může po porodu SEDNOUT, rychle přecházet ze sedu do lehu a opačně, chodit s nohama u sebe, apod. 
.jpg)
Oproti tem 9 mesícu predtím byl porod brnkacka, 10 dní pred térmínem, ve dve v noci praskla voda, kolem sedmé zacaly stahy a holka se narodila v 11.15. Nebýt tech asi 40 stehu (jí vynechávalo srdícko a me klesal tlak a nejak se ven dostat musela , nejlépe RYCHLE) tak by to slo. Kojení: já to zvládla, ale dceri jsem nechutnala, kidne si nechala zlít celý oblicej a pusu neotevrela jo jo tvrdohlavý býk. A jak jsem psala vcera s tlakem umírajícího a novorozencem, který se odmítal prisát, jsem sla domu 24 hodin po porodu. Týden po porodu prijela moje máti a pronelsa historickou vetu: "ta cersve natrená zed má lepsí barvu nez ty holka" - zed byla krídove bílá. Kojení jsem zbabela vzdala, protoze jsem ztrávila hodinu premlouváním dítete k napití, dalsí pulhodinu holka prorvala, pak to co jsem do ní pracne narvala vyzvracela (patricne smradlavé), já uklidila, sla se omýt a mohla jsem zacít opet kojit. Aspon tak si to predstavovala zdr. sestra, která nás chodila navstevovat. Pravda jenom díky ní jsem se nezcvokla a kdyz i ona povolila a napsala umelé mléko div jsem jí nelíbala. Jo a zánet a 41-42stupnový horecky to byla taky lahudka.Ne ze by dcera byla z flasky nadsená, ale aspon jí mohla krmit máti nebo manzel a já spát dýl jak 5 minut. Dcera potrebu spánku nemela, zato jejího hlasového projevu si uzilo celé sídliste. Kolik síly je ve 3kg zivé váhy to by clovek nerekl.
PS. jeste dneska po 16 letech padám smíchem u filmu, kde si matka - nejlépe prvorodicka - po porodu SEDNE a jen tak ledabyle prilozí díte k prsu, ono se hned chytne a behem pár vterin nasytí .
PS2: a dobrá rada nakonec: jestli predemnou nekdo zacne vychvalovat kojení a popisovat jaká je to slast tak prosím o zaslání buchet a pilníku do vezení, nebot dotycný to neprezije!!!!
Libushe+3: krásné děti.
.gif)
To jsem se po ránu zasmála, díky za pobavení:-) děti mám tři, nejmenší je ještě mimi...jsou děsní, rozmazlení a jako miminka se furt chtěli-chtějí chovat kojit a tak...neměnila bych :-) ačkoliv...
.JPG)
Helena - měla jsem naprosto totéž - odsávačka a zase odsávačka. A do toho masáž, jak to nemám vzdávat, že malý se naučí ode mne pít...
Příště radši sunarové dítko, ale v klidu.
