Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
.jpg)
Asi bych potřebovala slyšet, že nejsem jediná, kdo něco takového prožívá. Vím, že to, co cítím, je špatně, proto o tom naživo s nikým nemluvím. Ale takhle anonymně se svěřit mi nevadí, možná tu mezi vámi bude některá stejně, jako já.
Jde o to, že jsem těhotná, čekám druhé dítě. Odjakživa jsem si přála mít jednou dceru. Když jsem otěhotněla poprvé, byla jsem až chorobně upnutá na to, aby se mi narodila holčička. Když mi doktor na ultrazvuku řekl, že vidí chlapečka, jen těžko jsem skrývala zklamání. Byla to pro mne opravdu rána, chvíli snad jakoby se mi zhroutil svět. Naštěstí to za pár dní přešlo a já se začala na chlapečka těšit a utěšovala se, že podruhé se holčička povede. Syna, kterému jsou teď tři roky velmi miluji a nedala bych ho za celý svět.
Když jsem před půl rokem otěhotněla podruhé, opět jsem si moc přála dcerku. Chodila jsem po obchodech a okukovala holčičí věci a celkově jsem o miminku v bříšku přemýšlela jako o holčičce, i jsem ně něj jako na holčičku mluvila. No a pak se scénář opakoval. Při velkém ultrazvuku jsem se dozvěděla, že je tam opět chlapeček. Tentokrát jsem se neovládla a rozbrečela se rovnou v ordinaci.
Už je to skoro tři týdny a já s tím pořád nejsem srovnaná. Uvědomuju si, že to miminko v mém břiše za nic nemůže a nezaslouží si, jak o něm smýšlím, ale je to silnější než já. Třetí dítě mít nebudeme, to vím jistě a je mi jasné, že se mé vytoužené holčičky nedočkám. S narozením prvního kluka jsem se vyrovnala v pohodě, je to moje zlatíčko, ale neumím si představit, že stejně tak budu milovat i toho druhého.
Je mi z toho všeho a taky ze mne samotné na nic. Obviňuju se, že jsem špatná máma, že bych přece měla být ráda, že je dítě zdravé a správně prospívá a já se zabývám tím, že nemá to „správné“ pohlaví.
Manžel ani nikdo z okolí o mých pocitech neví, v životě bych nahlas nikomu nic takového neřekla. Utěšuju se, že to přejde, že si zvyknu a toho druhého kloučka budu milovat stejně jako toho prvního. Jen si to zatím neumím představit a jsem z toho zmatená.
Jsou moje pocity normální, nebo bych měla vyhledat nějakého odborníka? Zažívala během svého těhotenství některá z vás něco podobného? A přešlo to a zlepšilo se to zároveň s narozením dítěte?
7.8.2013 Rubrika: | Komentářů 143 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Ja bych rekla, ze hormony na konci tehotenstvi a po porodu to vyresi za tebe. Sama jsem z prvniho tehotenstvi nemela radost, prislo vice nez nevhod, ale nejak jsme prezili, jinak to ani dneska po letech nazvat nemuzu. Mozna ze vsechno spatny je pro neco dobry. Dcera me prevychoval k obrazu svymu a taky diky ni jsme usla obrovsky kus cesty. Mozna kdybych tenkrat sla na potrat tak bych dneska nebyla tam kde jsem 
. Druhy tehotenstvi jsem povazovala za ranu pod pas a kdyby me manzel nehlidal tak jsem na potrat sla, proste druhy dite do toho masakru v jakym jsem zila neprichazelo podle me v uvahu. A vidis holka se opet narodila a nejak jsem to zvladli. Zaplat pambu za hormony, ale zacaly pracovat az nekdy v 7-8 mesici, do ty doby jsme se potapela nekde mezi nenavisti k sobe, k manzelovi, ke svetu a dite rozhodne nechtela.
PS: po tom co jsem si uzila a vidim kolem sebe prat si touzebne holcicku muze jenom masochista 
Přeháníš, holka!! Být tebou, hluboce se zamyslím. Máme v rodině taky takový případ. Švagrová si tolik přála holku, že druhého syna vychovávala skoro jak dceru - přehnané fintění, čistota, přecitlivělost - až se z něj stal gay (možná k tomu měl trochu sklon, ale ona má na tom hlavní podíl). Vzpamatuj se, všechny děti jsou fajn, a když se narodí zdravé, je to dvojnásobná výhra.
Víš,také jsem si přála první holčičku,Pavlínku,ale byl to kluk ,druhé těhotenství jsem se upnula na to,že to bude konečně vytoužená Pavlínka ,tenk rát ještě ultrazvuky nebyli,.......koupila jsem si růžové dupačky ,těhotenství jsem prožívala jinak,no a když se narodil druhý syn,byla jsem tak zklamaná...............až když mi jej dali k posteli začala jsem jej milovat.Dnes jsem štastná,protže mám báječné syny,dnes již dospělé muže,hodné,pracovité. Díky,že mi svět dal tyto syny .......Uvidíš že jej budeš milovat ,
Budeš ho milovat...a jak!!! 
uvidíš!!! já tedy mám už velikou dceru,ale při čekání třetího dítka jsem si taky hooodně přála Žofinku...doma lítal 3letý Max a pan doktor mi při UTZ dal naději....hahaha trvala tak 3 minuty a povídá..""ba ne,je tam,a jaký kus"" a bylo vymalováno..kluk jak buk-vykouknul a věděla,že je můj šmudlík a tetelila jsem se blahem
,škoda jen,že máme problém a tak si smutníme...ráno vyrážíme směr nemocnice na velké vyšetření a všichni se modlíme aby aby.....uááááá co já bych všechno dala za jeho zdraví...proto odhoď ""černé"myšlenky a šupajdi koupit nějaké pěkné oblečky do porodky a teš se na synáčka!! neřeš holka kluk.....dítě je dar...neboj,kluky zmákneš a budeš supe mama!!!!
Víš co? Raduj se. Čekáš miminko. A věř, že bude zdravé a šikulaté. A bude to správný bráška. A i když teď si myslíš, že více dětí mít nebudeš, všechno se může změnit. A také přijít ta vytoužená holčička. A právě ona by mohla být šťastná, že že má dva skvělé ochránce.
... nejprve se mi narodil syn, čekali jsme druhé ... a opět syn. A můj muž už dva krát chtěl dceru. Ale já chtěla dva kluky. A neplánovala jsem více dětí. No vidíš a pak přišla i dcera. Holka jak má být! V kočárku vozila auto, zatímco starší bráška spal s panenkou a ten nejstarší svého času nosil růžové klips-naušničky. A dnes jsou rádi, že se všichni mají ... pomáhají si, nadávají si, vzájemně se chrání, "kontrolují" lásky ...
Netrap se tím, co je teď, protože zklamání je jen chvilkové. Ještě netušíš, co všechno Tě v životě čeká. Neodříkej se, přijmi to. Nebraň štěstí a lásce, která k Tobě přichází. 
Verera: 
asi tak
chudák holčička....
no...jednak 100% je jen z plodové vody...jinak...
a za druhé
asi to tak má být...člověk kolikrát netuší, co jednou pro něj bude dobré
tak sraz paty a ber život, jak jde...
Ale jo, budeš ho mít ráda stejně jako prvního, teď se to špatně představuje, ale až ho uvidíš, možná se budeš divit, že sis mohla myslet něco jiného.
A možná je to takhle lepší, možná to tak život zařídil, protože jsi nezdravě upnutá na dceru a snažila by ses ji vecpat do svých dlouholetých představ, což by pro ni nemuselo být vůbec dobré. Kluci budou mít větší volnost a nebudou tak rozmazlovaní.
