Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
V době druhého termínu porodu mě zaskočila skutečnost, že se mému dítku nechce vůbec ven a že musí být násilím vyhnáno, aby při příštím pohybu neprovedlo útlé matce vnitřní harakiri stále sílící patičkou. Nastoupila jsem tedy do porodnice a hned na příjmu se mi potvrdila pravdivost fámy o tom, že zdravotní sestry i lékaře sem vybírají podle výše hladiny sadismu v krvi. Po týdnu jsem byla lehčí o dvě tuny iluzí a o bezmála čtyři a půl kila sakramentsky živé váhy.
Plánovaná supermatka zklamala hned pár dní po porodu, kdy byla z JIPky převezena na normální novorozenecké oddělení. Po první noci s pěti novorozenci mých spolubydlících jsem se sepnutými třesoucími dlaněmi škemrala u vrchní sestry o nadstandardní samotku, ať to stojí co to stojí, a taky jsem jí předvedla utrpení raněného šakala, aby věděla, že můj syn musí i nadále setrvat na sesterském pokoji alespoň přes noc pro neschopnost jeho matky udržet naživu vlastní tělo, natož něco tak křehkého, jako byl ten řvoucí uzlíček.
Takže si supermatka mohla během prvního týdne odškrtnout:
1) jeden naprosto nepřirozený porod plný nedůstojně zbabělých hysterických výstupů (matky, personál byl zcela v klidu), touhy po hromadné vraždě a silného přesvědčení, že žena s více než jedním dítětem je buď enormně 
statečná, nebo naprosto šílená;
2) celotýdenní neschopnost ovládnout vlastní slabost (o svěračích nemluvě) a postarat se o dítě;
3) prohru v krátkém desetiminutovém souboji na téma DUDLÍK NEBUDE (samozřejmě jsem synkovi dudlík vrazila hned, jak ho manžel přinesl, a synek si s neomylnou přesností okamžitě oblíbil ten nejméně ergonomicky zdravotně vytvarovaný, o příšerném designu horní části ani nemluvě);
4) jistotu o absolutní šílenosti autorů knih pro čerstvé matky, zejména v kapitolách „kojení je přirozené a zvládne ho každá žena zcela automaticky“ (ano, můj nádherný syn sice přibýval na váze, ale ne až tak mým přičiněním, jako spíš svou schopností cucat to NIC silou vakuové pumpy typu VE225, navíc nejméně půl hodiny v kuse);
5) zjištění, že vynálezce jednorázových plen by měl dostat Nobelovu cenu a mnou zakoupené ekologické látkové budeme používat příštích deset let jen jako kapesníky.
Po návratu domů z porodnice jsem poznala, že klid naší domácnosti byl jednou provždy ne narušen, ale přímo definitivně v pytli. Můj syn se narodil s hlasovou výbavou, kterou by mu mohla závidět i Eva Urbanová. Svoje hlasivky používal rád, často a velice hlasitě. Neustále se dožadoval kojení, chlácholení, kojení, chování, kojení a kojení. Než skončilo šestinedělí, vážil skoro sedm kilo, já zhubla asi o deset a pod očima se mi natrvalo usadily pandí kruhy. Za trochu spánku bych obětovala levý malíček a za uvaření jakéhokoliv teplého jídla pravý. Abych se trochu povyrazila, seslala na mě příroda dvakrát zánět prsu a já měla poprvé v životě fascinující halucinace z horečky 41,5 stupně Celsia.
Přes to všechno jsem ale věděla, že bych s nikým neměnila ani za zlatý důl a že ten poklad, který občas i na chvíli usnul ve své postýlce, je pravý a nefalšovaný zázrak.
Co vaše šestinedělí? Měly jste hodné a spavé děti? (Zase si okousám palce závistí.)
8.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 142 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Lesk a bída prvorodičky. Jak jsem se nestala supermatkou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Vikina: Néé na Bulovce, tenkrát pokrokové, rooming a porod s mužem, v klídku a konečná fáze v přítmí a tichu, takže jak jí vyndali dali mi jí hned na břicho a ona na nás koukala, tak udiveně 
byla to nádhera, nenutili mi žádný léky, pohoda. Myslím CAP se to jmenovalo, centrum aktivního porodu. Jo a ještě pro prvomatky těhotné bych dodala nestresovat se termínama. Já měla termíny 11. a 15.6. protože naprosto nechtěli slyšet, že jsem otěhotněla 25.den cyklu. No, dcera se narodila den před "vyvoláním", 41+6, 27.6. (udělali 
jsme jí v noci z 26. na 27.9) Nevyvolávat, nestresovat, oni ti haranti sami vědí(většinou) kdy mají jít ven.
Dodneška strašně ráda přebaluju i cizí miminka, jen když mě k nim matky pustí, a pak okusuju patičky, prdím pusou na bříško a tak, nechám si ho rozbalené, dokud dítě nemodrá zimou 
evropka: já nejradši vzpomínám na vůni miminka - taková poslintaná tvářička, když zaschla, ách jo... On mi vůbec můj mrňous voní dodneška, a jakou má pleť - no kam se hrabe hedvábí nebo damašek! Já vím, jsem cvok.
Mně ani nesmrděly pokakaný plínky, měl imrfurt zácpu, takže když ze sebe něco vyplodil, byla jsem šťastná jak blecha
.jpg)
Sofffie: super
já tak na všechno ráda vzpomínám
třeba na vůni vypraných,látkových plen,když jsem je nesla ze šňůry,kam se hrabe chanel no 5
.jpg)
Linda: no mě naštěstí návštěva specialisty nevadí, no a v té porodnici to byla kontrola jen pohledem, díval se, jak se hojí jizva, nešahal - kdyby šahal, tak bych asi splnila to, co jsem mu slibovala při štupování, že jak to zabolí, kopnu ho a bude to jen reflex
.jpg)
Johanka74: člověče, nerodila jsi v Kutné Hoře? Postel jako Kilimandžáro, ovšem uprostřed prolehlá drátěnka zvící jezeraTiticaca , takže dostat se ven chtělo horolezeckou výstroj a šití se ozývá občas i teď (dcerám je 28 a 25 
)
Johanka74: Vysoký postele mají v nemocnici proto, aby se sestřičky nemusely tolik ohýbat.
Mmch, se mi to hodilo po operaci páteře, kdy se do postele nelehá, ale skáče asi jako dříve skok do výšky - valivým způsobem.
.jpeg)
V nadpisu by mělo být varování: "Nevhodné pro nastávající matky - nečíst ani diskuzi!"
První dítě 84 - syn, zážitky z porodnice tu už vylíčily ostatní
jednou mi místo něho přinesly holčičku, ale naštěstí v době,když už jsem si vlastní dítě poznala. Syn řval a nespal do jednoho roku, kojila jsem 4 měsíce,pak jsem znova otěhotněla(neplánovaně,přes Danu) a bylo mi děsně zle, takže jsem ztratila mléko a 15kg na váze Bylo to naprosto šílené období, navíc skončilo špatně,holčička zemřela druhý den po porodu, narodila se v 7 měsících a neměla ani kilo, prostě od samého začátku bylo něco špatně.
V roce 94 se narodila druhá dcera (4,5 měsíce jsem ležela v nemocnici) ale ta mi vynahradila všechna předešlá utrpení,byla ukázkové dítě, ze začátku se budila tak 2x 3x na kojení,ale nalupla se a hned zas spala, byla moc hodná,skoro nebrečela a kojila jsem ji do 3 let, do dnes si to pamatuje a tvrdí,že to bylo sladké a dobré 
a mě to bavilo, měla jsem důvod sedět a nic nedělat
Obě děti mám hodné a dělají mi jen radost
.jpg)
Markýza: jo tuhle chutovku si nastestí Dánové odpoustejí, já byla na gyn. prohlídce az 7 týdnu po porodu u svého obvodáka. Já si vlastne ani nevzpomínám, ze bych v porodnici nejakého mudr vubec videla 
Linda: k čemu by se v porodnici ohýbali? Doteď mám v živé paměti, jak kamarád - tenkrát čerstvě vystudovaný doktor dělal "kolečko" a když šel na vizitu na porodním a zahlídl mě tam na posteli, tak raději zůstal stát u dvěří já si ho všimla až přes kolena mé spolutrpitelky, když mu pan primář říka - kolego pojďte se podívat, takhle se má šít - dívaje se na parádní výšivku, provedenou jím na mé části těla, kterou normálně hned tak někomu neukazuju .
Proč kamarád vypadl z pokoje jak cukrář pan primář pochopil až když nás pak viděl na chodbě, jak si povídáme
mam-ča: zaklenuty v blocich.... Doufam, ze je jen zaklenuty a ze ho v budoucnu "odklinim"....
mam-ča: že jo. A to, že musí dítě brečet, když mu rostou zuby, to je taky pověra, to nebylo ani u jednoho.
Johanka74: aby se páni doktori nemuseli moc ohýbat
A s tou domácností Ti dávám za pravdu, novomatky spete kdykoliv díte spí a na zbytek sveta (a jejich moudra) kaslete z vysoka , aspon prvních pár týdnu
Tak jsem chtěla mlčet abych neštvala, ale po v pohodě porodu v 5hodin ráno jsem si vydupala v 8 dceru k sobě a v poho. Mlíka jsem měla jak kojná (přes prsa místo obvyklých 102 cm bylo 122!!!) Doma jsemdceru furt tahala a všechno jí ukazovala, byla děsně zvědavá, v leže na zádech furt zvedala hlavičku jak želva, tudíž prospala bez keců v noci i 6 hodin, občas i 8. Nepamatuju se na noční vstávání Chodila jsem do ní spíˇšťouchat,abych zjistila,jestli žije 
Jen při pohodovém porodu ve mě zappmněli nepohodové plodové obaly, takže po 14dnech jsem dostala horečky, halucinace, zimnici a i jsem se počůrávala takže týden jsme strávily v nemocnici,ale kojila jsem dál. Jinak doporučuju všem novomatkám vyprdnout se na vaření a uklizenou domácnost a kdykoli kdy dítě usne, i přes den, jít okamžitě spát.Kruh jsem neměla, sedala jsem elegantně s nohou přes nohu a stříhli mě tak blbě, že mě jizva bolela ještě před pár lety (tak 14 let po porodu) a bolí doteď při změně počasí. Jediná náprava je plastika a to děkuji nechci. Představuju si, jak přijdu z neschopenky, na otázku co mi bylo odpovím že jsem byla na plastice a tazatelé budou zkoumat jak mi zmizely vrásky 
mimochodem nevíte někdo, proč mají v porodnici tak vysoký postele na který se nedá ani sednout ani na ně vyšplhat?? 
mam-ča: po roce se s ním trochu domluvíš - to je přesné a navíc je to jediné období, kdy se s ním aspoň trochu domluvíš
