Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kotě: Jo, masáž laktační ligou a časopisy pro maminky byla na 
. Náš malej taky řval a řval a řval a pak se ukázalo, že po 20 min. kojení pod dozorem MUDry nepřibral ani gram (byť jsem mlíka měla jak pro čtyřčata). Takže pod vlivem výše zmíněného jsem zakoupila odsávačku a celé dny jen dojila a krmila a vyvařovala a zase dojila. Takže jsem denně "chovala" několik hodin odsávačku a na dítko mi ani nezbýval čas.
Teď už bych to dělala úplně jinak - Sunar to jistí a radši bych chovala miminko.
.JPG)
No, ta masáž na netu, v knížkách a televizi dělá své.
Celebrity, které hlásají, že jakmile se staly matkami, zažili obrovskou euforii, ze které dosud nevyšly - ač jejich dítě navštěvuje první třídu základní školy...
Jak zvládají být skvělými matkami, manželkami, milenkami a hospodyněmi. Všechno je krásné, úžasné, skvělé, samy vypadají skvěle, všechno je v růžovém obláčku.
Kojení je naprosto přirozená věc, to jen neschopné ženské v něm hledají problémy. Atd. atd...
A potom si ženská, která byť porodí "normálně", ale cítí se "normálně" unavená a prvních pár dnů nezvládá všechno úplně levou zadní, připadá neschopná.
U mě naštěstí po šestinedělí, až se zklidnila hormonální bouře začalo všechno nabývat veselejších tonů. 
.jpg)
Ale jo, měla jsou hodné a spavé děti a vzhledem k tomu, že při obou jsem byla schopná odkojit ještě asi další dvě děti, tak nebyl problém ani s jídlem - zásoba byla neustále "při ruce" v odpovídající teplotě a řečeno pohádkově "co hrdlo ráčilo"
.gif)
A zda se, ze to prezily v pohode:-) a ja se alespon neslozila:-)
Soffie, me prvni dite bylo nejhorsi, vdecim svemu manzelovi, ze s nim spal prvnich 6 mesicu, jinak uz tu nejsem.
Jako macecha se nestydim priznat, ze jsem nekojila jedine sve dite, vsechny vyrostly na jednorazovkach a obchodovych sklenickach a s krmenim pro batolata. Stydim se za to? Ne....byl to pro me pud sebezachovy, bylo toho na me moc. A dodnes stale se klanim
supermatkam co maji denne pro dite domaci varene zdrave jidlo, odkojily nekolik deti a jeste si udelaly u toho online skolu.
(Pravdepodobne mely podporu a pomocnou ruku rodiny.)
Zapomněla jsem dodat, že jako matka jsem též zcela průměrná, takže si s mýma dětma dokonale vyhovujeme.
Moje děti byly tak nějak průměrné. Ani příšerné, ani andělské, prostě tak nějak průměrně řvaly, průměrně jedly, průměrně přibíraly, průměrně trpěly na prdíky, průměrně jsem se (ne)vyspala... opravdový stres jsem zažila jen u prvního syna díky obrovským problémům s kojením, byla jsem taky hloupá prvorodička idealistka a kvůli své umanutosti a masírce laktační ligy (kojit může každá! 
) jsem ho nechala málem umřít hladem.
Jakmile jsme přešli na flašku, nebylo už co řešit a všechno se vrátilo do svých průměrných kolejí. Druhý syn byl opět zcela průměrný a díky tomu, že tentokrát jsem měla i to kojení totálně na háku,
nebyl stres vůbec žádný. 
Tak už můžeš začít s okusováním...Já měla obě holky úžasné. Sice ta starší do 6.týdnů v noci byla vzhůru a přes den spala, ale neplakala, jen koukala.Takže při rozsvícené lampičce jsem spala.Po 6.týdnech se to obrátilo a spinkala v noci.
Obě dvě holky spaly dobře, nebyly problémy. Rodiče manžela i moji, kteří navíc bydleli daleko, chodili do zaměstnání, takže jsem byla ne všechno sama. Ale ani jsem nechtěla, aby mně někdo pomáhal, kromě manžela samozřejmě.V prvním šestinedělí jsem chytla nějakou otravu z banánů s vysokou horečkou, tak manžel dostal OČR na dobu nezbytně nutnou a staral se o malou.Ale jinak bez problémů a při druhé dceři už to byla brnkačka.
