Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
mě se tam líbilo jak co. ALe dr co byl u porodu byl neskutečnej kretén,d ětská doktorka kráva a jedna sestra taky. Jinak milej personál 
A byli tam dva krásný doktoři (jeden černoch) že jsem se až styděla když ten hezčí z nich, bílej, chtěl ukázat prsa (hnisaly mi), tak jsem byla rudá až na prdeli
.gif)
Petruša: Aha, tak mě se tam líbilo hlavně že byl klid a nikdo neotravoval, rodila jsem si s mužem celou noc sama. Ale je fakt že ten zánět mi způsobili oni, ovšem teď už nedokážu,že sekundární neplodnost .- neprůchodnost,je jejich vina 
A holt už jsem se jinam nedostala,aby mi jizvu opravili..taktéž, představa, že mi to tam znovu rozřežou mě naprosto děsí 
Snapeová: 
Moje dcera nechce ani sourozence a už ani psa..prej tři 
stačej
.jpg)
Asi patřím mezi maminky, kterým je co závidět. Ač mi lékaři prorokovali podle gen. testů obě děti postižené, tak jsou obě zdravé jako řípy :-) První porod trval sice 48 hodin, ale nebyl nějak extra bolestivý. Narodila se krásná holčička, sice maličko menší, ale celé noci prospala.
Po 4 letech sem po 10 hodinovém snažení porodila obříka. Synek měl skoro 4 kila. Celé noci prospal.
Za nic bych je nevyměnila, ale díky bohu dalšího sourozence nechtějí. Prý kdyby jako byl třeba pes
tak délku porodů jsem taky měla celkem ok. Nejdřív necelých 7h a pak 3 (v tom ale bylo hodinu talčení)
Ale no tak, su aj skvele porody, nas krpec sa narodil za 2,5 hodiny kontrakcii, v porodnici 34 minut, na tri zatlacenia, taka pohoda, ze si to mozno dame zas Starsej sestricke to trvalo tiez len 4 hodiny... takze ak to tak pocitam, tretie "raz" budeme rodit doma
Maly ma dnes tri mesiace, od zaciatku sa budi 1-2x za noc, neplace, je uzasny... su aj take deti 
.jpeg)
Sofffie, Johanka74 holky to mi nedělejte, jak se tady rozplýváte nad vůní těch miminek,tak jsem se přistihla, že by se mi docela líbilo nějaké to vnoučátko.
Ale syn(26) nechce o ženění ani slyšet a dcera(16) je ještě malá.
první dvě děti jsem rodila za totáče - raději nebudu popisovat - 1 dcera strašněj jedlíksnědla by snad i mně takže po dvou měsících už byl sunar, syn vypil 10 ml a půl litru vyblindil - prostě bylo to všude vydrželi jsme šestinedělí a byl sunar. Další dvě děti užteď porod byl fajnový oproti předchozím jen že syn měl 4kg a já 157cm takže trošku velký na mou pánev a tak si jí roztáhnul pouhých 20 cm při porodu. Myslela jsem že mně roztrhne kyčle, ale přežila jsem. Kojen do dvou let kdy mi po kojení zůstaly na hrudi viset dva vyfouklé pytlíky. Dcera v mých 40 letech - to si vychutnávám jen se jí nechtělo a nechce stále jíst. Kojily jsme 2 roky, ale takové to tak já si tedy cucnu když chceš. Takže mi po kojení zůstávaly nalité prsy až to bolelo. Jsou jí tři roky a jídlo jí nutíme, aby při její aktivitě nebyla podviživená a nepřišla sociálka a nesebrala nám jí. 
.jpg)
Johanka74: nevěř tomu, že děti vědí, kdy ven - přesvědčovala jsem mudr, že jsem o tři neděle déle těhotná, než si oni myslí - né, doktor si postavil hlavu, že budu mít abnormálně velké dítě, nebo dvojčata a termín, že je správný. Porodila jsem o víc než 14 dní přenošené dítě ze zkažené plodovky, s nehtama jako drákula, které se z té vody loupala kůže jak nové brambory, jó a to "abnormálně velké dítě" vážilo 2.80
no a ještě se přidám k zácpě a nadšení z hovínek,i to mám s prvním synem za sebou
Johanko74 když jsem četla ten tvůj přízúěvek o jizvě apod., tak mi to nedošlo, ale stačil tvůj další přízpěvek, resp. ta část "na Bulovce" a bylo mi jasno...tam se narodil můj první syn a dodneška Bulovku nesnášim 
Při druhém porodu v Neratovicích mispravili co na Bulovce zkazili, ale i tak jsem ještě dva měsíce po porodu byla na operaci a na plastiku mě chtěli hnát taky. Ovšempředstava opětovného řezání nebo čeho a šití... 
evropka: a za uchem 
Linda: máš pravdu, můj syn nezvracel za svůj život nikdy, ani když je mu hodně špatně. On si tak vážil každého hltu mlíka, že se ho nevzdal za žádnou cenu ani malým ublinknutím
.jpg)
evropka: Sofffie: vám ty vase vonávý miminka asi moc nezvracely co? takový materský nebo umelý mlíko po hodine, dvou v zaludku a kazdý 3 hodiny to smrdí nejenom dítko, ale celá domácnost . S odstupem casu se divím ,ze jsme to tenkra´t vsichni 3 prezili ve zdraví, kdyz pro nic jinýho tak pro první pulrok se starsí dcerou se musím pred vikingem 
.jpg)
Sofffie: Johanka74: jj holky,takové štěstí nám jednorázovka neumožnís tou zácpou ....to taky znám,na každé hovínko se seběhla celá rodina a koukala jako na zázrak
vůně miminek je nej za krčkem
evropka: Chápu..já děsně ráda žehlila plíny, to mě vysloveně bavilo..snad bych to i dělala jako brigádu,ale kdo má dneska látkový plenky 
A ta vůně mýdlovýho prášku a čistýho miminka..
